Zlatý fond metodiky
pouze pro členy klubu
12 apoštolů světového volejbalu …
- Podrobnosti
- Vrcholný volejbal,
- 08. Leden 2007
- Zobrazeno: 4363
Mnohokrát v sérii těchto příspěvků zaznělo „týmová práce“… Odpočiňme si v tomto článku od tohoto tématu a podívejme se naopak na výjimečné osobnosti MS 2006, jak jsem je měl možnost vidět v Naganu a Hirošimě. Samozřejmě jsem nemohl vidět „live“ hráče, kteří hráli skupinu v Tokiu, proto je do tohoto seznamu nezahrnuji, přesto, že většinu z nich důvěrně znám. Čili stranou tentokrát zůstanou taková jména jako Vujevič, Milkovič, bratři Grbičové (Srbsko), Milinkovic (Argentina), Deuerden (Kanada), Poltavskij, Verbov (Rusko) nebo Swiderski (Polsko). Japonce znám minimálně a jednu z hvězd šampionátu Portorikánce Sota jsem neviděl nikdy. Tento pohled je zaměřen na nejlepší hráče světa poněkud subjektivníma očima. Proto odpuďte poněkud osobní tón, jelikož tzv. objektivní pohled vám nabízí webové strany a časopisy celého světa.
Mnohokrát v sérii těchto příspěvků zaznělo „týmová práce“… Odpočiňme si v tomto článku od tohoto tématu a podívejme se naopak na výjimečné osobnosti MS 2006, jak jsem je měl možnost vidět v Naganu a Hirošimě. Samozřejmě jsem nemohl vidět „live“ hráče, kteří hráli skupinu v Tokiu, proto je do tohoto seznamu nezahrnuji, přesto, že většinu z nich důvěrně znám. Čili stranou tentokrát zůstanou taková jména jako Vujevič, Milkovič, bratři Grbičové (Srbsko), Milinkovic (Argentina), Deuerden (Kanada), Poltavskij, Verbov (Rusko) nebo Swiderski (Polsko). Japonce znám minimálně a jednu z hvězd šampionátu Portorikánce Sota jsem neviděl nikdy. Tento pohled je zaměřen na nejlepší hráče světa poněkud subjektivníma očima. Proto odpuďte poněkud osobní tón, jelikož tzv. objektivní pohled vám nabízí webové strany a časopisy celého světa.
Obsah slova apoštol znamená jednak jednoho z dvanácti učedníků Kristových, šiřitele, hlasatele křesťanské víry vůbec nebo v přeneseném významu věrozvěsta, horlivého šiřitele, hlasatele nějakých idejí, nějakého poselství atp. Volejbalová poselství lze sdělovat podobně jako to děláme prostřednictvím této webové stránky, tedy zprostředkováním zpráv, informací a hodnocení. Pravými apoštoly „volejbalové víry“ jsou však vždy především sami hráči. S jejich hrou se identifikuje jak divák, tak mladý volejbalista, který odchází po volejbalovém zápasu z haly domů a říká si: to je krásný sport, ten volejbal, chci ho hrát. 12 takových „apoštolů“ jsem vybral podle svých osobních, ryze subjektivních kritérií.
Donald Suxho (USA)
Je to nahrávač nového trendu. Tím mám na mysli nahrávače, kteří hrají zdánlivě „bez projevu“. Náš náhled na nahrávače jako „motivátory“, hecíře, sociálně aktivní hráče nebo hlavní komunikátory budeme muset trochu poupravit. Ne, že by takoví nahrávači vymizeli, ale hledat pouze takové typy (jak tomu bylo dříve) je chybnou cestou. Tato éra začala Blangem (Holandsko) a někteří velcí nahrávači současnosti jsou typičtí neprojevováním emocí a obrovskou koncentrací na svůj job – tedy nahrávku a realizaci útočné strategie. Takovými nahrávači byli nebo jsou například Grbič (Srbsko), Greves (Kanada) a právě Suxho. Není to poker-face, bez jakéhokoliv projevení emocí, ale každopádně je to jakási emocionální úspornost. Nahrává samozřejmě permanentně rychlou nahrávku do II a IV, má velmi solidní podání, je atleticky a silově výborně připraven. Hraje, ostatně jako většina dobrých nahrávačů, daleko více podle plánu, protože se o hře a jejích zákonitostech víc ví, díky masivní práci štábů statistiků kolem družstva.
Martin Lébl (ČR)
Je jedním z mála českých hráčů, o němž jsem bez problémů schopen říct: „to je hráč“. Má vysokou míru vcítění se do zápasu. Je racionální, nebo lépe řečeno emoce jsou stále v harmonii s chladnokrevným herním uvažováním. Při přípravě videomateriálů na licenční seminář o MS, jsem se musel znovu zpětně obdivovat, jak je Martin ve hře nesmírně autentický. Přestože česká volejbalová veřejnost uznává jeho kvality, z reakcí po MS se mi však zdálo, že hodnotí lépe Michala Raka. Jak se v Rakově mini-profilu dočtete, i já jsem na něho poupravil svůj názor, ale Martin Lébl je vedle Jiřího Nováka pro mě stále největším českým volejbalistou. Neustále řídí hru kolem sebe, dokud ho něco nezlomí (což se čas od času stane), připravuje soustavně své spoluhráče na následující akci soupeře a po ní ji hodnotí a nabádá hráče, aby věděli pro příště. To je mentální investice, kterou si málokdo uvědomuje, a proto často negativní soudy o jeho hře nebyly na místě. Je to hráč, který se v českém národním týmu vydává víc než kdokoli jiný. Z tohoto důvodu je někdy velmi kritický, když tato investice není opětována nebo následována. Má výborné útočné komplexní schopnosti, umí si pomoct ulívkou vyhozením míče o blok. Dává do hry esenci své osobnosti, je velmi citlivý na křivdu a reakce bývá někdy až přehnaná. Pro přídomek světový hráč mu schází lepší servis, který se pro něho stal zbytečně psychologickou kauzou.
Samuele Papi (Itálie)
Nedělá téměř žádné chyby (dostane maximálně jedno, dvě esa za MS). Je to hráč ze staré školy, tzn. je nesmírně zručný ve svém řemesle a spolehlivý v každé herní činnosti. Drží se ve světové špičce již přes deset let, což je úctyhodný výkon. Jeho hra je permanentním tvořením správných anticipací a následných reakcí, obdivuhodně dokáže nacházet optimální řešení. Například výborně blokuje s ohledem na malou výšku (190 cm) a to především proto, že umí vybrat optimální místo bloku a jeho načasování. Nemá v kontextu TOP volejbalu žádnou slabinu.
Vladimír Nikolov (Bulharsko)
Je to hráč, který by se dal pojmenovat jako „predátor“, tedy dravec. Má ještě v kvalitnějším provedení vlastnost, která svého času vynesla Jakuba Novotného. Je to absolutní útočník, každá akce je pro něj útok. K tomu přistupuje druhá vlastnost, kterou každý skutečný agresivní útočník potřebuje: absolutně se totiž nezatěžuje dílčím neúspěchem a na neúspěch reaguje ještě silnější agresí. Totéž platí samozřejmě i pro podání, které takový hráč (jak jinak?) bere jako útok, nikoliv jako úvod rozehry. Zvláště díky Nikolovovi a Kaziskému je Bulharsko v současné době světovým družstvem.
Matey Kaziysky (Bulharsko)
Na stabilitu bulharského družstva bych v minulosti nevsadil ani zlámanou grešli. Díky hráčům jako je například Kazyisky se na tomto letitém obrazu bulharského družstva leccos změnilo. To, co jsem viděl na MS v Japonsku, je již zcela nové Bulharsko. Přihrávající smečař Kaziski má všechno, co moderní smečař potřebuje: tělesnou výšku (200 cm), vybroušenou techniku, rychlost, výbušnou sílu, je lehký, to znamená, že bude pomalu stárnout. Má výbornou rychlou ruku, což se projevuje samozřejmě v útoku, ale především na podání, které bylo na MS permanentní hrozbou pro všechny týmy, včetně Itálie. Je jednoznačně nejlépe podávajícím hráčem MS, před závěrečnými boji o umístění v Tokiu, když naše výprava odjížděla, měl po 9 zápasech úspěšnost 0,74 esa na set, to je průměr některých družstev na MS (myšleno průměr es na set dosažených celým družstvem, tedy všemi šesti hráči) a druhý nelépe podávající hráč měl průměr 0,34, hráči na dalších místech v první desítce se lišili pouze o setiny. Naše družstvo přestálo tlak těchto „permanentních granátů“ pouze díky koncentrovaně plněné taktice založené na znalosti směru jeho podání i přihrávce ve čtveřici. Když k tomuto hodnocení přidáme fakt, že Kaziysky hraje a trénuje v Rusku pod výborným trenérem Oleknem, dá se očekávat, že bude největší hvězdou příštích let.
Michal Rak (ČR)
Vždy jsem si myslel, že Michal Rak je přílišný solitér pro kolektivní hru. Sice vzorný solitér, který sólově a inteligentně plánuje, řeší, jedná, chová se. Jeho inteligence, kterou ve světě pragmatických jednoduchých sportovců vždy vnímám jako výjimečný stav, mi vždy přišla poněkud chladná. Vidím to teď trochu jinak: ne, že bych chtěl tuto psychologickou charakteristiku nějak měnit, chyba mé původní úvahy byla v tom, že doba se změnila a volejbal se hraje jinak. Pojetí „dobré party“ již dávno nevěřím, ale současný volejbal se hraje tak, že se každý vrcholně soustředění na plnění své úlohy a celý tým je jakýsi stroj, kde žádná součástka nealternuje jinou funkci než tu, která je ji určena. Michal je středový hráč, po němž se chce, aby blokoval, útočil, pomáhal realizaci taktického plánu blokování a k tomu, aby dobře servíroval. To vše Michal Rak, provádí na úrovni nejvyšší světové kvality. Je pravda, že při řešení týmových úloh při blokování není iniciátorem jako Martin Lébl, ale spíše strojově přesným realizátorem. Dělá prostě přesně to, co je týmu potřeba. Neracionální přemáhání (někdy pro oko velmi diváka velmi sympatické) nezná, i když jiné hráče takové přemáhání přivede někdy k velkému úspěchu, ale rovněž k absolutnímu vyčerpání. Michal Rak přemýšlí o tom, co dělá, výborně pečuje o své tělo jako o výrobní prostředek. Mrzí ho prohry, mrzí ho špatný výkon družstva, takže v konečném součtu dělá pro družstvo nenahraditelnou práci. Čili není důležité, jak nám to zvenku připadá, ale efekt. Michal Rak je vysoce efektivní hráč.
Thomas Hoff (USA)
Znám Hoffa live z finále Ligy mistrů a z mnoha videozáznamů, ale zblízka vypadá na první pohled jako asketický přírodovědec popřípadě jako člen výpravy na Mount Everest. I projev je zvláštní: hraje jakoby nic. V útoku téměř neudělá chybu. Do statistiky nejlépe útočících hráčů nejsou z nějakého důvodu započítáváni středoví hráči, jinak by musel patřit k nejlépe útočícím hráčům na MS. Je unikátní ukázkou, jakou předností je správná technika natočení těla levým ramenem k síti při útoku prvním sledem.
Giba, Godoy Filhio Gilberto (Brazílie)
Zřejmě nejlepší smečař světa ve smyslu komplexnosti herního projevu. Hraje zápas v šíleném tempu a nasazení, přitom neztrácí kontrolu nad každým kontaktem s míčem. Je nesmírně výbušný v každém pohybu jakékoliv části těla. V jeho hře je patrné, jak nezastupitelnou roli v moderním volejbalu hraje rychlost. Těžko bych toto tvrzení dokázal, protože není k dispozici žádný měřič rychlosti. Ale rychlost švihu paže, rychlost závěru rozběhu k útoku i bloku, rychlost odrazu, rychlost výběru místa v poli a následná rychlost reakce na letící míč jsou z pohledu diváka obdivuhodné. Troufám si říci,že Giba je nejlepší smečař světa právě proto, že je komplexně nejrychlejší. Měří 191 cm, ale je téměř nezablokovatelný. Ty tam jsou doby, kdy se tvrdilo, že hráči pod dva metry nemají ve volejbalu šanci. Má velmi široký akční rádius při hře v poli, vypadá to jako kdyby byl všude. Brazílie je čtyři roky nejlepší družstvo světa, je otázkou, zda by jím byla, kdyby neměla Gibu.
Dante, Amaral Guimaraes (Brazílie)
Po Nalbertovi našel trenér Rezende dalšího vynikajícího smečaře do tandemu k Gibovi. Zdá se, jakoby byl v jeho stínu, ale podíváme-li se na jeho výkon, dojdeme k překvapivému závěru: útočí stejně dobře jako Giba (na MS dokonce na 1. místě v tabulce úspěšnosti útoku), velmi stabilně přihrává a jeho obrovskou předností je blok. Kvalitně blokující smečař, to je pro družstvo obrovská zbraň. Podobnou zbraň má Itálie ve Feiovi a Bulharsko v Nikolovovi a Jordanovovi. Shrnuto: stejně jako Giba, je Dante zřejmě jeden z nejlepších hráčů světa ve smyslu komplexnosti herních činností. Právě oba přihrávající smečaři Brazílie jsou osou tak významného úspěchu, jaký Brazílie v poslední době dosáhla. Jediný rozdíl mezi oběma je ve vnějším projevování emocí. Kamenná tvář v projevu Danteho přeci jenom méně přitahuje pozornost diváků i médií.
Alessandro Fei (Itálie)
Nesmírně zdatný a chladnokrevný útočník. Útočí po dvoukrokovém rozběhu, což mu umožňuje hrát jakoukoliv variantu rychlé hry. Jako diagonální hráč výtečně blokuje: jednak je to likvidátor útočníků ze zóny IV a navíc se permanentně a aktivně účastní při blokování 1. sledu soupeře, což je obranná vazba, která nutí útočné koncepce soupeře vyhnout se útokům ze zón, kde je tato obranná vazba vytvářena. Náš tým se o tom přesvědčil na vlastní kůži. Fei má navíc vynikající úderovou techniku, která patří k nejvybroušenějším ze všech hráčů a to mu umožňuje kromě útoku bez obtíží trvale útočně a velmi nebezpečně podávat a k tomu ještě s minimem chyb.
Garcia Ricardo (Brazílie)
Než začnu sypat superlativy na hru zřejmě nejzdatnějšího světového nahrávače, je nutné předznamenat, že nahrává téměř permanentně po ideální přihrávce. To při hodnocení nahrávačů hraje významnou roli. Leccos by o tom, mohl vyprávět náš Ticháček: z naší přihrávky jsem měl před MS daleko větší strach, zvládli jsme to, ale o permanentně ideální přihrávce nemůže být ani řeči. To jenom na úvod, aby bylo vše chápáno v náležitém kontextu. Je to v pravém smyslu „nahrávačský kouzelník“. Dovolí si to, co si nedovolí žádný nahrávač na světě: hraje vystřelenou nahrávku i z místa 4 – 5 od sítě. Ani po špatné přihrávce téměř neexistuje situace, kdy se dá před jeho nahrávkou odhadnout, co přijde. V tom je především jeho síla, jelikož po ideální přihrávce umí nahrávkou překvapit kdekdo. Tato vskutku „geniální“ útočná vazba je dána samozřejmě i tím, jaké spoluhráče – útočníky má nahrávač k dispozici. Michal Rak, jeho spoluhráč z italského klubu Modena, mi však potvrdil, že především Ricardo sám je iniciátorem originálních, rychlých útočných kombinací. Michala samotného nutí k tomu, aby zrychloval útok prvním sledem, což mu působilo zpočátku určité potíže. Volejbal není pro oko nezasvěceného volejbalového „fajnšmekra“ nijak atraktivní hrou. Kdo však uvidí hru Brazílie s nahrávačem Richardem, určitě se volejbalem baví a navíc se tento styl hry ukázal v posledních pěti letech jako nejefektivnější a tudíž nejúspěšnější.
Stephane Antiga (Francie)
Z pohledu společnosti zbývajících jedenácti hráčů, jež jsem zde představil je Francouz Antiga spíše jakousi „antihvězdou“. Jeho smečařské technice by se dalo leccos vyčítat, není nijak nápadný v koncových činnostech, jako smečař nedává ani smečované podání, nijak zvlášť neskáče, vůbec se emocionálně neprojevuje. Ale jestliže mluvíme o Francii jako o obdivuhodném družstvu „bez útoku“ a jestliže Francie získala několik medailí na posledních šampionátech, pak Antiga je jedním z hlavních strůjců. On a jeho družstvo dokazují, proti logice současného mužského světového volejbalu, že se dá vyhrávat hrou v poli. Jsem zastáncem názoru, že volejbal je především útok, ale před hrou Antigy (Francie) mám hlubokou úctu. Po zápasu z Francií, který nám na MS jako jediný vůbec nevyšel, jsem na tiskovce prohlásil svou velmi nedokonalou angličtinou: „French-team plays other kind of Volleyball as another teams“ a jedna japonská novinářka se mě zeptala, co tím mám na mysli. Tedy právě toto, co charakterizuje Antigu: perfektní přihrávka, minimum útoků do autu – spíše do bloku – vykrýt a znovu útočit, třeba několikrát, až to vyjde. Francii nezablokujete, protože Antiga a spol. nepustí od soupeřova bloku nic na zem. Je to pro soupeře skutečně frustrující: už si myslíte, že jste ukončili rozehru a Francouzi to znovu „vyháčkovali“ a hra pokračuje. Francie je společně s USA nejhůře blokujícím týmem na MS, ale obrana v poli, to se prostě musí vidět. A kdo je téměř vždy u míče: Antiga. Obrovská mentální síla tohoto hráče se přenáší na celý tým, který je tvořen samými „antihvězdami“ jako je Antiga sám. Jeden ze svých klobouků, jež v zimě rád nosím, jsem ochoten vždy s úctou sejmout, před takovými hráči, jako je Antiga. A ještě jedna věc, doufám, že mi Marek Novotný promine, když prozradím, co mi sdělil těsně před zápasem proti Francouzům na MS. Vždy upřímný Mára mi pár minut před začátkem zápasu řekl: „Víš Hujdo, já to proti těm Francouzům nějak neumím, mě ti nějak neseděj …“. Z výše uvedených řádků si domyslíte, proč?
Praha, 26. 12. 2006
and <a href="http://www.cooltcos.com">Buy ffxiv gil</a>Citace
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz
OLC Systems, s. r. o. - tvorba www stránek
autor článků:
Luboš Bednář
- Zpravodajství ze soutěží
- Naši hráči v zahraničí
- Glosování událostí
autor článků:
Zdeněk Haník
- Trenérské tipy
- Aktuality z vrcholného volejbalu
- Reakce
- Trendy světového volejbalu
autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač
- Trenérské tipy
- Lékařské aspekty volejbalu
- Tipy pro kondiční trénink
- Překlady ze zahraniční literatury
- Mentální trénink
autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák
autor článků:
Jakub Novotný
- Volejbal očima hráče
- Hráčské zkušenosti
- Zajímavosti ze zahraničních lig
SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka
NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec









RSS