Zlatý fond metodiky
pouze pro členy klubu
Z deníku reprezentačního trenéra - dopis č.3: Dvanáctka vyvolených
- Podrobnosti
- Vrcholný volejbal,
- 26. Listopad 2006
- Zobrazeno: 3053
Zapletal: Kdysi jsem o něm napsal, že je to typ druhého nahrávače … Měl mi to asi za zlé a dal mi to i pocítit, mezitím zmoudřel a vyspěl, stal se otcem a také zestárl. Se vším pozitivním i negativním, co sebou pokročilý volejbalový věk přináší. Jeho nahrávka je stále pomalá jako před lety, takticky však cítí tep hry dobře (ostatně, stejně jako dřív).
Zapletal: Kdysi jsem o něm napsal, že je to typ druhého nahrávače … Měl mi to asi za zlé a dal mi to i pocítit, mezitím zmoudřel a vyspěl, stal se otcem a také zestárl. Se vším pozitivním i negativním, co sebou pokročilý volejbalový věk přináší. Jeho nahrávka je stále pomalá jako před lety, takticky však cítí tep hry dobře (ostatně, stejně jako dřív). Myslím, že jeho hra postrádá více drzosti, kterou oplýval jako mladý nahrávač a na druhé straně dělá logicky méně chyb. Chtěl bych po něm, aby hrál lépe v poli. V týmu je to taková spolehlivá stálice, i když mu boku roste zdatný konkurent a tím je Ticháček. Každopádně je to za posledních pět let náš mezinárodně nejúspěšnější nahrávač, i když se na jeho hlavu často po šampionátech snášela kritika. Odehrál většinu úspěšných zápasů na ME v Ostravě, světovou ligu 2003 a Evropskou ligu 2004.
Ticháček: Vždy ve stínu někoho a jistě ne bez vlastní zásluhy. V Liberci za Boulou, v reprezentaci za Zapletalem a teď ve Friedrichshafenu za Tischlerem. Na tomto vývoji se jistě podílí i jeho potlačený sociálně-herní projev. Působí na hřišti nevýrazně až laxně, i když laxní rozhodně není. Naopak, zdá se, že je důrazný a odvážný. Tento způsob herního chování však bude muset rozvíjet. Jinak je to moderní nahrávač se schopností hrát velmi rychle, rezervy má v technice nahrávky za hlavu. Dobře podává, průměrně blokuje, v poli by měl rovněž přidat. Pokud se potvrdí trend jeho vycházející hvězdy, je to pro český mužský volejbal „za pět minut dvanáct“.
Popelka: Kdysi tolik opěvovaný, pak zatracovaný, mnou překvapivě vyřazený z dvanáctky v roce 2001 a mnou překvapivě zařazený v roce 2006. Ano, vždy je třeba vycházet z kontextu souvislostí. I nadále se nemohu smířit, že na MS ve volejbalu hraje hráč, který se neohne k zemi. I nadále si myslím, že mu schází smečařská dravost. Mám-li však poctivě říct, kdo by v současné době pomohl týmu na MS, pak musím říct, že na Filu, Hrazdíru je ještě brzy, a Baránek měl možná smůlu, jelikož dostal v přípravě minimum šancí, ale i jeho čas pravděpodobně přijde, dokonce bych si na to vsadil…. A tak tedy Jiří Popelka, který má velmi stabilní servis, dobře a spolehlivě útočí a blokuje. Přihrávka je průměrná a pole je vysloveně slabé.
Hudeček: Moje zoufalství nad situací kolem postu přihrávajícího smečaře v národním družstvu způsobila, že na mistrovství světa jede klasický diagonální hráč v roli přihrávače. Po jeho nominaci do osmnáctky vznikl rozruch kolem otevřeného dopisu jeho bývalého spoluhráče Rubáčka, který kritizoval jeho zařazení na post přihrávajícího smečaře. Neprávem. Byl jsem v nouzi s přihrávajícími smečaři a nevěděl jsem kudy kam, měl jsem informace od Tillieho, že Hudeček jako pomocný přihrávač obstál, stejně referoval jeho spoluhráč Kardoš, informace mi poskytl i jeho bývalý klubový spoluhráč Mára Novotný, a tak jsem to riskl. Dnes po turnaji ve Francii vím, že Hudeček do dvanáctky patří, zda do šestky, to se ukáže. Jinak hraje jednoznačně nejlépe v poli, stabilně servíruje a dobře útočí, je pracant a hlavně optimista. Jsem rád, že jsem ho vzal.
Pláteník: Asi jeden z nejtalentovanějších českých smečařů a zároveň, jak už to bývá, jedna z nejproblematičtějších postav kolem reprezentačního týmu. V čem ta problematičnost spočívá: pro ilustraci představím pokus, který jsem provedl, když jsem se nad tímto problémem zamýšlel. Po neúspěšné kvalifikaci na ME jsem požádal statistika Richarda Wiesnera, aby mi sestříhal všechny zásahy Petera Pláteníka ze všech kvalifikačních zápasů. Musím říci, že jsem tam mnoho závadného neshledal. Pak jsem si prohlédl zmíněné zápasy jako souvislé celky a už jsem viděl jiného Pláteníka. Hráče individualistického, negativistického a destruktivního. Možná, že to jsou silné výrazy, ovšem jestli je někde v herním výkonu tohoto hráče problém, pak je to zde: tedy Pláteník provádí solidně své řemeslo, ale nehraje. Z této „solidnosti řemesla“ vychází přesvědčení o své nedotknutelné pozici v družstvu a problém je na světě. Z tohoto důvodu jsem Pláteníka jako hráče nikdy necenil příliš vysoko. Řekl jsem mu to na rovinu, když jsem k týmu přicházel. Nevím, zda to pochopil, ale trénuje a hraje dobře. Jestli mu to vyjde na MS nevím, ale kdo je ochoten se měnit, byť minimálně, není starý. Počkejme si tedy až na MS. Ani není nutné připomínat, že Pláteník by neměl žádnou slabinu, kdyby chtěl. To, že slabě podává a slabě hraje v poli, je pouze proto, že si to sám dovolil, přihrává a útočí dobře, protože to tak chtěl.
Novotný: Mám dojem, že v případě názoru na volejbalové umění Marka Novotného stojím již proti celému světu, přesto si myslím, že je to dobrý hráč. V čem je tedy potíž? Marek Novotný potřebuje více důvěry trenéra i nahrávače. Když dostane od nahrávače dostatek nahrávek, vždy obstál. Protože jsou však jeho chyby nápadné, nahrávači v reprezentačním týmu mu tradičně nevěří, není jako smečař dostatečně exponovaný a v této roli hraje slabě. V tom má „český volejbalový svět“, jež ho vehementně kritizuje, jistě pravdu. Navíc je tak trochu frajer, takže výsledný dojem je nesympatický. Já si však přesto myslím, že když by byl vytížený, obstojí i v nejtěžší konfrontaci. A protože je upřímný kluk a žádný spekulant a politik, neumí si pomoct třeba sociálně, aby důvěru získal a je v začarovaném kruhu a já bohužel s ním, protože se o mně ví, že mu věřím. Ovšem ani já mu nemohu dát šanci jen na základě svých představ, které se neověří reálným výkonem. Proto zatím hraje málo. Pláteník, Hudeček a Popelka hráli prostě zatím lépe.
Lébl: Tolik negativního zaznělo kolem jména „Lébl“ obecně. Mnohokrát jsem to již komentoval. Předně odmítám spojení otce se synem, jelikož jsou to dvě svérázné osobnosti a každého je třeba hodnotit zcela odlišně. Martin Lébl je v mých očích tím, čím před pěti lety. Stále jeden z nejlepších středových hráčů světa, výborně čte hru, je racionální a má i ve vypjatých chvílích stále chladnou hlavu. Stejně jako před lety není tréninkový typ (změnil pouze postoj k posilovně) a na rozdíl od ME 2001 má jistě pět až sedm kilo nad váhu, což mu vyčítám, a hlavně: začne to za čas omezovat jeho výkon a ničit jeho zdraví. Roli kapitána plní dobře a dialog s ním musí být pro každého trenéra obohacením. Ví, co říká (co se týká volejbalu) a málokdy z něj vyleze nějaká „blbost“. Je to vyzrálá volejbalová osobnost.
Rak: Vydobyl si solidní místo ve volejbalovém TOP světě, tedy v italské A1. Je to hráč přemýšlivý, inteligentní a více introvertně orientovaný než Lébl. Dlouhou dobu byl v Léblově stínu, dnes jsou partneři v pravém slova smyslu a je to z jejich vzájemného chování cítit. Jeho výkon je velmi stabilní, především na podání. Vždy lépe blokoval, než útočil. V současné době mu po zranění chybí trochu více rychlosti při přesunu do strany v blokování. V přístupu k volejbalu je absolutní profesionál, skvěle pečuje o své tělo i o připravenost k výkonu. Dospěl. Já po něm žádám více duševní angažovanosti pro týmové pojetí. Je oporou týmu.
Zadražil: Hledal jsem třetího blokaře za hvězdné duo Rak – Lébl. To není lehká úloha, může to být velká příležitost, ale rovněž se může stát, že si takový hráč minimálně zahraje. Pro tuto roli se nehodí Jiří Král, který hraje v Sysley Treviso, ani Petr Konečný, který je vynikajícím hráčem, ale ve svých letech ne na lavičku. Zdálo se, že by pro tuto roli byl vhodný Luboš Staněk, skromný a tvrdý kluk z Vysočiny, ale zdál se mi unavený a vyždímaný. A tak dostal šanci Jirka Zadražil. Je to výborný útočník, bojovník a dobře servíruje. Slabší je na bloku. Ale to hlavní vedle svého umu, má obrovský motiv. Ten je cítit v každém jeho činu: na to jsem vsadil.
Štokr: Hvězda Jana Štokra vychází a zřejmě se nedá nikým zastavit. Jestli již Japonsko bude jeho šampionátem, to se ukáže ale český volejbal by to potřeboval jako sůl. Štokr není volejbalistou špílmachrem, některé jeho zásahy stále vyvolávají reminiscenci na jeho složité začátky. Dnes je ovšem obávaným smečařem, který si vynutil respekt svých soupeřů. Má obrovský (ve světě málo vídaný) fyzický fond. Vzhledem k jeho výšce je až nečekaně koordinovaný, a proto hraji solidně v poli, kde mu chybí pouze trochu více citu pro výběr místa vybírání a rozvaha. Jeho útok a podání jsou dvě smrtící zbraně a musí se trochu zlepšit na bloku. Je nesmírně poctivý a pracovitý. Velmi sympatické mi bylo, když jsem si s ním povídal, že si v dobrém vzpomněl na svého mládežnického trenéra Honzu Malinu. Takové věci má ve volejbalovém nebi zapsány k dobrému.
Konečný: Musím přiznat, že jsem na úplném začátku chtěl na post „druhého účka“, chtěl nominovat Jakuba Novotného. Během vývoje událostí kolem jeho osoby však nenápadně zrálo toto místo pro Davida Konečného a nakonec ho právem vyčekal. Je typ hráče, kterému říkám „zdravý smečař“ nebo někdy v psychologickém smyslu „průchodný smečař“. „Průchodný“ pro mě symbolizuje, že hra přes něj prochází a jeho činnost nijak nezatěžuje, mlátí „do toho“ a nenechá se ničím příliš zatěžovat. Trenér Tomáš v Ostravě již o něj opírá hru svého družstva a Konečný mu to vrací. Nemá žádnou výraznou herní slabinu a útok s podáním samozřejmě dominují: inu zdravý smečař.
Obdržálek: Něco podobného jako Zapletal ve smyslu ověřenosti a pozice v družstvu. S výběrem libera je to vždy složité: Hráč na tomto postu musí zvládnout svou roli ze dvou aspektů: jednak po stránce herní a zadruhé po stránce sociální. Téměř vždy se dá libero kritizovat, jelikož nedělá žádné pozitivní body a chyby jsou nápadnější u libera než jakéhokoliv hráče. Proto je tolik rozruchu kolem nominace Obdržálka na MS. Kdekdo píše, proč jsem nevzal Habadu či Polanského, ale nikdo neprokáže, že by to bylo lepší. Stejně já nedokážu, že to bude lepší s Přemkem. Vsadil jsem u něho na stabilitu, kterou dlouhodobě prokazuje. Není dravé libero, jaké jsme viděli v Sazka Aréně u Rusů (Verbov). Vždy byl lepší přihrávač než polař a přihrávka je hlavní téma mých obav. Zkrátka libero může být jen jedno …
RSSAldaCitace
jinak , drzim palce proti Venezuele.<br />
m.Citace
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz
OLC Systems, s. r. o. - tvorba www stránek
autor článků:
Luboš Bednář
- Zpravodajství ze soutěží
- Naši hráči v zahraničí
- Glosování událostí
autor článků:
Zdeněk Haník
- Trenérské tipy
- Aktuality z vrcholného volejbalu
- Reakce
- Trendy světového volejbalu
autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač
- Trenérské tipy
- Lékařské aspekty volejbalu
- Tipy pro kondiční trénink
- Překlady ze zahraniční literatury
- Mentální trénink
autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák
autor článků:
Jakub Novotný
- Volejbal očima hráče
- Hráčské zkušenosti
- Zajímavosti ze zahraničních lig
SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka
NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec