Z deníku reprezentačního trenéra - dopis č.2: Něco málo o přípravných zápasech

Podrobnosti

Vrcholný volejbal,

25. Listopad 2006

Zobrazeno: 1739

Můj opakovaný debut …

Je paradoxní, že před pěti lety jsem zápasem proti Rusům na ME končil u české reprezentace a nyní jsem proti Rusku podruhé debutoval. Myslím, že si s námi Rusové při zápase v Jablonci jen tak pohráli.

Můj opakovaný debut …

Je paradoxní, že před pěti lety jsem zápasem proti Rusům na ME končil u české reprezentace a nyní jsem proti Rusku podruhé debutoval. Myslím, že si s námi Rusové při zápase v Jablonci jen tak pohráli.

V prvních dvou setech si nás otestovali v základní sestavě a do stavu 1:1 na sety lze brát zápas vážně. Poté trenér Gajič vystřídal, naopak my jsme hráli dobře a vyhráli jsme zápas 3:1. Hned po skončení jsem však hráče upozorňoval na to, že Rusové v druhé části zápasu zvolnili. To je vlastnost Rusů, kterou jsem dlouhodobě vypozoroval: hrají „vážně“ jen ve vážných zápasech. A to potvrdili hned následující den v Sazka Aréně, kde nám porážku z Jablonce oplatili. 12.000 diváků: to pro ně dávalo zápasu přívlastek vážný a Rusové hráli tak, jak válčí. Den na to jsem on-line odpovídal na dotazy prostřednictvím internetového deníku „I dnes“ a volejbalová veřejnost se znovu trochu rozčilovala nad výkonem našich, ale ne zcela právem. Prohráli jsme v zápase proti jasně lepšímu týmu. Znovu dobrý výkon podal Štokr. Špatně nehráli oba nahrávači. Rusové výborně eliminovali naši hru středem. Nejlepším hráčem utkání byl Verbov – libero Rusů. Myslím, že naši hráči moc chtěli a trochu je to prostředí 12.000 vlastních diváků „semlelo“. Následoval turnaj ve Francii, který byl volen záměrně jako náročný. Naplánoval jej ještě předcházející trenér Prieložný a tak jsme měli o starost méně se zajišťováním programu. Finalista letošní Světové ligy: Francie; jedno z nejlepších světových družstev posledních let: Srbsko a stále se lepšící Německo – to byli naši soupeři v Paříži.

Radost a smutek Ticháčka …

Cyrda Ticháček – „věčně druhý“ nahrávač přišel i do tohoto zápasu, jak u něj bývalo tradičně zvykem, z druhé pozice až na začátku druhého setu. Ze zápasu proti Francii však udělal svůj zápas a vedl ho do vítězného konce. V průběhu čtvrtého setu za stavu 2:1 na sety pro nás však (zřejmě z důvodů nachlazení horních cest dýchacích) začal krvácet z nosu a doktorovi se nepodařilo krvácení zastavit ani po jednom oddechovém času. A tak jsme museli střídat a i když Zapletal nehrál špatně, změnil se rytmus hry a ztratili jsme čtvrtý set a v pátém jsme prohráli 13:15. Ticháček naznačil, že jeho čas přichází… (ČR – Francie 2:3)

Cenný skalp na dosah …

Vujevič, bratři Grbičové, Gerič a Milkovič jsou jména, která reprezentují slávu srbského volejbalu vrcholící ziskem olympijského vítězství v roce 2000 a titulu Mistra Evropy z roku 2001. Je pravděpodobné, že tato generace již dosáhla svého zenitu, utkání proti těmto hráčům však patří stále k volejbalovým svátkům. Rovněž náš zápas proti Srbsku patřil k nejlepším na turnaji a myslím, že to byl náš nejlepší zápas v přípravě na MS, i když i tentokrát skončil naší prohrou 2:3. Zcela jsme zkazili koncovku čtvrtého setu, asi jsem v tom měl jako trenér prsty … A tak nám unikl cenný skalp, jehož zisk by družstvu určitě pomohl. Pomohl? Byl by optimismus správným dopingem? Kdoví, počkejme pár dní. (ČR – Srbsko 2:3).

Německo nás letos trápí …

Poslední zápas nám nevyšel z více důvodů: jednak jsem z důvodů uzavření dvanáctky pro MS musel ještě dát šanci dalším hráčům a tudíž improvizovat se sestavou, jednak nás zřejmě uspokojily dva dobré výkony, a hlavně Němci jsou letos hodně silní, tipuji, že na MS nebudou patřit k outsiderům (ČR – Německo 0:3).

Nagano …

První trénink v Japonsku byl v pořádku: Martin Lébl při rozcvičce, kterou tradičně jako kapitán vede, dokonce protáhl rozběhání, což obvykle nedělává, čímž sám nastartoval nadstandardní pracovní nasazení. Ne, že bych si mohl ztěžovat na tréninkovou morálku v jiných trénincích, ale přeci jenom zvyky z italské A1 jsou silné a přemoci je, bývá pro trenéra našince složité. Trénink zaměřený na obranu byl výborný: středáci výborně blokovali, v poli se blýskal především Hudeček,Obdržálek výborně vykrýval. Mou euforii hned narušila myšlenka: takhle to asi začínalo vždycky – za Velasca, Řeřábka, Tillieho …, kde se to asi tak začalo lámat, že to skončilo vždy neúspěchem a odcizením trenéra a družstva? Pokusím se to na sobě sledovat, i když tajně doufám, že to bude trochu jinak. Že bych byl nepokorný?

Trefuerza …

Někteří z nás měli chvíli nepořádek v systému den noc, ale za tři dny bylo po všem a byli jsme „Japonci“. Třetí den nás přijel prověřit domácí ligový tým: Trefuerza. Typický asijský volejbal: velmi rychlý útok středem a z kůlů a vynikající hra v poli. První zápas jsme vyhráli 3:0 a především díky výbornému výkonu na podání vznikl dojem, že jsme zvolili pro závěrečnou přípravu zvolili příliš snadného soupeře. Ale hned zápas následující den nám ukázal, že musíme tento ukvapený názor korigovat. Jak totiž jenom trochu poklesl tlak vlastního servisu, okamžitě jsme na vlastní kůži poznali, jak těžké je blokovat bleskově hrané kombinace Japonců. Naše konečné vítězství 3:1 se zrodilo až v samotném závěru utkání. A zdálo se, že nakonec závěrečná příprava splnila svůj účel. Těžko vyzvedávat někoho jednotlivě, v obou zápasech se vystřídali všichni hráči.