1.1.3 Základní technika útočného úderu

  • Published in Útočný úder
  • Hits: 5730

Rada: U útočného úderu přibývá přenos z podobných volejbalových prvků, které byly již v předcházejícím tréninku osvojeny, tedy prsty (OOV) a bagr (OOS). Výchozí postavení a postoj jsou dány předcházející činností hráče (přihrávka, vybírání v poli, odstoupení od sítě do pole, dopad z bloku atd.). Z ní se odvíjí délka a směr rozběhu, počet kroků i jejich charakter. Nejčastější postoj: uvolněný s mírným předkrokem jednou nohou, lehkým předklonem a pažemi podél těla. Někdy může být tento postoj nahrazen jinou polohou (vztyk z pádu, zastavovacím krokem z pohybu vzad atd.).

Doskákal: Takže vlastně nic moc objevného …


Rada: První krok
tříkrokového rozběhu (směrový, časovací) levou nohou je základem (časování) timingu, ten jakoby nutil k čekání a vyhodnocování dráhy letu míče.

Klíčové výrazy:

Směrový a brzdící krok, dokrok, zášvih, nápřah, lukostřelec, efekt biče, zápěstí při úderu.


 

Smečařský rozběh

Rada: U útočného úderu přibývá přenos z podobných volejbalových prvků, které byly již v předcházejícím tréninku osvojeny, tedy prsty (OOV) a bagr (OOS). Výchozí postavení a postoj jsou dány předcházející činností hráče (přihrávka, vybírání v poli, odstoupení od sítě do pole, dopad z bloku atd.). Z ní se odvíjí délka a směr rozběhu, počet kroků i jejich charakter. Nejčastější postoj: uvolněný s mírným předkrokem jednou nohou, lehkým předklonem a pažemi podél těla. Někdy může být tento postoj nahrazen jinou polohou (vztyk z pádu, zastavovacím krokem z pohybu vzad atd.).

Doskákal: Takže vlastně nic moc objevného …

Rada: První krok tříkrokového rozběhu (směrový, časovací) levou nohou je základem (časování) timingu, ten jakoby nutil k čekání a vyhodnocování dráhy letu míče.

 

Doskákal: Moment, z kterého kůlu se bude útočit?

 

Rada: Aha, máte pravdu, na to jsem zapomněl. Abychom se do toho moc nezamotali, vezmeme si pro naši modelovou situaci: základní rozběh pravorukého útočníka ze zóny IV (tedy ve slovníku volejbalistů z levého kůlu). Zde platí, že směr rozběhu by měl být prováděn šikmo, levým ramen blíže k síti. Takže zpět, první krok … Při vysokých nahrávkách bývá pomalý, flegmatický, ale nesmí chybět. Je však určován  herní situací, která si někdy vynutí jeho zrychlení. Začíná mírným předklonem, jímž se přenese váha na přední pravou nohu a levá se uvolní pro první krok. V momentu, kdy hráč udělá rozhodnutí o zahájení rozběhu, vykročí levou nohou směrem k místu odrazu. Hráč sleduje a vyhodnocuje dráhu letu míče (foto u1a, u1b).

 

Doskákal: Teda, zjistil jsem, že tenhle první krok, to je dost lapálie u mých mladých … Oni se začínají rozbíhat stále moc brzo …

 

Rada:

Nejen u vašich mladých pane kolego, ale pojďme dál … je tu tzv. brzdící krok, jehož účelem je zrychlování dopředného pohybu. Tímto krokem se začíná zrychlovat tempo rozběhu.

 

Doskákal:

Já vím, o co jde, ale není to divné nazývat to brzdící krok a říkat, že jeho účelem je zrychlení pohybu?

 

Rada:

Počkejte, nechte si to vysvětlit. Tak tedy, hráč má již představu, kde bude zhruba místo odrazu. V průběhu kroku tempo rozběhu narůstá. Správná koordinace pravé nohy a zašvihujících paží je velmi důležitá. Délka kroku a zášvih paží se vzájemně ovlivňují. Začíná odrazem z levé nohy na konci směrového kroku. Je to zpravidla nejdelší krok rozběhu. Pravá noha vyráží razantně vpřed a během tohoto kroku se začíná propínat, aby došlápla co nejdále. Při dopadu našlapuje na zem důsledně přes patu a chystá se „rolovat“ směrem ke špičce. Chodidlo se pokládá na zem natočené mírně vpravo a začíná tak modifikovat konečný postoj při odrazu i otočení spojnice ramen ještě šikměji k síti. Na začátku kroku je pravá paže před tělem, levá v mírném pokrčení vedle těla nebo mírně před tělem (foto 2a, u2b, u2c, u leváků zrcadlově obráceně u2d). V průběhu kroku prudce a současně zapažují, dokončují pohyb vzad, kam to jen ramenní kloub dovolí – a to v momentu těsně před došlapem pravé nohy na zem. Trup se během zášvihu paží začíná mírně předklánět, jinými slovy se zmenšuje úhel mezi trupem a stehny, vlivem mocnému pohybu paží vzad a předklonu se boky dostanou dozadu (foto u3a, u3b, u3c, u3d, u3e, u3f, u leváků u3g, u3h).

 

Doskákal: Trénuji teprve jeden rok, ale myslím, že tenhle brzdící krok je jeden z nejdůležitějších pohybů ve volejbalu.

 

Rada: Souhlasím. A teď přichází konec brzdícího kroku, což je počátek převodu energie do odrazu. Jak jsme již výše řekli, při dopadu došlapuje chodidlo pravé nohy na zem důsledně přes patu a chystá se „rolovat“ směrem ke špičce (foto u4a, u4b). Nastává převod dopředného pohybu na vertikální. Paže začínají švihat ze zapažení směrem vpřed (foto u4c), trup se začíná napřimovat a tím se i boky dostávají vpřed (foto u4d, u4e) . Tělo je v relativně svislé napřímené poloze, což umožní působení síly odrazu směrem vzhůru. U leváků (foto u4f).

 

Doskákal: Jestli to správně chápu, teď dochází k tomu brzdění. Krok pravou nohou zrychluje pohyb vpřed a jeho závěr naopak brzdí tento pohyb a převádí ho nahoru do odrazu.

 

Rada: Velice správně jste to řekl.

 

Doskákal: Už jenom popsat to, je složité, natož vysvětlit mladému hráčovi, a ještě ho to naučit. Nevím, jestli to je práce pro mě. Mně to nikdo nevysvětloval a byl jsem úspěšný smečař. Mám hodně svěřenců u nichž je práce nohou a paží při brzdícím kroku nevýrazná: krátký krok, došlap není proveden důsledně přes patu a nevýrazný zášvih paží.

 

Rada: Ano, to je velmi častý nedostatek. Jeho následkem zůstanou boky při odrazu vzadu a odraz není do výšky, ale do dálky. Jiný problém, který vzniká v důsledku krátkého kroku a nevýrazného zapažení je, že efekt brzdícího kroku je minimální.

 

Doskákal: Smečař netrefí míč v nejvyšším možném bodě nebo to není žádná rána. Dneska třeba mladí hráči neumí zasmečovat „nalepené“ míče. To je proto, že neumí upravit rozběh, protáhnout krok a odrazit se více pod sítí.

 

Rada: U děvčat nebo i u velmi mladých chlapců to někdy souvisí s nedostatkem síly. Nejsou schopni protáhnout krok pravou nohou, jelikož nemají sílu, aby ho na konci dobrzdili. Proto volí kratší krok, který nekončí došlapem přes patu. Výsledkem toho je jiný problém – nedynamický rozběh. Čili to chce trpělivost, rozvíjet kondici a zařazovat rozběhová cvičení.

 

Doskákal: Tady by byly možná vhodné ty pomůcky, překračování překážek, rozběh s vodičem a tak.

 

Rada: Opět vás musím pochválit, ale nezapomeňte: používání pomůcek a simulátorů je vhodné pouze v úvodní fázi. Teď k závěru rozběhu. Závěrečný krok rozběhu, zvaný „dokrok“, způsobuje otáčení těla do smečařské polohy. Tento krok dostává  levou nohu před pravou a dokončuje natočení trupu levým ramenem k síti. Levá noha došlapuje na zem přes špičku, šikmo k pravé noze (foto u5a, u5b). Tím napomáhá dobrzdění pohybu a zapojuje se do vertikálního odrazu. Tělo se natáčí doprava směrem ke smečující paži. Kolena se v průběhu kroku přiblížila k sobě, což má vliv na intenzitu odrazu. Na začátku kroku začínají paže švihat dopředu. V průběhu kroku se paže míjejí s tělem v blízkosti boků. Paže ze zášvihu pokračují v pohybu vpřed a vzhůru (u5c, u5d, u leváků u5e), aby se připravily pro začátek následného smečařského pohybu.


Odraz, úder a dopad

Rada: Dokončení odrazu je zároveň přechodem do letové fáze. Většina podstatného pro pohyb těla v letové fázi úderu se odehraje na zemi při rozběhu a odrazu. Zprostředkovaně má místo a způsob odrazu vliv i na provedení úderu. Načasování švihu paží a pohyb boků vpřed je klíčem k razantnímu úderu. Nohy prošly napínáním v kolenních kloubech a v tomto momentu odrazu  jsou již napnuté a dokončují odraz ze špiček (foto u6a). Paže se společně dostávají do polohy mírně nad hlavou.

 

Doskákal: No, samozřejmě všechno důležité se odehraje na zemi před odrazem. A bohužel většina hráčů to nemá zažité. Špatně načasují odraz nebo špatně vyberou místo odrazu a pak chtějí ve vzduchu „doplavat“ k míči. Já jim říkám „plavci“.

 

Rada: Po popisu odrazu, kdy se hráč dostává do letové fáze, popišme práci paží. Z polohy mírně nad hlavou se pravá paže ohýbá v lokti (foto u7a, u7b, u leváků u7c), stahuje se vzad společně s rotací trupu. Nadloktí pravé paže je v prodloužení spojnice ramen (někdy se loket dostává o něco níže). Paže se v lokti ohýbá do extrému a co nejvíce dozadu (u8a, u8b, u8c, u8d, u leváků u8g). Ramena a boky jsou natočeny šikmo k síti. Správný nápřah připomíná polohu lukostřelce, který natahuje luk (u8e, u8f). Levá paže zůstává nad hlavou, jakoby ukazovala na míč, tento pohyb však probíhá spontánně kvůli zachování rovnovážné polohy trupu. Také nohy zaujímají různou polohu k zachování rovnováhy. Celá následná činnost úderové paže je kinematickým (pohybovým) řetězcem na sebe navazujících pohybů. Každá část řetězce „přebírá“ na začátku svou energii od pohybu předcházejícího (tělo-horní část paže-předloktí-zápěstí). Úderová paže začíná z polohy „lukostřelce“ pohybový řetězec zvednutím předloktí mírně nahoru (u9a, u9b, u9c). Ohnutá paže spolu s ramenem rotují vpřed. Loket se dostává před rameno a zastavuje se (u9d). Ruka padá vzad v oblasti nad uchem (u9e). Při vlastním úderu je paže vytažená nahoru a napnutá (foto u10a), v ideálním případě ve svislé poloze. Ruka se dotýká míče nad pravým ramenem a mírně před ním (foto u10b, u10c). Směr letu míče dolů mu dá až zápěstí, ne paže ani předloktí. Rotace trupu se zastavuje s úderem. Trup musí být vzpřímený, svislý a zpevněný, tvoří tak základnu, která je oporou pro pohyb paže (foto u10d).

 

Doskákal: Můj táta říkal vždycky: „bič švihá na konci“, protože pohyb ruky připomíná švihnutí bičem – to dodá úderu rychlost.

 

Rada: Bezprostředně po úderu se smečařovo tělo zastaví v rotačním pohybu, letová fáze pokračuje po dráze tvaru paraboly jako následek rozběhu a odrazu. Úderová paže přirozeně pokračuje v pohybu za míčem (foto u11a, u11b, u11c, u11d). Při dopadu obě paže přirozeně reagují na polohu těla. Nohy reagují na úder, mírně se sklopí k trupu, aby zachovaly dynamickou rovnováhu těla. Pravá noha se někdy pokrčí víc (foto u12a). Nohy se postupně připravují na dopad: špičky se propnou (foto u12b, u12c). Obě nohy (někdy nesoučasně) se podílejí na měkkém dopadu ohnutím v kotnících, kolenou i kyčlích. Levá noha zpravidla dosedá na zem dříve.

 

 Doporučení do kapsy


·         Směrový krok levou: je základem časování při vysokých nahrávkách, bývá pomalý, flegmatický. Herní situace si někdy vynutí jeho zrychlení. Krok začíná až po nahrávce

·         Brzdící krok pravou: účelem je zrychlování dopředného pohybu. Paže v průběhu kroku prudce současně zapažují a dokončují pohyb v momentu těsně před došlapem pravé nohy na zem, u leváků zrcadlově obráceně.

·         Konec brzdícího kroku: při dopadu došlapuje chodidlo pravé nohy na zem důsledně přes patu a chystá se „rolovat“ směrem ke špičce. Nastává převod dopředného pohybu na vertikální. Paže začínají švihat ze zapažení směrem vpřed.

·         Závěrečný krok rozběhu, zvaný „dokrok“, způsobuje otáčení těla do smečařské polohy. Levá noha došlapuje na zem přes špičku, šikmo k pravé noze. Tělo se natáčí doprava směrem ke smečující paži. Kolena se v průběhu kroku přiblížila k sobě. Paže ze zášvihu pokračují v pohybu vpřed a vzhůru, u leváků).

·         Dokončení odrazu je zároveň přechodem do letové fáze. Načasování švihu paží a pohyb boků vpřed je klíčem k razantnímu úderu. Nohy jsou v tomto momentu odrazu  již napnuté a dokončují odraz ze špiček. Paže se společně dostávají do polohy mírně nad hlavou.

·         Nápřah: nad hlavou se pravá paže ohýbá v lokti do extrému, co nejvíce dozadu a společně s rotací trupu lokti ohýbá (lukostřelec).

·         Úder: z polohy lukostřelce se zvedá předloktí mírně nahoru. Loket se dostává před rameno a zastavuje se. Při vlastním úderu je paže vytažená nahoru a napnutá, ve svislé poloze. Ruka se dotýká míče nad pravým ramenem a mírně před ním. Směr letu míče dolů mu dá až zápěstí.


5.2.2008  ZH