Dívčí válka a volejbal opět v Blesku …

  • Published in o ženách a růžích
  • Hits: 14893

V roce 2001 při ME v Ostravě jsem v nějakém rozhovoru prohlásil, že si dávám před zápasem panáka irské whisky Jameson (to jsem ještě nevěděl, jaký je to tanec, když praskne žaludeční vřed – už to nedělám) a následující den přinesl deník Blesk zprávu s titulkem „Trenér volejbalistů ČR pije před zápasem Jamesona“....
Krempaská

... Nevím, zda cituji úplně přesně, ale co vím jistě, že to další den mělo překvapivý efekt. Ráno mi zavolala recepční z hotelu, abych se dostavil na recepci, že tam mám nějakou větší zásilku. Byl to karton 12 litrovek irské whisky Jameson, jako pozdrav firmy a poděkování za nechtěnou reklamu. Od té doby se volejbal v Blesku objevoval velmi sporadicky. Lépe řečeno, asi minimálně nebo mě na volejbalový článek nikdo neupozornil (čtu občas Lidovky, toť vše). Minulý čtvrtek jsem však dostal echo, že v Blesku se píše o volejbalu. Bylo to zrovna den poté, kdy Haškův soubor sehrál svou derniéru. Jednalo se o „dívčí válku“ volejbalistek. Pokud někdo neví, připomínám, že se jedná o kauzu otevřeného dopisu českých volejbalových reprezentantek vedení Českého volejbalového svazu, v němž žádají změnu trenérky Krempaské. Předpokládám, že žádný Jameson ani nic podobně příjemného z této záležitosti nevypadne, ale na druhou stranu to volejbalu zase tak neuškodí, když jednou za dlouhý čas bulvární plátek „vyřve“ do světa nějakou pikošku, jak říkají Slováci. Známe účinek negativní reklamy. Už ale nejsem přesvědčen, že to neuškodí volejbalové komunitě, vztahům uvnitř i navenek vůči partnerům, mecenášům, spřízněným duším. A hlavně, jak už je to venku, znesnadňuje to řešení. Jestliže hráčky napíšou celému světu, že trenérku nechtějí a trenérka reaguje slovy o zradě, je sekera sporu zaseknutá pěkně hluboko. Alespoň už doufám chápete, proč jsem ve veřejném prostoru nechtěl pitvat důvody své abdikace z postu reprezentačního trenéra, jelikož se taková lapálie musí řešit ve vlastním domě. Ale zkusím říct důvody, proč si myslím, že to naše holky trochu prokaučovaly. Napřed sdělím, co o celé věci vím: VELMI MÁLO. Tím hned odpovídám na příspěvky, které se objevily pod článkem „Co s trenérskou nevraživostí“ ze dne 5.10.2009. Fanda: „… Divím se Vám pane Haníku, že ten neúspěch omlouváte….“ a Honza:  „…. A velice mne zaráží, že se cítíte nekompetentní se vyjádřit k cílům a výsledku reprezentačního družstva žen na ME. Vy, který se pohybuje v této komunitě, s určitostí čte články a různá vyjádření trenérů….“, Neomlouvám neúspěch ženské reprezentace, články jsem nečetl, vyjádření trenérů neznaám a naopak se cítím nekompetentní vyjadřovat se k výsledkům reprezentačního družstva žen na ME. Proč? Zaprvé: nechci tady omílat donekonečna svůj postoj k ženskému vrcholovému volejbalu (v archivu článků pod heslem Haník je dohledáte), ale neviděl jsem z ME žen ani jediný set, pouze jsem povzbudil holky prostřednictvím tohoto webu po prohře se Slovenskem a Táně jsem sms-zprávou gratuloval k postupu ze skupiny. Tedy, nemohu posuzovat. Zadruhé: nejsem člen vedení ČVS a nevím, co bylo vedením svazu určeno za cíl a co je pokládáno za úspěch. Velmi střežím to, za co jsem a nejsem zodpovědný. V českém prostředí to pokládám za cestu k udržení duševního zdraví. Zatřetí: Z českých hráček znám Havelkovou, které jsem kdysi pomáhal zprostředkováním léčby zranění prstu, Jelínkovou, která byla před 6 lety na kempu VA, Šenkovou, která smečuje jako kluk a tím mě jednou zaujala, když jsem sledoval nějaký ligový zápas s kamerou pro metodické video a trochu z dálky Tomanovou, která se výborně pohybuje při přihrávce. Jinak holky neznám. Čili opakuji o hře českých holek na ME vím velmi málo, téměř nic. Proto jejich výkon a vedení týmu Táňou Krempaskou ani slůvkem neposuzuji. Co si ovšem troufám posoudit jako chybu, je fakt zveřejnění dopisu:

Zveřejnění dopisu nepomůže veřejnosti lépe pochopit problém, jelikož se obě strany vzájemně obviní, média to představí v určitém úhlu pohledu a veřejnost neví víc, než předtím, pouze se dobře baví.

Myslím si z principu o hráčkách i trenérce to lepší, takže vycházím z toho, že mají dobré úmysly, a pouze chtějí, aby se hrálo lépe. Ale takovým dopisem se může nahrávat lidem, kteří kolem ženského volejbalu dobré úmysly mít nemusejí nebo hrají nějakou vlastní skrytou hru.

Nevím, zda si všichni aktéři mediálního sporu nechávají své rozhovory autorizovat (mimochodem to doporučuji), ale pokud ne, může se v novinách objevit věta, která je interpretací příslušného novináře (nikoliv skutečným výrokem hráče) nebo může být použita v nesprávných souvislostech. Taková věta se potom může někoho jiného dotknout jako nepravda, „trefený“ může emocionálně zareagovat a začíná řetěz, který může být na svém konci velmi nechutný.

Neveřejný dopis by předsedovi ČVS dával šanci řešit věci v kuloárech či domluvou a elegantně. Veřejný dopis mu do určité situace svazuje ruce v řešení… Odvolat trenérku na žádost hráček, to už je vachrlatá věc.

Vyjádřil jsem se k záležitosti, do jejichž útrob moc nevidím, ale jsem volejbalista… jasně, každý prožívá především problémy své individuální existence, ale ta moje je svázána s volejbalem … A TOHLE NEBYLO DOBŘE, HOLKY!!! …

V Sokolově 18.10.2009, Zdeněk Haník