Junioři, 1.liga, charakter.

  • Published in
  • Hits: 1105

Pavel_Bartos_nahravacNedá mi to, ale musím a chci se vrátit ještě k uplynulému víkendu a k úvodnímu startu juniorské reprezentace v 1. lize mužů. Reprezentační družstva se účastní mistrovských soutěžích již čtvrtou sezónu. Vždy je tento start, ať již jakékoliv úrovně soutěže, provázen množstvím kontroverzí hlavně ze strany oddílů. Vždy tyto problémy přicházejí až těsně před úvodním startem. Chápu že v roce 2007 se možná trochu násilně rozhodlo o této účasti reprezentačních družstev. Proto počáteční odpor klubů schovávající se za hráče, kteří psali dopisy oznamující nemožnost reprezentovat a odkazující se na problémy se školou. Je také zcela pochopitelné, že hned napoprvé se nedalo strefit do jaké soutěže má být ten či onen celek umístěn, zda ji má hrát celou, nebo startovat jenom v její úvodní části. Chybí také písemné vyhodnocení podepřené fakty, jaký má tato účast přínos hlavně z hlediska výkonu a úrovně hry reprezentace. Já se tím zabývám celou dobu, kdy je tento model zaveden. Také všechna družstva, která jsem vedl se soutěží zúčastnila. Hodně jsem se do toho i angažoval a dával jsem si s tím velkou práci, hlavně jak přizpůsobit start klubů v soutěžích se startem reprezentací. Výsledkem byla přestávka v juniorské extralize v době, kdy reprezentace hraje svou soutěž. Vloni to byla II. NL a letos 1. liga mužů.

Problém nastal až těsně před začátkem soutěže, neboť mnozí hráči byli již zařazeni na soupisky dospělé extraligy. Zde některé termíny kolidují s termíny 1 ligy. To se však řeší postupně a individuálně. Náš start v 1. lize je přizpůsoben tak, že ve čtyřech termínech hrajeme vždy po třech zápasech s různými celky. Tedy sehrajeme s každým týmem jeden zápas. Organizace je částečně přizpůsobena k modelu kvalifikace o ME. Ve středu večer přijíždíme, večer je trénink, ve čtvrtek další minimálně dva a od pátku do neděle se vždy odpoledne nebo večer hraje. V hrací dny se ještě dopoledne hraje a navíc přidáváme každý den posilovnu.

My jsme nevěděli, do čeho jdeme. Úroveň 1.ligy jsme sledovali z povzdálí. Kromě malých vyjímek, nikdo v ní v loňské sezóně neúčinkoval, a proto také panovaly obavy, jestli budeme mít šanci zde vyhrávat. Junioři ročníku 91/2 v ní startovali před 2 roky a vyhráli pouze dvakrát, a to hráli s každým soupeřem dvakrát. Jak úvod dopadl, je již známo a informoval jsem o tom na webu ČVS. Tři zápasy, tři vítězství, končící až exhibicí, se však nerodila lehce. Všechny soupeře jsme považovali za velice silné a z toho vycházela naše soustředěnost. První zápas se Starým Městem začal pro nás velice nervózně, dělali jsme dost nevynucených chyb a výsledkem byl i pětibodový náskok soupeře. Ten jsme nakonec zkorigovali na prohru 23:25. V dalších setech se hra již vyrovnala a my jsme získali malou převahu. Rozhodovala hlavně odvaha při řešení těžších situací. Nakonec se rozhodlo v 5. setu. Druhý zápas s béčkem Brna měl podobný začátek. Nervozita nám svazovala ruce i nohy a soupeř bezpečně dokráčel k vítězství. Od druhého setu jsme se zlepšili, hlavně jsme potlačili v sobě strach a zbylé sety vyhráli. Poslední zápas jsme považovali za nejtěžší. Museli jsme potvrdit dobré výkony z předchozích dnů, ostatně v kvalifikaci to může být stejné. Do zápasu jsme šli soustředěně, ovšem ani zde jsme se nevyhnuli trochu nervóznímu začátku. Nakonec to tedy dopadlo nad očekávání dobře. Kdybych měl vyzdvihnout některé vlastnosti, které rozhodly o vítězství, potom to byla odvaha. Nemluvím úmyslně o žádné činnosti a o žádném hráči. Ti dobří to ví, že byli dobří. Ti, co dělali více chyb, o nich také ví, takže se o tom psát nemusí. Odvahu hráčů však vyzdvihnout musím. Na začátku celého srazu jsem měl k hráčům řeč, kdy jsem mluvil o charakteru celého družstva, který se odvíjí od charakteru jednotlivých hráčů, a trochu jsem ho zpochybnil. Rozhodující nejsou ani tak charakterové vlastnosti těch největších tahounů, ale hlavně hráčů, kteří se dostávají na hřiště jen sporadicky. O tom by se dalo dlouze povídat. O tom ví své i trenéři mužů po proběhlém ME (nehledejte v tom však nějaké senzace). Měl jsem pocit, že jestli je potřeba na něco klást důraz, pak právě na charakterové vlastnosti. Nebyl jsem si zcela jist, že start za reprezentační družstvo je pro některé hráče tím pravým „ořechovým“. Měl jsem dojem, že se to spíš bere trochu jako přítěž a že místo volna se musí tvrdě trénovat. Jsem rád, že jsem se po tomto srazu mýlil. Projevili jsme charakter. Možná za to může síla soupeřů a obava z toho, jestli obstojíme. Pokud by to byla pravda, potom by obstál argument o nutnosti startu v takové soutěži. Tedy nejen, že se hrají lepší zápasy, ale i to, že jenom v těžkých zápasech se projeví ten pravý charakter jednotlivých hráčů a nakonec i celého družstva. Nejsem nesoudný a dobře vím, že tři zápasy, byť vítězné, nejsou ještě tím pravým měřítkem úrovně tohoto družstva. Ta se projeví až v těžkých mezinárodních zápasech a možná, že až právě v kvalifikaci o ME, která pro nás může být až třístupňová. Ale na začátek je to dobrý počin, to je nezpochybnitelné. Volejbalový život se měří odzadu. Od toho, co jsme právě udělali. Předcházející výsledky, ať dobré nebo špatné, jsou zapomenuty a překryty současnými. O tom by muži zase mohli vyprávět. Za námi se sice táhne stín neúspěšné lednové kvalifikace, ale i ten je čím dál tím slabší a světlejší. Tak ať nám to vydrží!

 

Velké Meziříčí, 5.10.2011   Petr Juda