José Mourinho: "Klubové týmy budu koučovat ještě deset let, pak převezmu reprezentaci"

Podrobnosti

Fotbaloví autoři,

01. Říjen 2011

Zobrazeno: 486

Jako hlavní trenér vedl José Mourinho před příchodem do madridského Realu čtyři mužstva a se třemi z nich získal fotbalový titul. Bylo to s FC Porto, s Chelsea FC a s Interem Milán. S každým z těchto tří družstev získal titul vždy hned dvakrát. Mourinho je sebevědomý a zná své kvality. Odmítnul reprezentaci a ještě deset let chce koučovat klubové týmy, pak teprve přijde řada na národní tým.

Pane Mourinho, jaký je rozdíl mezi Vámi a ostatními trenéry? Čím se vyznačujete?
V posledních deseti letech nezískal žádný trenér tolik titulů, co já. Mám ovšem velký respekt před trenéry, mnozí z nich toho hodně v průběhu své trenérské kariéry dokázali. Já se ale nechci ohlížet pouze desetiletou, ale dvaceti- nebo třicetiletou kariérou.

Co chcete ještě dokázat?

Vyhrát třikrát Champions League, vždy s jiným týmem. To přede mnou nikdo nedokázal. Chtěl bych jednou trénovat portugalskou reprezentaci. Už jsem jednou dostal šanci, ale odmítl jsem. Musí na mě ještě přibližně deset let počkat, protože chci momentálně trénovat v klubech.

Jako dítě jste se chtěl stát profesionálním hráčem..
Miluju fotbal a ten čas, kdy jsem byl hráčem, jsem si pořádně vychutnal. Ale od začátku jsem cítil, že mám jiné kvality, které se týkají vedení lidí. Když mně bylo sedmnáct let, zjistil jsem, že ze mě nebude žádný top hráč, tak jsem se začal plně koncentrovat na trenérskou práci.

Máte před zápasem nějaké rituály?
Před zápasem vezmu rád příjemnou sprchu, pomalu se oblíkám, modlím se a zavolám krátce mé rodině.

Jak byste se sám charakterizoval?
Jsem normální člověk, dělám rád normální věci jako normální lidé.

Prozraďte nám Vaši životní filozofii?
Zodpovědnost je velmi důležitá, moje nejdůležitější „zaměstnání“ je rodina. K životu potřebuji rodinu a fotbal. Nic jiného. Pak jsem šťastný člověk. Pracuji ve fotbale, což je současně moje vášeň. Existuje milióny lidí, kteří takové štěstí nemají. Pracují tvrdě, ale bez vášně, protože nemohou pracovat ve svém odvětví.

Existuje něco, před čím máte strach?
Ve fotbale se nebojím ničeho a nikoho. V soukromém životě mi záleží pouze na tom, aby se lidem kolem mě dařilo dobře. Modlím se za ně každý den. Chci, aby byli šťastní a zdraví. Pokud tedy musím říci, před kým mám strach, pak je to bůh. Každý den se k němu modlím, aby pomáhal mé rodině.

Co děláte proto, aby jste byl fit?
Nic, nemám čas a ani vnitřní disciplínu k tomu, abych chodil každý den do posilovny nebo dělal nějaký sport. Při tréninku jsme stále v pohybu. Běhám okolo hráčů a objasňuji jim taktiku.

Od kdy máte přezdívku „the Special One“?
Když jsem v roce 2004 přišel do Anglie, vyhrál jsem s FC Porto Champions League. O dva dny později jsem šel do Chelsea a na tiskovou konferenci jsem přišel velmi sebevědomý. Byl jsem zrovna nejlepší v Evropě a žurnalisté se mě optali, jestli si věřím na to, stát se trenérem v „kolébce“ fotbalu. Neříkám, že jsem byl zklamaný, ale otázka mě rozhodně překvapila. Proč si mysleli, že nejsem dost dobrý na anglickou ligu? Tak jsem řekl: „Nemyslím si, že jsem trenér jako každý jiný. Jsem výjimečný, mám schopnosti, které jiní trenéři nemají“. A druhý den jsem si přečetl v novinách: „The Special One přichází“. Tak to s přezdívkou začalo, fanoušci Chelsea to převzali a Special One je teď po deseti letech v Realu.

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Sport Bild – č. 38