Odcizování se zásadám

Podrobnosti

Luboš Moravec,

20. Leden 2012

Zobrazeno: 194

Jak se poslední dobou zdá, je odcizování trendem dnešní společnosti. Je spousty mladých párů, jejichž soužití není vázáno legalizací manželského svazku. Ale to je koncepční řešení mladé generace. Nejen, že profesní kariéra má přednost a mateřství přichází ( přichází-li vůbec ) velmi pozdě, ale často i do situace, kde rodiče různých příjmení hledají to vhodné pro společného potomka. Situace sama nemusí přímo odcizení znamenat, je to jen jiný přístup mládí ke starým hodnotám. Kde jsou ty časy, kdy těhotná svobodná dívka byla hanbou pro rodiče i celou ves.

A daleko horší jsou vztahy mezi generační, Chybí úcta. Ne každý starý má právo na úctu. I mezi mojí generací jsou jednotlivci, kteří si ji nezaslouží. Ale obecný úzus mého mládí, že starší jsou zdraveni mladšími, že dámy mají přednost ve dveřích a místo v dopravním prostředku je běžně nabídnuto starším nebo dámě již dávno neplatí. Neplatí generelně ale laskavé výjimky, jako ve všem, samozřejmě jsou.

A po kritice mladé generace začínám přemýšlet o svém přístupu. A taky nejsem moc spokojen. Když jsem vstupoval do volejbalu, byla moje parketa jasná. Trénování mládeže. Postupně ( i když v periodě více než dvaceti let ), se zvyšujícími vlastními pracovními požadavky jsem upustil od denní expozice Nestíhal jsem už 3-4 tréninky v týdnu a následné sobotní zápasy a protože volejbal mám rád, neskončil jsem úplně. Své aktivity jsem upnul do oblasti administrativní (kultivovaný název pro bafuňáře). Stal jsem se členem KM svazu a jsem v krajském výboru Zlínského kraje odpovědný za mládež a školení trenérů mládeže. A když přišla nabídka na člena správní rady, věděl jsem, že pokud příjmu, musím být přínosem. A přínos znamená nejen účast na všech jednáních, ale hlavně příprava na ně. To znamená práce během celého měsíce. A teď jsme u mého odcizování. Přestože se snažím o odpovědnou přípravu na všechna jednání, mám tolik starostí ve vlastním zaměstnání, že se bojím jak budu vše stíhat. Jedná se sice o neplacenou funkci, takže většina mladých by byla hned hotova. „Proč výčitky, když nic z toho nemáš?“ Ale to byla premisa se kterou jsem do daného vztahu vstupoval. Takže podmínky se nezměnily a tím nesmím měnit ani svůj přístup. A slušnost a odpovědnost ( mimo čestnosti a pokory ) stále považuji za největší devizy v mezilidských vztazích. Takže jsem ve stádiu pochyb. Pochyb zda vše, co jsem přijal jako zodpovědnost také odpovědně zvládnu. Zatím zvládám a abych stihnul vše, musím volit.

A mám-li volit porovnávám v duchu své možnosti a přínosy.

V poslední době mě nejvíce oslovilo mé krátkodobé angažmá manažera národního týmu žen. Za prvé vyčlenil jsem si týden dovolené a tím jsem nepřemýšlel co ještě v práci svojí nepřítomností zasklívám a za druhé a to hlavně. Byl jsem s odpovědnými lidmi. Každý člen, jak družstva, tak real týmu měl svoji úlohu a já si připadal jako součást dobře seřízeného soustrojí. A protože má činnost byla při olympijské předkvalifikaci v Adzerbajdžánu, musím přiznat, že časté odchylky od itineráře, připravené pořadatelskou zemí, mi nabízely dost příležitostí k uplatnění organizačních schopností. Tam jsem význam manažera pochopil jako přínos k dobré souhře a cítil jsem se dobře.

Na rozdíl od svého působení v komisi mládeže, která je jedna z nejčastěji a nejodpovědněji se scházející skupina dobrovolníků, ale jejich pravomoci, odpovědnosti a rozhodovací práva jsou na tak nízké úrovni, že účasti považuji za ztrátu času.

Skončil jsem trénování KCM.

Takže rozhodnuto. Práce, správní rada, rodina, KVS a bude-li potřeba rád manažer týmu.

Zlín   20.1.2012                                                                Luboš Moravec