Z deníku reprezentačního trenéra - dopis č. 5: Jěště kousek...

  • Published in Volejbal můj osud
  • Hits: 4356

Uf, uf … tak máme za sebou velmi těžký moment. V deníku Sport se objevil před zápasem s Venezuelou titulek: „Češi se blíží krachu“. Vystihuje to postoj, který je bohužel pro Česko typický. Jdeme hrát rozhodující zápas na MS a jen proto, že jsme prohráli s USA jsme podle deníku Sport, před krachem“. Kdyby se tak napsalo: „Český tým krok před postupem

Uf, uf … tak máme za sebou velmi těžký moment. V deníku Sport se objevil před zápasem s Venezuelou titulek: „Češi se blíží krachu“. Vystihuje to postoj, který je bohužel pro Česko typický. Jdeme hrát rozhodující zápas na MS a jen proto, že jsme prohráli s USA jsme podle deníku Sport, před krachem“. Kdyby se tak napsalo: „Český tým krok před postupem“.

Takže hráči jsou připraveni vyhrát, ale část české veřejnosti ne. Potom, když se to nepodaří, hned se volá: hráči nezabojovali, neměli vůli po vítězství atd. Někdy je to možná pravda, ale teď jsem byl svědkem toho, jak nezabojovala část české veřejnosti, včetně části médií. Naopak hráči tvrdě trénovali a profesionálně se identifikovali s našimi trenérskými záměry, což nejlépe dokládá konstruktivní debata u video-analýzy hry venezuelského družstva . Především Martin Lébl, si opakovaně nechal přehrávat určité videosekvence s hrou středových hráčů Venezuely. Strašně jsem vítězství družstvu přál, ale zároveň jsem si uvědomoval, že je tu jakási vyšší spravedlnost a že i Venezuelané se jistě dost natrápili, aby došli až sem. Na zápase bylo nejcennější to, že jsme do puntíku týmově zrealizovali určenou taktikou, věděli jsme, že největší nebezpečí hrozí ze zóny IV a zde jsme je čekali a eliminovali. Potom přešli ke hře přes diagonálního hráče Goméze, ale i ten chyboval. Nejdůležitější bylo, že jsme je udrželi na středu, kde hráli v předcházejících zápasech na 80% v útoku. Obzvláště Marquez (dosah ve výskoku 370 cm) se zcela vytratil. Vsadili jsme v tomto utkání na plachtící podání, které dělalo Venezuelanům problémy v zápasu s Iránem. K tomu jsme standardně útočili a hladké vítězství bylo na světě. Výkon byl nesmírně koncentrovaný. Jediné, co mě nesmírně v zápase rozčilovalo, byla individuální technika a nedostatečná kázeň krajních blokujících hráčů v jasných standardních situacích. Já osobně jsem dostal satisfakci ve výkonu Marka Novotného. Vím, že to je odvážný smečař do těžkých zápasů, ale nepodařilo se mi to do této chvíle prokazovat. A podle reakcí veřejnosti (i té odborné části, které si vážím) už jsem si myslel, že jsem blázen, jelikož Markovi nevěřil před šampionátem téměř nikdo, snad kromě jeho rodičů. Ne, ne jeho forma není ještě TOP, ale pomohl nám v tu pravou chvíli. Výborně takticky hrál na bloku Martin Lébl, Michal Rak velmi rafinovaně servíroval.

Teď se musíme vyvarovat euforie. Tak, jako jsme neztratili hlavu po prohrách, nesmíme podlehnout předčasné euforii po (sice veledůležité) výhře. Ještě není dobojováno a k postupu do Hirošimy chybí ještě kousek …

Ano
Nagano 21.11.2006