Varianty techniky nahrávky z hlediska charakteru HS

03. 05. 2007

Další druhy nahrávek z hlediska charakteru odbití: nahrávač je nucen někdy nahrávat i nestandardním způsobem odbití. Mezi nejčastěji používané patří následující techniky:

Nahrávka bagrem: patří k základní výbavě nahrávače.Technika odbití je poněkud odlišná od přihrávky: odbití spodem jako nahrávka se hraje přímo v pohybu nebo po pohybu v nejrůznějších polohách. Zvýrazňuje se činnost paží, jejichž pohyb vzhůru podstatně určuje následný let míče.

V některých případech je tvar paží dokonce přizpůsoben situaci, takže lze vidět odbití pažemi ohnutými v loktech, případně ohnutými zápěstími, například u velmi krátkých míčů, odbití přes osu těla, odbití v pádech nebo odbití velmi blízko sítě, odbití míče odraženého od sítě.

Nahrávka jednoruč ve výskoku

Používá se hlavně k zachraňování míčů s vyšší horizontální rychlostí přelétajících síť k soupeři. Nejčastěji je v praxi využívána pro nahrávku do 1. sledu a do zóny IV. Nahrávači vyšší úrovně mají zvládnutou i nahrávku do zóny II a I. Nahrávka jednoruč vpřed: odbití se děje rozevřenou rukou se zpevněnými prsty. Pohyb vychází z lokte a je dotvářen zápěstím. Nahrávka jednoruč za hlavu: odbití je podobné jako odbití vpřed, ale má dvě varianty:

• S dlaní natočenou do zóny IV
• S dlaní otočenou do zóny II

Nahrávka stranou

Nahrávač musí zvládnout techniku zády i čelem k síti. Zády k síti: používá se především v případech, kdy se míč letící k síti zachraňuje v prostoru nad sítí. Je to zpravidla v případech, kdy má míč velkou horizontální rychlostí a směřuje rychle přes síť. V tomto případě už nahrávka jednoruč ve výskoku není nejoptimálnějším řešením. Nahrávač vyskakuje zády k síti a nahrávkou ve výskoku stranou zabrání přeletu míč přes síť. Čelem k síti: používá se v případě, kdy míč letí nízko rychle směrem do sítě nebo i níže, mimo nahrávače (očekávané místo) a nahrávač ho dobíhá. Nestačil se dostat do polohy pravým bokem k síti a pokud by nezvolil tuto techniku, míč by vletěl do sítě nebo pod sítí do pole soupeře. Nahrávač se tedy otočí čelem k síti a provede odbití přes pravé či levé rameno.

Nahrávka z hlediska rozdílu v odbití nahrávačů a nespecializovaných hráčů

Rozdíl v pohybu do střehového postoje

Nespecializovaní hráči ( „nenahrávači“) se málokdy dostávají do situace, kdy se pohybují do střehového postoje, kde očekávají výsledek činnosti spoluhráčů. Nahrávají zpravidla v situaci, která vzniká náhle a překvapivě nebo po prvním odbití nahrávače.

Střehový postoj a rozhodnutí nahrávat

Střehový postoj souvisí téměř vždy s předcházející činností hráče a musí u něho ještě dojít k rozhodnutí, že právě on bude nahrávat. U nahrávače je víceméně jasné, že druhé odbití - kromě výjimek - patří jemu. Nahrávač to vždy tak cítí a ostatní hráči zase berou relativně za samozřejmé, že druhé odbití se jich netýká.

Zaujetí místa pro odbití

U nespecializovaných hráčů se požaduje v momentu odbití stabilizovaný postoj a důsledné otočení osy ramen kolmo na směr odbití, a to jak při nahrávce před sebe, tak při nahrávce za hlavu. Přesnost je na prvním místě, utajení směru nahrávky je druhořadé.

Způsob odbití

Nespecializovaní hráči mají více pokrčené lokty a kontaktují míč níže než nahrávači, pohyb v loktech při odbití je výraznější. Nepožaduje se po nich odbití ve výskoku. Osa ramen by měla být ve většině případů kolmá na směr odbití. Tito hráči více zapojují do odbití nohy. Celkově se odbití nespecializovaných hráčů v zásadě neliší od techniky odbití obouruč vrchem popsané v kapitole o začátečnickém volejbalu.

Nahrávka za hlavu

Ostatní hráči by měli umět nahrát vysokou nahrávku za hlavu, ale opět je prioritou přesnost, ne utajení. Z hlediska techniky u nich nepožadujeme, aby se neprohýbali v zádech a nezakláněli hlavu.

Nahrávka ve vybraných herních situacích

Nahrávka do prvního sledu

Rozdíl mezi nahrávkou do 1. sledu a ostatními nahrávkami spočívá v tom, že útočník je při útoku prvním sledem nahrávkou „hledán“. Provedení: nahrávač sleduje periferně rozběh útočníka. Ten reaguje na vývoj herní situace směrem rozběhu, výběrem místa odrazu a nabídne se nahrávačovi do vhodné (předem dohodnuté) polohy ve vzduchu a očekává nahrávku. Časování nahrávky s odrazem a úderem smečaře vypadá následovně: v momentu, kdy je nahrávač v kontaktu s míčem, vyskakuje smečař blízko před ním cca 1 m od sítě (vzdálenost od sítě se může různit podle mnoha faktorů) a začíná úvodní fázi svého švihu paže. Nahrávač odbíjí nad sebe nebo mírně od sítě. Osa ramen smečaře je šikmo k síti, rameno a tím pádem i celá úderová paže je vzdálena cca 1 – 1,5 m od sítě. Z tohoto důvodu musí nahrávač při ideálním příjmu nahrát dál od sítě. Odpovědnost smečaře: vytvořit si správnou vzdálenost mezi sebou a nahrávačem v momentu odrazu. Včas se dostat do místa odrazu.

Odpovědnost nahrávače: nahrávač naopak musí sledovat smečaře a zahrát mu nahrávku s pravidelnou a obvyklou dráhou letu. Nejpoužívanějšími nahrávkami do prvního sledu jsou nahrávky č.1 a 4 - krátká vystřelená před sebe. Dalšími variantami jsou:

• Nahrávka č. 3 - za hlavou
• Nahrávka č. 8 - přetažená varianta nahrávky č. 1
• Nahrávka č. 7 - krátká vystřelená nahrávka za hlavu
• Nahrávka pro finty v první sledu - „dupák“, „odskoky“, klamné rozběhy atd.

Nestandardní situace: když nepřiletí přihrávka do místa střehového postoje nahrávače, nastává situace, na niž musí zareagovat jak nahrávač pohybem do místa odbití, tak útočník směrem rozběhu a místem odrazu. Kdykoliv se nahrávač ve hře dostane dál od sítě, je třeba brát jako princip, že to je smečař, kdo musí korigovat svůj rozběh a místo odrazu směrem do úseku k zóně IV. Měl by se odrážet před jakousi myšlenou čarou, která je charakterizována následovně:

• Jde-li přihrávka relativně nízko a nahrávač nahrává stranou, je myšlená přímka vedená nahrávačovými rameny (ne jeho nohami) k síti.
• Je-li přihrávka vyšší a nahrávač má dost času, aby se otočil směrem k levé přední části pole, je tato přímka pro odraz smečaře prvního sledu vedená diagonálně mezi rameny nahrávače směrem k síti.
• Čím více je nahrávač vzdálen od sítě, tím větší by měla být vzdálenost mezi ním a smečařem.
• Jako nepsané pravidlo (při úderu č.1) by bylo možné konstatovat, že vzdálenost místa na síti , kam by měla nahrávka směřovat (měřeno podél sítě), od místa původního postavení nahrávače by měla být zhruba stejně dlouhá jako vzdálenost od sítě toho místa, kam až nahrávač musel odstoupit, aby mohl nahrát. Nahrávka tak tvoří přeponu pravoúhlého trojúhelníku, tvořeného dráhou odstoupení nahrávače od sítě a k ní stejně dlouhou vzdáleností protaženou k ní v pravém úhlu podél sítě. Nahrávka tak teoreticky letí před smečařem a ne přes jeho rameno.
• Útočné údery po nahrávkách prvního sledu jsou vždy výsledkem časové i prostorové spolupráce mezi nahrávačem a smečařem – lze jenom velmi těžko zvýrazňovat odpovědnost jednoho nebo druhého z hlavních aktérů.

Nahrávka do zóny IV

• Vysoká nahrávka
• Polovysoká nahrávka
• Vystřelená nahrávka
• Podobně nahrávky do jiných zón

Nahrávka do zóny II

Nahrávka do zóny I

Nahrávka do zóny VI

Nahrávky do druhého sledu č. 2, 5, 6

Nahrávka v řetězci činností nahrávačů

• Nahrávka po naběhnutí
• Nahrávka po zásahu spoluhráče v poli
• Nahrávka po dopadu z bloku

Autor: Zdeněk Haník | Počet zobrazení: 1382