Jak jsem viděl Jakuba Novotného v roce 2001 …

25. 06. 2007

Kdyby nějaký fotbalista nebo hokejista předvedl při Mistrovství Evropy to, co předvedl volejbalista Jakub Novotný při zářijovém ME ve volejbalu, stal by se okamžitě národním hrdinou. Celý národ by věděl, jak posnídal, co včera večer četl, kde ho pobolívá, kdo je jeho partnerka ... Volejbal je malý sport, a proto se jeden z nejlepších hráčů volejbalového šampionátu národním hrdinou nestane. Samozřejmě, že když přijede do Dřevěnice bude se mladým začínajícím volejbalistům tajit dech, ale pomníku v Čechách se nedočká. Tento úvod by samozřejmě mohl patřit do uvozovek celý, protože je psán s nadsázkou, ale výkon tohoto volejbalového mladíka na ME si jistě zaslouží komentář.
Je to v podstatě velmi prosté. Na jeho případě lze krásně ilustrovat, jak je všechno jednoduché, když se spojí solidní úroveň volejbalového řemesla (i když v jeho případě hlavně smečařského) a spontaneita a herní radost. I když výrok typu " dem na ně, já je tam rozstřílím" jsem od něho párkrát slyšel a skutečně se tak několikrát i stalo, nemyslím, že je "Pátek" typem agresora. A i když je tvrdý smečař, nevidím v něm rysy tvrdého chlapa. Je drzý, neukázněný, nezkrotný to ano, ale "tvrďák" není v žádném případě. Dámské obecenstvo by sice chtělo, abych potvrdil, že je to milý a bezelstný hodný hoch (podle několika otázek, které jsem dostal), ale ani do těchto vysněných dívčích příběhů bych ho nedoporučil. Jestli je v něm něco bezelstného, co bych mohl za svou osobu okamžitě podepsat, pak je to bezelstnost přístupu k volejbalu. Ne, ne, do profesionála má ještě daleko, ale jeho vztah k volejbalu bych popsal jako dojemně bezelstný. Je naprosto nezkažený manýrami rádoby-hráčů, miluje jakoukoliv hru, ale volejbal obzvláště. Nevím jestli bych si od něho nechal krýt záda při rvačce v hospodě, ale do volejbalové bitvy bych s ním jako hráč šel kdykoliv. Má ve volejbalové komplexnosti ještě mnoho nedostatků, ale ví o nich. Samozřejmě, že některé věci zanedbal, ale je schopen vývoje a nechá se poučit, pokud uvěří. To nejcennější je, že nespekuluje, nekalkuluje a hraje. Úplně vedle jsou hlasy, které ho označují za hráče typu "buď a nebo". Volejbalově to není žádný "bezmozek" či lehkomyslný hazardér. Chyby ho moc mrzí a jediným problémem je, že když chybuje, tak se vzteká a chybuje ještě víc, ale to je mládí, které chce řešit problémy kladivem. Jinak je velmi vnímavý na to, co si může a nemůže dovolit. Má ze hry radost a tu přenáší na diváky, hlavně díky němu se diváci při zápasech národního mužstva dobře bavili. Nemyslím to "bavičství" sportovních showmanů, je to spíš tak, že kdo ho vidí hrát, zahrál by si okamžitě volejbal také. Je to prostě volejbalová radost, kterou bych spíše přirovnal k cikánskému zpěvu, to máte také hned chuť si zazpívat.

Z knihy Volejbalové trůny a kanály (2002) Zdeněk Haník

Autor: Zdeněk Haník | Počet zobrazení: 862