(Tréninkový) Deník (volejbalové) princezny

30. 12. 2009

V dubnu jsem převzal nový dívčí juniorský tým, ambiciózní, pracovitý, hladový po úspěchu. Nečekaně rychle jsem je přesvědčil o své filozofii, kterou není nic jiného než pracovní úsilí z obou stran týmu, jak té hráčské, tak i té trenérské. Zavedl jsem také tréninkové deníky. Pro věkem již dospělé hráčky jsem si připravoval pětiminutový monolog o významu tréninkového deníku. V mém posledním trenérském působišti jsem totiž často slýchával pětiminutové monology hráček o jejich bezvýznamnosti, „zloděj času důležitý maximálně pro individuální sportovce, pane Krpač. Proč bychom o tom měly psát a ještě nad tím přemýšlet, když se stejně rozhoduje na hřišti“?. Mé vysvětlování bylo v některých případech marné, některé hráčky byly opravdu „zápasové“ typy. Že by pravidelný zápis tréninkové přípravy a výsledků zápasů měl být nedílnou součástí sportovní přípravy každého sportovce, který nutí hráčky nad volejbalovým problémem aspoň „chvíli“ přemýšlet, jsem si v novém týmu mohl s klidem odpustit. Každý měsíc dostávám dlouhá zamyšlení nad tím, jak lépe „natáhnout tětivu lukostřelce“ nebo lépe bránit v zóně I, nebo jak postavit neprodyšný trojblok v zóně II. V tréninkovém deníku se odkrývají charaktery jednotlivých hráčů podle specializací. Optimisticky naladěná nahrávačka se smyslem komplexního vidění herních situací, útočící hráčky správně zaměřené hlavně na svůj individuální výkon – vše jak má v týmu být. A pak přišel onen přípravný týden, jehož vrcholem byly dva pro nás klíčové zápasy na domácí palubovce. Zápasy máme za sebou, s odstupem času bylo pro mne zajímavé, jak probíhal z pohledu hráček jeden týdenní mikrocyklus. Posuďte sami:

Pondělí:

Nahrávačka: Super trénink! Takhle bych si chtěla hrát pořád. Různý soutěže na principu bagrballu, takhle jsme aspoň mohly zapomenout na ten blbej víkend a začít znovu.

Smečařka: Sranda volejbal, odreagování nohou, hlavou, různé blbosti. Měla jsem devět bodů – nejvíc, ale radši mám normální volejbal.

Úterý:

Smečařka: Nejlepší dopolední trénink. Na začátku smečařská ruka o zeď, poté útok z vlastního nadhozu. To nutně potřebuju. Potom super věc! Já na smeči ve IV, libero v poli, proti mně blokařka. Zablokuju útok ze II, pak odsmečuju rychle a libero ještě nahrává a já ulívám do III. U posledního cvičení – PIPE – musela jsem se krotit a nesolit – muselo se uhrávat. CO BYLO ALE NEJLEPŠÍ! Byla jsem jediná smečařka, takže jsem se nemusela s nikým točit a pořád hrátJ. Jak říkám, zatím nejlepší dopolední trénink.  

Blokařka: Blok ve IV odstoupení a útok č.4 po nadhozu – chci nahrávačku! Nic proti nadhozu trenéraJ

Blokařka odpoledne: Nahrávačka nahrávala 1 a 4, já stála na bedně a smečovala. Přijde mi každá nahrávka jiná a to by neměla. Pokaždé je 1 a 4 jiná.  

Čtvrtek:

Nahrávačka: Po krátké transformaci hra na big pointy v šesticích: První útok po útočném úderu ze soupeřova pole, poté útok po přihrávce podání, kdo vyhrál první bod, dostal dankeball a pak tvrdý úder do obrany. Big point získal ten, kdo vyhrál aspoň 3:1. Několikrát jsem se skvěle sešla s blokařkami, diagonální hráčka mi taky skládala. Několikrát jsem zazmatkovala a pinkla to někam do hajzlu, hlavně při nestandardních situacích.

Blokařka B1: Někdo prostě musí prohrát, měla jsem jen 2 big pointy, spíš mě na tom rozčiluje, že každá nahrávka je jiná, my tam chodíme pořád stejně a přitom ty útoky nejsou pořád stejné, pokud na ně vůbec dojde.

Blokařka B2: Pořád platí ty nahrávky a to, že se nescházíme. Alespoň když nejde útok, tak jdou bloky.

Smečařka: Pokračuje řetězec skvělých tréninků. Obecně mi trénink šel a dobře jsem smečovala a jela pole. Měla jsem osm big pointů – to bylo nejvíc, tak mi holky zatleskaly. Super týden pokračuje, jestli to tak bude vypadat i v neděli…

Pátek:

Smečařka: Měly jsme tréninkový výpadek. Vůbec nám to nešlo, byla jsem naštvaná, šly jsme se napít, začaly dankeballama a už to šlo.

 Blokařka B1: Klasický předzápasový trénink. Docela nám jde jednonoha, ale ta čtyřka je asi zakletá. Nevím, dost holek má z tohohle týdne skvělý pocit, ale na mě to nepůsobilo nijak zvlášť, bavila jsem se o tom s druhou blokařkou a ta to cítila dost podobně, ale nechtěla jsem nijak působit na náladu v týmu, tak jsem mlčela, můžu mít zkreslený pohled tím, že mi to nechodí.  

Americký film Deník princezny končí podle očekávání happy endem. My jsme klíčové zápasy v neděli prohráli 0:3 a 0:3, správně nabuzená smečařka se neprosadila, nahrávka středem sice vycházela, ale byla na čtyři ruce, protože se diagonální hráčka neprosadila ani na bezblok. Práce v týmu je kouzelná, nikdy nevíš jak dopadne, protože míč je kulatý. Vstáváme a jdeme se bít dál. Hodně úspěchů v novém roceJ.

Radek Krpač, Liberec 29. prosince 2009

Autor: Radek Krpač | Počet zobrazení: 1282