Radek Krpač

10. 03. 2010

Blokařské strategie

Blokování podněcuje k psychohrátkám. Žádná jiná akce ve volejbale psychicky nebolí tak jako selhání vlastního útoku na kvalitním bloku protivníka. Vítěz duelu na síti si vychutnává triumf plnými doušky a nelibými gesty dává ostatním najevo svou nadřazenost. Ponížený útočník zůstává ve své depresi zcela sám, bez šance zvítězit alespoň ve verbální bitce. Vítězný pocit ideálního bloku si vychutnají samotní blokaři specialisté pouze zřídka. Často se musí spokojit pouze s málem. Od nich je očekávána pouze špinavá práce. Jako střední blokař běháš dvakrát více než ostatní, protože se podílíš na každém bloku. Neustále se rozbíháš a odrážíš, v každé herní situaci jsi v pohybu. Problém při blokování je motivace, protože více bloků končí neúspěchem. Najít optimální blokařskou strategii pro svůj tým je náročný úkol. Blokařské strategie jsou závislé od útočné strategie soupeře a naopak a ovlivňují tím i techniky blokování. Pokud začíná útok vítězit nad obranou, následuje automaticky změna blokařské taktiky. V případě, že zvolená taktika blokování začne být efektivní a stabilní, ztrácí soupeřův útok na účinnosti. Během těchto vývojových cyklů vznikly některé blokařské strategie, které se neustále měnily. Z dále uvedených přístupů a myšlenek by si trenér měl zvolit ty komponenty, které může ve svém týmu nejlépe realizovat a které mu pomohou eliminovat silné stránky soupeře.

Radek Krpač

24. 02. 2010

Pedagogické zásady v práci s mládeží

Přinášíme malý pedagogický návod jak jednat se sportujícími dětmi a mládeží. Tyto aspekty by se měly stát základním kamenem chování trenéra vůči mládeži. Zaprvé by trenér měl na tréninky chodit rád. Vaše nadšení z volejbalu se přenáší na tréninkovou skupinu. Najdi si (i po mnoha letech) motiv pro každou tréninkovou jednotku: Technika jednotlivých úderů, taktika, zkusit něco nového, řešení sociálního nebo mentálního problému, použití nových materiálů – video, vyzkoušet nová cvičení, to vše vás motivuje v další práci. Trenér by se měl místo kritizování snažit dosáhnout vytyčených cílů. Děti a mládež potřebují pro optimální učení jasně stanovené cíle, které jsou pro ně zpravidla dosažitelné. Tyto cíle by měly být trenérem jasně pojmenovány, měly by být dosažitelné a jako smysluplné i respektované. Zažijí-li děti při plnění převážně neúspěch, může být výsledkem často odmítavé chování. Obzvláště ve velkých skupinách by se proto mělo pracovat ve skupinách podle výkonnosti, aby každý hráč mohl dosáhnout svých nároků. Zde jsou tipy pro praxi....

Radek Krpač

10. 02. 2010

Hurá do útoku!

Nejvíce bodů je ve volejbale dosaženo útokem. Sotva se najde trenér, který by nepoukázal na důležitost techniky jiných činností a že by se hráči neměli tolik soustředit pouze na útok. Ovšem vše hovoří pro to, abychom útoku věnovali ještě více priority než doposud. Podařený útok není jenom nejlepší prostředek, jak získat body, je to také umělecký zážitek. Michael Warm, bývalý trenér SCC Berlín, Han Abbing, Stefan Bräuer a Söhne Hinz, němečtí reprezentační trenéři mládežnických kategorií představují útočný úder, co je při útoku důležité a jak by mělo vypadat vzdělávání v oblasti útočného úderu. U žádného jiného pohybu nemusí tolik komponentů najednou fungovat jako u útoku a to v následující řadě:

·         Zaujmutí výchozího postavení

·         Rytmizace rozběhových kroků + timing

·         Kontrolovaný odraz

·         Vytvoření napětí spojené s nápřahem

·         Vnímání obrany na síti a v poli a rozhodnutí volby útoku

·         Přesně umístěný úder na polovinu soupeře

·         Kontrolovaný dopad

Radek Krpač

27. 01. 2010

Proč sledovat a analyzovat herní výkon družstva

Volejbal je ve všech výkonnostních kategoriích komplexní sportovní hrou. Systematické sledování je vhodný prostředek, díky kterému můžeme lépe rozpoznat podstatné struktury této hry a podle něho přizpůsobit průběh utkání a tréninkový proces. Michael Warm, v minulé sezóně trenér Jaroslava Škacha v SCC Berlín, se zamyslel nad důležitostí pozorování herních jevů svého týmu a následnou analýzou herního projevu svého družstva. Systematické sledování utkání je nepostradatelné z důvodu získání objektivních informací o svém týmu a soupeři a následnému nasazení všech technicko-taktických možností, které jsou trenérovi k dispozici. V utkání by měli hráči dostat pouze nejnutnější informace. Část poznatků o příštím soupeři může být zprostředkováno už během tréninkových jednotek v podobě konkrétních instrukcích v herních cvičeních. Možnosti realizace informací je odvislé od každého hráče. Během samotného setu se herní výkon hráče mění. Při velkém kolísání výkonu družstva se koučování trenéra soustřeďuje v podstatě na stabilizaci svých hráčů. Teprve při stabilní nebo dobré formě svého družstva se může trenér soustředit na technicko-taktické zákroky svých hráčů. Proto trenér musí své hráče dobře znát a během utkání pozorovat.

Radek Krpač

13. 01. 2010

Libero - Mr. Nepostradatelný

Funkce libera, zavedená v roce 1998, se ve výkonnostním a vrcholovém volejbale stala nedílnou součástí tréninkové přípravy a zápasů. Libero jednoznačně pomohlo ke zlepšené hře v poli, žádné družstvo vrcholového volejbalu si v současném pojetí hry nemůže dovolit špatnou obranu jak na síti, tak v zadní části hřiště. Dnes už je libero ve volejbale nepostradatelným článkem družstva. Zpravidla je střídáno oběma blokaři v zadní části hřiště, je nejdůležitějším přihrávajícím hráčem družstva, v poli hraje nejčastěji v zóně V, některá družstva brání s liberem také v zóně VI, výjimečně situačně v zóně I. Libero je centrálním hráčem pro zpracování míčů zadarmo a vykrývání vlastních útočících hráčů. Dalším důležitým úkolem libera je nahrávkou založit vlastní útok družstva v případě, že nahrávač vybral míč v poli. Pro úspěšnou přihrávku podání potřebuje libero vynikající schopnost vizuálního vnímání ve spojení s velmi dobrou prací dolních končetin a odpovídajícím citem v ramenou a bocích. Důležitá je také schopnost udržet rovnováhu těla. Přihrávka odbitím obouruč vrchem proti plachtícím podáním by měla být v repertoáru každého dobrého libera, při přihrávce podání nemá libero nárok na žádné slabé místo, musí být stejně silný jak při přihrávce smečovaného tak plachtícího podání. Ve hře v poli patří k největším předpokladům libera rychlá reakce a tzv. fighting spirit.

Radek Krpač

30. 12. 2009

(Tréninkový) Deník (volejbalové) princezny

V dubnu jsem převzal nový dívčí juniorský tým, ambiciózní, pracovitý, hladový po úspěchu. Nečekaně rychle jsem je přesvědčil o své filozofii, kterou není nic jiného než pracovní úsilí z obou stran týmu, jak té hráčské, tak i té trenérské. Zavedl jsem také tréninkové deníky. Pro věkem již dospělé hráčky jsem si připravoval pětiminutový monolog o významu tréninkového deníku. V mém posledním trenérském působišti jsem totiž často slýchával pětiminutové monology hráček o jejich bezvýznamnosti, „zloděj času důležitý maximálně pro individuální sportovce, pane Krpač. Proč bychom o tom měly psát a ještě nad tím přemýšlet, když se stejně rozhoduje na hřišti“?. Mé vysvětlování bylo v některých případech marné, některé hráčky byly opravdu „zápasové“ typy. Že by pravidelný zápis tréninkové přípravy a výsledků zápasů měl být nedílnou součástí sportovní přípravy každého sportovce, který nutí hráčky nad volejbalovým problémem aspoň „chvíli“ přemýšlet, jsem si v novém týmu mohl s klidem odpustit. Každý měsíc dostávám dlouhá zamyšlení nad tím, jak lépe „natáhnout tětivu lukostřelce“ nebo lépe bránit v zóně I, nebo jak postavit neprodyšný trojblok v zóně II.

Radek Krpač

16. 12. 2009

Týmový trénink zakládání útoku po přihrávce podání

Jak může trenér zlepšit souhru svého týmu v situacích po přihrávce podání (Herní komplex I)? Jak dokážeme v tréninku docílit podobnou intenzitu jako v utkání? K těmto a jiných otázkám jsem se snažil utříbit myšlenky mé trenérské filozofie. Jaké herní situace jsou v mé soutěži v zápasech rozhodující. Jak si můj tým stojí v řešení těchto situací v porovnání se soupeři? Řešení těchto standardů, které můj tým nezvládá a ve kterých není v soutěži úspěšný, řeším nejdříve. Nejdříve je třeba sestavit základní a konkrétní pravidla pomocí informačních kanálů: v rozhovorech s hráči s jasnými argumenty: „Protože v situacích při přihrávce podání s nahrávačem v zóně I hrajeme takto, jsme neúspěšný“. Další možností, jak hráčům problémové situace přiblížit, je předvést je situačně při tréninku na hřišti. Kde nepomohou slova, pomůže videoanalýza nebo obrázková řada. Poté je třeba pravidla převést do praxe.

Radek Krpač

02. 12. 2009

Dívej se vpřed! Budoucnost se dá řešit, minulost ne

Lidí, kteří jdou cílevědomě svou cestou, si nesmírně vážím a podle toho také hledám tyto typy hráčů. Neochvějně následují svou myšlenku, vizi. Zdá se mi, že tato zvláštní vlastnost těchto lidí je klíčem k jejich úspěchu. Jedno známé libero je perfektním prototypem této vlastnosti. Prakticky nikdy si nestěžuje na vnější podmínky. Chová se jako by byly předem dané a nedůležité pro jeho postup vpřed, nehledá výmluvy za svoje jednání. Naopak přehlíží vlivy, které nemají s jeho volejbalem a možným úspěchem nic společného. Je si vědom zodpovědnosti za činy, za které je opravdu zodpovědný a ne za ty, které přísluší ostatním hráčům. Ale reaguje: Požaduje od svých kolegů profesionální přístup a sám ho dodržuje. Vyhledává informace o soupeři a nabízené informace rád přijme, nestěžuje si však, pokud žádné nedostane. Zajímají mě hráči, kterým je jedno, jestli budou hrát v červených nebo černých dresech, kteří na špatné výroky rozhodčího reagují dobrými herními akcemi a ne pláčem. Pohled vpřed, přehlížející vnější vlivy, vzácní to typy hráčů.

Radek Krpač

18. 11. 2009

Trénink techniky očima trenérů reprezentací

Trenéři úspěšných německých mládežnických reprezentací Han Abbing, trenér reprezentačního družstva juniorek, které na mistrovství světa v Mexiku získalo zlaté medaile, Stefan Bräuer, trenér reprezentačního družstva kadetek a Söhnke Hinz, trenér družstva juniorů, které minulý rok z mistrovství Evropy v Brně přivezlo stříbo, vyjádřili v listopadovém čísle časopisu Volleyball-Magazin své názory nad tréninkem volejbalové techniky u mládeže. Odborné dotazy reprezentačním trenérům pokládal Michael Warm, ještě v minulé sezóně trenér Škachova SCC Berlin, který v časopise zaštiťuje přílohu Tipy do trenérské praxe. Tady jsou:

Že technika ve volejbale není samoúčelná, jako třeba u jiných sportů, kde je technické provedení přímo hodnoceno, je všem jasné. O co tedy jde v tréninku techniky ve volejbale? Shodneme se na společném cíli?  

Bräuer: Z mého pohledu máme u tréninku techniky jasný cíl: Hráči by si měli osvojit možnosti řešení, rejstřík různých pohybů, díky kterým mohou optimálně řešit herní situace....

Radek Krpač

04. 11. 2009

Začátečníci a pokročilí v jedné skupině... Jak na to?

Trenéři mládeže jistě znají situaci, kdy kamarádka přivede spolužačku na volejbalový trénink, my ji se vší radostí přijmeme do týmu, který už má ovšem dva roky procvičování herních dovedností za sebou a integrovat novou hráčku do takovéto skupiny není vůbec snadné. Také jiné důvody vedou k výkonnostní heterogenitě v mládežnických družstvech: různé pokroky u hráčů, výskyt akcelerovaných nebo naopak (volejbalově) retardovaných jedinců, různé zájmy jednotlivých členů atd. Ihned se objeví problémy, se kterými se musíme vyrovnávat. Výkonnostně silnější hráči se cítí nevytížení, protože musí brát ohled na začátečníky. Začátečník se cítí přetížen, protože nedokáže tak rychle zpracovat všechny nové informace. Začátečníci se cítí být mimo dění, dochází ke ztrátě motivace výkonnostně silnějších jedinců, protože se neustále opakují stejná cvičení, cvičení a herní formy se nedaří, protože balón hráče jednoduše neposlouchá a dochází k obavě z nedosažení předem stanovených cílů.