Radek Krpač

25. 08. 2010

Cesty dorozumění mezi trenérem a hráči

Dorozumění mezi trenéry a hráči je často složité. Jistě jste už několikrát zažili, že jste svým svěřencům chtěli dát co nejvíce informací, přesto vaše instrukce nenašly adresáta. Vypadá to, že se vaše slova rozplynula ve vzduchu a začínáte pochybovat. Realita však může být jiná. Existují cesty, jak si získat pozornost. Nejdříve jde o zvážení, kdy je zpětná vazba na místě, jak často by měla být dávána (frekvence) a kolik informací by mělo být předáno najednou. Dále se rozlišují informace o výsledku a průběhu jednotlivých činností, které vedou k minimalizaci chyb v procesu učení. Aby vaše zpětná vazba byla přijata a realizována, musí se kromě již nahoře uvedených aspektů dbát také na oblíbené individuální procesy učení vašich sportovců. Teprve poté, co vím, jakým způsobem hráč mé instrukce nejlépe přijímá a zpracovává, můžu na své svěřence správně působit a provádět individuální zpětnou vazbu. To je samozřejmě časově i energeticky náročné, přesto vás mnohému v konečné fázi ušetří. Hráči často nezrealizují vaši zpětnou vazbu tak, jak byste si přáli. Přitom je zajímavé pozorovat, které zpětné vazby dokáže hráč realizovat a které ne. Důležitým aspektem při vnímání informací je ten, že přijímání zpětné vazby je závislé na příjemci, tedy na hráči. Stejná zpětná vazba může mít u jiných hráčů různý efekt.

Radek Krpač

10. 08. 2010

Příprava halových hráčů na písku

Hraní a trénování na písku působí motivačně a znamená pro halové hráče změnu a zpestření. V tréninku na písku dochází k speciálním efektům, které haloví volejbalisté mohou využít. Pískový povrch nabízí oproti tvrdé palubovce vlastnosti, které mohou efektně posloužit tréninkovému procesu. Největší zvláštností je, že se jedná o povrch, ve kterém je každý pohyb složitější než v hale a u pohybů je vyžadována silná změna v pohybových charakteristikách. Každý pískový povrch je svou strukturou, vlhkostí, čistotou a hloubkou jiný. K tomu počítejme změnu počasí, slunce, déšť, venkovní teplotu. Kdo se těmto podmínkám dokáže postavit, bude v lehčích halových podmínkách úspěšnější. Na písku by se mělo trénovat na boso, abychom docílili efektu posilování svalových skupin chodidla. Rychlost pohybu a dynamika skoků jsou v písku menší než na palubovce. Přesto se hráči snaží vyvolat stejný pohybový vzorec a tím ještě více nevědomě působí proti odporu. Každý pohyb v písku je těžký a slouží k rozvoji silových vlastností. Po adaptačním procesu dochází ke změně atletických schopností, které hráč zautomatizoval v hale. Při tomto procesu dochází k inervaci svalových tkání a tím k tréninku vnitřní a mezisvalové koordinace.  Sportovci si musí zvyknout provádět každou pohybovou činnost s maximálním startem, švihovou a rychlostní silou a nasazením. Pouze tak lze v písku docílit dynamických pohybů. 

Radek Krpač

28. 07. 2010

Trenér nebo kouč?

Pro mnoho čtenářů bude rozdíl mezi těmito pojmy znít podivně.  Pokusme se objasnit roli trenéra a kouče v halovém i plážovém volejbale. Beachvolejbal nabral přijetím do rodiny olympijských sportů v roce 1996 na profesionalitě, ta se odráží ve všech aspektech tréninku, plánování a vytváření podmínek kolem týmů. Zvláště zajímavá je změna role trenéra. Na základě týmové konstelace a pravidel v utkáních můžeme mluvit o tom, že klasický trenér se vyvíjí v kouče.Trenér (z anglického to train:vzdělávat), je osoba, která vzdělává jednotlivé sportovce nebo tým jak z technického, taktického i kondičního hlediska. Kouč je oproti tomu poradce. Pomáhá při sebereflexi a zlepšení vnímání a chování. Michael Warm, bývalý trenéra SCC Berlín a stálý dopisovatel Volleyballmagazinu, má o moderním trenérovi v profesionálním týmu jasnou představu, když mluví o myšlence „optimálně fungujícího týmu“. Andreas Künkler, úspěšný trenér plážového volejbalu, vidí roli trenéra v beachvolejbalu jinak. Podle názoru Warm vnímá šéftrenér různé role celého hráčského i trenérského týmu. Přitom musí být denně koordinováno cca. 20 lidí. Šéftrenér se pohybuje v centru všech plánování. U něho se shromažďují všechny informace. To se týká jak organizační (cestování, denní plány) tak i sportovní (tréninky v hale a posilovně, skauting nebo mentální příprava) sféry klubu. Specialisté v jednotlivých odvětvích mají jasně přidělené úkoly a zajištěn tok informací, aby propojení mezi jednotlivými disciplínami optimálně fungovalo.

Radek Krpač

14. 07. 2010

Yes, we did it!

Žádný jiný tým neovlivnil volejbalová osmdesátá léta tak jako američtí US-Boys. „We did it“, bylo napsáno na tričkách, které Chris Marlowe rozdával po finálovém vítězství nad Brazílii. Steve Timmons si tričko oblékl jako první, zatímco Craig Buck poklekl na palubovku. Boj se slzami prohrál. Poslední vítězný jednoblok Dustyho Dvoraka spustil nekonečnou radost. Vítězný olympijský triumf v domácím prostředí znamenal splněný sen. Po 26 vždy vyprodaných zápasech (Long Beach aréna pro 12 000 diváků) vyhráli Američané olympijský turnaj. Výpočty Douga Beala byly správné. Trenér působil po triumfu velice klidně. „Mission completed“, pro tenkrát pětatřicetiletého trenéra, který během čtyř let dokázal americký tým dovést až na volejbalový Olymp, byla mise ukončena. Americké družstvo muselo podstoupit dlouhou cestu. V roce 1976 se na olympijské hry v Montrealu Američané ani nekvalifikovali, v 1980 byly hry v Moskvě bojkotovány, přesto by jednoznačně nedokázali postavit konkurenceschopný tým. V roce 1982 to při mistrovství světa v Argentině stačilo pouze na třinácté místo. Na předolympijském turnaji v roce 1983 prohráli Američané v Long Beach aréně pouze s Japonci. „Nejlepší družstvo, které jsme kdy měli“, řekl tenkrát Doug Beal.

Radek Krpač

30. 06. 2010

Základní tréninkový program na prázdniny

Následující program by měl hráčům sloužit k udržení základní fyzické připravenosti jak vytrvalostní pohybové schopnosti, tak i k udržení svalového tonu svalů trupu během letní přestávky.  Dlouhodobě slouží právě posilování pletence ramenního k vyrovnání svalového tonu. Mobilizační cviky na páteř umožňují vzpřímení páteře, které tělu dávají nějaký centimetr tělesné výšky navíc. U cvičení s expandérem by měl být expandér v neustálém napětí. Rychlost provedení závisí na funkci cvičících svalů: Posilování posturálních svalů (rotace, biceps) by mělo být provedeno pomalu, posilování fyzických svalů by mělo být provedeno plynule.

Všeobecná vytrvalost

Kondiční metoda: 20 minut souvislý běh bez přestávky. Srdeční frekvence by se měla pohybovat okolo 160 tepů za minutu. Po přestávce, při které srdeční frekvence spadne na 120 tepů za minutu,  následuje další dvacetiminutový běh, při kterém se tempo zvedá, srdeční frekvence by měla přesáhnout 160 tepů za minutu.

Radek Krpač

16. 06. 2010

Plyometrie - trénink dynamické síly dolních končetin

V týmových míčových hrách jako je volejbal nebo basketbal je skokanská síla jednou z rozhodujících složek výkonu v utkání. Přispívá ke zlepšení rychlosti, pohyblivosti i koordinace. Přesto často není trénována izolovaně a důsledně. Čistě volejbalový trénink nestačí k udržení nebo rozvoji dynamické síly dolních končetin. Abychom docílili rozvoje dynamické síly, která se skládá ze síly rychlostní, explozivní výbušné a maximální, musíme sílu v těchto oblastech také trénovat. Skokanská síla by měla být trénována celý rok. Plyometrie je metoda sloužící k rozvoji výbušné síly, která je jedním z nejdůležitějších komponentů atletického pojetí volejbalu a basketbalu. Původ tohoto pojmu pochází z řeckého „plythein“ – stoupat, zvyšovat, nebo také ze slov „plio“ – více a „metric“ – měřit. Plyometrická cvičení jsou skokanská cvičení založená na akční rychlosti a reaktivitě. Čas kontaktu s podložkou je u plyometrických cvičení minimalizován, k pohybovým přestávkám dochází ve fázi stabilizace výchozí polohy pohybu. To znamená, že nohy tak dlouho pracují, dokud není opět dosažena startovní poloha. Zvláštností plyometrických skokanských cvičení je rychlost po sobě jdoucích aktivních a reaktivních pohybů.

Radek Krpač

02. 06. 2010

Atletická příprava a vytrvalostní trénink ve volejbale

Skoro každý volejbalový bundesligový tým má pro kondiční trénink k dispozici atletického trenéra. Co je v jiných sportovních hrách jako fotbal, basketbal, házená už léta samozřejmostí, začíná být také realitou ve volejbale. Proč je však atletický trenér pro volejbalový tým tak důležitý? Se zvyšující se úrovní se atletická připravenost stává důležitějším kritériem, které spolurozhoduje o vítězství a porážce. Potřebují volejbalisté vytrvalost? Pokud pozorujeme volejbal, těžko bychom přišli na myšlenku, že by vytrvalost jako pohybová schopnost hráče mohla být rozhodující pro jeho výkon. Krátké starty a různé druhy skoků charakterizují obraz naší hry. Charakterizovat volejbal jako vytrvalostní sport by proto bylo nanejvýš pochybné. Ve volejbalovém prostředí často slyšíme: “Tréninkem vytrvalosti ztrácí sportovec rychlost“ nebo „je to pouze šikana v přípravě, aby mohli trenéři ukázat svou sílu“. Hráči rádi tvrdí, že se po zápase necítí „vůbec unavení“. Kondiční komponenty vytrvalosti však obsahují více než klasický obraz překonávání určité distance, jak to vyžadují některé atletické běžecké disciplíny, nebo schopnost, také po 85 minutách jet na plný plyn, jak to umí dobří fotbalisté. Více je vytrvalost postavena do vztahu s únavou a ta naproti tomu hraje ve volejbale obrovskou roli.

Radek Krpač

19. 05. 2010

Sebevědomí, vůle a mentální síla nahrávače

Sebevědomí je vědomí vlastní osoby a její zvláštností ve vztahu k sociálnímu okolí“ (Schnabel/Thiess 1993, 725). Důvěra ve vlastní výkon je základním předpokladem pro dobrou nahrávku. Pouze jisté vyzařování vůči spoluhráčům a soupeřům umožní být „šéfem na hřišti“. Čím větší sebevědomí, tím stabilnější jsou nervy, které v důležitých zápasech nebo při kritických situacích dokážou rozhodnout zápas. Být sebevědomý však také znamená znát své slabé a silné stránky a správně s nimi zacházet. V kritických situacích bychom měli vsadit na své silné stránky a své slabé stránky co nejvíce minimalizovat. U nahrávače je důležité, aby v kritické situaci (chyba, neúspěch) neztratil důvěru ve svůj výkon a nadále bez váhání vedl na hřišti svůj tým. Trenér má na sebevědomí nahrávačky velký vliv. Gesty, rozhovory a jinými prostředky může nahrávače hecovat a podporovat a tím se na vývoji sebevědomí podílet. Neboť „sebevědomí je proces, který je výsledkem zkušeností s úspěchem, reflexí vlastního vývoje a znalostí vlastních schopností a možností“ (Moculescu: Volleyballtraining 2/1989, 27).    

Radek Krpač

05. 05. 2010

Psychické nároky na nahrávače - disciplína

Volejbal je hra s vysokými nároky na koncentraci a poznávací procesy. Pokud se budeme zabývat strukturou této hry, poznáme velmi rychle, že výkony volejbalistů jsou ve velkém měřítku ovlivněny psychickými faktory. Pozorování špičkových nahrávačů a nahrávaček ukázalo, „že technika a individuální taktika nedělají nahrávače nahrávačem, rozhodující složka ve výkonu nahrávače leží v psychologické oblasti“(Stelian Moculescu – Volleyballtraining 2/1989,27). Hra není postavena na nějaké taktice, strategiích nebo technických variantách, ale na lidech, kteří do ní vnáší celou svou osobnost. Ve volejbale existuje mnoho typů hráčů – samorosti, klidní, ustrašení, agresivní atd.. Podaří-li se těmto jednotlivcům vystupovat jako jeden tým (každý hráč musí ustoupit svým osobním zájmům a podřídit se týmu), stává se často, že se na základě této psychické síle a vůle po vítězství družstvu podaří technické a taktické nedostatky eliminovat a proti lepšímu družstvu, ve kterém je mnoho individualistů, zvítězit. Psychika je ovšem obor, který je vlivu trenéra na hráče oproti technice a taktice méně přístupný. Vlastnosti jako vůle, schopnost prosadit se, odolnost vůči stresu, herní inteligence, sebevědomí atd., které dobré nahrávače charakterizují, se dají pouze z části naučit a natrénovat, a to s velkým omezením a velkým tréninkovým objemem. Jakými kvalitami by měli nahrávači disponovat a jaký vliv na psychiku nahrávače má trenér?

Radek Krpač

23. 04. 2010

Metody koučování

Koučování je pojem, se kterým se setkáváme převážně ve výkonnostním sportu. Tento pojem existuje od konce šedesátých let. Pro mnohé je pojem trenér a kouč to samé. Je to z důvodu toho, že trenér musí často plnit oba úkoly. Jestli je to smysluplné, je dodnes sporné. Úkolem trenéra je především systematicky naučit sportovce dovednostem jako jsou technika, strategie a herní chování. Kouč by naopak měl dodávat rozsáhlou poradenskou a opatrovnickou péči. Proto se kouč musí před, při a po utkání o sportovce postarat. Cílem kouče tedy je, naučit sportovce samostatnosti a zodpovědnosti ve styku s problémy, konflikty, blokádami, cíly, úspěchem, neúspěchem a očekávání. Existuje definice koučování:
„Koučování je péče ve smyslu být nápomocen při řešení problémů ve výkonnostním sportu během a po zatížení v tréninku a zápase. Základem jsou psychologické a každodenní znalosti, koučování zahrnující diagnostiku, poradenství, modifikace suboptimálního prožívání, chování a jednání. Kritérium úspěšnosti je realizovaný sportovní výkon.“ ...