Hračky jsou plačky

31. 05. 2008

Staří Římané znali větu, která pronikla do čítanek, aby v nich pevně zakotvila. Panem et circenses – chléb a hry. Obojího se lid římský, populus Romanus, dožadoval na svých konzulech, senátorech a císařích. Hry byly záležitostí, které si lid cenil stejně vysoko jako chleba. Hry ovšem vstoupily do historie mnohem starší. Staří Řekové, Heléni, s vyhlášením pravidelných olympijských her zastavovali boje a války mezi řeckými osadami, aby se jejich obyvatelé mohli plně věnovat přípravě na boje sportovní a – světe div se – na vystoupení a soutěže artistické. Ve skládání písní a básní a jejich veřejném přednesu. Kdo nevyhrál v hodu diskem, pořád ještě měl možnost pokusit se získat vavřínový věnec vítěze v doméně múzické.
Tradice olympijských her byla obnovena na samém konci devatenáctého století. V řeckých Athénách. Od samého začátku byla zdůrazňována myšlenka her opovrhujících meči a štíty, kopími a přilbicemi. Her mírových, které by demonstrovaly možnost soupeření (které je lidem vlastní) silou paží, svalů dolních končetin, umu strategického. Klíčovými slovy diskusí na téma sportovních her a soutěží byla poctivost, čestnost, gentlemanství. Soupeři si potřásali rukama – a teprve potom si navlékali boxerské rukavice. Ještě pár desítek let od obnovení olympijské tradice se mohlo stát, že odměnou pro těžkého atleta nebo zápasníka byl věnec buřtů. To už řadu sezón neplatí.
Nejenom profesionální sport, ale i olympijské hry nechaly do arén a stadionů vstoupit politiku a obchod. Těžko rozsoudit, co je horší. Velmoci, SSSR a USA si dělaly naschvály bojkotováním účasti olympiád konaných v soupeřících zemí. Teroristé využili atentátů na sportovce znepřátelených zemí k tomu, aby zviditelnili své ideje. Berlínská olympiáda v roce 1936 byla nacistů záminkou k propagaci rasismu – v naprostém protikladu s olympijskou myšlenkou. O čtyři roky později, už na začátku války, zorganizovali nacisté miniolympiádu za účasti svých proarijských vazalů, Japonců, Finů a jiných. Černí američtí atleti zvedali na schůdcích vítězů sevřenou pěst, gesto černých panterů, místo amerického občanského kladení pravice na levou část hrudníku.
Aktuální, letošní olympiáda, připravovaná v Pekingu, je už několik měsíců před jejím zahájením zpolitizována bouřemi Tibeťanů a světovými protesty proti čínské politice kontroly činnosti čínských občanů, domáhajících se liberalizace poměrů. Olympijská myšlenka se stává záminkou. S tím, jak se Čína stává světovým hospodářským obrem s neustále se rozšiřujícím trhem jako odbytištěm amerických, japonských a evropských výrobků, narůstá síla pragmatického uvažování – podpis obchodní dohody výměnou za licoměrné mlčení o poměrech v čínském soudnictví a čínských věznicích.
Z hračky bývají plačky – tenhle slogan užívala moje máma, když jsme se trousili domů z návsi s rozbitými koleny a odřenými nosy, žalujíce na ty, s nimiž jsme své spory nevyhráli. Jak se to podobá rozhořčování zaplacených advokátů, obhajujících činy fotbalových hooligans! Policie hází odpovědnost na klubové funkcionáře, ti se dovolávají povinnosti policie chránit obecný majetek.
Sportovní činnost je arénou, na které se demonstruje lidská hloupost v podobě téměř krystalicky čisté. Jak je možné, že nedokážeme zvládnout vandalské choutky jedinců posedlých touhou předvádět se ničením? Jde o manifestaci hérostratovského komplexu ve velkém. Možná bychom se měli zamýšlet nad tím, jak souvisí moderní sportovní vandalství s masovým válečným vražděním ve francouzských válkách pod taktovkou mrňavého velikána Napoleona Bonaparta! Jak to přijde, že ještě nezpráchnivěly kosti vojáků i civilistů a už byl masovému vrahovi postaven mramorový Pantheon? Jak můžeme oslavovat a do čítanek tisknout oslavné pajány na jiného masového vraha – Otto von Bismarcka? Nevede od nich přímá cesta ke sportovním vandalům.

V Olomouci, duben 2008  Stanislav Komenda

Autor: Stanislav Komenda | Počet zobrazení: 1583