Případ Řepka očima volejbalisty …

17. 05. 2008

Nevím zda mám právo soudit charaktery osobností, ale rád bych se vrátil ke svému nedávnému prozření. Měl jsem výjimečnou příležitost se  během krátkého setkání, s pro mne významnou osobností, dopracovat ke korektuře  úsudku. Každý z nás (jak předpokládám má mnoho přenesených informací, které zpracovává a posléze i prezentuje jako přijatý vlastní  názor). Tyto informace mohou pocházet z důvěryhodných nebo naopak neseriozních zdrojů. Má příležitost byla dána  náhodným setkáním s pro mne velmi uznávaným a úspěšným trenérem Jaroslavem Hřebíkem. Díky jeho vstřícnosti a pochopení pro práci s mládeží, navštívil náš kemp Volejbalové akademie jako VIP host v Liberci. Během mítinku s účastníky kempu bylo nejčastějším tématem probírání vztahů trenér a hráčská osobnost. Rozdíl mezi zpupností a silným charakterem, možností  trenérské korekce resp. rozvoje silných osobností, která vede k úspěšné sportovní prezentaci dané osobnosti.
Člověk často mění názor dle momentálně předloženého výkladu. A protože nejčastější dotaz se týkal pana Řepky, současného fotbalisty Sparty, kterou dlouhou dobu pan Hřebík trénoval, byl jsem překvapen  odpovědí a současně vysvětlením situace.
Pokud přijímáme pouze informace ze sdělovacích prostředků, budeme vnímat Řepku jako velmi kontroverzního hráče, který po zahraničním angažmá pracuje v Čechách, je silnou, ale současně  významnou sportovní osobností, která má občasné morální prohřešky. Osobností, která miluje rozruch, rychlá auta i úspěch. Tyto vlastnosti mohou být akceptovány díky renomé dané osobnosti, nebo naopak trnem v oku pro běžnou populaci s malým pochopením pro úspěšné, extravagantní nebo silné.
Pak názor renomovaného trenéra, který zná situaci v českém fotbale, ale hlavně osobně mnoho hráčů z české  ligy,  je velmi silným  pomocným argumentem pro tvorbu vlastního názoru. Do setkání s panem Hřebíkem jsem jako většina  populace  přijímal informace sdělovacích prostředků, které Řepku charakterizují jako velmi  kontroverzní osobnost. A najednou slyším druhou stranu . Je to osobnost s s negativní zkušeností z mládí a dospívání, která se  otiskla do životních projevů a priorit.. Náhle se dozvídám o komplikovaném mládí a dospívání člověka, kterému  chybí charakterové vzory z neúplné rodiny, který pamatuje situaci permanentního ekonomického nedostatku a pokud na přímou otázku renomovaný trenér musí dát odpověď o  charakteru sportovní osobnosti, slyším jasně. I přes výhrady k jeho povahovým vlastnostem je to charakterní hráč. Pro mne to znamená hráč s charakterem. A nyní jsme u mého prozření. Po celou dobu účinkování daného hráče v české lize  jsem jej posuzoval pohledem sdělovacích prostředků. Je to samolibý nafoukanec s agresivními projevy. Po krátkém setkání a s člověkem, který má v mé mysli vysoký kredit, jsem přijal vysvětlení, proč se některé osobnosti chovají tak, jak se chovají a akceptoval bych důvod jejich počínání.
A najednou přichází další rána. Člověka, kterého jsem, po korektuře názoru, akceptoval jako charakterově spolehlivou osobnost, díky vysvětlení a pochopení zázemí, se zachová jako vulgární spratek. Udeření míčem do obličeje soupeře z bezprostřední vzdálenosti ( spíše blízkosti ) , kdy nestačí reagovat reflexy, považuji za nesportovní až nelidský projev síly. A proto přestaňme mluvit o charakteru. Pokud i charakterní člověk se projevuje  nelidsky, ztrácí charakter. Protože neznám nelidského charakterního člověka musím konstatovat. I renomované autority se mýlí. Některé osobnosti, i když nalezneme vysvětlení pro jejich chování, nemusí být charakterní a pokud je potřeba vysvětlovat jejich chování  rodinnou dispozicí, pro mne stále budou osobou s neúctou ke druhém a zůstávají pro mne hulvátským nevychovancem. Tam, kde se ztratí základní lidská premisa, úcta ke druhému člověku, ztrácí se charakter lidství.                        Zlín, 7.5.2008             Luboš Moravec

Autor: Luboš Moravec | Počet zobrazení: 1794