autor článků:
Luboš Bednář

  • Zpravodajství ze soutěží
  • Naši hráči v zahraničí
  • Glosování událostí

autor článků:
Zdeněk Haník

  • Trenérské tipy
  • Aktuality z vrcholného volejbalu
  • Reakce
  • Trendy světového volejbalu

autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač

  • Trenérské tipy
  • Lékařské aspekty volejbalu
  • Tipy pro kondiční trénink
  • Překlady ze zahraniční literatury
  • Mentální trénink

autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák

autor článků:
Jakub Novotný

  • Volejbal očima hráče
  • Hráčské zkušenosti
  • Zajímavosti ze zahraničních lig

SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka

NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec

strana: 1 | 2 |

Merta Zdenek

14. 04. 2009


FINAL FOUR V PRAZE

Krásný zážitek jste mi připravili přátelé, když jste mě vzali na zápasy Final Four v O2 Aréně. Na svém poměrně dlouhém výletu po světě jsem viděl poměrně málo volejbalových utkání, jsem tedy dostatečně nezkušený a tím pádem lačný divák, ale nedělní italsko - řecké finále se nejspíš líbilo i otrlým, pestrým volejbalovým životem poněkud již znuděným pardálům. Jak oni pěkně hráli, panečku, potomci Caesara a Nera, Homéra a Aristofana! Samozřejmě, vím, že byli posíleni – tu Slovany (ti bojovali až srdce plesalo), tu reprezentanty jiných kontinentů, nicméně mně se moje transformace exkluzivní volejbalové bitvy do souboje dvou největších evropských civilizací tak nějak zalíbila. Vlastně jsem přál vítězstvím oběma, ale Řekové mi přece jen byli trochu blíž, a nebylo to jen tím, že srdce diváka je na straně Davida (neboť Goliáš si s tím má nějak poradit). Iraklis hráli možná hůř, ale o to zábavněji a bojovněji, a kdyby dotáhli (již téměř vyhraný) třetí set, věřil bych v jejich vítězství. Bouřlivá atmosféra, která k podobným utkáním zjevně patří, mě však tolik nebrala, vlastně mě otravuje ta děsná disko hudba, která na různých hřištích slouží k manipulaci davu... (Foto: David Pankiv)

Merta Zdenek

16. 02. 2009


O ZMĚNÁCH

Mám rád klidné, důvěryhodné a spolehlivé lidi, kteří žijí tak nějak v jednotě ducha i těla a jdou stále svou cestou.
Miluju ty nesmírně podnětné a zajímavé osoby, které neustále modifikují úbory a účesy, zásadně mění názory a dělají vám ze života bordel.
Líbí se mi města, do kterých se vracíte s jistotou, že uvidíte stejně nehynoucí krásu jako před lety.
Zbožňuju místa, která se tak divoce proměňují, že je při příští návštěvě téměř nepoznáte. Na těchto stránkách jsem se dozvěděl, že v roce 1 998 došlo k malé revoluci ve volejbalových pravidlech – začalo se hrát bez ztrát, objevil se tie break, vznikl(o) libero, trenér se mohl zvednout z lavičky, kam byl do té doby konzervativními pravidly připoután a začalo se hrát s barevným míčem. Zřejmě byly tyto změny vedeny záměrem zatraktivnit tento sport pro diváka. Tak vám řeknu, co si o tom myslím...

Merta Zdenek

06. 10. 2008


Volejbal ...

Volejbal je jeden z mála velkých sportů, kde se postavení hráčů pravidelně střídá – celá sestava rotuje po hřišti. To je pěkné - všichni si víc užijí, když už to nejde v praktickém životě, tak aspoň na hřišti.  Zdá se, že tu rotaci nevymyslel nějaký despotický smečař, ten by si určil výhodné místo u sítě, aby mohl dávat rány a oslňovat přítomné dámy. Spíš to vypadá na nenápadného polaře menšího vzrůstu, který se taky chtěl někdy podívat k síti. Nebo byli vynálezci dva, anebo jich bylo víc, nemohli se dohodnout a udělali tedy kompromis. V každém případě to, myslím, volejbalu svědčí. Taky se mi líbí, že se může hrát i nohama, tedy vlastně všemi částmi těla, což je unikátní. Je to sport pro vzrostlé chlapíky, ale obratnost nahrávačů a liberů se cení bez ohledu na centimetry. To je taky pěkné, že je ten rozdíl v postavách vidět - všechno je vždy zajímavější, když má David proti Goliášovi reálnou šanci a oba je vidíme... (foto: Martin Sidorjak)

Merta Zdenek

26. 07. 2008


O SOUDCÍCH

Soudcovské povolání je jedním z nejzodpovědnějších, ale taky nejváženějších v celé historii naší civilizace. Permanentně debatujeme o bezúhonnosti nebo minimálním věku kandidátů a všelijak se snažíme soudcovské stolici zabezpečit důvěryhodnost. Nezávislost soudů je jedním z nejdůležitějších  měřítek kvality a míry demokracie ve společnosti a na to my jsme kabrňáci.

Merta Zdenek

14. 06. 2008


Shody a rozdíly.

Všechny kolektivní sporty potřebují vedení – pevnou ruku. Někdo prostě musí sestavit tým, organizovat přípravu, rozdělovat úkoly ve hře, říkat vtipy, určovat rytmus utkání – prostě velet. Vím, že se dopouštím zjednodušení, ale - za to vše většinou zodpovídá trenér. Ten se chová standardně (tj. slušně) a dobrovolně bere na svá bedra eventuální neúspěchy, tedy porážky. Všechny síly kolektivu jsou totiž ve službách hlavního úkolu – dosáhnout VÍTĚZSTVÍ. Tým o strategii k tomu vedoucí však nemusí příliš přemýšlet, může se chovat návykově a instinktivně. Ne tak trenér, ten si to dovolit nemůže, ostatně má většinou k dispozici nejvíce informací a zachází s nimi jako psycholog i politik – to jest spekulativně... (Karel Brückner ví své ... foto: www.kopana.cz)

Merta Zdenek

22. 04. 2008


O sobectví

„Existují dva druhy sobců“, onehdá kdosi pravil v hospodě, „egoisti a altruisti“. Ty druhé on ve své teorii považoval za představitele sobectví kolektivního, souborového. Jasně, všude kolem nás, i ve sportu a v umění se nacházejí sólisti a týmoví hráči (alibistické zbabělce, dnes vynechám). Zdá se, že bez jisté míry sobectví se velkých výkonů dosahuje jen ztuha. Je ovšem zřetelný rozdíl mezi zodpovědností jednotlivce a kolektivu, znám to dobře z hřiště i z jeviště. I tenisového singla hraju úplně jinak než debla (nejlepší jsem v mixu). Uvnitř kapely nebo s hereckým partnerem na pódiu, pokud to není kretén, člověk evidentně nepotřebuje tolik sil a koncentrace, jako když je sám...

Merta Zdenek

18. 02. 2008


O Novém Yorku a trenérově foukací harmonice …

Občasnou návštěvu New Yorku všem doporučuju, tedy všem, kteří si ji mohou z nejrůznějších pohledů dovolit. Rád chodím po ulicích města, kde se mi lidi dívají do očí a čas od času se usmějí - jen tak, přestože jsou téměř všichni v permanentním spěchu. Informace o tom, že je NY půvabně kaleidoskopicky multikulturální a vyzařuje neběžnou pozitivní energii, je nošením dříví do lesa. Stejně tak je známo, že v celosvětové soutěži o nejvyšší  procento hezkých žen na ulicích nad Manhattanem vítězí jen Brno a Bratislava... (Foto: Zdenek Merta a Petr Sís)

Merta Zdenek

07. 01. 2008


CHVÁLA SÁZENÍ II

Vzhledem k ohlasu, který vzbudila moje úvaha o sázkách, popíšu příhodu, která se stala těsně po jejím napsání. Byli jsme (se Zorou Jandovou a Miroslavem Donutilem) hosty televizních Bolkovin, což reprezentovalo výlet do Olšan a velmi pěkně strávený den – cítím se tam vždy jak na návštěvě v Jasné Poljaně.  Bolkoviny byly poslední, producent Miloš Zapletal z toho byl nostalgicky smutný, Boleslavova žena Marcela měla v den natáčení termín  porodu (její třetí a jeho šesté dítě), byla tedy výjimečná nálada a taky se trochu mluvilo o sázení... (foto: www.impuls.cz)

Merta Zdenek

03. 12. 2007


Chvála sázení.

Vždy jsem se více či méně zajímal o sport, a to i v dobách, kdy jsem většinu času trávil po hospodách a nočních barech. Mám mezi vrcholovými sportovci (zvláště bývalými, neboť stárnu spolu s nimi) několik dobrých přátel. Jsou různí, ale všichni se vyznačují takovou kreativní hravostí, což je zjevně infantilní, ale nesmírně rozkošná vlastnost opravdového muže. Zajímavé je, že opravdovou sportovkyní nebyla ani jedna z mých přítelkyň. Tedy - jsou vůbec ženy hravé? Ale to je námět pro jiný fejeton nebo spíše anketu. S výše zmíněnými muži jsem prohrál během svého sportovního života mnoho sázek – a kromě cti mě to stálo taky spoustu peněz ... (foto: www.zdenekmerta.cz, s Bolkem Polívkou zatím žádná sportovní sázka neproběhla)

Merta Zdenek

27. 10. 2007


Když se lidé nedomluví, říkají si o malér…

Předkládám zábavnou vzpomínku z léta. Shodou okolností se mi (navíc bez velké námahy) podařilo zorganizovat volejbalové utkání, na které jsem si nějaký čas myslel. Stalo se to v Mníšku pod Brdy, kde jsem několika přátelům vyprávěl o vítězné sázce Zdeňka Haníka, který v době své největší hráčské slávy porazil sám ženské družstvu rakouské ligy. “Jak sám?“,  ptali se všichni, „co je to zase za kravinu?“ „Hrál sám, na tři údery a nesměl dávat smečované podání.“ „A těch ženskejch bylo šest?“ „Jo, šest.“ „Ale byly to Rakušanky“, povídá nějaký moravský macho. „Ale hrály ligu“, rozvážně pronesl zbabělec. „To není možný, přece sám nemůže odvrátit jediný slušně připravený útok“, řekl odborník. Inu, debata se nám pěkně rozproudila a přítomný Haník nakonec souhlasil k analogickému utkání na mníšecké antuce... (Foto: V.Jarolímek, vyšší kvalita: klikni na obrázek))

strana: 1 | 2 |


Děkujeme společnosti ONLIO, která nám poskytla svůj redakční systém RedactOr, na kterém běží tento portál.
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz