autor článků:
Luboš Bednář

  • Zpravodajství ze soutěží
  • Naši hráči v zahraničí
  • Glosování událostí

autor článků:
Zdeněk Haník

  • Trenérské tipy
  • Aktuality z vrcholného volejbalu
  • Reakce
  • Trendy světového volejbalu

autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač

  • Trenérské tipy
  • Lékařské aspekty volejbalu
  • Tipy pro kondiční trénink
  • Překlady ze zahraniční literatury
  • Mentální trénink

autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák

autor článků:
Jakub Novotný

  • Volejbal očima hráče
  • Hráčské zkušenosti
  • Zajímavosti ze zahraničních lig

SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka

NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |

Sobotní příloha

07. 03. 2010


Papiňák prská

Přátelé, pozor! Poklidné příměří prasklo, pohár přetekl. Přetlak podhradí připomíná pískající papiňák – prskáním předpovídá příchod přelomové půtky. Předchází předvolební posilování pozic. Purkmistr představuje podporu předvolebních priorit, protivník přesvědčuje poutavými prezentacemi. Podhradí pozvolna poznává pozadí připravovaného převzetí podstatných postů. Purkmistr pomocí pochopů předává pádné pokyny početné přesile přísedících, protikandidátovi pobočníci pomáhají protestujícím poddaným pod příslušný prapor. Přesvědčování, proklamace, přísliby, politika. Předvolební průzkumy předpovídají pokles preferencí purkmistra. Převáží přislíbené prebendy plynoucí po pasivní podpoře? Poslední půtka právě přichází. Předem přidělený pískač prohlíží protokol, protivníci postupně přiznávají přízeň příslušnému praporu, předkládají průkazky, přijímají poslední pokyny, procvičují předpokládané pohyby. Pískač podal písknutím pokyn – prudké plachtící podání přerušuje předzápasový pres. Protivníci předvádějí parádní představení, přihlížející planě polykají. Po pomyslném prvním poločase plichta.


Lípa Jiří

28. 02. 2010


C E S T O V Á N Í

Za těch 1000 dní jestvování v říši krále Šahriára už se semlelo bezpočet témat. Jedno však, dle mého soudu ne nepodstatné, zatím otevřeno nebylo. Kdykoliv zazní termín z titulku, spontánně mi naskočí ruská mutace – PUTĚŠESTVYJE. Dnes je tomu na den přesně 40let (nebyl jsem líný prodrat se závějemi zaprášených pavučin a nalistoval jsem v indexu…), kdy jsem se spolu s dalšími zoufalci pokoušel složit zkoušku z jazyka téměř mateřského. Jako konverzační téma jsem si vytáhl to shora uvedené. Paní profesorka Morkovinová vydržela moji buditelskou staroslověnštinu poslouchat s bídou 3 minuty a pak mi hodila  - jak se mylně domnívala – záchranný pás. „Kolego, jak se řekne rychlík a jízdní řád…?“ Na rozdíl od tehdy si tyhle samozřejmosti budu pamatovat i v rozvinutém Alzheimerovi (skoryj pojezd, razpisanie pojezdov). Už už jsem se pakoval, když zazněla její těžko uvěřitelná žádost o můj studijní průkaz. Přestože se jako rodilá Ruska mohla cítit mým vystoupením do morku kostí uražena, odměnila mne „lidovkou“ se zdůvodněním:“ Někomu to napsat musím. Když vás, vy umělci, všechny vyházím, nalezete mi sem znova. Zdraví mám jen jedno…!“ O tom ale psát nechci. Stejně tak nebudu rozvíjet související úvahy na téma Fischer Reisen nebo Sunny days, kde se nabízí all inclusive, aby se z toho nakonec vyklubal  one way ticket…

Němec Michal

16. 02. 2010


Volejbalová škola pana Kadeřábka - kapitola II

Paní Kadeřábková měla pocit, že je důkladně prohněteným těstem, které  se za každou cenu chce stát vánočkou. Víc a víc se zaplétala, natahovala, všelijak kroutila a šponovala. Hned od chvíle, kdy jí nastávající trenér mládeže pan Kadeřábek ustanovil svojí asistentkou tušila, že to nebude jednoduché. „Víš maminko, pořád to nějak není ono“ mračil se a usilovně vzpomínal jak vlastně takový bagr správně vypadá. „Jsi celá taková trochu toporná, zkus se uvolnit a jakoby předklonit... ták... a hlavu nahoru... to je ono... ano... ano...“. Ale nebylo to ono, míč opět padl vedle nešťastné paní Kadeřábkové a ta cítila, že vánočka se brzy rozpadne a zhroutí. Zkus tu zadní nohu ještě posunout..., kousek doprava... , ještě trochu, a teď...“, pan Kadeřábek už nestačil domluvit.  „Ááááááá...“ vykřikla totiž paní Kadeřábková a svalila se na zem. Pan Kadeřábek se den před tím pevně rozhodl: Svým svěřenkyním bude dobrým trenérem. Celou sobotu stráví studiem a dokonce ani nepůjde na bowling. Další den pak bude praktický nácvik, kterého se zúčastní i asistentka paní Kadeřábková. No a v pondělí, se vší slávou, zahájí první trénink. „Ano já to dokážu!“ řekl si nahlas a hlavou mu lehce prolétla mlhavá, nicméně příjemná myšlenka - něco na způsob Klapzubovy jedenáctky. A tak studoval a studoval. Hned zkraje se dozvěděl, že jevy dané musíme bez výjimky a za každých okolností respektovat.  To ho naplnilo pýchou, protože si představil jak to jen tak, hala bala, mezi řečí,  dá k dobru v hospodě. U jevů  obecných ho z tohoto hlediska zaujala věta: Jsou to například bioenergetické a biomechanické faktory výkonu jednotlivce. To mu připadlo ještě lepší, ale jen do chvíle než si uvědomil, že netuší o co jde...(kresba: Kakalík)

Wiesner Richard

01. 02. 2010


Podoby volejbalu

Jaký je vlastně ten náš volejbal. Určitě ho známe hlavně z pohledu titulní fotografie (Ježíš, co tam, ale dělá ta kočka ???). Takže volejbal je i jiný. Zkusme se podívat jaký?

Němec Michal

17. 01. 2010


Volejbalová škola pana Kadeřábka (román na pokračování)

Kapitola I

„Tak maminko, od pondělka budu trénovat volejbalistky!“ prohlásil pan Kadeřábek vítězně a velikost okamžiku ho natolik sebrala, že si musel nalít Myslivce. „Ale tatínku...“ hlesla ohromená paní Kadeřábková a ztratila řeč.. „Nic se neboj maminko, to zvládnem!“, povzbudil ji pan Kadeřábek a protože se mu dojetím začala třást brada odešel raději do hospody.

  „Tak pánové, od pondělka budu trénovat volejbalistky!“. Sám  byl překvapen, jak ho ta věta opět dojala. Chvíli se nad tím pozastavil a pak pro jistotu poručil Myslivce pro celý stůl. „Tys to někdy hrál?“ otázka přilétla a zavěsila se nad stůl „Samozřejmě, takových dobrých... tři roky, možná i tři a půl“.  „Prosím tě a kdy?“, „Umíš to ještě?“, „ Jak jsi k tomu trénování přišel?“, „To tě tady už moc neuvidíme?“. Pan Kadeřábek trpělivě odpovídal, ale pak došel k názoru, že tomu stejně nikdo nerozumí a tak se po sedmi kořalkách a čtyřech pivech vydal zpátky za paní Kadeřábkovou. Věděl totiž své. „Mě, kterej hrál vedle starýho Duška, nemusí nikdo nic vykládat... (ilustrace Kakalík)



Sobotní příloha

10. 01. 2010


PROČ?

Vážení čtenáři, bývalá trenérka české reprezentace žen Táňa Krempaská nás požádala, abychom otiskli její článek. Jelikož tuto možnost poskytuje redakce našeho webu každému, kdo dodrží základní pravidla, která jsou definována od začátku existence webu, není důvod ji neposkytnout bývalé státní trenérce. Její článek se dotýká citlivých témat a jistě vyvolá protichůdné reakce, ale na to jsme si již zatři roky existence zvykli (redakce).
P R O Č ? Na tuto otázku asi nedostanu nikdy pravdivou odpověď, ale přesto jsem si ji položila za poslední 2 měsíce mnohokrát. Český ženský volejbal byl na několik let díky neúspěšným kvalifikacím vyřazen z evropských i světových bojů. Když jsem byla pověřena vedením ženské reprezentace, byla jsem přesvědčena o nutnosti vrátit naše hráčky do evropské elity. První kvalifikace na ME vyšla na výbornou a návrat do evropského volejbalu sice nebyl s umístěním na postupovém místě, ale postup ze skupiny byl prvořadý úkol – a byl splněn. Na další kvalifikaci však bylo nutno družstvo omladit, jednak z důvodu ukončení reprezentační činnosti některých hráček a jednak pro zranění po ligové soutěži. I přes tyto změny jsme opět bez problémů postoupily na další ME. V letošním roce jsme dostaly jednoznačný úkol, postoupit na MS a postoupit ze skupiny na ME. Když jsme v červenci uspěly v kvalifikaci a postoupily na MS v Japonsku, byli jsme označovány jako hvězdný tým, všichni nám blahopřáli, byli nadšeni a kladné hodnocení celého realizačního týmu bylo znát...(foto: http://i.idnes.cz)

Sobotní příloha

02. 01. 2010


Písnička na sobotu i do roku 2010

Dostali jsme zajímavé přání do nového roku. Po domluvě s jeho odesílatelem, vám jej v sobotní rubrice zprostředkujeme (redakce). … Vážení volejbalový přátelé, přeji všem mnoho sportovních úspěchů v roce 2010 (mimo utkání s námi), pohodu a pevné zdraví (především nervy). Jako přání posílám docela novou volejbalovou píseň, kterou jsme spáchali s mladší dcerou, která sice nesportuje, leč holduje muzice a byla ochotná vyhovět přání otce. Vychutnejte si zpověď volejbalové hráčky, kochejte se nedokonalostí druhých a věřte, že bude lépe. Nejen za Lokomotivu Plzeň - Aleš Straka.
Zde klikni a zazní volejbalová píseň.

Sobotní příloha

27. 12. 2009


Bukač: Zaostáváme za světem. Proč?

Následující článek doporučujeme k přečtení (redakce) … V odborné sféře světového hokeje je jméno Luděk Bukač pojmem. Na první pohled by se mohlo zdát, že kouč dvojnásobných mistrů světa z let 1985 a 1996 dal hokeji sbohem, není to však zdaleka pravda. Právě naopak. Bukač zůstává nadále velmi aktivní, maximálně se věnuje v Česku často velmi zanedbávané stavbě tréninku (nejen hokejového) tak, aby byl co nejefektivnější a nejsmysluplnější. Luděk Bukač pro www.deniksport.cz sepsal hodnotnou recenzi na téma tréninku ve sportovních hrách. „Podnětem k této recenzi je fakt, že český sportovec v kolektivních sportech zaostává za světovou konkurencí. Chtěl bych na tomto místě vysvětlit, proč tomu tak je,“ přibližuje Bukač. (článek: www.deniksport.cz)

Jiráň Jan

13. 12. 2009


Kopačky a balalajka

Před dvěma lety všichni herci v Ypsilonce psali do prosincového programu svá vánoční přání. Já jsem chtěl od Ježíška konečně pravé kožené kopačky a dlouhé trenýrky. Jako fotbalový žák Sparty jsem rok co rok marně hledal pod stromkem adidasky. Jenže to bylo v době, kdy se čekalo na světlé zítřky a mandarinky byly právě jen na Vánoce. Existence kiwi nám byla utajena. Adidasky, pravé kopačky, byly drahé a nedostupné. Až jako ligový dorostenec jsem od rodičů místo gumotextilek dostal ilmie! Východoněmecké boty, které v rychlém sprintu, když jsem svižně utíkal po lajně, připomínaly pumy! Nesměl jsem se ovšem zastavit. V tom okamžiku kouzlo vyprchalo a já stál na trávníku v neforemných botkách s chabým žlutým proužkem. Jo, to byla tenkrát doba rychlých sprintů a tajuplných představ. Každý plácek se během mžiku stával stadionem Realu Madrid nebo Interu Milán. Kdo z kluků se právě zmocnil míče, rozbíhal se k brance s výkřikem jména svého oblíbeného hráče.  Ano, teď se po křídle řítí Gento, křičel hráč a zároveň kontroloval odskakující míč. Tenkrát se muselo umět nejen s balonem, ale i jazykem. Každý hráč souběžně komentoval své akce. A tak se po školňáku honili Garrincha i Facchetti, ale protože jsme byli vlastenci, tak hlavně Mráz, Jurkanin a Kvašňák! Běhalo se všude. I mimo hřiště. Kolega z Ypsilonky Rosťa Novák vyprávěl, jak kdysi ve výkladu vinohradského pramene objevil plakát dívky, která, když přivřel oči a rychle okolo proběhl, připomínala jeho milovanou. Co se Rosťa naběhal okolo té výlohy po vinohradské ulici! Být zamilovaný vyžadovalo tenkrát i dobrý trénink. Dnes, v době computerů, to zamilované ani nenapadne. Běhat! Se svou milou si chatují, a když je potřeba se vidět, tak si mailem pošlou obrázek. V té době, co jsem hrál fotbal v ilmiích a Rosťa běhal po Vinohradech,strýc Oldy Kaisera v Liberci koupil první skůtr!

Němec Michal

06. 12. 2009


Utrpení mladého přihrávače (sci-fi)

„Těžko na cvičišti – lehko na bojišti,“ prohlásil nový trenér a jednoho po druhém si nás prohlížel, jako by zkoumal, co to s námi udělalo, „před čtvrt tisíciletím to řekl váš slavný vojevůdce Alexandr Vasiljevič Suvorov.“ S námi to nedělalo nic, a tak jsme jen mlčky čekali, co přijde dál. „U nás jsme se z toho už dávno poučili, ale vy jste přijali za svůj jiný jeho výrok...,“ okamžik vyčkal a pak štítivě dodal, „lehko na cvičišti – těžko na bojišti.“ Měl jsem pocit, že je to nuda, ale tvářil jsem se neutrálně, protože člověk nikdy neví. „ Ale to se teď změní!“ zahřměl náhle a ukázal prstem někam nahoru, jako by chtěl naznačit, odkud vlastně přichází. „Mé metody jsou přímočaré a velmi účinné,“ dodal a se zalíbením přejel očima ovládací panel pod stěnou plnou monitorů. „Tam u nás jsme mnohem, mnohem dál, pánové,“ pokračoval samolibě,  „i proto hrajeme nejlepší volejbal.“ Svůj naučný monolog náhle ukončil, zapíchl ukazovák do vzduchu přesně tím směrem, kde jsem stál já, a oznamovacím tónem řekl: „Vy půjdete první.“ Bylo tam horko a vlhko, po zádech mi začaly stékat čůrky potu. Protahoval jsem si svaly v jakémsi uzavřeném boxu a čekal, co bude dál. „Máte bolavé zuby, umřela vám babička, opustila vás přítelkyně a vyhodili vás ze školy,“ ozval se z neviditelných reproduktorů příjemně modulovaný ženský alt. Přišlo mi to k smíchu, ale při dvacátém opakování jsem začal být nervózní a cca po deseti minutách jsem se už spolehlivě cítil, jako bych měl bolavé zuby, umřela mi babička atd. a ještě mnohem hůř. „START,“ prohlásil náhle hlas a přede mnou se prudce rozletěly dveře. Konečně! Vyběhl jsem do prostorného tunelu, z jehož vysokého stropu padal hustý déšť.

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |


Děkujeme společnosti ONLIO, která nám poskytla svůj redakční systém RedactOr, na kterém běží tento portál.
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz