autor článků:
Luboš Bednář

  • Zpravodajství ze soutěží
  • Naši hráči v zahraničí
  • Glosování událostí

autor článků:
Zdeněk Haník

  • Trenérské tipy
  • Aktuality z vrcholného volejbalu
  • Reakce
  • Trendy světového volejbalu

autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač

  • Trenérské tipy
  • Lékařské aspekty volejbalu
  • Tipy pro kondiční trénink
  • Překlady ze zahraniční literatury
  • Mentální trénink

autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák

autor článků:
Jakub Novotný

  • Volejbal očima hráče
  • Hráčské zkušenosti
  • Zajímavosti ze zahraničních lig

SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka

NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec

 

Radek Častulík

02. 07. 2010


Více tréninku a méně zápasů?

Jak děti naučit volejbalové řemeslo, jak naučit hrát dobře volejbal, jak naučit hrát volejbal, abychom byli schopni obstát v té nejsilnější konkurenci? To jsou otázky, na které hledá odpovědi snad každý trenér. O tom, že cesty k mistrovství existují, snad nikdo nepochybuje. O tom, že jich je hned několik, o tom také není pochyb. Ale snad každý trenér někdy zapochyboval, jestli ta jeho, nebo ta naše, cesta je ta správná. A která je ta správná cesta?  Co je jisté, že je dlouhá a klikatá. Samozřejmě, že na začátku stojí výběr vhodných chlapců a děvčat a nadšení trenéra. Máme-li obojí, pak tréninkový proces může začít, pokud máme kde a s čím, ale dejme tomu, že máme tělocvičnu, síť a pár míčů. Dovolím si přeskočit několik úvodních let učení a zaměřím se na počet utkání, které by děti měly nebo či spíše sehrají v průběhu roku. Možná banální údaj, řeknete si. Třeba jste zastánci názoru, že čím více utkání, tím lépe, ale to je právě ta otázka. Je to správně nebo je to hluboce zakořeněný omyl? Kolik zápasu by měli sehrát hráči v určitém věku nebo spíše na hranici mezi etapou učení a zdokonalováním svých dovedností? Kdy proces získávání a zdokonalování herních dovedností ještě pokračuje a kdy už dochází k útlumu fyzickému a psychickému, k fyzické a psychické únavě? ...

Radek Častulík

09. 04. 2010


Volejbalový výskok.

Fenomén, kterým se musí zabývat každý hráč a trenér, který to s volejbalem myslí vážně. Volejbalové umění má několik komponent (a výskok k nim nepochybně patří), které se musí vybrousit až na samou hranici dokonalosti. Jedině pak bude výkon celého týmu na úrovni rovnající se mistrovsky dokonalé hře.Citius, altius, fortius neboli rychleji, výš a silněji platí ve sportu stále. Ve volejbale ono altius tedy výš získává větší váhu. Ne že by rychlost a síla nebyla ve volejbalu důležitá, ba naopak, ale překonat zemskou přitažlivost a vyskočit na smeč, na blok nebo při podání, to je přeci jenom denní chleba volejbalisty.Přistoupit k tréninku herních činností jednotlivce či k rozvoji pohybových schopností – rychlostních, silových, vytrvalostních a obratnostních – intuitivně a nahodile bez základního pozorování, rozboru a znalostí se velmi často rovná neúspěchu, prohře a zklamání. Proto jsem na Mistrovství Evropy juniorů, které se konalo v září roku 2008 v Brně, provedl elementární analýzu herního výkonu jednotlivce z hlediska četnosti výskytu a charakteru realizovaných herních činností jednotlivce. V této analýze jsem se mimo jiné zaměřil i na skokanské zatížení hráčů jednotlivých specializací. Mnohé závěry byly jistě předpokládané a tušené, ale nyní jsou potvrzené a dokázané...

Radek Častulík

13. 11. 2009


Libero v žákovské kategorii

Volejbal je sice kolektivní hra, ale i přes tento nezpochybnitelný fakt bych dnes své myšlenky zaměřil na jednotlivce, lépe řečeno na jednu specializaci ve volejbalovém týmu. Drobnohledu bych podrobil libero v žákovské kategorii. Ano správně, je to specializace, kterou žákovský tým nemá, ba dokonce ji má zakázanou dodatkem k pravidlům. Nutno říci, že to je specialita českého volejbalu, v okolních zemích se s liberem v žákovských družstvech setkáte vcelku běžně. Proč tomu tak je a zda-li je to vůbec správné,  k tomu se dobereme společnými silami. Za prvé si myslím, že jakékoliv omezení hry nad rámec oficiálních pravidel je minimálně diskutabilní, pokud není zcela na škodu hry samotné. Nyní nemám na mysli omezení, která respektují vývojové a věkové zvláštnosti hráčů, především dětí a mládeže. Například snížení výšky sítě, velikost hřiště a počet hráčů na hřišti, velikost míče apod. Ta hru samotnou nijak neovlivňují. Ale setkal jsem se zákazy přebíhání hráčů, povinností hrát systém se dvěma nahrávači, zákazem útoku ze zadní zóny, zákazem vrchního podání aj. A do této kategorie bych zařadil i zákaz použití libera v kategorii starších žáků. Jsou to omezení kontraproduktivní...

Radek Častulík

09. 10. 2009


Podání aneb jak začít hru …

Volejbal je hra. Jedna z těch úžasných sportovních her a hra je trvalým průvodním znakem lidského konání. Lákáme-li děti do oddílu a jsme-li úspěšní, je pak už na nás, na trenérech, abychom je pro volejbal ještě více získali a nadchli. Je to snadné, stačí jim vytvořit podmínky pro hraní volejbalu. Jinak odejdou, tam kde jim hru umožní, děti se přece chtějí hrát. Všichni, ale dobře víme, že ovládání míče volejbalovým způsobem je úkol nesnadný. K jeho mistrovskému zvládnutí je potřeba velkého, nikdy nekončícího úsilí a píle. Už samotné zahájení rozehry, uvedení míče do hry, je tvrdý oříšek. Některé míčové hry – fotbal, basketbal, florbal, házená, aj. - mají institut výkopu, rozskoku, vhazování, tedy činnosti nikterak složité, které se opakují jen zřídka kdy. Naproti tomu volejbal má institut podání – odbití, jež musí být provedeno jednou rukou, přes síť a do vymezeného prostoru. Dost složitá činnost pro zkušeného dospělého hráče, natož pro začátečníka dětského věku...

 


Děkujeme společnosti ONLIO, která nám poskytla svůj redakční systém RedactOr, na kterém běží tento portál.
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz