autor článků:
Luboš Bednář
- Zpravodajství ze soutěží
- Naši hráči v zahraničí
- Glosování událostí
autor článků:
Zdeněk Haník
- Trenérské tipy
- Aktuality z vrcholného volejbalu
- Reakce
- Trendy světového volejbalu
autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač
- Trenérské tipy
- Lékařské aspekty volejbalu
- Tipy pro kondiční trénink
- Překlady ze zahraniční literatury
- Mentální trénink
autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák
autor článků:
Jakub Novotný
- Volejbal očima hráče
- Hráčské zkušenosti
- Zajímavosti ze zahraničních lig
SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka
NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec
- Úvodní strana
- Kdo je kdo?
- Archiv článků
- Volejbalová teorie
- Volejbalové kempy
- Míčový sedmiboj
- Video
- Bleskovky, ankety ...
- Minivolejbal
Zlatý fond metodiky
pouze pro členy klubu
Tokyo 1964: Za medailí do Údolí koní
22. 01. 2010
Komazawa znamená v japonštině „údolí divokých koní“. Musí být hodně staré toto jméno, protože v mělké, široké dolině, která je nese, nespatříš koně ani z vysoké třicetimetrové štíhlé věže, jež se tu tyčí nad stadióny, záhony květin a koberci trávníků. Nechme však koně běhat a skákat v Karuizawě a v jezdeckém parku v jihozápadní části Tokia, kde je speciální olympijský závod v drezúře, a vraťme se do „údolí divokých koní“, kde před válkou byl přírodní park, připomínající pražskou Stromovku, za války lány brambor a zeleniny, aby bylo čím plnit hladové žaludky, nenasycené fanfárami tažení císařových vojsk celou jihovýchodní Asií, a kde dnes jsou anglické trávníky ohraničené bílými kamennými kvádry a na nich záhony s květy chrysantém, macešek, tulipánů, lilií, a od nichž vedou betonové a pískové cesty k vchodům do stadiónů a hal. Mezi květinami posedávají na bobku - trávník je měkký a mokrý - Japonky v nedělních kimonech a usmívají se do čoček fotoaparátů. Láskou ke květům byli Japonci proslulí odedávna, fotografická vášeň je posedla v po sledních letech, proto sedají do záhonů a fotografují se navzájem od rána do večera.
Komazawa je v olympijských dnech cílem desetitisíců Tokijců. Zvědavost je táhne k největšímu sportovnímu parku Japonska, komplexu hřišť, stadiónů a hal, sestavených s trávníky, mosty, fontánami, nástupišti a autobusovým nádražím v architektonický celek, jehož mohutnost (42 hektarů), krása (fotbalový stadión a krytá aréna jsou nevšedními díly sportovní architektury) a modernost (plochy kol fotbalového hřiště jsou pokryty umělou zelenou hmotou) budí v člověku touhu strávit tu celé dny.
Na postávání u fontán nebo květin, u olympijského ohně, který hřeje po větru, na studium typů japonské mládeže není čas. Prodíráš se davem k vchodu velké haly. Dunivé údery míčů do podlahy je slyšet i venku. Poprvé v historii olympiád je zařazena odbíjená do programu her. Olympijskému předsedovi Mr. Brundageovi se to nelíbí. Nemá rád kolektivní sporty. Nejraději by vyhnal fotbalisty, košíkáře a volejbalisty z her. Ani se na ně nejde podívat. Ctí jen individualistické sporty a nadhazuje otázky o rozdílu v hodnotě medailí. Oceňuje daleko víc medaili lodivoda jachty než smečaře volejbalového mužstva.
Bojovníkům pod vysokou sítí, kteří se v potem prosáklých tílkách vrhají k zemi, aby zachytili míč sražený jako kladivem, a vzápětí skáčí s napjatými pažemi vysoko nad síť, to nevadí. Na olympijských hrách nejde jen o medaile. Jde o přátelské setkání nejlepší mládeže světa. Čím víc jí bude, čím větší budou olympijské vesnice, tím silnější bude sama olympijská idea. Deset mužstev je v soutěži, československý tým mezi nimi. „Musíme být nakonec aspoň mezi prvními šesti,“ říkají svěřenci prošedivělého trenéra Josefa Brože, který je ztělesněním klidu a rozvahy. „Šest prvních míst přináší body do konečného pořadí výprav, šest prvních dostává olympijské diplomy.“
Už první soupeř je těžký: Maďarsko. Josef Labuda, jeden z nejlepších smečařů mužstva, leží v nemocnici. Žloutenka. Jeho jedenáct kamarádů vidí na hřišti Jen míč, ať létá kdekoliv: vyhrávají těsně 3 : 2. Trenér Brož: „Zdálo se, že vyhrajeme 3 : 1. ale promarnili jsme třetí sadu hrubými chybami. Teď už bude mužstvo bojovat klidněji a s větší sebedůvěrou.“ Druhý den stálo mužstvo na hřišti proti Bulharům. Znovu tvrdý soupeř - a opět těsná výhra 3 : 2. Trenér Brož: „Dramatický, vyrovnaný boj. Mužstvo povzbudila zpráva o vítězství Hanse Zdražily. Dověděli jsme se o něm po čtvrté sadě. Chlapcům to dodalo chuti a bojovnosti. Teď hrajem s Japonskem. Vítězství by nás velmi přiblížilo k hranici olympijských medailí.“
Japonci přinesli do odbíjené svou kočičí mrštnost a neumdlévající bojovnost. Ani menší tělesná výška jim nevadí. Ostatně jsou mezi nimi mladíci z Ostrova Hokkaido, kde žijí vysocí lidé, potomci starého národa Ainů. Rozohněný československý tým poráží Japonce 3 : 1 „Soupeř byl lepší než maďarské nebo bulharské mužstvo. Ale už jsme se zbavili nervozity a jsme na vítězném tažení. Během hry nám neobyčejně pomohli naši fotbalisté. Svým pokřikem dovedli přehlušit celé hlediště haly, které bouřlivě fandilo Japoncům,“ říká Josef Brož.
Té noci zněl autobus, který se vracel s oběma mužstvy z Komazawy do vesnice, radostným pokřikem a písničkami. „Zítra máme volno a pojedeme s vámi do Omije, oplatíme vám pomoc,“ slibovali Brožovi svěřenci fotbalistům.
Bylo třeba přehlédnout situaci. Tři vítězství, jedna prohra. Není ještě nic ztraceno. Ale už nesmíme prohrát. Zejména ne s Rumuny. Bojová morálka týmu je stále vysoká. Dochází k očekávané výhře nad volejbalisty Brazílie a pak boj s Rumunskem, které v minulých letech poráželo tým z Československa. Šlo o mnoho. O stříbrnou olympijskou medaili, o rehabilitaci ve sportu, který jsme přijali za vlastní. V zápase, kde se střetly nejlepší prvky volejbalové hry, prohráli Rumuni 1 : 3. Porazit Holandsko a Jižní Koreu nebylo už pak těžké. Všech dvanáct spolubojovníků dostane stříbrnou medaili. Labudovi ji přinesou kamarádi k nemocničnímu lůžku.
Než zápas skončí, sestaví japonská studentka, která je průvodčí autobusu, štíhlý svazek květů. Dílo smyslu pro krásu, výtvor dovedných rukou, školených v ikebaně - v umění, jak sestavovat a splétat květy v kytice. S úsměvem podává květiny sportovcům z daleké země.
Loučíme se s Komazawou. Poslední pohled na sportoviště v zeleni a - na neshledanou Údolí divokých koní…
Komentáře
Video na víkend
Učte se s námi
Nejčtenější články
Nejdiskutovanější
Děkujeme společnosti ONLIO, která nám poskytla svůj redakční systém RedactOr, na
kterém běží tento portál.
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz







Historie a budoucnost
Belmondo
21.01.10 00:20
Petře díky za připomenutí toho jak to bylo. V tom období (no spíše o čtyři roky později) jsem s volejbalem začínal. ALE, promiň. Jediná šance jak zaujmout frekvetanty na tomto webu je se vždycky přisrat pod nějaký aktuální článek. Za týden totiž i ten nejlepší úmysl k jakékoliv diskuzi končí někdem hodně dole. Takže Petře ještě jednou promiň. Pánové a třeba i dámy, ale moc jich těch co dělají kluky neznám. včera jsem v tom moc nevlídném počasí jel na základě iniciativy Jirky Macha do Rybniku. Je to v Polsku a byli jsme se s výše uvedeným a Míšou Gillem podívat na utkání mládežníků ze Spaly (ročník 93,94) na zápas proti družstvu Rybniku (u nás by to byla 2. liga) viz http://www.rybnik.pl/volley/. to voznámení pro čtenáře podstatné asi není. No Belmondo s dalšími mu podobnými šufany si zajeli do Polska. ALE! Co podstatné je! domluviloi jsme se tam s trenéry ze Spaly na jedné věci. Každý z vás kdo bude chtít může na adresu "jiří mach položit jakýkoliv dotaz z hlediska mládežnického volejbalu v Polsku. A to neděle 24.1.2010 do 12.00. Pan Mach přeloží a pošle na adresu, kterou jsme získali. Pánové ze Spaly na Vaše otázky odpoví, odpovědi pošlou panu Machovi, ten je přeloží a pověsíme je tady zase někde pod aktuální článek nebo se domluvíme se Z.H. Takže, dámy a pánové, je to už jen na vás! Belmondo
adresa na dotazy
Belmondo
21.01.10 00:25
jiří mach; nebo mladej, ať se taky snaží:<5tigger5@seznam.cz>,
ještě jednou adresu na Jirku Macha
Belmondo
21.01.10 00:29
Už mi to vypadlo třikrát, takže doufám, že se to teď podaří! "
nechápu
Belmondo
21.01.10 00:31
mach@emco.cz
:-)
pan Smajlík
21.01.10 05:53
slušně si zaspamoval Belmondo, slušně. Dotaz nemám, jako pan Kadeřábek mám velkou žlutou knihu ( čti: žlutou bibli )
Spała
MG
21.01.10 06:43
Jen pro informaci, protože to Jef neřekl a řekl bych, že slušné procento lidí, co si to tu přečtou, to nemusí vědět - Spała je středisko olympijské přípravy mládeže cca. 100 km pod Warszawou, něco takového, jako mají někteří volejbaloví optimisté v plánu založit v Nymburce (či jinde) - http://www.spala.cos.pl/
dodatek
MG
21.01.10 06:47
oprava - středisko olympijské přípravy NEJEN mládeže, ale mládež je to, o co šlo Jefovi
Nedělní fórum
Bob
21.01.10 08:45
Perfektní téma na nedělní fórum. Určitě jsi Belmondo v předstihu informoval ZH, že máš téma na nedělní diskuzní článek! A protože Ti nechtěl dát prostor, tak tu nespravedlnost napravuješ tím, že opět využíváš práci jiných k vlastnímu sdělení. Podle mne nejde vždy nekteré činy omlouvat "nejlepšími úmysly".
Petře D.
Bob
21.01.10 08:48
Výborné! čas od času je takový exkurz do minulosti motivující. Moc se mi to líbi.
To: Bob
Petr Dostál
21.01.10 09:02
Ahoj Bobe, s tou inspirací naprosto souhlasím. Nesmírně mě zaujala tehdejší situace, kdy výhra našich nad Brazilci byla očekávaná, kdy našim hráčům v klíčových utkáních pomáhali svým fanděním naši fotbalisté... O tohle jsem se fakt musel podělit.
To Belmondo:
Petr Dostál
21.01.10 09:06
Ahoj Belmondo, vůbec mi tvá "mimomísovka" nevadí. Jen bych přidal jeden návrh. Když už na něčem takovém pracujete, chtělo by to dát na konci všechny získané informace dohromady a vytvořit ucelený materiál. Aby to mělo konkrétní a užitečný výstup. Seznam otázek a odpovědí je dle mého názoru trochu málo. Jsem si jistý, že máte na víc. A jak znám pana Haníka, určitě by vám prostor na zveřejnění tohoto materiálu rád poskytl.
Pro Perta dostála
Belmondo
21.01.10 09:30
Čau Petře. Zdenek mi samosřejmě prostor dal a já v minulém roce ve třech pokračováních popsal situaci v polském mládežnickém volejbalu dosti obšírně. Teď jsem měl na mysli to, že by třeba někdo měl nějaké specifické otázky. Z toho důvodu (a nejen z toho) jsme tam jeli, po zápase zašli za trenérem Spaly (mimochodem bylo to tzv. družstvo "mladší" /93-94/, oni hrají v soutěži odpovídjící naší 2. lize a vyhráli 3:1 a zeptali se zda by mu nedělalo problém, zda bychom shromáždili nějaké dotazy, Jirka Mach by je přeložil do polštiny, poslali mu je, oni odpověděli, Jirka přeložil do češtiny a "pověsil" to tady někde i za přisopění Zdenka H. Takže Bobe, třeba mimo mísu, ale na základě toho co píšeš si dovoluji citovat ze semináře J. da C. " Velmi jsem o tom uvažoval a přemýšlel a musím konstatovat, že až příště budu požádán /je fak, že já požádán nebyl, ale chtěl jsem něco pro ten náš volejbal z vlastní iniciativy něco málo přinést/ o nějakovou takovou analýzu, tak se vám na to pánové vyseru." Konec citátu. Jinak i tobě Bobe příjemný den. Já z toho Polska přijel pozdě v noci, takže abych se dostal domů, musel bych si vzít taxi. Tak jsem šel do práce. no a tam, promiň Bobe, jsem napsal tu mimomísovku. B.
Pohádky
Bob
21.01.10 11:03
Byl jednou jeden pracovitý človíček, třeba pan Hajda. Svojí pílí se dopracoval k tomu, že si otevřel obchod u nádraží s krásnou výkladní skříní. Pěkně se o ni staral, tu svoji výkladní skříň, občas si pozval nějakého aranžéra, jindy ji vyšperkoval sám. Lidi chodili okolo, zastavovali se, občas prohodili pár slov. Jeho známý z mládí, podobně pracovitý pan Funés chodil okolo a všiml si toho zájmu lidí. A tak jednou ho napadlo: " Ty moje letáky tady v Prdelkovicích", jak sám s oblibou říkal, "stejně nikdo nečte. Vylepím je k Hajdovi na výkladní skříň. Stejně si nekonkurujeme, tak mu to nebude vadit. Stejně tam v rožku nějací vietnamčíci vylepují svoje letáčky na právé omegy." A tak paní Hajdová pravidelně sloupávala letáčky z výlohy, leštila ji zvenku a pan Hajda ji upravoval zevnitř. A protože mu letáky pana Funése připadly zajímavé, nechal časem udělat kousek od své výkladní skříně pěknou nástěnku. Takovou tu dřevěnou s dvířky a prosklenou. A slíbil panu Funésovi, že mu tam bude vyvěšovat ty jeho letáčky. A taky jiným, pokud budou mít stejně zajímavé věci. A tak to chvíli fungovalo, pan Hajda měl zase svoji pěknou výlohu a jen paní Hajdová občas sloupala letáčky na kabelky od Gucciho z Číny. Jednoho dne pan Funés dostal nápad. "To musí všechny nadchnout!". Rychle připravil leták a protože byl muž činu, sedl na vlak a půlnoční lokálkou dorazil k nástěnce u nádraží. Jenže ta byla zamčená. "Co teď? O kus dál je plakátovací plocha. Jenže ta je přeplácaná plakáty. Tam si toho ale nikdo nevšimne! Pan Hajda by sice ráno nástěnku otevřel, ale přece když už se sem trmácím půlnočním expresem...". Tak pan Funés vylepil svůj plakátek opět doprostřed výlohy. Toho dne ráno paní Hajdová práskla hadrem do kýblu a zařvala na manžela: "Já už to sundávat nebudu!". Od té doby přibývají na Hajdovic výloze různé letáky a sdělení. Nikdo je nesundává a také už se lidé nezastavují a u výlohy. Vždyť vypadá jakta plakátovací plocha vedle. Takových je všude dost! A jen ti co doopravdy vědí, vejdou dovnitř a ostatní už si ani nevšimnou ušmoulané výlohy...
Máš vlastně pravdu Bobe!
Belmondo
21.01.10 11:28
Takže jak praví kniha knih o těch perlách? Tím považujte mou prosbu o nějaké otázky za bezpředmětnou. Velice se omlouvám za nějakou snahu pomci i třeba takovým způsobem našemu volejbalu. Mějte se tu pěkně. Ahoj někdy někde už jen na kurtu. Věnomír Merta. Bez trpkosti, bez "bouchnutí" sazí, prostě jen tak, Bobe.
Metafora
MG
21.01.10 12:07
Metafora krásná až přepychová, ale iluze si nedělejme, sem taky chodí jen ti, "co vědí", i kdyby byla výloha sebehezčí.
Bobe, Bobe
Honza :-)
21.01.10 12:10
Pro Boba "Hlava: část těla, která člověku neustále překáží"
Pohádky
tomek n
22.01.10 00:52
Taky často chodím kolem obchodu pana Hajdy. Ne vždy mi to vyjde o víkendu – často (a zdaleka nejsem sám) bývám mimo město – ale ve všedních dnech se většinou zastavím i víckrát denně, prostě proto, že to za to stojí. Ano, pan Hajda je poctivý obchodník a nemusí se o své zákazníky bát. A nejen že má spoustu zákazníků, má i dost kvalitních obchodních partnerů, kteří mu s tou výkladní skříní vydatně pomáhají. Každé ráno je překryta včerejší výzdoba, kolemjdoucí mohou aranžmá doplňovat, v každou denní dobu výkladní skříň vypadá trochu jinak, prostě paráda. Vůbec nevadí, že pan Hajda býval dříve učitelem, a jako takový se snaží kolemjdoucí a zákazníky trochu vychovávat – třeba tím, že je nabádá, aby ctili téma aktuální výzdoby. Jenom mi přijde škoda, že s tou dřevěnou nástěnkou to tak úplně nedopadlo. Jednak ji neumístil kousek od své výkladní skříně, ale přímo do ní. A pak taky, dřevěná nástěnka se aktualizuje o víkendu, kdy jsme mnozí na cestách, a třeba hned v pondělí ji překryje pan Truhlář – ten, co vždy přiloží nějaký ten kulomet nebo model tanku. Pak se občas paradoxně stává to, co pan Hajda nechce. Kolemjdoucí zběsile přeskakují z tématu na téma. Totiž, někdy výzdoba tak osloví, že by se mohla přínosně doplňovat třeba dva týdny. Nebo by se skvostně dala doplnit výzdoba, která tady byla před třemi měsíci. Ale kolemjdoucí nedoplní, protože dnes je ve vrchní vrstvě něco úplně jiného. A kdyby doplnili, kdo by si toho všiml? Jak by zjistil, že dva týdny stará výzdoba, schovaná někde v obchodě, byla skvěle doplněna? Mně by se líbilo, kdyby ta dřevěná nástěnka byla umístěna opravdu vedle výkladní skříně a kdyby byla přece jen trochu modernější. Víte, taková ta jak se dneska vyrábějí. S přihrádkami a na každé z přihrádek je automatická signalizace, která oznamuje, kdy do ní byl naposled vložen leták. Svou přihrádku by mohl mít pan Funés, kdo by nechtěl, nenahlížel by tam, kdo by chtěl, po zablikání signalizace by si přečetl nový leták. Ano, pan Funés opravdu nectí pravidla pana Hajdy a pan Hajda jako obchodník má právo, nastavit si pravidla pro svou výkladní skříň. Jenže pana Funése chápu. Má leták s akční nabídkou. Někoho by nabídka oslovila, někoho ne. Co má pan Funés dělat? Počkat, až bude jeho leták odpovídat tomu, co bude na dřevěné nástěnce třeba třetí únorovou neděli?
pro tomka:
Bob
22.01.10 08:25
odpověď na otázku v poslední větě: Proč čekat tři týdny? Stačilo počkat do rána a říct si o klíč. Stačilo napsat - mám téma na diskuzi. Určitě by nedělní téma mohlo být o cestě do Spaly a otázkách pro ně diskutovat místo diskuze o signálech. Signály by třeba počkaly. Ale mzrzí mne, že jsem vyprovokoval negativní reakce. Mě jen vadí, že někdo naprosto vědomě porušuje pravidla. Pravidla, která nejsou nijak vynucovaná, pravidla o jejichž dodržování byl "jenom" požádán. Ostatním se omlouvám. Protože nyní jsem to já, kdo rozvíjí diskuzi mimo téma :-(
Ahoj Bobe
Belmondo
22.01.10 09:44
nechtěl jsem to už dále jitřit, ale zkusím napsat na Tvou odpověď ještě jednou svůj názor. Víš, pokusím se napsat ze svého pohledu proč komunikace mezi námi asi vázne. Asi zákonitě, protože máme k problému jiný přístup. Píšeš něco v tom smyslu, stačilo počkat do rána, požádat o klíč. Jak bych slyšel některé mé spoluhráče, kteří se vydali na politickou dráhu a dotáhli to dosti vysoko. Víš, Jefe, máš problém, musíme to „pořešit“. Do háje zeleného, já, který dennodenně musím pořešit xy problémů v práci i třeba s těma foglama, tak bych byl brzo v prdeli, kdybych to "pořešoval" hodinu a půl místo toho, abych to vyřešil za deset minut!!!. Jednak bych nevyřešil nic, protože bych musel počkat do zítřka, svolat k tomu komisi, která by jmenovala podkomisi, která by té komisi zadala úkol a oslovila ve výběrovém řízení firmy, které by v jiném výběrovém řízení oslovila jiné firmy, které by té úvodní komisi stanovily nárok na finanční odměnu. V mém případě to řeším opravdu třeba nestandartně a naseru se tam, kde nemám, ale není to proto, abych se nějak zviditelnil, ale že třeba máme problém a mám zájem, třeba jenom trošku ho pomoci vyřešit. I když mi připadá čím dál více ta moje snaha marná, přece jenom bojuju. Třeba podle Tebe i neférovými prostředky. Víš co je zajímavé. Ten článek od Petra byl hezký, čtivý, trochu nostalgický. Ale reakce je ne o něm, ale o naší diskusi. A abych Tě uklidnil a nebyl úplně mimo mísu. U článku Petra z Tokia (nebo Tokya) /co je správné, ale teď to myslím vážně, že by třeba obě možnosti?, co na to Ty Míšo, jako jazykový expert?/ je uvedena fotka z OH 1964. Kdo mi nejdříve napíše na adresu veno.merta@seznam.cz jména všech našich reprezentantů na té fotce s tím, že např.č.11 je ten a ten atd. vyhraje: pokud bude tady z ostravska: pernamentní vstupenku na utkání play-off mužů VK DHL, jestli bude odněkud „zpovzálí“ tak mu pošlu nějaké upomínkové předměty VK DHL Ostrava. Jef
repre
Bob
22.01.10 10:34
Družstvo na olympiádě 1964: Václav Šmídl, Josef Šorm, Ladislav Toman, Karel Paulus, Boris Perušič, Pavel Schenk, Petr Kop, Josef Labuda, Josef Musil, Milan Čuda, Bohumil Golián, Zdeněk Humhal, trenér - Josef Brož Kdo je na fotce nevím ani náhodou! Dokonce ani to jestli jsou naši před nebo za sakem. Neposílám Ti to na mail protože nejsem lačný výhry a přeci jen to mám k Vám pěkně daleko a navíc fandím jinému týmu. Ale mám v družstvu jednoho "fógla", který je do DHL celkem zblázněn. Má doma dres DHL a dokonce se už párkrát sbalil, sednul na vlak a víc jak 250 kiláků se trmácel na zápas do Ostravy.
Tokio
MG
22.01.10 10:57
Podle všeho je Tokyo oficiální název i název v cizích jazycích, to jen zas nějaký chytrák v češtině přišel s Tokiem a prosadil ho jako dominantní tvar, a tak jsou v češtině momentálně správně tvary oba. Když ale hledáte, tak najdete i v cizích jazycích případy s měkkým "i", byť nejsou tak časté, jde prostě o problémy s transkribcí, kterých si užívám u arabštiny a to mi bohatě stačí - takže do japonštiny se pouštět nebudu. Hezký den.
Tokyo x Tokio
Petr Dostál
22.01.10 11:26
O správnosti některého z výše uvedených tvarů jsem nebyl přesvědčen, proto jsem použil přesný text z knihy. Předpokládám, že v roce 1965 se to psalo takto a bylo to správně.
nepoznávám - osvítit tvář!!!
Franta Srbek
22.01.10 11:39
V tom roce mi bylo 18. Později jsem proti některým z nich hrál, takže bych je mohl poznat, ale ta fotka mi umožňuje domnívat se, že č.11 je Pavča a č. 12 je Láďa Toman. Ostatní si netroufám hádat. Ostatně se v té době tradovalo, že jsme s Rusy prohrávali 0:2.Toman/nehrál/ údajně chytil Brože pod krkem a nepustil ho dokud mu neslíbil, že jej pošle na plac. Po příchodu Tomana jsme srovnali na 2:2. Ví někdo co je na tom pravdy?
Toókiyjó
BigCoach
22.01.10 13:11
Bývalá svěřenkyně, dnes japanoložka, mi napsala doslova toto: "Použijeme-li standardní fonetický přepis japonštiny do latinky, pak je správně Tokyo. Česky by se prostě napsalo Tókjó . Bohužel zkomolený název Tokio je ukrutně zažitý a užívá se nejčastěji, z toho pohledu je normě, jakkoli nesprávné blíž Tokio." Tak si lidi vyberte...Zdraví BC
Čau Bigu
Belmondo
22.01.10 14:14
Díval jsem se na svazové stránky a tam jsi se ptal Petra Judy ohledně problému karpánalního tunelu. Bylo ti odpovězeno a já jenom dodávám: "Dříve byl syndrom karpálního tunelu záležitostí především žen, nyní se ale statistiky vyrovnávají. Což odborníci právě přikládají tomu, že muži více souloží. Jedná se především o takové milostné polohy, kdy je muž aktivnější a souloží nad svou partnerkou a tedy mnohem více zatěžuje své ruce i zápěstí. „Pohlavní styk může vysvětlit nárůst všeobecného výskytu syndromu karpálního tunelu, který v posledních letech vidíme, protože sex je nejrozšířenější aktivita, při níž se používají stejně obě ruce,“ napsal Zenian. Syndrom karpálního tunelu vzniká nadměrným tlakem svalů na nervy jdoucí z paže do ruky. V zápěstí dochází k zaškrcení nervu, jehož následkem se pak projevuje bolestivost, brnění a strnulost. Nejvíce o sobě dává tento syndrom vědět hlavně v noci." Hezký víkend. B.
Foto
Petr Dostál
22.01.10 14:16
Dle popisku v knize pochází fotografie ze zápasu proti SSSR. Bohužel zde nejsou uvedena jména našich, ale po delším pátrání v dalších zdrojích (různé dobové fotografie, které mám z té doby k dispozici) jsem nalezl pár informací. Naši mají dlouhé rukávy. Číslo 11 měl Schenk, 6 Kop, 12 Toman, 5 Musil, 9 Golián. Hráče v pádu nejsem schopen identifikovat. Doufám, že to stačí.
Belmondovi
BigCoach
22.01.10 14:23
Čau Věnomíre, tu otázku na karpály jsem Petrovi položil tady asi před dvěma léty v souvislosti s jedním naším "fóglem-liberem-prstypřijímačem", který v 19 podstoupil operaci.Nedávno jsem si na to vzpomněl v souvislosti s článkem o overbalech na cvf a obavami p.učitele, PJ znovu vysvětloval. Hezký víkend i Tobě.BC
Clanek
Jakub Novotný
22.01.10 15:24
Dobrej, libilo se mi to
Čau Bigu
Belmondo
25.01.10 05:31
chtěl jsem jen doporučit! Měnit pozice a vystříhat se tak nebezpečí. Asi jsi nepochopil. Takže tak polopaticky. Měj se. B
Belmondovi
BigCoach
25.01.10 10:34
Četl jsem zprávu o té studii na Seznamu ještě než jsi to poslal sem, ale všiml jsem si, že se tu množí různé pohádky a alegorie, které přitáhnou spoustu malých adeptů volejbalu, tak jsem nechtěl tak choulostivé téma moc rozmazávat.Čau BC
Čau Bigu
Belmondo
25.01.10 12:09
Kamaráde, dělám ty fógly a ti, dokud jim to vyloženě nenařídím, že je tu něco zajímavého, tak sem nepáchnou. A druhá věc je ta, že to je už jiná generace. My když už jsme mohli něco takového realizovatt, tak jsme s tou holkou museli chvíli chodit. Teď je to naopak. Ahojki. Jef