autor článků:
Luboš Bednář

  • Zpravodajství ze soutěží
  • Naši hráči v zahraničí
  • Glosování událostí

autor článků:
Zdeněk Haník

  • Trenérské tipy
  • Aktuality z vrcholného volejbalu
  • Reakce
  • Trendy světového volejbalu

autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač

  • Trenérské tipy
  • Lékařské aspekty volejbalu
  • Tipy pro kondiční trénink
  • Překlady ze zahraniční literatury
  • Mentální trénink

autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák

autor článků:
Jakub Novotný

  • Volejbal očima hráče
  • Hráčské zkušenosti
  • Zajímavosti ze zahraničních lig

SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka

NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec

 

Petr Dostál

12. 03. 2010


V Paříži Mistry světa ...

Středa dvanáctého. Je neskutečně nádherný zářijový večer. Na krku Tesaře, Karla Brože, Josefa Brože, Pauluse, Malého, Synovce, Schwarzkopfa, Palduse, Lázničky, Goliána, Purnocha, čerstvého novomanžela Musila a trenérů Kozáka a Fučíka se za zvuku naší nejmalebnější melodie zlatě třpytí medaile Mistrů světa. Vedle nás vedoucí O. Koucký a Honomichl, lékař MUDr. Chrástek. 22 000 diváků povýšilo v tomto okamžiku Palais de sport na svatostánek sportu. Na opačné straně sítě se svěšenými hlavami Reva, Česnokov, Mondzolevskij, Kušelev, Smoljaninov, Ščerbakov a ostatní. Sahali nejvýše, nyní už ví, že domů povezou bronz. Ráno se v tisku objeví superlativy o jednolitém týmovém výkonu našeho družstva, vynikajícím finálovém vyvrcholení mistrovství, rozhodnutí novinářů a direktoriátu o udělení cen nejlepším: J. Tesař z Velimi je vyhlášen nejlepším smečařem, pražský J. Musil nejvšestrannějším hráčem, Karel Paulus z Bílé Třemešné nejlepším hráčem v poli! Vyjde konečná tabulka MS: 1. ČSR, 2. Rumunsko, 3. SSSR, 4. Polsko, 5. Bulharsko, 6. USA, 7. Francie, 8. Maďarsko, 9. Čína, 10. Jugoslávie. (Při rovnosti bodů rozhodovalo o umístění vzájemné utkání.) Teprve v těchto okamžicích z nás všechno spadlo. Pro sportovce je start na ME, MS a OH, nejen naplněním velkého přání. Znamená vrchol jeho celoživotního snažení, dřiny a odříkání. Nejtěžší v okamžiku když ví; že jeho talent a umění jej opravňují myslet na nejvyšší příčky. Je to velká čest a ještě větší odpovědnost. Komu byl tento pocit dopřán, ví nejlépe, že nejde o frázi. S přibližující se akcí balvan odpovědnosti pociťujete intenzivněji a tíživěji. Při poslední přípravě s Rumuny (3:1) se s námi na pražskou Štvanici přišlo rozloučit 10 000 našich příznivců. Spolu s námi věřili v úspěch ve Francii. Plnou nůši sebedůvěry dodávalo nedávné první historické vítězství nad SSSR na turnaji v Krakowě. Odpovědnost kulminovala 25. srpna při přistání na letišti Orly...

Petr Dostál

05. 03. 2010


Německo

V minulém týdnu jsme s kolegou Vašíčkem navštívili německý klub Unterhaching Generali, který sídlí na předměstí Mnichova. Využili jsme pozvání od Tomáše Anděla, který v letošní sezoně plní v Unterhachingu roli druhého univerzála a vyrazili jsme na čtyři dny sledovat přípravu klubu na nadcházející zápas. Během těchto čtyř dní jsme měli možnost nejen shlédnout všechny tréninky v hale, ale i fyzickou přípravu v posilovně či regeneraci s fyzioterapeutem. Krom toho se nám podařilo i shlédnout několik tréninků juniorů a juniorek. Ve večerních hodinách pak přišel čas na diskusi s Tomášem či německým reprezentačním smečařem Eugenem Bakumovskim. Nebudu popisovat průběhy jednotlivých tréninků, spíš se podělím o některé zajímavé postřehy z fungování klubu a německé reprezentace, které jsme se během debaty s Eugenem dověděli. Velice si vážím tohoto hráče za jeho naprostou otevřenost a vstřícnost. Nejen, že nám odpověděl na úplně všechny dotazy, ale i přislíbil pomoc při získávání dalších zajímavých materiálů... 

Petr Dostál

22. 01. 2010


Tokyo 1964: Za medailí do Údolí koní

Komazawa znamená v japonštině „údolí divokých koní“. Musí být hodně staré toto jméno, protože v mělké, široké dolině, která je nese, nespatříš koně ani z vysoké třicetimetrové štíhlé věže, jež se tu tyčí nad stadióny, záhony květin a koberci trávníků. Nechme však koně běhat a skákat v Karuizawě a v jezdeckém parku v jihozápadní části Tokia, kde je speciální olympijský závod v drezúře, a vraťme se do „údolí divokých koní“, kde před válkou byl přírodní park, připomínající pražskou Stromovku, za války lány brambor a zeleniny, aby bylo čím plnit hladové žaludky, nenasycené fanfárami tažení císařových vojsk celou jihovýchodní Asií, a kde dnes jsou anglické trávníky ohraničené bílými kamennými kvádry a na nich záhony s květy chrysantém, macešek, tulipánů, lilií, a od nichž vedou betonové a pískové cesty k vchodům do stadiónů a hal. Mezi květinami posedávají na bobku - trávník je měkký a mokrý - Japonky v nedělních kimonech a usmívají se do čoček fotoaparátů. Láskou ke květům byli Japonci proslulí odedávna, fotografická vášeň je posedla v po sledních letech, proto sedají do záhonů a fotografují se navzájem od rána do večera....

Petr Dostál

08. 01. 2010


Ochrana malých klubů aneb „Belgický model“

Původně jsem měl v plánu napsat článek o průběhu vánočních svátků v reprezentačním družstvu kadetů, ale po přečtení diskuse k článku Zdeňka Haníka mi to nedá a přidám docela zajímavý a hlavně úplně čerstvý poznatek o tom, jak to chodí v Belgii. Jenom doufám, že tímto článkem „nevyfouknu“ téma Petru Judovi, který byl v Belgii jako hlavní trenér naší kadetské reprezentace také. Nebudu se rozepisovat o všem, co jsme od zástupce jedné ze dvou belgických federací o belgickém volejbalu zjistili, zaměřím se pouze na pohyb mladých hráčů mezi kluby a reprezentací. Jak se nám podařilo zjistit, belgické kluby nemohou s hráči žádným způsobem obchodovat. Z přestupů hráčů nezískávají žádný finanční profit a nemohou přestupu hráče žádným způsobem bránit. Hráči, kteří nemají profesionální smlouvu, mohou během přestupního období odejít do kteréhokoli jiného klubu a mateřský oddíl jejich rozhodnutí musí akceptovat. Jakýkoli pokus o zabránění přestupu hráče je považován za omezení osobní svobody hráče a je velmi tvrdě postihován. Co se týká profesionálních smluv, tak dokud nemají hráči ukončenou povinnou školní docházku, nesmí uzavírat žádné takovéto smlouvy. Povinná školní docházka je v Belgii do 18 let, tudíž žádní hráči mladší 18 let nemají žádné smlouvy a ani je mít ze zákona nemohou. ...

Petr Dostál

04. 12. 2009


Chřipka

Když mně Zdeněk Haník nabídl, abych psal pro tyto stránky, odpověděl jsem mu, že když budu mít o čem, rád něco napíšu. Po dvou tématech (Polsko, Francie) jsem přemýšlel co dál. Hodně jsem si sliboval od plánovaného soustředění reprezentace kadetů v Liberci, ale jak se ukázalo, nic tak zvláštního, že by to vydalo na celý článek, se nestalo. A tak jsem se pomalu smiřoval s tím, že zatím žádný článek nebude. Přesto se nakonec jedno téma, které by mohlo být zajímavé a trochu i poučné našlo. Tím tématem je obyčejná chřipka. V sobotu jsme odehráli dvě pravděpodobně nejdelší utkání v historii našeho klubu (v systému bez ztrát), první jsme sice po více než dvou a půl hodinách prohráli v tie-breaku 24:22, druhé jsme ale, také v tie-breaku, vyhráli 15:11. Po dlouhé sérii proher jsem si říkal, že se nám konečně začíná „blýskat na lepší časy“. Hned po zápase jsem odjel do Liberce na soustředění kadetů ČR, odkud jsem v pondělí volal svému asistentovi, aby nezapomněl, že musí trénink odvést sám, že se budu vracet až v úterý večer. Odpověděl mi, že asi ne, protože mu je zle a má vysoké teploty. Ale že to nějak zařídí. Večer mi psali chlapi, že jich bylo 10 a že byl velmi dobrý trénink. Mé nadšení pomalu rostlo. A tak po návratu ze soustředění jsem se, plný nové inspirace, vrhnul do přípravy tréninkových jednotek do konce týdne, abychom byli připraveni na nadcházejícího soupeře. V tom to přišlo. Ve středu v deset dopoledne první telefon: „Nazdar kouči, asi tě nepotěším, mám neschopenku a ležím doma s chřipkou…“, odpovídám, že už je tento týden druhý a že se nedá nic dělat, ať se co nejdřív uzdraví. V poledne se objevila zpráva na ICQ: „Zdar, prů…r. Jsem chcíplej nejmíň na týden…“.

Petr Dostál

06. 11. 2009


Dojmy z Paříže

Pracovní povinnosti mě před nedávnem zahnaly na třídenní jednání do Paříže. Den před odjezdem jsem si pohrával s myšlenkou, podívat se na internet, jestli náhodou nehraje Paříž. Do této doby jsem o francouzské lize nevěděl vůbec nic detailního a tak po návštěvě internetových stránek pařížského klubu jsem se, ke svému obrovskému překvapení, dozvěděl, že se hraje teprve druhé kolo, že hracím dnem je úterý, že Paříž hraje doma a že v prvním kole podlehla Narbonne 1 : 3. Rozhodnutí bylo velice rychlé, když se mi podaří dostat se včas na hotel, tak určitě vyrazím.  Úterý bylo pracovně dost náročné, přesto se mi podařilo dostat se na hotel více než dvě hodiny před začátkem zápasu. Rychle jsem se převlékl a uháněl na metro. Vybaven plánkem Pařížského metra a mapkou s cestou od zastávky metra k hale jsem vyrazil. Z hotelu, který se nachází asi tři sta metrů pod katedrálou Sacré-Coeur na bulváru, kde o několik set metrů dál najdete Pigale nebo známý Moulin Rouge, jsem to měl asi dvacet zastávek na konečnou (Porte d´Orléans). Nejprve jsem z té vzdálenosti měl trochu obavy, ale manželka, která ve Francii nějakou dobu studovala a právě tuto trasu metra často využívala, mě ujistila, že to nebude trvat déle než čtyřicet minut, což se také ukázalo, jako přesný odhad. Z metra jsem si udělal procházku podél Pařížské univerzity a během asi patnácti minut jsem byl na avenue Pierre de Coubertin, před fotbalovým stadionem Stade Charléty. Celou cestu jsem bedlivě sledoval okolí, jestli někde neuvidím nějaký plakát, ale bohužel nic. A to ani u stadionu. Trochu jsem znejistěl, jestli jsem tady vůbec správně ...

Petr Dostál

17. 10. 2009


Zaostáváme v „detailech“

Během zářijových dvou víkendů jsem měl možnost zúčastnit se s reprezentačním družstvem kadetů ČR dvou turnajů mládeže. Oba turnaje byly třídenní, oba byly pro mládež a na obou byla, jako host, reprezentace ČR kadetů. Prvním byl testovací turnaj družstev extraligy juniorů v Hradci Králové, druhým pak „mezinárodní“ turnaj kadetů ve Wroclawi. Během obou víkendů jsem pečlivě sledoval dění nejen na hřišti, ale i mimo něj a myslím si, že porovnání těchto dvou akcí by mohlo být zajímavé i pro ostatní. Dospěl jsem k názoru, že oproti polskému volejbalu zaostáváme v některých „detailech“. Detail 1: Organizace turnaje
Polský turnaj probíhal od pátku do neděle, podle předem přesně stanoveného harmonogramu. Účastnilo se ho 6 družstev a měl posloužit jako příprava na novou sezonu. Každé družstvo obdrželo e-mailem několik dní před začátkem turnaje: oficiální pozvánku na turnaj, propozice (2 strany A4 s kompletním popisem systému turnaje, přehledem účastníků, kontaktními údaji pořadatelů…), časový harmonogram turnaje (typu: Pátek 19. 9. 2009: 13:00 – příjezd, 14:00 – technický meeting, 15:30 – první část turnaje, 19:00 – zahajovací ceremoniál, 19:20 – bazén (regenerace), 20:00 – večeře…), časový harmonogram zápasů (přesně stanoveno pořadí zápasů, časy zahájení zápasů, hala, ve které se daný zápas koná…), startovní listinu hráčů (obsahující jméno hráče, datum narození, výšku, číslo dresu, údaje o realizačním týmu, …) a seznam pro ubytování (jméno, bydliště, číslo pokoje…). Během technické rozpravy bylo vše ještě jednou potvrzeno, dokumentace byla doplněna o formulář pro hodnocení nejlepších hráčů a několik dalších dokumentů...

 


Děkujeme společnosti ONLIO, která nám poskytla svůj redakční systém RedactOr, na kterém běží tento portál.
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz