autor článků:
Luboš Bednář

  • Zpravodajství ze soutěží
  • Naši hráči v zahraničí
  • Glosování událostí

autor článků:
Zdeněk Haník

  • Trenérské tipy
  • Aktuality z vrcholného volejbalu
  • Reakce
  • Trendy světového volejbalu

autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač

  • Trenérské tipy
  • Lékařské aspekty volejbalu
  • Tipy pro kondiční trénink
  • Překlady ze zahraniční literatury
  • Mentální trénink

autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák

autor článků:
Jakub Novotný

  • Volejbal očima hráče
  • Hráčské zkušenosti
  • Zajímavosti ze zahraničních lig

SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka

NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |

Jakub Novotný

14. 11. 2009


Katar, listopad 2009 - Golden Formula.

Po říjnovém rozehrání ligy přišel v listopadu čas na katarské Mistrovství světa klubů.   Týden v Arábii. Odletěli jsme v sobotu a vrátili se až další pondělí. Jelikož sponzorem turnaje byly aerolinky Emirates, tak jsme klasicky museli cestovat s nimi. Ne přímo Mnichov - Katar za 6 hodin s Lufthansou, ale Warszawia - Athens- Dubai - Doha za  22 hodin s Emirates. Hrálo se celý týden systémem Golden Formula. Dvě skupiny po čtyřech, pak semi a zápas o titul. Nové pravidlo podcenili Brazilci, kteří i se 4 reprezentanty prohráli s Íránci i s námi hned ve skupině a museli jet domů. Reprezentační blokaři Lucas a Elder v tomto systému byli prakticky jen od blokování. Nelíbil se mi nahrávač Bruno Rezende, byl velmi nepřesný a až moc sebevědomý. Snažil se hrát rychle a překvapivě jako Ricardo, ale zatím na to nemá. Kupil velké množství chyb, které se na této úrovni trestají. Zatím je to jen syn svého otce, který má kolem sebe skvělé hráče. Trento, Kazaň i Belchatow hrály jednoduchý klasický volejbal "zezadu" se třemi mlátičkami. Jen u nás to bylo trošičku rozdílné, hráli jsme na tři přihravače a Wlazly chodil jen do koncovek na blok a na pár balonů. Já nehrál vůbec, koleno je čtyři a půl měsíce po operaci a stále mu trochu vadí pohyby do stran. V pátek, ve dni volna před semifinále, byl meeting trenérské komise FIVB ( Blain a další) s trenéry a hráči zúčastněných klubů, s hosty VIP (Zorzi, Castellani, Alberda) a dalšími experty (Beal). Rozmlouvalo se o novém pravidlu. Ohlasy byly vesměs negativní. Nahrávači (hlavně Ball) prohlásili, že formula zabijí klasické nahrávačské myšlení. Ball řekl, že nyní může hrát doskok zleva, zprava a pipe a že hra ztrácí na své rozmanitosti. A že ho to nebaví.

Jakub Novotný

07. 11. 2009


SCM v Polsku (SMS)

Když začínala před časem u nás Sportovní centra mládeže (SCM), bylo u toho ze začátku dost povyku a diskuzí. Nejsem odborník ani vášnivý diskutér, ale nedávno jsem se dozvěděl, jak to funguje v Polsku. Posuďte, jestli je to horší či lepší: v Polsku je 16 krajů (wojewodstwa). V každém kraji funguje polským svazem dosazený trenér, který ma na starosti regionální výběr kluků či dívek z dostupných regionálních klubů. Vybírá 12 lidí v před kadetském věku, před 3. ročníkem jejich "gymnazia". V Polsku je školní docházka rozdělena takto:

1) Podstawowa (základní) škola- věk 7 až 13 let.
2) Gymnasium - věk 13 až 16 let.
3) Lyceum - věk 16 až 19 let.

A) Někdy kolem patnácti let věku jsou tedy uskutečněny tyto regionální výběry. Potom se v září (tzn. na začátku onoho 3. ročníku) uskuteční velký turnaj někde u Wrozlawi. Účastní se ho zmíněných 16 teamů  a trenéři ze SMS. Szkola mistrowstwa sportowego ve Spale. V podstatě trenéři mládežnických nároďáků. Ti vyberou 40 kluků do předběžného výběru. Ti chodí dál normálně do svých škol, jen jednou za čas se sejdou někde na soustředění. Po každém takovémto soustředění jich pár odpadne, až na konci roku zbyde kolem 12....


 



Jakub Novotný

31. 10. 2009


Pátkův Pátek - Říjen 2009

Plus: adeptů je pro začátek hodně. Třeba takový Iraklis Soluň v Řecku a v něm dva naši volejbalisté Baranek a Král. Družstvo loni velmi silné, letos trochu oslabilo. Kvůli menšímu budgetu musel odejít univerzál Nillson, nahrávač Tischer atd. Přesto má Iraklis na kontě nyní dvě vítězství a na rozdíl od Panathinaikosu či Olympiakosu ještě v lize neprohrál. Čeští hráči zatím hrají stabilně v základu. Dále je tu Chaumont, jeden z favoritů francouzské Pro B, Trio Cerha, Ryba, Kust hraje velmi dobře. V Polsku máme Czestochowu, podceňované družstvo posílil Murek (Belchatow ho pustil, kvůli nákupu Winiarskego) a dvakrát vyhráli. Dokonce venku v Bydgoszczy, která je jedním z favoritů ligy. Ve francouzské Pro A je nahoře Tours, věčný "druhák" Tourcoing a trošku níž již klasicky číhá Paťasova Paříž. Rejlek by si možná zasloužil povolání do reprezentace, Tourcoing na jeho útocích stojí. Malé bezvýznamné plus mají také dvě účka Belchatowu. Jeden za to, že po pěti měsících odtrénoval celý trénink tak, že se za něj nemusel stydět (to jsem já). A druhý za to, že se přišel po pěti měsících vůbec do haly podívat. A jen tak bez tréninku skočil 353cm. Plus dostává i Jirka Popelka, jeho stránka se mi líbí čím dál víc. Anglická verze už je velmi kvalitní informační server z volejbalové Evropy. Jen tak dál. Dařilo se také muži jménem Claudio Sciurpa ...

Jakub Novotný

24. 10. 2009


Jak jsem potkal volejbalovou vykopávku.

Andrea Zorzi. Jistě vám to jméno něco říká. Italský volejbalista, jeden z generace „fenomenů“ a základní kámen Velascova proslulého družstva století. Vyhrál mistrovství světa, mistrovství Evropy, několik italských titulů. Ve své době nejlepší univerzál na planetě. Skončil s volejbalem brzo, na absolutním vrcholu, v jedenatřiceti letech. Řekl, že je unavený, že si potřebuje odpočinout a zmizel. Od té doby se živil, bůh ví čím – možná ničím, s volejbalem byl spojován jen jako dopisovatel italské Gazzetty dello Sport a komentátor v italské televizi při významných volejbalových akcích. Tu a tam se někde zjevil, hodil nějaké supermoudro a vytratil se. Potkal jsem ho v Miláně. V sezóně 2006-2007. Hrál jsem tam A2 s Petrem Pláteníkem. Měli jsme tehdy výborný team, vyhráli jsme asi 25 zápasů v řadě, vyhráli titul A2 a jasně postoupili do nejvyšší italské soutěže. Trénoval nás tenkrát jistý Daniele Ricci, zkušený matador, který Zorziho dobře znal. Jednou jsme takhle přišli do haly, do práce, otrávení jako vždy a šup - na hřišti stál trenér s asistentem a s nějakým chlápkem a natahovali síť. Ne že by trenér normálně natahoval sako, ale zrovna to asi nějak tak vyšlo. Pobuda, co byl s nimi, měl dlouhé vlasy, vousy, celkově byl takový zarostlý. Bylo vidět, že mu není už 20, těch vlasů neměl zas tak moc. Na sobě trenýrky, rozedřené nákolenky a boty Lotto. Vůbec jsem nevěděl, o koho jde. Italové se s ním okamžitě začali zdravit, někteří ho znali. My dva negramotní Češi i spoluhráč Dán jsme pozdravili a čekali jsme na vysvětlení. Přeci jen se nestává často v profi teamech, že by si v půlce sezóny s vámi přišel zatrénovat pětačtyřicetiletý chlap jen tak ze srandy...

Jakub Novotný

18. 10. 2009


Začala nám česká liga....

V Čechách začal další ročník volejbalové extraligy mužů. Účastní se 11 teamů, dvánáctí kadeti SCM budou letos hrát soutěž níž. Podle mne je to tak dobře, už lonští junioři SCM extralize moc nestačili. Otázkou pak je, jestli letošní kadeti budou stačit na ligu druhou. Od svazového pracovníka, pana Ira, jsem se dozvěděl následující: liga se hraje trojkolově, čili doma, venku a třetí kolo podle umístění. To znamená pro každého 30 zápasů v základní části, čili stejně jak ve francouzské Pro A, více než v italské A1, v polské PLS, i ruské Superlize. Pak přichází play-off a i tam se hraje dost. Best of five ve čtvrtfinále a best of seven v semifinále i finále. Takže dalších možných 19 zápasů pro potencionální finalisty. S jedním soupeřem tak během jednoho roku můžete hrát až desetkrát. Nevím jestli návrh na takto hranou soutěž přišel od zástupců svazu nebo ligy nebo obojí, ale z pohledu hráče je to trochu přehnané. Chápu, že v play-off chodí relativně více lidí, že silnější teamy chtějí hrát na více zápasů aby nemohlo dojít k překvapení, ale best of seven je prostě masakr. Celkově je to asi 50 zápasů a to je velmi mnoho. Napadá mne snad jen to, že kluby v Čechách (mimo vytrvalých Budějovic a Liberce) neradi hrají finančně náročné evropské poháry a o to chtějí více plácat domácí extraligu. Velice krátkozraké řešení. Jen postupným nakukováním do Evropy se pomalu může měnit způsob myšlení některých extraligových klubů..

Jakub Novotný

10. 10. 2009


PREPARATORE ATLETICO

Jednou se mne náš atletický trenér ptal, jestli u nás v Čechách také máme rozvinutou kulturu atletických trenérů. Povídám, že ne, že u nás kluby nemají takové finanční možnosti, aby k volejbalovým trenérům přidávaly navíc trenéry jako je on. U nás někdy i ti volejbaloví trenéři pracují sami bez asistenta, protože klub si asistenta nemůže dovolit. Navíc tu není ta „kultura“, část lidí v Čechách pořádně neví, jak takovýto atletický trenér vlastně pracuje. Podotýkám, část, ne všichni. On na to, že v Brazílii, odkud pochází, je jeho práce někdy důležitější než práce samotného trenéra. Někdy. Kdo je takovýto trenér a jak vlastně pracuje? 1. Atletický trenér je člověk, který má na starosti atletickou, fyzickou, prevenční a rehabilitační přípravu svých hráčů. 2. Musí znát fyziologii a biomechaniku lidského těla a musí ji znát ve spojení s volejbalem. V praxi. To způsobí, že tréninkové jednotky, které připravuje, jsou vhodné pro volejbalisty. Zároveň nejsou přehnané a nezpůsobí nebo neprohloubí zranění daných hráčů (například posilovna pro vzpěrače asi nebude posilovna pro volejbalisty) …

Jakub Novotný

03. 10. 2009


PÁTKŮV PÁTEK - ZÁŘÍ.

Uběhlo nám září. Nejdůležitější akce, která proběhla, bylo ME Turecko. Tak se na ní trošičku zaměřím. Pozitiva:
Polsko. Nechci se opakovat ve vychvalování země, kde volejbal dělají naplno, výsledky mluví za vše. Snad připomenu jen to, že ledenáct ze čtrnácti vítězů bude hrát domácí ligu. Pěkně si tu zahrajeme.
Francie. Francie to je takový nezmar. Málokdo by je před turnajem tipoval na finále. Nemají bijce (i když Rouzier hrál velmi dobře). Dva šmudlové Antiga a Samica to přeci nemohou utáhnout. Zeptejte se Rusů, jak to dopadlo, zase brečí doma v Moskvě. Francouzský team zdobí perfektní příjem, rychlá hra, dokonalá organizace bloku a obrany a bla, bla…zase bych se opakoval. Je to stále stejné. Družstvo je kompaktní, tvoří kolektiv. Ne v hospodě, ale na hřišti. A jsou konzistentní. To znamená, že když je někdo zmlátí, tak je zmlátí. Ale jakmile, jim dá někdo trochu čuchnout …, oheň na střeše. Prostě tenhle mančaft má stabilní koule. Férovost pořádajících Turků. Líbilo se mi, že to pořádali, a proto se obětovali a nalosovali se sami do nejtěžší skupiny. S Poláky, Francouzi a Němci. Tedy s prvním, druhým a šestým teamem v konečném pořadí. Asi mysleli, že nejtěžší skupina bude ta naše. Ale nebyla. My tak féroví za dva roky určitě nebudeme.
Negativa:
Itálie. Ano, je to tak, na Apeninském poloostrově mají smutno. Jejich družstvo vyhrálo ze šesti zápasů jen dvakrát (ještě porazili Finsko).  Je to pro ně nejhorší výsledek od roku 1975. Jejich proslulá nejlepší liga na světě už asi neplodí to, co by měla plodit. Nehrají v ní Rusové, Poláci, nejlepší Brazilci ani Francouzi. Už to není to, co to bývalo. Je tam pět dobrých družstev a pak je vidět útlum. Italové budou muset hodně zamakat, aby vylezli z hnoje nahoru. Příští rok pořádají MS v Římě...

Jakub Novotný

26. 09. 2009


Vzpomínky na Irán, MS kadetů 1997.

V Íránu je bordel. „Zvolili“ si tam před časem nového prezidenta. Zase toho starého osvoboditele, který vyhrožuje celému prozápadnímu světu a podomácku si kutí atomovku.  Kolem zvolení i uvedení do funkce byla spousta nepokojů a demonstrací. Celkově je to tam taková horká půda, ta bývalá Persie. Já jsem tam byl jednou, asi před dvanácti lety. Pravda, lidé se tam tenkrát nezabíjeli…. i když, vlastně ano. Byl jsem tam v roce 1997 na mistrovství světa kadetů. Dva týdny v arabském světě. Pamatuji si, že všechny teamy byly ubytovány na jednom místě, řeklo by se v tom nejlepším a nejluxusnějším hotelu. Vstupní hala hotelu byla zároveň takovou uvítací místností, protože všude na stěnách visely obrovské plakáty místních politiků, duchovních vůdců. Prostě výstava vousatých ZZ Top, kteří se snažili vypadat co nejmoudřeji. Smát jsme se nemohli. Už na letišti nám přidělili průvodce, který nám jasně vysvětlil, že určitým věcem se v Iránu nesměje. Prý čím delší vous, tím víc sexy mozek. Další vtipná věc byl zákaz odhalování. V praxi to znamenalo, že jsme při přesunech z hotelu do haly nebo po městě (kam jsme chodili jen s ozbrojeným doprovodem) museli mít tepláky a bundu. I v autobuse.  Aby zvědavé a určitě chlípné ženy neviděly naše božská těla. Jelikož bylo venku asi 825 stupňů Celsia, tak porušování tohoto zákazu bylo na denním pořádku. Jistý Aleš Správka se v tom přímo vyžíval. Když jsme u toho, já neustále tvrdím, že Arabové se tak furt mlátí a vraždí z důvodu sexuálního nevybití...

Jakub Novotný

19. 09. 2009


Krachy po česku …

Skončilo ME, ale o tom až příště. Dnes o volejbalu v Čechách. Liga ještě nezačala, proto vám povím o dvou dnes již zaniklých klubech mužské extraligy. Setuze Ústí nad Labem a VK Opava. Přesto, že kluby dělí od sebe časově téměř deset let, je možné najít spoustu společných jmenovatelů. A jeden nezanedbatelný rozdíl. VK Setuza byl klub, který dominoval mužské extralize v druhé polovině devadesátých let minulého století. Několikrát vyhrál ligu a pohár, velmi úspěšně nás reprezentoval v evropských pohárech. Setuza byla 4 roky hlavní a v podstatě jediný megasponzor celého klubu. Bylo to v letech 94-98. Její sponzorský dar se rok od roku zvyšoval až k dnes těžko uvěřitelným 14 milionům korun za rok. V té době na volejbalový klub obrovské peníze, i dnes se takovýmto rozpočtem může v extralize mužů chlubit možná jeden team. Já jsem do klubu přišel v roce 97 jako mladý ptáček, ale hned jsem poznal, že klub peníze má. Byl velmi profesionálně veden a organizován. Měli jsme tři trenéry, maséra, manažera, několik prezidentů, člověka pro styk s veřejností a velmi silný a početný kádr. Manažer (Petr Javůrek) si mohl dovolit stáhnout nebo koupit téměř kohokoliv v Čechách. Měl peníze i na zahraniční „posily“. Naštěstí trenéři Zdeněk Pommer a Petr Brom šahali většinou po kvalitních českých hráčích...

Jakub Novotný

12. 09. 2009


Jak se trenér ke korytu dostal.

Poláci mají silný volejbal. Silnou ligu, velkou mládežnickou základnu, kompetitivní mužský i ženský národní team. Federace má peníze, je schopna každoročně finančně i organizačně ustát velmi nákladné soutěže jako WL a WGP, kde se reprezentační teamy „ohrávají“ a připravují na vrcholné akce. Jedinou slabostí pak donedávna byli trenéři. Bylo jich málo a když už, tak stará škola. Třeba mužský nároďák. Do roku 2006 se u jeho kormidla vystřídalo mnoho trenérů bez jakékoliv koncepce. Jeden rok Mazur, potom Wspanialy, hned na to Gosciniak atd. Jména nejsou až tak důležitá. Fungovalo to klasicky: „Tady máš smlouvu maximálně na 2 roky, ale běda jestli neuhraješ toto a tamto.“ A pak šup, za rok se trenér poroučel. Někdy svou vinou, někdy ne. Až si kluci ze svazu sedli a řekli si, že je potřeba to udělat trochu jinak. Udělali konkurz a vybrali argentinského skrčka Raula Lozana, kterému dali kontrakt na dlouhou dobu. Do olympiády v Pekingu. A dali mu relativně volnou ruku. Byl z toho randál, Lozano zakázal pít všem vodku. Byl hodně podobný majoru Borovičkovi z Tankového praporu. Stále řval, chtěl vždy něco jiného než jeho podřízení a vypadal trošku jako Roman Skamene. Ale uřval pro Polsko první medaili po dlouhé době v Japonsku 2006 na MS. Po Pekingu skončil, oficiálně mu skončila smlouva, neoficiálně měl velké problémy s hráči a neznal polskou náturu. Ale na rozdíl od našeho Velasca mohl pracovat čtyři roky a zanechal po sobě určitou stopu, než ho shodili do kanálu. Federace vyhlásila nový konkurz, do 30. listopadu 2008 se zainteresovaní trenéři mohli přihlásit.

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |


Děkujeme společnosti ONLIO, která nám poskytla svůj redakční systém RedactOr, na kterém běží tento portál.
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz