autor článků:
Luboš Bednář

  • Zpravodajství ze soutěží
  • Naši hráči v zahraničí
  • Glosování událostí

autor článků:
Zdeněk Haník

  • Trenérské tipy
  • Aktuality z vrcholného volejbalu
  • Reakce
  • Trendy světového volejbalu

autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač

  • Trenérské tipy
  • Lékařské aspekty volejbalu
  • Tipy pro kondiční trénink
  • Překlady ze zahraniční literatury
  • Mentální trénink

autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák

autor článků:
Jakub Novotný

  • Volejbal očima hráče
  • Hráčské zkušenosti
  • Zajímavosti ze zahraničních lig

SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka

NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |

Jakub Novotný

06. 02. 2010


S Bradem o ženách a volejbalu.

Včera jsem po telefonu mluvil s Bradem Pittem. Známe se dlouho, když hrál ve filmu Sen detektiva, já tam hrál tu kostru, kterou vyšinutý vrah přivázal na rok k posteli, aby se nemohla hýbat. Měl jsem na to tenkrát ideální fyzickou konstituci, byl jsem kulturista z Dachau. Volal jsem mu, protože mě zajímalo, jak je to s tou jeho ženou. Četl jsem něco v našem top bulváru, tak jsem si to chtěl ověřit. Říkám, ahoj Brade, kámo, jak se máš? Je pravda, že jsi se rozešel s Angelinou? Taková kočka, neblázni, ty vole. On na to, víš je dobrá, ale už to s ní nešlo dál. Stále jen chtěla souložit, adoptovat další děti, dávat peníze na charitu a to už není nic pro mne. Vždyť mi máme už doma takovou malou Kambodžu. A navíc já mám teď jinou big passion, VOLLEYBALL, you know. Strašně mě baví to smečování, blokování, podávání a vybírání. Udělal jsem si u nás před barákem v Beverly Hills 90210 hřiště se sítí a denně tam s Tomem Cruisem trénujeme. On je skrček, tak dělá libero. Brandon Walsh nám nahrává. No a Angie se to nelíbilo, tak musela jít. Byl jsem v šoku. Angelina nemá ráda volejbal? Tak to si o ni neopřu ani kolo. I kdyby stokrát prosila, tak se na ni ani očkem nepodívám. Povídám, Brade, dobře jsi udělal, volejbal je základ. Ale co teď budeš dělat, přeci potřebuješ ženskou, ne? Hmm, hmm, vím, ale už mám plán, odvětil a dodal, seženu si nějakou volejbalovou kost. Ty Pátku přeci taky hraješ, neznáš tam u vás v Evropě nějaký volejbalový šťabajzny?  Když mi nějakou seženeš, stříknu do toho vašeho sportu tam in Czechoslovakia nějaký money. Stejně je to tam samej chudák u vás. Pro začátek třeba deset mega. Dáš to tomu vašemu Avoku, oni to rozfofrujou...

Jakub Novotný

31. 01. 2010


Doping je švindl. Nebo není?

Pálkař Mark McGwire se přiznal k dopingu. Bývala baseballová star americké MBL tak znovu v Americe rozdmýchala diskuzi kolem braní podpůrných látek ve sportu. Někdejší rekordman v počtu odpalů za jednu sezónu přiznal, že bral steroidy a růstový hormon. Navíc i v oné sezóně 1998, kdy odpálil slavných 70 odpalů. „Přeji si, abych se steroidů nikdy nedotkl. Bylo to šílené a velká chyba. Opravdu se omlouvám.“ Tak se kála baseballová legenda. Do podezření z užívání dopingu se dostal před pěti lety, kdy odmítl vypovídat o dopingu před Kongresem USA. Doping je ve sportu zakleté slovo.  Absolutní zlo, nepřítel všeho sportu. Sportovec, který dopuje, dostane obvykle distanc, odeberou mu medaile (či jiné dosažené úspěchy) za dané „trestné období“ a je veřejně vláčen jako vyvrhel. Pokud má provinilý sportovec sponzora, tak mu sponzor spláchne obchodní smlouvu do záchodu. Ano doping je zlá věc. Je to švindl, navíc ničí zdraví. Není to určitě dobrý příklad pro sportovce amatéry, hlavně děti a mládež. Proti dopingu musí fungovat osvěta a prevence. V tomto směru je to krásně černo-bílé. Doping je podvod, který pomáhá vítězit. Podle Rychlých šípů navíc takové vítězství nemůže těšit, když není poctivé...

Jakub Novotný

23. 01. 2010


Sport jako obchodní produkt.

Vrcholový sport je dnes obchodní produkt. Prodává se tím lépe, čím větší je po něm poptávka. Velikost poptávky určují zjednodušeně řečeno dvě věci. Atraktivita sportu a s tím související zájem lidí v halách a v televizi.  Když jako šéf klubu (či svazu) prodáváte svůj sport přímo fyzicky v hale, musíte vědět, že divák je dnes velmi rozmazlený a nedá se lehce očůrat. Na co ho nalákáte nejlépe, je jasné: kvalitní, emocemi nabitý sport. Na toto musíte ovšem mít kvalitní hráče, což dnes stojí spoustu peněz. Jasně, že na Gibu s Milkovičem vám přijde hafo lidí. Italská liga, kde je mnoho zvučných jmen, nemá o špičkové výměny a tím pádem spoustu emocí nouzi. Problém začíná, když tolik peněz nemáte, aby jste si mohli koupit koho chcete. Musíte peníze utrácet velmi rozumně, nerozhazovat ani neskrblit. Musíte si uvědomit, že lidé k vám do haly nepůjdou kvůli jménům, protože na jména nemáte prachy. Půjdou ale kvůli hře (čili výsledkům a opět emocím), a kvůli show okolo. Výborným příkladem jsou teamy z Belgie a z Německa, Francie.  Roeselare, Maaseik či Fridrischafen nepatří mezi nejbohatší kluby v Evropě, nehrají za ně velké hvězdy (většinou), přesto hrají skvělý volejbal, mají výsledky a hlavně- PLNÉ HALY. V Roeselare hraje Contreras za průměrný evropský plat ale chodí na něj lidi, protože dělá body. Ve Fridrischafenu a Maaseiku jsem hrál dvakrát (naposledy, myslím v 2005), dvakrát jsem tam dostal po tlamě a zápas byl vždy velká show...

Jakub Novotný

16. 01. 2010


Self-esteem

Když jsme tento týden přiletěli do Bělehradu na Champions League, zarazil mne v příletové hale na letišti sebevědomý billboard. Byl přes celou stěnu a stálo na něm: WELCOME TO SERBIA, LAND OF THE CHAMPIONS. Pod nápisem byly dvě obrovské fotografie, tenisty Djokovice a nahrávače italského Cunea Nikoly Grbiče.  Pozoroval jsem chvíli kolem procházející lidi a sledoval, kdo si všimne, koho plakát zaujme. A představte si, dost lidí Grbič zaujal.  Domácí, kteří se vraceli za maminkou i cizince, kteří přijeli za bůhvíčím. Jistě, kolem plakátu profrčela skupinka manažerů v luxusních oblecích. Ti ani nemrkli okem. Tak či tak, byli všichni na telefonu, burza šla zřejmě ten den nahoru. Ale jinak chtělo dost lidí vědět, kdo je CHAMPION. Říkal jsem si, že jsou asi v Srbsku lidé na své sportovce, herce, muzikanty a jiné výjimečné osobnosti hrdí. Znám za těch pár let venku spoustu Srbů a vím, že to jsou v něčem pěkní magoři. Ale na svou zem nedají dopustit. I když byla nebo je rozbombardovaná a zaostalá. Podobně Poláci. V Kataru nám před každým zápasem hráli hymnu. Polskou. Mně nic neříkala, odstál jsem jí v pozoru. Na Poláky měla však stejný účinek jako na mě hymna česká. Takový ten zvláštní pocit, kdy se vám trošičku zježí chlupy na krku a rozbuší srdce. Pšonci jsou velmi hrdí, že hrají nebo fandí za svoji zem.

Jakub Novotný

09. 01. 2010


TAKTIKA

Jsem v Belgii, v Roeselare, na hotelu, právě jsem se vrátil z videa. Bylo už třetí během tří dnů na jeden mančaft. Liga mistrů je pro nás po odpadnutí z domácího poháru velmi důležitá a je to znát. Na tlaku z médií, na našem vedení, na trenérech i na nás. Očekává se první nebo nejhůře druhé místo ve skupině, aby klub mohl zažádat o Final Four. Proto je dnešní zápas s KNACKEM velmi důležitý.  Chci dnes mluvit trochu o taktice. Taktika je v současnosti jedna z nejdůležitějších věcí, hned po individuální technice každého z hráčů. Taktika určuje systém, v jakém hraje team při útoku, obraně, na podání a na přihrávce. Taktika určuje jak má hráč v daném momentu myslet, taktika ovlivňuje zásadním způsobem trénink. Taktika vytváří team, protože každý ví, co má dělat. Někdy se u nás taktika trochu podceňuje, jako že moc informací člověka zblbne, nejlépe se hraje s čistou hlavou a podobné hovadiny. Není to pravda, informace jsou třeba, dnes je používá téměř každý. Jen je nutné, aby vše bylo přehledné. U nás to funguje takto. Máme na každého soupeře dvě až tři videa (na lehčí soupeře dvě, první a druhé se spojí dohromady). Každé má od třiceti minut po hodinu. Videa nemáme z videopůjčovny, ale dělá je náš statistik v programu DataVolley. Sestříhá vše, co trenér chce z všech zápasů, které má k dispozici. Většinou jich má 4 až 6. U takového počtu zápasů už se dají najít jasné tendence....

Jakub Novotný

26. 12. 2009


Smůla a tragédie Davida Murka

Poslední období tady u nás v Polsku bylo ve znamení smůly. Velké teamy většinou prohrávaly, liga mistrů nešla tak, jak by měla jít a přišlo několik velkých zranění. Bohužel jsem jedno zavinil já. Často na tomto webu plácám, jak bych chtěl udělat liberu otřes mozku, nebo někomu zlomit prsty, ale že na to nemám dost síly. No, hodně jsem teď v posilovně tahal železo a to jsem asi neměl. Přišel trénink, kde mi absolutně nic nešlo, vykuk blokař Plinski si mě na bloku vodil jako pejska. Nešla mi ostrá diagonála z doskoku, tu tupou mi neustále vracel na frňák. Byl jsem nepříčetně rozzuřený a nadával jsem mu všemi jazyky, které znám. I ostravsky "banik pi.o" Jelikož jsem velmi tvrdohlavý, tak jsem tu diagonálu neustále zkoušel a neustále zvyšoval náměr a úhel. A hlavně jsem do toho hrozně pral. Bylo mi dost jedno, že trenér na mě něco řve, abych si zkusil lajnu nebo abych se pokusil o sklepku. Ne, strašná rána na ruce do pryč. Jen jsem si nevšiml, že mezitím se středáci vyměnili. Přišel tam starší kluk, který nám dělá třetího a který tak dobře nenakládá ruce přes. Navíc, ten kluk měl druhý den hrát v základu, protože jedno naše blokařský hovádko dostalo po reprezentačních povinnostech pár dní volno.

Jakub Novotný

12. 12. 2009


Forma

Nedávno jsem po dlouhé době odehrál svůj první zápas. Byl to jen přátelák, ale jelikož se hrálo v neutrální hale plné lidí, muselo se hrát naplno. Pro mě to byl hlavně test dvou věcí: jestli koleno vydrží a jak je na tom po měsíci poskakování moje forma. Koleno drží v rámci možností, ale o tom otravovat nechci. Jde o tu formu.     Forma je nebezpečné slovo. Používá se mezi hráči, trenéry, novináři. "Jo nároďák hraje teď hrozně, kluci nemají formu", nebo " Kurek odehrál super ME, měl formu jak blázen, zato teď mu to nejde, forma je špatná" či  "Novotný se vrací po zranění, bude ještě dlouho hledat formu z loňského roku". Bludy nebo pravda? Forma je podle mne aktuální stav, momentální výkonnost v určitém daném období. Tedy něco, co vůbec není dílem náhody nebo počtem vypitých piv v hospodě, ale váže se na spoustu faktů. Já, osobně jako hráč, mám formu rozdělenou na formu těla a formu hlavy. Obě jsou moc důležité a obě spolu klasicky musí spolupracovat. Jinak je člověk jednorukej bandita. Forma těla, to je  jasný. Skákat co nejvýš, být velmi dynamický, mít ránu jak z praku, mít to super v ruce a vydržet tak celý zápas. Prostě to, co trénujeme v hale jak vořešpruti čtyři hodiny denně. Do toho životospráva, co nejmíň chlastání a hulení, co nejvíc creatinu, aminokyselin, šťavnaté zeleniny a sexu. Věci, které podporují fyzickou kondici. Na formě těla záleží hlavně po zranění, o tom jsem se přesvědčil. Člověk má pod nohama dva pijáky, některé nepřesné balony  není schopen dojít nohama jako dříve, navíc ho může omezovat trochu i bolest...

Jakub Novotný

05. 12. 2009


Listopad 2009

Ano, už je prosinec. Blíží se nám vánoce, tak honem do nákupních center, ať to stihneme všechno nakoupit. Událo se něco v listopadu, ve volejbale? Hrálo se v Japonsku, hrály se téměř všechny ligy, trénovalo se až se z nás kouřilo, prostě furt dokola. O Japonsku mluvit nebudu, nebaví mě to.  Vyhrály Italky a Brazilci a to se tak trochu očekávalo. U chlapů kladně překvapila Cuba, podle mne už teď manažeři bohatých klubů kují pikle jak ty mladý skokánky dostat z "ostrova svobody" do Evropy. Josef Musil dostal vyznamenání od prezidenta. Po dlouhé době udělal náš Venca dobrou věc. Protože o úspěších, kterých pan Musil společně s dalšími dosáhl, se nám dnes může jen zdát. Dvě medaile z OH, mistr světa, pro nás momentálně teď sci-fi. Osobně ho neznám, ale cítím k němu velký respekt. Hrál volejbal v jiné době, kdy jak sám někde řekl, se hrálo víc s nadšením. Ono na tom nadšení asi něco bude. Výborně si vede Martin Demar. Je to můj kámoš, takže bych ho tu nejraději nekriticky vychválil a nominoval ho na nového trenéra Brazílie. Tak vysoko, ale ještě není. Nicméně jeho družstvo je ve Pro B ve Francii druhé a na nováčka si vede velmi dobře. Za dva roky postoupí a koupí si mě. Martin má určitě budoucnost před sebou. Přemysl Kubala se nám také pěkně vyloupl. Jeho diskuzní témata na tomto webu jsou k věci a má to hlavu a patu. Poslední diskuzní téma mělo už i hodně příspěvků. Bean je sice zástánce razance a síly, ale ta síla ma jasný směr ...

Jakub Novotný

28. 11. 2009


Carattere vincente aneb vítězný duch

Nedávno jsem měl debatu s naším nahrávačem, Španělem Falascou. Shodli jsme se na některých důležitých věcech. Předmětem hovoru bylo vystoupení Poláků v Japonsku. Španěl reagoval na prohlášení některých polských hráčů, trenérů, expertů, že team odjel na turnaj oslaben o nahrávače, účko, atd. Nelíbilo se mu v kostce to, že družstvo si už před turnajem dělalo trošku alibi. Turnaj prý nemá takovou prestiž jako ME nebo MS, hrál se v běžících ligách a tak podobně. V podstatě to, co jsem napsal já před týdnem, jen s tím rozdílem, že oni se toho turnaje zúčastnili. Také to tak dopadlo, prohráli s Japonci a od Kubánců a Brazilců dostali kládu. Snažil jsem se kontrovat Španělovi tím, že přeci jen byli oslabeni a že neúčast Zagumnyho či Gruzsky mohla team ovlivnit. Částečně souhlasil, ale hlavně prý družstvu chybělo 'carattere vincente', čili vítězný duch. Oni se zkrátka jeli jen zúčastnit, ne hrát o vítězství. Na rozdíl od ME v Turecku. A teď o co jde. Kdo chce vyhrávat, musí mít kvalitní hráče. Na druhou stranu volejbal je týmový sport a výsledky ukazují, že jen individuality toho moc nevyhrají. Je jasné, že Macedonie asi na ME o medaile hrát nebude, ale například Francouzi už ano. A to mají mezi sebou jen  dva či tři velké hráče. Španělé to samé. Kdo by v roce 2007 tipoval, že hráči De la Fuente, Molto, tenký Falasca a tlustý Falasca budou brát evropské zlato? Nikdo. Naopak Rusové, hvězdami nabitý team nejsou schopni vyhrát nic. Američané vyhráli OH majíc dvě velké individuality a zbytek normální hráče.  Proč my porazíme v roce 2005 Španěly 3-2 a v roce 2007 Francouze  dokonce 3-0 a oni pak berou medaile a my ne? Zkrátka jen o kvalitní hráče nejde. Jde o celkový přístup všech zúčastněných stran k reprezentaci. To pak vytváří onen vítězný duch. Teď jak ho vytvořit. Je spousta teorií, spousta názorů....

Jakub Novotný

21. 11. 2009


Pohár Velkých Mistrů

V Japonsku se od středy tohoto týdne hraje pohár velkých mistrů. Nejlepší teamy všech kontinentů plus domácí, čili teoreticky masakroidní turnaj. Je to pravda i není. Na turnaj se kvalifikovali za Jižní Ameriku Brazilci. Budou favorité celého turnaje, řekl bych, že jejich jediná malinká slabina je nahrávač. Jinak k hráčům jako Giba, Sergio, Visotto, či Murilo není mnoho co dodávat. V kvalifikaci (hry J.A.), která se hrála na konci srpna, Brazílie jasně dominovala, vyhrála všechny své zápasy. V historii už Brazilci jednou tento turnaj vyhráli, jednou si odvezli stříbro. Evropu reprezentují Poláci. Jedou poprvé na tento turnaj a již klasicky mají své problémy. Neodcestovaly některé opory v čele s nahrávačem Zagumnym, který poprosil o reprezentační pauzu. Nejedou ani stále zranění Gruzska, Winiarsky a další. Přesto bude Castellaniho družina velmi silná a experti o ní mluví jako o možném rivalovi Brazílie. Sami Poláci si vytyčili jako cíl podium. NORCECU zastupuje Cuba. Čtvrtý team z poslední edice World League  je plný neznámých jmen (hvěždy již dávno utekly do Evropy), ale určitě se bude na co dívat,  Cuba vyřadila Puerto Rico a hlavně Usa. I když Spojené Státy byly trochu oslabené. Hlavním hráčem by měl být mladičký Leon, jeden z nejlepších hráčů poslední WL. Je mu prý jen 17 let. Za pár let určitě také zdrhne do Evropy, to je jasné ...

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |


Děkujeme společnosti ONLIO, která nám poskytla svůj redakční systém RedactOr, na kterém běží tento portál.
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz