autor článků:
Luboš Bednář

  • Zpravodajství ze soutěží
  • Naši hráči v zahraničí
  • Glosování událostí

autor článků:
Zdeněk Haník

  • Trenérské tipy
  • Aktuality z vrcholného volejbalu
  • Reakce
  • Trendy světového volejbalu

autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač

  • Trenérské tipy
  • Lékařské aspekty volejbalu
  • Tipy pro kondiční trénink
  • Překlady ze zahraniční literatury
  • Mentální trénink

autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák

autor článků:
Jakub Novotný

  • Volejbal očima hráče
  • Hráčské zkušenosti
  • Zajímavosti ze zahraničních lig

SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka

NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |

Jakub Novotný

06. 03. 2010


Češi a Češky před Final Four

Občas jsem na těchto stránkách trochu kritický k českému volejbalu. Někdy si píchnu do české extraligy, do českých trenérů, hráčů, někdy i do svazu. Je to pro mne jednoduché, jsem hejsek, který má mnoho informací, ale zároveň hraje v cizině a vše může brát s nadhledem. Přesto se v uplynulé době stalo mnoho dobrého kolem českého volejbalového hraní. O politice se bavit nechci, na politiku je vždy času dost, když je člověk starší. Teď jde o ztráty, které vedou do Final Four. Ladies first. Viděl jsem první zápas play-off Prostějovu v lize mistrů proti Pesaru. Poprvé po dlouhé době jsem nečuměl holkám na zadky, ale byl jsem vtažen do volejbalu. Celé čtyři sety paráda, škoda prvního setu. Český Prostějov už moc český není, ale tak to chodí. Cizinky jsou dobré. Brazilka i Američanka se, pravda, párkrát zbytečně mázly v koncovkách, ale na druhou stranu, kdo z nás se nikdy nemáznul. Tomanová i Spalová zahrály super zápas. Italky byly nakonec lepší, což velmi jasně potvrdily v druhém zápase doma. Ale už jen to, že Prostějov ve svém druhém roce LM postoupil ze skupiny a kousal i trochu v play-off, je úspěch...

Jakub Novotný

27. 02. 2010


IVAN

Předminule jsem tu psal něco o nejlepších hráčích na světě. Vyjmenoval jsem jich plno, trošku jsem si pochválil svou smečařskou ruku a třikrát zmínil Ivana Miljkoviče. O něm se dnes chci trochu rozepsat. Určitě většina z vás ví, o koho jde, i jeho přezdívka Hrozný, se dá velmi lehce zapamatovat. Nebudu tu unavovat jeho úspěchy, je jich moc a jsou na internetu. Proti Čechům naposledy hrál v ČB a nebo v Izmiře na ME. Vždy 3-0. Český národní team měl nejblíže k vítězství nad Srby asi na ME 2005. Uhrál v celkem vyrovnaném zápase pouhý jeden set. Sám všude tvrdím, že jediný hráč nemůže porazit sám nikoho. Natož pak ruského mistra Kazaň. Myslím, že občas se najde výjimka. Miljkovič to nedávno s Olympiakosem zvládnul. Jistě, Olympiakos není špatný team, je tam Fin Kunnari, Řeci Andreadis a Stefanou, Němec Tischer a další. S těmi Řeky jsem kdysi hrál v Panathinaikosu, jsou dobří, ale ne tak dobří. Miljkovič je základním motorem teamu, největší hvězda a zároveň muž nejdůležitějších momentů. Viděl jsem ty poslední dva zápasy Champions league. Na volejbal se normálně moc nedívám, ale první zápas jsme sledovali s klukama v šatně po tréninku. Pěkně pivíčko, ledíček na kolínka a byli jsme všichni chytří, jak ho budeme bránit. Koneckonců možná Řeky budeme mít v semifinále FF. Srbská mašina smečovala 48krát s 58 procentní úspěšností a jen 4 chyby. Plus Ivan přidal dvě esa a dva bloky. 32 bodů ve čtyřech setech. A hlavně velmi málo chyb, takže ve statistice plus-minus byl hodně v plusu (o tom příště). Proti Zenitu Kazaň, což nejsou zrovna ořezávátka...

Michal Palinek

21. 02. 2010


Britové v Praze

Tento týden byli v Praze na přípravném kempu beach volejbalisté z Velké Británie. Je to tým, který má jistou účast na OH 2012 v Londýně jako domácí. Každý tento výběr má vždy dostatek peněz na přípravu(jen si vezměte čínské týmy, které nikdo moc neznal a ony se během 4 let vypracovaly na top úroveň). Británie má jednu velkou nevýhodu. Není to volejbalová země a tak si troufnu tvrdit, že díru do světa na OH neudělají. Smělá myšlenka, ale naznačím proč... Přijel s nimi jejich Headcoach Matt Grinlaubs, australský olympijský reprezentant a kamarád, který mě o jejich stavu informoval. Byly to zajímavé věci... Dostal se na pozici po německém hráči (současném trenérovi mládeže Jorgu Ahmannovi, 3. na OH v Sydney), který se nedomluvil s britskou federací. Britské olympijské týmy kočují v tomto období po halách v Evropě a vlastně jezdí za konkurencí, protože nemají v celé Anglii zastřešenou halu. Je to dost velký problém, myslím. Začali pracovat s několika dvojicemi, ze nichž se vystříbřily dvě mužské a dvě ženské. V současné době však pracuje jen jeden mužský pár, což je Miedzybrodski a Weaver. Uvidíme je na otevřeném halovém mistrovství první neděli v březnu, takže diváci si udělají obrázek sami.

Jakub Novotný

20. 02. 2010


Agent Mutumbo

Mám jednoho známého z Kamerunu. Hrál jsem s ním kdysi ve Francii. Nemůžu říct jeho jméno, říkejme mu prozatím Mutumbo. Ve Francii byl svými kousky proslaven. Tenhle Mutumbo byl velice čiperný hoch. A to nejen na hřišti. Na hřišti mu to šlo podle toho, jak se mu chtělo. Když se mu chtělo, mohl porazit kohokoliv. Když vyhlásil stávku, bylo lepší, ho nestavět. Stalo se, že zmizel na několik týdnů do Afriky, pak se objevil a bez tréninku rozbil sám Belgorod. Ale týmový hráč to moc nebyl. Vydělával volejbalem velmi slušné peníze, ale přesto si neustále přilepšoval. Melouchy, to bylo jeho. Třeba přišel do šatny a říká, chlapáci, nechcete někdo novou, úplně novou kameru. Digitální, s LCD displayem, jen za tři kila. A co záruka, máš? Ne, přeci bys nechtěl na novou kameru záruku. Ta pošlape i bez záruky. Navíc mám taky fotoaparáty, telefony, televize, satelity, GPS, naváděcí systémy pro nukleární zbraně, …. Prostě z kamionů padající elektronika byla jeho veliká vášeň. Mutumbo také miloval automobily. Hlavně ty erární, od klubu. Například tehdy jezdil s novou klubovou Vectrou.  Najednou zmizel. A Vectra s ním. Oficiálně jel do Kamerunu na pohřeb svého vzdáleného praprastrýce. Neoficiálně nevím, ale Vectra je ještě dnes klenot kamerunských dálnic. Ve Francii už ji nikdy nikdo neviděl. A tak to šlo dál. Občas v šatně někomu švihnul pas a pak se děly věci. Policie nestíhala. Samozřejmě také neplatil daně, proto musel v určitou dobu takticky vyklidit pole a hrál v cizině ...

Jakub Novotný

13. 02. 2010


KDO JE NEJLEPŠÍ???

Kdo je nejlepší volejbalista na světě? Jaká by byla nejlepší šestka (sedmička) na světě? Jak se to pozná a podle čeho se to určuje? A jak by to vypadalo, kdybychom ještě navíc do toho zamíchali hráče z minulých dob? A co teprve stvořit supervolejbalistu, jak napsal Michal Ň. Toto je můj názor na mužský volejbal. Míchat doby minulé a dnešek se mi vůbec nechce. Nedá se to totiž porovnat, volejbal se neustále vyvíjí. Tím netvrdím, že dřív se hrálo nějak hůř nebo tak. Volejbal jde ale neustále dopředu, mění se i trochu pravidla. Třeba team Fenomenů, který v devadesátých letech minulého století kraloval světu, by dnes měl, myslím, velké problémy. A to uběhlo pouhých deset, dvanáct let. Navíc o starších generacích vím velmi málo. Jak určíme nejlepší hráče na světě? Podle dosažených úspěchů. Úspěchy vám nikdo neodpáře a na tom se dá stavět. Tady se dá navíc i zabrousit do historie, když je někdo třikrát mistr světa, tak už to něco znamená. Na druhou stranu jsou vynikající hráči, kteří toho vyhráli daleko méně. Igor Omrcen, například, je jedním z nejlepších úček na světě momentálně. Ale má smůlu, že Chorvati jako nároďák, jsou na tom výsledkově ještě hůře než my. Poslední medaile v pravěku, jestli vůbec nějaká. Takže Igor vyhrál několikrát Italský pohár, ale o některých trofejích si může nechat jen zdát. A on ví, že se může snažit sebevíc a stejně to neovlivní. Dělá to z něj horšího hráče? Ne. Já budu vybírat podle hráčských kvalit. To vyžaduje znalost hráčů. Troufám si tvrdit, že ji celkem mám…

Jakub Novotný

06. 02. 2010


S Bradem o ženách a volejbalu.

Včera jsem po telefonu mluvil s Bradem Pittem. Známe se dlouho, když hrál ve filmu Sen detektiva, já tam hrál tu kostru, kterou vyšinutý vrah přivázal na rok k posteli, aby se nemohla hýbat. Měl jsem na to tenkrát ideální fyzickou konstituci, byl jsem kulturista z Dachau. Volal jsem mu, protože mě zajímalo, jak je to s tou jeho ženou. Četl jsem něco v našem top bulváru, tak jsem si to chtěl ověřit. Říkám, ahoj Brade, kámo, jak se máš? Je pravda, že jsi se rozešel s Angelinou? Taková kočka, neblázni, ty vole. On na to, víš je dobrá, ale už to s ní nešlo dál. Stále jen chtěla souložit, adoptovat další děti, dávat peníze na charitu a to už není nic pro mne. Vždyť mi máme už doma takovou malou Kambodžu. A navíc já mám teď jinou big passion, VOLLEYBALL, you know. Strašně mě baví to smečování, blokování, podávání a vybírání. Udělal jsem si u nás před barákem v Beverly Hills 90210 hřiště se sítí a denně tam s Tomem Cruisem trénujeme. On je skrček, tak dělá libero. Brandon Walsh nám nahrává. No a Angie se to nelíbilo, tak musela jít. Byl jsem v šoku. Angelina nemá ráda volejbal? Tak to si o ni neopřu ani kolo. I kdyby stokrát prosila, tak se na ni ani očkem nepodívám. Povídám, Brade, dobře jsi udělal, volejbal je základ. Ale co teď budeš dělat, přeci potřebuješ ženskou, ne? Hmm, hmm, vím, ale už mám plán, odvětil a dodal, seženu si nějakou volejbalovou kost. Ty Pátku přeci taky hraješ, neznáš tam u vás v Evropě nějaký volejbalový šťabajzny?  Když mi nějakou seženeš, stříknu do toho vašeho sportu tam in Czechoslovakia nějaký money. Stejně je to tam samej chudák u vás. Pro začátek třeba deset mega. Dáš to tomu vašemu Avoku, oni to rozfofrujou...

Jakub Novotný

31. 01. 2010


Doping je švindl. Nebo není?

Pálkař Mark McGwire se přiznal k dopingu. Bývala baseballová star americké MBL tak znovu v Americe rozdmýchala diskuzi kolem braní podpůrných látek ve sportu. Někdejší rekordman v počtu odpalů za jednu sezónu přiznal, že bral steroidy a růstový hormon. Navíc i v oné sezóně 1998, kdy odpálil slavných 70 odpalů. „Přeji si, abych se steroidů nikdy nedotkl. Bylo to šílené a velká chyba. Opravdu se omlouvám.“ Tak se kála baseballová legenda. Do podezření z užívání dopingu se dostal před pěti lety, kdy odmítl vypovídat o dopingu před Kongresem USA. Doping je ve sportu zakleté slovo.  Absolutní zlo, nepřítel všeho sportu. Sportovec, který dopuje, dostane obvykle distanc, odeberou mu medaile (či jiné dosažené úspěchy) za dané „trestné období“ a je veřejně vláčen jako vyvrhel. Pokud má provinilý sportovec sponzora, tak mu sponzor spláchne obchodní smlouvu do záchodu. Ano doping je zlá věc. Je to švindl, navíc ničí zdraví. Není to určitě dobrý příklad pro sportovce amatéry, hlavně děti a mládež. Proti dopingu musí fungovat osvěta a prevence. V tomto směru je to krásně černo-bílé. Doping je podvod, který pomáhá vítězit. Podle Rychlých šípů navíc takové vítězství nemůže těšit, když není poctivé...

Jakub Novotný

23. 01. 2010


Sport jako obchodní produkt.

Vrcholový sport je dnes obchodní produkt. Prodává se tím lépe, čím větší je po něm poptávka. Velikost poptávky určují zjednodušeně řečeno dvě věci. Atraktivita sportu a s tím související zájem lidí v halách a v televizi.  Když jako šéf klubu (či svazu) prodáváte svůj sport přímo fyzicky v hale, musíte vědět, že divák je dnes velmi rozmazlený a nedá se lehce očůrat. Na co ho nalákáte nejlépe, je jasné: kvalitní, emocemi nabitý sport. Na toto musíte ovšem mít kvalitní hráče, což dnes stojí spoustu peněz. Jasně, že na Gibu s Milkovičem vám přijde hafo lidí. Italská liga, kde je mnoho zvučných jmen, nemá o špičkové výměny a tím pádem spoustu emocí nouzi. Problém začíná, když tolik peněz nemáte, aby jste si mohli koupit koho chcete. Musíte peníze utrácet velmi rozumně, nerozhazovat ani neskrblit. Musíte si uvědomit, že lidé k vám do haly nepůjdou kvůli jménům, protože na jména nemáte prachy. Půjdou ale kvůli hře (čili výsledkům a opět emocím), a kvůli show okolo. Výborným příkladem jsou teamy z Belgie a z Německa, Francie.  Roeselare, Maaseik či Fridrischafen nepatří mezi nejbohatší kluby v Evropě, nehrají za ně velké hvězdy (většinou), přesto hrají skvělý volejbal, mají výsledky a hlavně- PLNÉ HALY. V Roeselare hraje Contreras za průměrný evropský plat ale chodí na něj lidi, protože dělá body. Ve Fridrischafenu a Maaseiku jsem hrál dvakrát (naposledy, myslím v 2005), dvakrát jsem tam dostal po tlamě a zápas byl vždy velká show...

Jakub Novotný

16. 01. 2010


Self-esteem

Když jsme tento týden přiletěli do Bělehradu na Champions League, zarazil mne v příletové hale na letišti sebevědomý billboard. Byl přes celou stěnu a stálo na něm: WELCOME TO SERBIA, LAND OF THE CHAMPIONS. Pod nápisem byly dvě obrovské fotografie, tenisty Djokovice a nahrávače italského Cunea Nikoly Grbiče.  Pozoroval jsem chvíli kolem procházející lidi a sledoval, kdo si všimne, koho plakát zaujme. A představte si, dost lidí Grbič zaujal.  Domácí, kteří se vraceli za maminkou i cizince, kteří přijeli za bůhvíčím. Jistě, kolem plakátu profrčela skupinka manažerů v luxusních oblecích. Ti ani nemrkli okem. Tak či tak, byli všichni na telefonu, burza šla zřejmě ten den nahoru. Ale jinak chtělo dost lidí vědět, kdo je CHAMPION. Říkal jsem si, že jsou asi v Srbsku lidé na své sportovce, herce, muzikanty a jiné výjimečné osobnosti hrdí. Znám za těch pár let venku spoustu Srbů a vím, že to jsou v něčem pěkní magoři. Ale na svou zem nedají dopustit. I když byla nebo je rozbombardovaná a zaostalá. Podobně Poláci. V Kataru nám před každým zápasem hráli hymnu. Polskou. Mně nic neříkala, odstál jsem jí v pozoru. Na Poláky měla však stejný účinek jako na mě hymna česká. Takový ten zvláštní pocit, kdy se vám trošičku zježí chlupy na krku a rozbuší srdce. Pšonci jsou velmi hrdí, že hrají nebo fandí za svoji zem.

Jakub Novotný

09. 01. 2010


TAKTIKA

Jsem v Belgii, v Roeselare, na hotelu, právě jsem se vrátil z videa. Bylo už třetí během tří dnů na jeden mančaft. Liga mistrů je pro nás po odpadnutí z domácího poháru velmi důležitá a je to znát. Na tlaku z médií, na našem vedení, na trenérech i na nás. Očekává se první nebo nejhůře druhé místo ve skupině, aby klub mohl zažádat o Final Four. Proto je dnešní zápas s KNACKEM velmi důležitý.  Chci dnes mluvit trochu o taktice. Taktika je v současnosti jedna z nejdůležitějších věcí, hned po individuální technice každého z hráčů. Taktika určuje systém, v jakém hraje team při útoku, obraně, na podání a na přihrávce. Taktika určuje jak má hráč v daném momentu myslet, taktika ovlivňuje zásadním způsobem trénink. Taktika vytváří team, protože každý ví, co má dělat. Někdy se u nás taktika trochu podceňuje, jako že moc informací člověka zblbne, nejlépe se hraje s čistou hlavou a podobné hovadiny. Není to pravda, informace jsou třeba, dnes je používá téměř každý. Jen je nutné, aby vše bylo přehledné. U nás to funguje takto. Máme na každého soupeře dvě až tři videa (na lehčí soupeře dvě, první a druhé se spojí dohromady). Každé má od třiceti minut po hodinu. Videa nemáme z videopůjčovny, ale dělá je náš statistik v programu DataVolley. Sestříhá vše, co trenér chce z všech zápasů, které má k dispozici. Většinou jich má 4 až 6. U takového počtu zápasů už se dají najít jasné tendence....

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |


Děkujeme společnosti ONLIO, která nám poskytla svůj redakční systém RedactOr, na kterém běží tento portál.
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz