autor článků:
Luboš Bednář
- Zpravodajství ze soutěží
- Naši hráči v zahraničí
- Glosování událostí
autor článků:
Zdeněk Haník
- Trenérské tipy
- Aktuality z vrcholného volejbalu
- Reakce
- Trendy světového volejbalu
autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač
- Trenérské tipy
- Lékařské aspekty volejbalu
- Tipy pro kondiční trénink
- Překlady ze zahraniční literatury
- Mentální trénink
autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák
autor článků:
Jakub Novotný
- Volejbal očima hráče
- Hráčské zkušenosti
- Zajímavosti ze zahraničních lig
SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka
NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec
- Úvodní strana
- Kdo je kdo?
- Archiv článků
- Volejbalová teorie
- Volejbalové kempy
- Míčový sedmiboj
- Video
- Bleskovky, ankety ...
- Minivolejbal
Zlatý fond metodiky
pouze pro členy klubu
Haník
02. 09. 2010
Alešova finálová jízda
Juniorky ČR čeká koncem týdne start Mistrovství Evropy v Srbsku. Družstvo, které tak dobře znám od jeho zrodu a kterému věřím, je před svou poslední těžkou zkouškou. Vybojovalo si postup z těžké skupiny na Ukrajině. Trenérem družstva je Aleš Novák, můj blízký spolupracovník a kamarád. Protože jsem předsedou ČVS, musím zachovávat objektivitu a jestliže mu v tomto článku udělám virtuální křížek na čelo pro štěstí, pak jako soukromá osoba Zdeněk Haník a nikoliv jako funkcionář ČVS. Mezi trenéry dívčích složek je totiž dost těch, kteří si rovněž zaslouží slova podpory (namátkou uvedu Rosťu Vorálka, Juru Kozla, Radka Brzobohatého, Luboše Bednáře, Radka Krpače, Plzáka), které rovněž znám, a rovněž si vážím jejich práce, ale můj vztah k Alešovi je osobní. Z toho důvodu volím k tomuto přání web Volejbalové akademie a nikoli oficiální stranu ČVS. Jsou to řádky subjektivní a tedy nedělají si jinou ambicí než osobní vyznání. Nechci být objektivní, v tvém případě budu rád subjektivní. Myslím si, že na těchto stránkách mám právo na tento osobní tón. „Aleši, vzal sis za ženu volejbal, to má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že jsi skutečným volejbalovým znalcem, odborníkem, fanatikem, (promiň) krásným volejbalovým magorem. Absence dlouhodobé životní partnerky ti umožnila poznat volejbal tak, jako málokdo v tomto státě. I jako bývalý reprezentační trenér, metodik ČVS a současný předseda svazu k tobě vždy rád přijdu pro radu. Nevýhodou je dle mého názoru, že člověk je kompletní jen s ženskou po boku ...
Haník
26. 08. 2010
Večeře s Wojtowiczem
Čtenáři prominou, dnes budu „krátký“. Bohužel se musím opakovat, ale návštěva mezinárodního turnaje v polském Bydgoszczi mě znovu nutí psát o „polské pohádce“. Začnu několika postřehy z turnaje. Naši nevyhráli ani jeden zápas, ale podle utkání proti Polsku, které jsem viděl, nemohu říct, že by hráli špatně. Vedle mě sedící Dr. Jan Hronek dokonce zatipoval, že na MS postoupíme jako druzí ze skupiny. Osobně bych to nevylučoval, ale Čína a Francie budou těžké oříšky ke chroupání. Na hře našich se mi líbil útok. Ticháček hraje poměrně rychle a obzvláště kombinace s Pláteníkem jsou srovnatelné s Brazilci. Podle subjektivního pohledu jsme solidně přihrávali. Kvalitní týmový útok podpořil střídající Štokr, který se podle slov trenérů dostává do formy. Podle mého soudu je stále obrana naší slabinou a zřejmě odráží naši současnou mentalitu. Družstvo na mě působilo harmonicky, stabilizovaně. Nevidím žádný důvod, proč by nemělo uhrát solidní výsledek, ale tvrdím, stejně jako tolikrát předtím, že jeho dosažení leží částečně mimo volejbalové kvality, které pokládám za dostatečné. Leží v oblasti „duševní investice“. Ani dobrý výkon totiž stačit nebude. Chlapci budou muset překročit svůj stín a to znamená vydat se, obětovat se vítězství a upozadit vnímání vlastního výkonu. Kdo hraje dobře pro tým, má vždy i solidní individuální statistiky, ovšem naopak to tak zaručeně neplatí. V zápasu Brazílie vs. Bulharsko jsem viděl proti sobě stát dle mého soudu dva z nejlepších přihrávajících smečařů světa: Danteho a Kaziyského. Tak takové opravdu v našem týmu nemáme, ale taky nechceme být mistry světa (vlastně chtěli bychom …). Chci tedy psát znovu o polské pohádce. Předně jsem se účastnil slavnostního večera, při němž mě fascinoval kulturní program. Všichni účastníci vydrželi hodinu poslouchat a nerušit, přestože se sešli především, aby poklábosili a i trochu popili. Výborná živá muzika + vystoupení oblíbeného polského satirika. Nade vše mě však okouzlila kultura chování lidí. Poláci jsou vlastenci, o tom se nám ani nesní. Mimochodem, zápas proti našim začal tím, že po naší hymně, při níž všech 5.000 diváků tleskalo, přišla polská hymna, kdy zaznělo prvních pár taktů, pak ampliony utichly a pětitisícovka Poláků si svou hymnu odzpívala sama (foto: Wojtowicz - 2010).
Haník
19. 08. 2010
Šance pro Jakuba a Karolínu …
Dnes bude řeč o prvních krůčcích ve volejbalu. Než dospějí prvňáci Jakub a Karolína (portréty) k takovéto podobě volejbalu (běží VIDEO 1, 5 sekund), budou muset urazit pěkný kus cesty. Ta začíná někde tady (VIDEO 2). Chcete s nimi tuto dlouhou cestu podniknout? Ano? Tak vydržte následující 1 a půl minuty u svých obrazovek a potom se vraťte každé pondělí. Jakub a Karolínka ještě asi úplně netuší, co je volejbal. Ale my víme, co udělat, aby na to v krátké době přišli (běží VIDEO 3). Už tušíte, vážení čtenáři …..? …například by měli umět hodit a chytit míč a třeba o stěnu. Napřed s dopadem na zem a posléze bez dopadu. Postupně jim budeme situaci stěžovat přídavnými úkoly (VIDEO 4). A je čas na první soutěž VIDEO 5. Komu se podaří víckrát chytit odražený míč. Tentokrát vyhrál Jakub. Karolína mu to však oplatila v další soutěži. Podařilo se jí totiž za čárou chytit míč, který musel dopadnout před čáru VIDEO 6? Když už hovoříme o míči, je třeba říci, jaký míč je pro Karolínu a Jakuba v tomto věku ten nejsprávnější. Abychom prvňáky hned na začátku neodradili, musíme dbát na to, aby je volejbal nebolel …. Že netušíte, co to má znamenat? Už tomu Haníkovi hrabe …? Kdepak, zdraví mi slouží báječně, ale chtěl jsem vás pozvat na televizní seriál o minivolejbalu. No on to vlastně ještě seriál není, ale měl by být. Tři Jirkové projevili pochopení pro záměr, který jsme pojali s Alešem Novákem a vidí určitou možnost, jak zrealizovat televizní mini-seriál o mini-volejbalu...(foto: David Pankiv)Haník
12. 08. 2010
Vzpomínka na páteční noc v San Franciscu
Když jsem před mnoha lety slyšel poprvé z vinylu koncert Friday Night in San Francisco, kde tři kytaristé Al DiMeola, John McLaughlin a Paco de Lucia rozpoutali „kytarové inferno“, říkal jsem si, že nejenom já, ale spousta lidí, kteří si myslí, že umí hrát na kytaru, by ji měli sbalit a hodit do křoví. Nechápal jsem tehdy, jak se to dá technicky zvládnout, takto hrát na kytaru. Nemohl jsem se zbavit vtíravého dojmu, že je to jako když se sypou brambory v obrovském množství na zem v dokonalé harmonii. Dodnes mi při poslechu této desky jde mráz po zádech. No a Paco de Lucia přijel minulý týden do Prahy. Nezaváhal jsem a vytáhl 2.200 Kč za nejlacinější kategorii lístků a vyrazil jsem do Obecního domu, přestože už jsem si zvykl na koncerty chodit spíše zadarmo. Paco de Lucia zestárl, už nepotřebuje hrát jenom rychle, ale ta hudba jde hluboko pod kůži. Druhou půlku koncertu jsem opustil nevýhodné místo k sezení a šel se postavit blíž, abych na Mistra viděl. Nechci psát o hudbě. Chci začít o pokoře. Už jsem to zmínil víckrát. Oddat se své činnosti, to mě fascinuje. Myslím si, že poznám, když muzikant nemyslí na hudbu, ale na dojem, jaký udělá. Stejně jako volejbalista, který myslí na individuální statistiky, místo na hru a na vítězství. Mimochodem, trenérští kolegové, hlídejte bedlivě, když se vaši hráči příliš zajímají o své individuální statistiky, vždycky to trošku smrdí. A Paco de Lucia mě znovu přikoval k židli, protože tam byl kvůli muzice. Když nehrál sólo, nesmírně soustředěně a citlivě podkresloval spoluhráče. To je tak důležité ve volejbalu, umí to Francouzi, Američané a třeba Portugalci. Souznít, soucítit, sounáležet, součinit (já vím, není to úplně podle Slovníku spisovné češtiny, ale snad chápete, co chtěl autor říci), to je podstata kolektivní hry, ať se jedná o flamenco, manželství, kamarádství nebo volejbal...
Haník
06. 08. 2010
Na antuce se padá …
Hlídejte mě, vážení čtenáři, zda nepropadám staromilství, ale nedá mi to … je to už přes dvacet let, kdy se na turnaji v Pernštejně odehrála následující událost. Byla již pozdní neděle, hráli jsme se Čtveráky o páté místo (což se nám stalo pouze dvakrát v historii, jinak to bylo vždy o placku) a nechtělo se hrát. Navíc to byla ta památná historka, kdy mistr Hadrava přetáhl nočního hada a následujícího dne nebyl schopen dělat ztráty. Vyvrcholilo to odpoledne, kdy nám spoluhráčům došla trpělivost sdělili jsme mu, že to radši zkusíme bez něj. A tehdy se to stalo, veterán Čuda (bylo mu tehdy kolem padesátky), jehož jsem znal jen z volejbalových pohádek se objevil z čista jasna, slovo dalo slovo a už válel místo Hadráka. Přišel na hřiště a v úvodní výměně hodil dvakrát rybu v tom antukovém popelišti, nohy do krve … Stančo, Vondrka, Já a další jsme se zarděli až na koulích. Během několika dalších akcí se ještě několikrát vyválel na zemi jakoby nic. Nepotřeboval nic říkat a my bychom se byli propadli, kdybychom ho nenásledovali. Rázem bylo na hřišti živo a po dvou dnech hraní a dvou probdělých nocích jsme byli jak živí. Nakažlivé chování „dědečka“ Čudy vykonalo své. Trochu z jiného soudku je historka, kdy přišel hrát do Ústí jakýsi Rus či Ukrajinec (jméno jsem zapomněl) a když přijel na první antukový turnaj ve svém životě v krásném bílém dresu, Dědek Bláha nabral hrst antuky a rozmazal ji milému „rusáčkovi“ na hruď. „To, aby ses nebál padat“, ještě k tomu volejbalový internacionál dodal... Haník
29. 07. 2010
Jednotná metodika
Už několikrát jsem zopakoval, že nevěřím na vytvoření jednotné metodiky v českém volejbalovém učení. Proč? Protože nevěřím na jednotnou metodiku obecně, a v českém prostředí je téměř základním principem: nepodřizovat se ničemu. V tom má česká národní povaha i trochu výhodu … zleva Němec, zprava Rus, mezitím se Čech naučil slušně balancovat. Čili něco takového, jako podřízení se jednotné metodice volejbalu je u nás naprosto nemyslitelné. To by tolik nevadilo, jelikož trenérská různorodost, resp. různorodost trenérských přístupů má svoje kouzlo. Problémem je ignorantství. Některé prvky volejbalové metodiky jsou dnes již evropským folklórem a my si tady stále vedeme svou. Naučit volejbalovou techniku ještě zdaleka neznamená naučit hrát volejbal. Volejbalová technika je mechanický základ „hracího stroje“, který musí především „řešit“ vzniklé situace. Jistě, nutným předpokladem kvality „herního aparátu“ je precizní jemná mechanika. Bez ní to nejde, ale přesto je to pouze mechanika. Hrát je prostě víc, než provádět činnosti. A vidíte, přesto zmíněné české ignorantství nevzalo ještě stále zcela na vědomí, že volejbalová technika má své nemilosrdné zákony, které nelze obcházet. Již dávno (ještě jako hráč) tvrdil Milan Hadrava: „… základem smeče je dlouhý krok …“. Nepotřeboval k tomu školu, pouze se pečlivě díval na volejbal. Když jsem minulý víkend dělal s dětmi na kempu v Luhačovicích tradiční večerní rozbory techniky z videa, devíti z deseti děvčat jsem sděloval: „… krátký brzdící krok …“. Dobře, děvčata mají menší sílu dolních končetin a dobrzdění dlouhého kroku to může trochu komplikovat. Ale třeba razantní zapažení obou paží při brzdícím kroku je banální věc, která může být zanedbána a správně „ne-naučena“ pouze díky nedůslednosti trenérů při učení elementární techniky smečařského rozběhu...
Haník
22. 07. 2010
Profesionální předseda
Rád bych dnes pojednal o pojmu „bohatství“. Využiji ho zde jako oslí můstek, přičemž můj postoj k bohatství je vyhraněný a pevně utvořený. Zní takto: peníze jsou nutným předpokladem života, nikoliv zárukou štěstí. Člověk toho vlastně k životu tolik nepotřebuje, ale časem sám sobě namluvil, že toho nutně naopak potřebuje moc. Uvědomuji si, že to, jestli má člověk na kontě sto tisíc, milión nebo miliardu určitě nerozhodne o jeho štěstí nebo o pocitu štěstí. Zpravidla chce mít vždycky víc, než v současné době má. Uznávám, že je problémem peníze nemít vůbec a znám i ve svém okolí příběhy, které jsou z tohoto pohledu neveselé. Ale přeci jenom, jsme stát Evropské unie, žádná Afrika, a tedy většinou v Čechách má téměř každý jakousi slušnou šanci peníze vydělat. Možná, že jsem to vzal trochu zeširoka, ale v podstatě bych rád postavil v tomto článku postavil do protikladu dva pojmy bohatství a svobodu. Tento protiklad bych pak rád využil pro svou argumentaci. Ve třiapadesáti letech svého života mám tedy v této oblasti celkem jasno a myslím, že to mi zatím přináší moje štěstí. To spočívá v tom, že se cítím být svobodný v oblasti peněz. Svobodný v tom, že mohu i za bohatého kamaráda zaplatit oběd, že mohu říct: „tuhle práci dělat nechci a nebudu“, že jsem měl vždy odvahu se rozhodnout a opustit pracovní místo, když jsem nabyl dojmu, že nejsem žádán nebo když jsem cítil, že už nemám co přinést a nemusel přitom mít strach, že se za týden dostanu do existenční nouze. Svobodný i v tom, že dodnes dělám práci, která mě baví a dělám ji s radostí i o víkendu, když je potřeba. Svobodný v tom, že si mohu dovolit vedle své práce profese dělat práci zadarmo, abych posloužil dobré věci. A konečně svobodný v tom, že jsem ze svých úspor mohl dát peníze lidem, kteří je skutečně potřebovali a nikde o tom nemluvit...
Haník
15. 07. 2010
Trumf a prokletí českého volejbalu …
Správně bych měl psát o Alešovi a jeho juniorkách. Postup na ME juniorek mě těší dvojnásob jako předsedu ČVS. Je to družstvo, kterému jsem vždycky věřil a věřím. Alešovy kvality i zápory znám, vážím si jeho práce, a tak se nebudu opakovat. Holkám jsem prostřednictvím kapitánky Vinci již poblahopřál … Těší mě to. Ale je léto. A to je beach, debl a antuková liga. Všechny tyto aktivity vyznávám a podporuji. Před měsícem jsem dokonce po patnácti letech vyrazil se svým synem na deblový turnaj. Neměl jsem to dělat. Uznávám ho jako hráče, asi i on mě jako autoritu, ale hrát spolu nemůžeme. Totální různice ve filosofii pohledu na hru… Týden na to proběhl v Nymburce historický turnaj generací. Chyběl jsem, protože jsem dělal s Kleinmannem politiku ve Vídni. Všichni se tam večer zdunili a začali vyhlašovat nejlepší hráče posledního dvacetiletí. Skončil jsem třetí. Trochu se mě dotkli, pomýšlel bych výš (to jsem ale náfuka), ale pak mi došlo, že se jednalo o posledních dvacet let, a to musím pokorně přiznat, že jsem za toto období byl trochu nadhodnocen, jelikož moje památná šňůra sedm let bez prohry spadala převážně do 80. let. Miloval jsem všechno antukové, ale je to pryč, dnes mě to nebaví … hraju tenis a poslouchám Mahlera. Přesto mi to nedá a všem, kteří nečetli moji knihu Volejbalové trůny a kanály, připomenu jednu kapitolu, z níž na jedné straně voní antuka, ale na druhé straně ukazuje rub a líc české volejbalové filosofie …, zde je (po osmi letech od vydání bych na ní moc neměnil):Haník
08. 07. 2010
Změny a prázdniny
Haník
01. 07. 2010
Volejbalový výkladový slovník 1. část (překlad z češtiny do češtiny)
.jpg)
Zatímco ve své funkci předsedy ČVS již vytahuji ze skříní rozličné „zákeřné zkameněliny“ a vyhýbám se nastraženým pastím, ve svém osobním volnu si stále dopřávám tu kratochvíli jezdit po vlastech českých, vystupovat na odborných seminářích a moderovaných trénincích. To první je placená práce, to druhé je služba vlasti. Ještě se k té službě vlasti znovu dostanu, ale až v některém z příštích článků. Jen tak mimochodem, překvapujete mě svým zájmem a novými objednávkami dalších seminářů a vzorových hodin. Do té doby než mi dcera Terezka znovu položí otázku „co je tvojí prioritou, tati …?“, rád vám budu sloužit, budete-li to žádat. Když na seminářích věci vysvětluji nebo odpovídám na otázky, zdá se, že mi lidé rozumějí, ale většina z nich unisono tvrdí, že moje psané texty jsou jim moc složité. Tak jsem třeba kdysi napsal „…. obsahem volejbalu jsou převážně dovednosti otevřené. Jsou charakterizovány nepředvídatelným, proměnlivým prostředím. Další charakteristikou volejbalových dovedností je částečná pohybová kontrola. Na rozdíl třeba od atletiky či gymnastiky, kde je kontrola pohybu maximální. Tento rozdíl se zásadně projevuje do přístupu k učení a tréninku. I když jsou některé další dovednosti jako nahrávka či přihrávka z hlediska definování techniky poměrně stabilní, je nutné je chápat jako otevřené dovednosti, což má zásadní význam pro jejich nácvik: stručně řečeno, vše co ve volejbalu zavání „skleníkovými podmínkami“ je nevhodné ….“. Že nerozumíte? Ano, to znám, a tak se pokusím o vzorový výklad…Video na víkend
Učte se s námi
Nejčtenější články
Nejdiskutovanější
Děkujeme společnosti ONLIO, která nám poskytla svůj redakční systém RedactOr, na
kterém běží tento portál.
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz