autor článků:
Luboš Bednář

  • Zpravodajství ze soutěží
  • Naši hráči v zahraničí
  • Glosování událostí

autor článků:
Zdeněk Haník

  • Trenérské tipy
  • Aktuality z vrcholného volejbalu
  • Reakce
  • Trendy světového volejbalu

autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač

  • Trenérské tipy
  • Lékařské aspekty volejbalu
  • Tipy pro kondiční trénink
  • Překlady ze zahraniční literatury
  • Mentální trénink

autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák

autor článků:
Jakub Novotný

  • Volejbal očima hráče
  • Hráčské zkušenosti
  • Zajímavosti ze zahraničních lig

SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka

NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |

Haník

11. 03. 2010


Klubům neškodit a krajům pomáhat …

Jak napsal překvapivě nadaný básník Pavel „Werich“ Plzák: „Poklidné příměří prasklo, pohár přetekl. Přetlak podhradí připomíná pískající papiňák – prskáním předpovídá příchod přelomové půtky“. Víme minimálně, kdo je kdo (redakce). Dnes je na řadě problematika klubů a krajů. Volejbalový extraligový klub je taková malá firma. Proberu to na příkladu VKP Bratislava, abych se případným příkladem z českého prostředí nedostal do nějakých podezření o předpojatosti. Problematika VKP se jistě zásadně neliší od Liberce, Kladna nebo Ostravy. Kdysi, to se asi v Čechách neví, jsem byl spoluvlastníkem komerční části klubu VKP Bratislava, a svého podílu jsem se po čase vzdal. Nechtěl být příživníkem, nicméně tehdejší situaci v klubu si dobře pamatuji. Někdejší prezident Hronský a sportovní ředitel Husár řídili firmu VKP a museli hlídat rozpočet klubu, řešit sociální problémy hráčů, styk externími subjekty jako Ministerstvo vnitra, péči o sponzory, společenský život klubu, provoz haly, bohatou administrativu, mládež, výběr a výchovu trenérů, vztah k Slovenské federaci, vedení vlastní webové strany, mezinárodní styk, práce s médii, vedlejší podnikatelské aktivy, které klubu přinášely další finanční prostředky pro provoz klubu atd. Čili zodpovědnost za život mnoha lidí, hráčů, trenérů a dalších zaměstnanců, podnikání, ekonomika, administrativa, politika a sportovní odbornost. Do toho sem tam nějaká „havárie“ jako hrozba sestupu, zpackané play-off, soud s hráčem, vážná nemoc, vnitřní rozpor (Slováci to nazývají „mastěnica“) a bohužel i smrt...

Haník

04. 03. 2010


Třináctá komnata …

Začnu slovy ze dne 10. května 2009, pár dní před volbou předsedy ČVS. Zakončil jsem jej slovy: „… volte, koho chcete …, já to tentokrát házím Tondovi“. DNES VÁM SDĚLUJI, VOLEJBALOVÝ NÁRODE, ŽE MOJE PODPORA ANTONÍNU LÉBLOVI SKONČILA. Vrátím se napřed ke zmíněnému článku a budu po roce glosovat své názory z května 2009. Psal jsem tehdy:
1. „…..v Čechách se nevyplácí „kápnout božskou“, ale já nemám problém přiznat veřejně barvu dresu. … dobře vím, že v této zemi je nejúčelnější mlčet, nedat se poznat, nikam veřejně nepatřit, mlžit a sedat si do posledních lavic. V TOM SE MŮJ NÁZOR NEZMĚNIL ANI NADÁLE NEHODLÁM NĚCO SKRÝVAT.
2. „…. naproti tomu protistrana udělala sice dost práce pro vítězství ve volbách, ale zdá se, že není sjednocena v názorech, nezískala na svou stranu některé důležité „hráče“ a ani nevím, zda představila nějakou koncepci přijatelnou a srozumitelnou pro celý český volejbal. …. Karta „za všechno špatné může Lébl“, je sama o sobě slabá v boji proti silnému protivníkovi. ZDE JSEM NÁZOR ROVNĚŽ NEZMĚNIL.
3. „… Za jedinou Léblovu chybu pokládám nedostatečnou delegací pravomocí a podporu samostatnosti při řízení dílčích segmentů volejbalu…“  JSEM TEHDY NAPSAL A I NA TOMTO NÁZORU Z TÉ DOBY SETRVÁVÁM . ALE MĚNÍM POSTOJ PRO DOBU DNEŠNÍ...

Haník

25. 02. 2010


Pohádka tisíce a jedné noci …

Vážení čtenáři, příští úterní článek bych vám rád sdělil zásadní skutečnost, která ovlivní nejen život můj, a lidí z nejbližšího okruhu Volejbalové akademie, ale i život kolem tohoto webu a možná i celého volejbalového hnutí v Čechách. Ale pěkně popořádku …. „Pohádky tisíce a jedné noci“ jsou vypravovány během všem známého  rámcového příběhu, jehož hlavními postavami jsou král Šahriár a dívka jménem Šahrazád. Ta, aby se zachránila před smrtí, vyprávěla králi po dobu tisíce a jedné noci příběhy, které byly tak dlouhé, že nikdy nekončily se svítáním, přičemž král byl vždy zvědav na pokračování. Když Šahrazád svém vyprávění, během kterého porodila králi tři syny, dokončila, nechal jí Šahrijár pro její moudrost, věrnost a lásku k němu na živu…. I Volejbalová akademie vytvořila pro někdy trochu zmatenou a celkově rozčarovanou českou volejbalovou veřejnost virtuální prostor. Zde reakcemi nad někdy vynikajícími, jindy méně povedenými články, mohla postěžovat, polemizovat, přinášet podněty. Vznikla virtuální parta (nazvěme ji pracovně Šahriár), která čítá podle statistik a střízlivého odhadu cca 15 – 20 tisíc lidí, ale dá se předpokládat, že o existenci tohoto webu ví kolem 30.000 lidí. Stovky z vás se nechaly poznat, jiní používají pseudonym, další čtou v utajení. Počítám-li správně je to právě v této době 1000 nocí a dní, kdy k Šahriárovi takto promlouváme. Už tisíc nocí a dní bojujeme jako dívka Šahrazád o zachování života. Smrt webové strany totiž přichází v okamžiku, když není vyhledávána a čtena. Desítky lidí pracují na tom, aby si Šahriár již v průběhu noci a každé ráno mohl přečíst novou pohádku. Když bude Šahriár i nadále sledovat pohádkové příběhy na webu www.hanikvolleyball.cz rozhodl, že jsou důvody zůstat naživu…

Haník

18. 02. 2010


Jak je to, když múza nemá koho líbat ....

Přestože vření v papíňáku jménem český volejbal již dlouho nevydrží, konkrétně mě zasahuje již tak zásadně, že s tím budu muset něco podniknout, zůstaňme ještě jednou u ženských. Půjdu dnes ženským trochu na ruku. Nikoliv, že bych si je chtěl nějak zavázat nebo měnit něco ze svých předcházejících výpovědí, nýbrž proto, abych ještě jednou pro nějaký čas naposledy, rozptýlil některá obvinění, již bych se rád zbavil … Napřed slečně nebo paní Ivě: vaše žádost o prezentaci krásy mužského těla byla okamžitě vyslyšena Michalem Němcem, který mi poslal foto, jež zařadím jako titulní k příštímu úternímu článku. Ten se bude jmenovat „Pohádka tisíce nocí a dní“ a bude pravděpodobně na dlouhou dobu posledním nekonfliktním článkem. Pak už bude muset přijít ke slovu papíňák. Po Ivě je tady další holka Zora Jandová. Ano, manželka Zdenka Merty. Úplně na rovinu předznamenávám, že se o její uměleckou činnost nijak nezajímám, neprožívám ji. Znám ji prostě jako manželku svého kamaráda. Ovšem její texty písní k muzikálu „Nahá múza“ (hudba: Zdenek Merta) jehož premiéru jsem zhlédl v sobotu, mě práskly přes čumák již v době zrodu těchto písní zhruba před dvěma lety. Co nejvíc cením, je lehkost a nadhled dospělé ženy. A na tomto místě začínám výčet vlastností, které u žen obdivuji. Když je ženské padesát, není to žádný med. Taková žena slyší tikot biologických hodin silněji než dříve. Vrásky již nelze utajit, linie těla vadnou, z výchovy dětí je vyždímaná, už ji leccos přestalo dojímat, její chlap mele doma stále to samé. Děti jsou již na cestě z hnízda a život jakoby ztrácí smysl. Její partner (pokud mu není třeba osmdesát) pokukuje po mladších, jelikož mu neuniklo, že pro mladé holky může mít své kouzlo a sem tam nějaká tedy pokukuje i po něm. Unavenost z dvacetiletého vztahu značná a vize nového vztahu minimální. Chlap v tomto věku to má prostě jednodušší...

Haník

11. 02. 2010


Vydej se své slabosti a odhal svou sílu …

Vstávej Belmondo, neboj se, už se ti nebudu zpovídat, dneska to bude o ženských …  Ano, je čas to trochu odlehčit. Tak jak tak se k tématu „papíňák“ v dohledné budoucnosti zase vrátím. Ono to dnes vlastně zas tak úplně odlehčené nebude, ale přinejmenším téma „Ženy“ dají tobě i našim čtenářům (je jich věř nebo nevěř 15 – 20 tisíc) šanci vydechnout od mých typických úterních nájezdů. Tak tedy, začal to jeden funkcionář ženského volejbalu, s nímž jsem se setkal na čtyři oči poprvé (milý a inteligentní chlap). „Pane Haníku, víte, vy jste si strašně ublížil svými výroky o ženském volejbalu …“. Potom Pátek v pátek vybalil parádní číslo o ženských, (sice nedisponuji tak lehkou rukou a myslí) a tak mě oba zmínění mužové inspirovali, že jsem narychlo svolal na nedělní odpoledne a podvečer mezinárodní neformální „mini-seminář“ o ženském volejbalu. Domácí i zahraniční diskutující se do mě pěkně opírali, to ti tedy musím říct. A takto jsem se hájil:

Nemám nic proti ženskému volejbalu, i když se mi mužský líbí víc …
Nemám nic proti ženským soutěžím, i když ženy soutěží méně rády než muži …
Nemám nic proti ženské extralize, i když pro diváky a média bude vždy přitažlivější mužská ..
Nemám nic proti ženskému nároďáku, i když jsem trénoval ten mužský …
Nemám nic proti ženským trenérům, i když se jejich chování zpravidla liší od mužských …
Nemám nic proti ženám, no to už vůbec ne …

Naopak si myslím, že
… volejbal je výborný sport pro ženy …
… za pět, šest let bude ženský nároďák Česko v soutěži s ostatními sporty, daleko úspěšněji než mužský …



Haník

04. 02. 2010


Zpověď volejbalového provinilce, Belmondovi i dalším…

Belmondo, chlapče, v komentáři pod posledním úterním článkem jsi vyjádřil nevoli, že je tu něco naznačováno a není řečeno na rovinu. Já se v tom taky zatím úplně nevyznám. Každopádně ti mohu říct, že české volejbalové hnutí, alespoň podle toho, jak ho teď vnímám, připomíná Papinův hrnec (vaří se prostě za vyššího tlaku). Slibuji ti, že jakmile se v tom zorientuji, počítám, že k tomu budu potřebovat ještě tak 14 dní, dám ti osobně vědět. Zatím nemohu přehlédnout nějaký zvýšený tlak proti své osobě. Představ si, že jeden mladý ambiciózní funkcionář mě na veřejném fóru „zhodnotil“ slovy: „Haník, to je solitér, který začne věci a nedokončí a který neposlouchá názory jiných …“. Ten mladý funkcionář je bývalý hráč a ve snu mě nenapadlo, že takto o mně smýšlí. Ostatně asi před měsícem jsem s ním obědval ve zcela přátelském duchu (myslím dokonce, že jsem i platil). Když jsem se to dověděl, mrzelo mě to, ale vysvětluji si to tím, že měl instrukce svého bosse, a proto dokážu jeho jednání pochopit. Nikoliv omluvit, ale pochopit. Belmondo, i já v tomto případě pouze spekuluji. Ale usuzuji z toho, že v papiňáku stoupá tlak. Mladý funkcionář bojuje o své místo na slunci, o své peníze, o přízeň svého šéfa jako většina z nás. Asi ten šéf tuto jeho akci z nějakého důvodu potřeboval. Jestliže se ovšem o mě otřel na veřejném fóru, kde jsem navíc nemohl reagovat, vnímám to jako nepatřičné. Nebudu  mladému funkcionáři oplácet stejnou mincí, ale jestliže mi tyto své výhrady vůči mé sobě nesdělil soukromě, ale využil k tomu veřejný prostor, musím se ve veřejném prostoru minimálně obhájit. A protože se klidně může stát, že ten Papinův hrnec prostě bouchne a že se z něj mohou vyvalit i výkaly, o něž bych se nerad zašpinil, učiním jakousi zpověď a v případě, že by to opravdu prásklo, pak už jenom odkážu na tento článek a budu spíše věcně řešit následky výbuchu … Než provedu zpověď udělám výčet svých „nedokončených volejbalových děl“ (solitéra a ignoranta názoru jiných se to dotýká jen zčásti), abych doplnil mladému funkcionáři obzor.

Haník

28. 01. 2010


Ošklivý „metodický“ sen a Miljkovič je Srb …

Zdál se mi ošklivý „metodický“ sen. „Přišel jsem do práce na Strahově, v celé budově už od vrátnice se pohybovali nějací podivní lidé. Byli mi něčím povědomí, ale nevěděl jsem, kam je zařadit. V kanceláři neseděli Jirka Zach a Vini Žák, ale dva jiní týpci. Rovněž už jsem je někde viděl, ale sen nějak vymazal podstatné souvislosti. Koukali každopádně dost divně. Jak jsem usedl na svou židli, vrhli se na mě a začali mi připoutávat takovým podivným instrumentem levou nohu k těžkému psacímu stolu. „Co to vyvádíte, idioti,..“, křičel jsem na ně. Ani nemukli a připoutávali dál. Snažil jsem se vymanit, ale nějak mě opustily síly. Znáte to, ve snu se někdy stává, že třeba chcete utíkat a nemůžete odlepit nohu od země. „O co vám jde“, dostal jsem ze sebe jsa již připoután ke stolu. „Piš a nekecej“, vyjekl na mě ten větší. Bylo patrné, že je to šéf, protože ten druhý ho tak servilně oslovoval. „Kdo jste a co po mě chcete … co mám psát?“, jsem poněkud zoufale blekotal. „Piš knížky, a ať se to dá číst …“, dodali a zmizeli. Chvíli jsem byl mimo sebe, ale pak jsem začal psát, samozřejmě vůbec nevím o čem …. A zajímavé bylo, že jsem psal několik dní, vůbec nevím, jak jsem jedl a pil a jak jsem vyměšoval. To tam v tom snu nebylo (dlouhodobým studiem Junga vím, že takové věci si sen může dovolit a i vím, co je toho podstatou). Za několik dní se znovu objevili a už ve dveřích řvali: „tak to ukaž …“. Podal jsem jim svazek listů a oni jako by je to vlastně vůbec nezajímalo, houkli „dobře, piš dál“ a jali se znovu mizet. „Já chci ven, mezi lidi, vždyť tam na mě čekají“, mám jim něco říkat o volejbale“. „Nikam nepojedeš, nikdo na tebe nečeká, to by se ti hodilo, tady zůstaneš a makej …“, řval ten větší a ten menší „lokaj“ dodal: „Jasně šéfe, co kdybysme mu trochu zastříhli křídla“, a jal se vytahovat nějaké nůžky (vypadaly jak zahradnické). „Ježišikriste, vždyť já nemám žádná křídla, co je to za hrůzu“, letělo mi hlavou ...

Haník

21. 01. 2010


Jaké jsou tvoje priority, tati? a taky Slávek s Pátkem ….

Posledně jsem psal, že k napsání úterního článku potřebuji nějakou emoci. Tu probudila tentokrát moje jedenáctiletá dcera Terezka. Jeli jsme minulé úterý z plavání  … „víš Terezko, to záleží na tom jaké máš priority …“, poučoval jsem svého nejmladšího potomka. „Co jsou to priority?“, ptá se dcerka. „To jsou přednosti, prvenství …“, soukal jsem ze sebe, „ne, lépe mající přednost“, vyjeveně na mě zírá… „zkrátka, co má prioritu, to má přednost“. „Aha, a jaké jsou tvoje priority? Práce nebo rodina?“, ťala hluboko do živého. Jak zpívá Jarek Nohavica v písni Vánoce v Bratislavě – já mlčel. A dcerka, která umí být stejně nesmlouvavě útočná jako její otec, zaťala ještě hlouběji: „a nemohla by být v sobotu jednou tvojí prioritou rodina?“. „Moji prioritou je rodina“, mektal jsem. „Ale až po tvé práci a když přijdeš domů, otevřeš ten svůj počítač a furt něco píšeš“, vystavila mi má milovaná dcerka účet a výsledek dvakrát podtrhla. Měla pravdu a já mlčel. Jo, jo věci mají svůj rub a líc. Svou práci miluji, což by se zdálo býti bohulibým, ale pozor: někteří otcové milují rovněž svou práci, ovšem nad to svou rodinu. Terezka tento web samozřejmě nečte, ale kdyby přesto … zamyslím se nad sebou. Přiznávám svou prohru v tomto setu. A právě proto, že mou prioritou je práce (tedy volejbal), nadzvedlo mě, když se ke mně dostalo „šeptandou“, že se jeden významnější volejbalový činovník na jedné významné volejbalové akci měl vyjádřit v duchu: „Haník, ten si jezdí po krajích a fláká svou práci na svazu“. Nechci tady plakat, ale naopak tuto nejapnost využiji pozitivně. Byl jsem včera na semináři v Plzni (víc trenérů pohromadě jsem ještě na semináři neviděl) a v sobotu jsem jel dokonce na vlastní náklady vlakem do Krnova (a to je pěkně z ruky), protože jsem to prostě kdysi slíbil a nechtělo se mi vymlouvat, že metodický úsek ČVS nemůže platit úplně každý můj výjezd, když už jsem v Moravslozlezském kraji na semináři byl.(Foto: David Pankiv)

Haník

14. 01. 2010


Nejsem sám, je nás víc anebo 20 let poté …

„Ahoj Oline, tady Zdeněk Haník, vzpomeneš si ještě na mě …?“. „Jasně, jak to je s tím tvým trénováním?“, odpověděl na mou otázku Olin Nejezchleba, muzikant, který umí hrát v podstatě na všechny nástroje, ale jakmile jde o violoncello (to jeho parádní disciplína) volají ho všechny hvězdy rockového nebe, Mišík, Prokop, Anna K, Hlas atd. Tento pokorný muzikant z Bzence slavil v neděli v paláci Akropolis svou padesátku … „podívej volné lístky už nemám, ale zavolej mojí manažerce Věře Horníkové, jejich rodina se zajímá o volejbal, ona ti vyhoví“. „Dobrý den, tady je Haník, dostal jsem na vás číslo od Olina …“, začal jsem …“Jééé, Dám dělovou ránu, to jsme se teda s mužem pobavili, hned jsme poslali odkaz našim známým …jasně, posadím vás“ (rockový fanoušek ví, že se v paláci Akropolis při koncertě stojí, popř. tančí). Nebojte se kluci a holky, jasně, že to skončí u volejbalu, však mě znáte, ale zmíněná akce nabízí zajímavé souvislosti. A navíc, já potřebuji vždy tu pravou emoci, která vyvolá energii k psaní článku. Takže souvislost první: Olin Nejezchleba je bratrem Mirka Nejezchleby, který byl členem volejbalové party, který pro Brno získalo titul přesně před dvaceti lety. Lépe řečeno za tři měsíce to bude dvacet let. A tak volám na jihovýchod: Láďo Chodáku, Martine Geržo, Jardo Šamšulo … (nevím jaká je hierarchie výboru současného oddílu Volejbal Brno), je na čase svolat volejbalové veterány, kteří dělali městu Brnu dobré jméno. Už zbývají jen tři měsíce...

Haník

07. 01. 2010


Hadrák

Od mnoha lidí jsem dostal svého času otázku, co se stalo s mým vztahem k Milanu Hadravovi, řečenému Hadrákovi. Coby hráči nároďáku jsme byli skoro jako dvojčata, dokonce nám jednu chvíli novináři málem zbaštili „hru na homosexuální vztah“. Budu Hadráka v dnešním článku spíše hájit, přesto bych rád oddělil (a tak to dělám vždy) stránku odbornou a charakterovou. Chci dnes popsat volejbalové veřejnosti několik pozitivních odborných vlastností Milana Hadravy a nechat stranou věci, které mě v minulosti v souvislosti s ním lidsky zklamaly (vlastně se nejvíc zlobím sám na sebe, že jsem tento vztah špatně odhadl, to se mi často nestává). Než však napíšu pár odborných názorů na Milana Hadravu, který jak známo získal post asistenta české reprezentace, využiji tento případ k ilustraci jednoho principu, který ctím, ale který se totálně nenosí v české kotlině. Už jsem to vlastně několikrát naznačil: jde o jasné rozdělování věcí pracovních a mimopracovních. Uvedu pár příkladů. Tomáše Zedníka jsem vlastně jako trenér v roce 1999 „poslal domů“ z Innsbrucku, on hrál poté ještě tři roky výtečně v české extralize, přesto je mezi námi nadále velmi solidní lidský vztah. Vážím si jeho nesporných lidských kvalit, ale k jeho volejbalovým jsem měl tehdy výhrady. Mohl jsem to nechat na vedení klubu, aby mu oznámilo, že mu neobnovuje smlouvu, ale já jsem mu do očí řekl: „jsem to já, kdo se rozhodl angažovat někoho jiného“. Tomáš je jedním z nejsilnějších charakterů mezi ligovými funkcionáři (i když na to Ivan Pelikán z Havířova bude mít po kladenské kauze, doufám dočasně, jiný názor)...(Foto: http://images.google.com)

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |


Děkujeme společnosti ONLIO, která nám poskytla svůj redakční systém RedactOr, na kterém běží tento portál.
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz