autor článků:
Luboš Bednář

  • Zpravodajství ze soutěží
  • Naši hráči v zahraničí
  • Glosování událostí

autor článků:
Zdeněk Haník

  • Trenérské tipy
  • Aktuality z vrcholného volejbalu
  • Reakce
  • Trendy světového volejbalu

autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač

  • Trenérské tipy
  • Lékařské aspekty volejbalu
  • Tipy pro kondiční trénink
  • Překlady ze zahraniční literatury
  • Mentální trénink

autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák

autor článků:
Jakub Novotný

  • Volejbal očima hráče
  • Hráčské zkušenosti
  • Zajímavosti ze zahraničních lig

SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka

NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec

strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 | 51 | 52 | 53 | 54 | 55 | 56 | 57 | 58 | 59 | 60 | 61 | 62 | 63 | 64 | 65 | 66 | 67 | 68 | 69 | 70 | 71 | 72 | 73 | 74 | 75 | 76 | 77 | 78 | 79 | 80 | 81 | 82 | 83 | 84 | 85 | 86 | 87 | 88 | 89 | 90 | 91 | 92 | 93 | 94 | 95 | 96 | 97 | 98 | 99 | 100 | 101 | 102 | 103 | 104 | 105 | 106 | 107 | 108 | 109 | 110 | 111 | 112 | 113 | 114 | 115 |

Archiv článků

09. 09. 2010


Video na víkend - stržená

Tohle byla svého času klasika...


Očima hráčů

03. 09. 2010


Prostě nejlepší!

Pokud v kubánské Havaně neznáte cestu ke známému sportovci, optejte se jednoduše místních na ulici. Pokud se optáte na Mireyu Luis, určitě vás dovedou až před její dům. Mireya Luis je ikonou kubánského sportu, trojnásobná olympijská vítězka (1992, 1996, 2000), dvojnásobná světová šampiónka (1994, 1998), žijící na předměstí severozápadní části hlavního města Kuby. V městečku Playa bydlí i jiní významní sportovci jako třeba boxer Felix Savon, hvězdy fotbalu či basketbalu. „Lidé nás sportovce milují, proto také přesně vědí, kde bydlíme“. 43-letá Mireya má postavu stále jako v časech své největší slávy, neustále usměvavá, energická, během dvouhodinového rozhovoru neposedí a plnými gesty předává své zážitky a vzpomínky ze své dlouhé kariéry. Více času má Mireya na svou rodinu poté, co před deseti lety skončila kariéru vrcholového sportovce. Po olympijských hrách v Sydney a třetí zlaté medaili byl konec. Ke konci už ani nemohla hrát, její tělo už nemohlo dál a řeklo stop. V Sydney odehrála jeden celý set a dvakrát byla do hry střídána. Ve finále proti Ruskám si bez vyzvání trenéra vzala cedulku na střídání, ale nakonec zůstala sedět na lavičce. Dnes provozuje každý den aerobic, víc nic. Zaměstnána je Kubánským volejbalovým svazem, kde se stará o mezinárodní vztahy. K tomu je členkou olympijského výboru sportovců, to ji stačí ke štěstí.
Bylo jí devatenáct let, když se jí narodila dcera....




Nepravidelné články

03. 09. 2010


1. září - Jedeme dál!

Vážení čtenáři, máme za sebou další rok působení. Rok bouřlivý jak na poli volejbalovém, tak na poli politickém. Postup reprezentačních družstev dospělých na mistrovství světa střídal politický boj o zvolení předsedy Českého volejbalového svazu, mezitím tři kempy VA v Nymburce a Luhačovicích. Webová stránka Volejbalové akademie má stále co nabídnout. S prvním zářijovým týdnem přichází vždy malé změny, které podporují webovou stránku v její dynamice. Ne, nebojte se! Stálí korespondenti vás nadále budou „krmit“ volejbalem, historii, odborností a také humorem. Pondělní vstup do nového týdne vám vždy připomene Luboš Bednář, který i nadále bude hledat souvislosti mezi kulatým míčem a světovou válkou. Úterní články bude i nadále přes svou vytíženost v práci pro český volejbal psát Zdeněk Haník, předseda Českého volejbalového svazu. Na středu jsou opět připraveni Petr Juda a Radek Krpač, kteří vás seznámí s tím, co se děje kolem kadetské reprezentace, jaké jsou novinky ve zdravotních aspektech našeho sportu, či jak to vidí naši kolegové v zahraniční literatuře. Čtvrtek patří pánům Plzákovi, Častulíkovi, Matějovi či Malárikovi. Čeští trenéři mají dost témat, která je ve své branži těší, trápí či „nadzvedává ze židle“.




Očima trenérů

02. 09. 2010


Dělat něco z donucení se nechce....

Volně se rozhodnout je jeden z předpokladů radostného jednání. Je zábavné, moci si vybrat, co chceme udělat, což je základem kreativního jednání. Každý z nás však zná situace, když se něco udělat musí. Není jiné volby, cítíme se být k něčemu donuceni. Příjemné to zpravidla není. Splníme úkol, aby to bylo za námi, ale ne s pozitivním výrazem. Abych řekl pravdu, nepamatuji si na žádnou situaci, ze které bych se těšil, že musím něco udělat. Naopak, vnitřně se bráníme proti takovému příkazu, splníme ho, ale neradi. Komplikovanější se situace stává tehdy, když člověk zjistí, že ani nemá jinou možnost řešení. Paralely jsem našel i ve volejbale. Již dlouho cítím, že hráči dělají chyby, kterým nemohou předejít. Oni často nemají jinou volbu. Přesto jsou kritizováni, aniž by se zkoumal důvod pochybení. To vede podle mého názoru k vnitřním a následně k vnějším nejistotám, nedorozuměním, ke konfliktům nebo i hádkám. Vnitřní napětí vede často k vnějšímu přepětí, které má za následek vznik psychických bloků. Tuto situaci jistě známe, když říkáme: “Ten problém je jen v hlavě“.




Haník

02. 09. 2010


Alešova finálová jízda

Juniorky ČR čeká koncem týdne start Mistrovství Evropy v Srbsku. Družstvo, které tak dobře znám od jeho zrodu a kterému věřím, je před svou poslední těžkou zkouškou. Vybojovalo si postup z těžké skupiny na Ukrajině. Trenérem družstva je Aleš Novák, můj blízký spolupracovník a kamarád. Protože jsem předsedou ČVS, musím zachovávat objektivitu a jestliže mu v tomto článku udělám virtuální křížek na čelo pro štěstí, pak jako soukromá osoba Zdeněk Haník a nikoliv jako funkcionář ČVS. Mezi trenéry dívčích složek je totiž dost těch, kteří si rovněž zaslouží slova podpory (namátkou uvedu Rosťu Vorálka, Juru Kozla, Radka Brzobohatého, Luboše Bednáře, Radka Krpače, Plzáka), které rovněž znám, a rovněž si vážím jejich práce, ale můj vztah k Alešovi je osobní. Z toho důvodu volím k tomuto přání web Volejbalové akademie a nikoli oficiální stranu ČVS. Jsou to řádky subjektivní a tedy nedělají si jinou ambicí než osobní vyznání. Nechci být objektivní, v tvém případě budu rád subjektivní. Myslím si, že na těchto stránkách mám právo na tento osobní tón.
„Aleši, vzal sis za ženu volejbal, to má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že jsi skutečným volejbalovým znalcem, odborníkem, fanatikem, (promiň) krásným volejbalovým magorem. Absence dlouhodobé životní partnerky ti umožnila poznat volejbal tak, jako málokdo v tomto státě. I jako bývalý reprezentační trenér, metodik ČVS a současný předseda svazu k tobě vždy rád přijdu pro radu. Nevýhodou je dle mého názoru, že člověk je kompletní jen s ženskou po boku ...



Dr. Petr Juda

01. 09. 2010


Typologie osobnosti, aneb jaci jsme.

Kořeny soudobé typologie sahají do 20.let minulého století. Jsou spjaty s díle švýcarského psychologa a psychiatra Carla Gustava Junga (1875-1961). Ten uváděl, že lidské chování není nahodilé, ale má své pravidelnosti. Ty je možné popsat, klasifikovat a předvídat. Na rozdíl od mnoha svých současníků nespatřovat v rozdílech chování nic nenormálního. Tvrdil, že odlišné způsoby chování, které můžeme pozorovat, jsou důsledkem psychických preferencí vztahujících se k základním orientacím a funkcím lidské mysli. Kombinací těchto preferencí vznikají osobnostní typy.


Bednář

30. 08. 2010


Patař věří ve zlato z Mistrovství světa !

 Minulý týden jsem se v tréninkovém rytmu na TU v Liberci potkával cca s 60 děvčaty z Polska a jejich trenéry. Trenéři se  zájmem glosovali mé strohé informace z World Grand Prix, Polky měly v prvním zápase na lopatě  tým USA a po dvou setech, které vyhrály na 18 a 13!!! bodů se ve třetím setu propracovaly přes své zbytečné chyby ke třem mečbolům, ale zápas nevyhrály! Mladým polským hráčkám  jsem v dobrém rozmaru po inspiraci od Zdeňka Haníka položil záludnou otázku, jestli znají volejbalistu Tomasze Vojtowicze, neznaly, pro tuto generaci vcelku pochopitelně se hrdinové jmenují Wlazly a spol! A tak jsem také pro změnu našim  děvčatům položil otázku, jestli znají některé naše volejbalové mistry světa? Odpověď otázkou, my jsme někdy byli mistři světa? Takže proběhla malá osvěta a vida v pátek odpoledne po příjezdu do Zákup potkávám živého mistra světa z roku 1966 –„ PATAŘE“ – Zdeňka Groessla. Zdeněk je stále ve vynikající kondici a čtvrteční večerní program proběhl ve znamení nohejbalové bitvy, ve které opět „PATAŘ“ slavil vítězství nad mladými. O miliónech nasmečovaných míčů ve prospěch rozvoje mladých volejbalistek několika generací pražského Olympu se vypráví legendy.


Očima hráčů

27. 08. 2010


Další díl oblíbených cvičení těch z Marsu

Jsou úspěšní, hrají za národní týmy a jsou hraví. Reprezentanti vám představují svá oblíbená cvičení mužského volejbalového světa. Markus Popp patří k nejvšestrannějším volejbalistům německé reprezentace. Umí hrát vlevo, vpravo, v hale, na písku. To dokázal v roce 2009, kdy reprezentačnímu týmu pomohl zvládnout kvalifikaci na mistrovství světa, o pár dní později si na písku zahrál s Andraem finále německého mistrovství. Proto nikoho nepřekvapí, že Popp má rád herní elementy z haly i beachvolejbalu. „V hale se rozdělí hřiště na dvě poloviny, uprostřed je třetí anténka. Hraje se dva proti dvěma s normálními pravidly „v hale“. Hra je náročná na všechny herní činnosti, a stejně jako v beachvolejbale musí hráč všechny tyto činnosti zvládnout. Vítězné družstvo dostane jablko, které si musí rozdělit. Hodně štěstí a nezraňte se"! Na první pohled bychom nevěřili, že je Robert Kromm se svými 212 centimetry pohyblivý. Německý reprezentant však v zápasech národního týmu několikrát dokázal, že miluje míčové sporty a že se v kapitánu německé reprezentace neskrývá pouze „mašina na útok“. „Moje oblíbené cvičení není zrovna typicky volejbalové, ale velice zábavné a je ideální pro zahřátí před tréninkem...




Pavel Plzák

26. 08. 2010


Paraziti

Parazitismus je vztah dvou organismů, z něhož jeden organismus (parazit čili cizopasník) má zisk a druhý na něj doplácí (hostitel). Parazit se může živit buďto tkáněmi samotného hostitele (aniž by ho sám o sobě zabíjel), nebo se přiživovat na jeho potravě či jinak profitovat z hostitelova organismu nebo jeho činnosti a snižovat přitom jeho fitness (zdatnost).“ Tolik citát z Wikipedie. Lze velmi přesně vztáhnout i na činnost, metody a dokonce existenci některých volejbalových klubů. I ta terminologie poměrně výstižně sedí, jen místo výrazu „hostitel“ bych spíše použil poškozený nebo využívaný.Všichni známe ze svého okolí řadu příkladů parazitování na práci jiných, většinou okolních oddílů. Jedná se o parazitování nahodilé či systematické, někdy jde o jednotlivce, jindy o celé skupinky hráčů. O většině případů skoro nikdo neví, některé jsou známější, jako třeba decimace dorostu ve Slavii Liberec. Některé jsou v souladu se svazovými směrnicemi, jiné moc ne. Vždy je okolo toho spousta emocí, zlé krve, argumentů a úhlů pohledu. Bylo o tom v posledních letech při různých příležitostech hodně řečeno, dost napsáno a ve svazové legislativě málo, lépe řečeno nic, uděláno. Aby bylo od začátku jasno, bavíme se o mládeži a já plně souhlasím s filozofií, že hráč se má volejbalově vyvíjet pokud možno úměrně jeho předpokladům a schopnostem a že v řadě případů je pro tento vývoj vhodné a potřebné, aby ve správné chvíli změnil klub. Důvody jsou různé – podmínky v klubu, úroveň soutěže, návaznost soutěží v dalších kategoriích, úroveň spoluhráčů a další. Jde o logický a přirozený proces, stejně jako v přírodě, ovšem na rozdíl od ní by měl mít pevná a dobrá pravidla, protože na rozdíl od přírody by svazu nemělo být lhostejné, že parazitování snižuje kondici a motivaci využívaného klubu. A o tom to je!




Haník

26. 08. 2010


Večeře s Wojtowiczem

Čtenáři prominou, dnes budu „krátký“. Bohužel se musím opakovat, ale návštěva mezinárodního turnaje v polském Bydgoszczi mě znovu nutí psát o „polské pohádce“. Začnu několika postřehy z turnaje. Naši nevyhráli ani jeden zápas, ale podle utkání proti Polsku, které jsem viděl, nemohu říct, že by hráli špatně. Vedle mě sedící Dr. Jan Hronek dokonce zatipoval, že na MS postoupíme jako druzí ze skupiny. Osobně bych to nevylučoval, ale Čína a Francie budou těžké oříšky ke chroupání. Na hře našich se mi líbil útok. Ticháček hraje poměrně rychle a obzvláště kombinace s Pláteníkem jsou srovnatelné s Brazilci. Podle subjektivního pohledu jsme solidně přihrávali. Kvalitní týmový útok podpořil střídající Štokr, který se podle slov trenérů dostává do formy. Podle mého soudu je stále obrana naší slabinou a zřejmě odráží naši současnou mentalitu. Družstvo na mě působilo harmonicky, stabilizovaně. Nevidím žádný důvod, proč by nemělo uhrát solidní výsledek, ale tvrdím, stejně jako tolikrát předtím, že jeho dosažení leží částečně mimo volejbalové kvality, které pokládám za dostatečné. Leží v oblasti „duševní investice“. Ani dobrý výkon totiž stačit nebude. Chlapci budou muset překročit svůj stín a to znamená vydat se, obětovat se vítězství a upozadit vnímání vlastního výkonu. Kdo hraje dobře pro tým, má vždy i solidní individuální statistiky, ovšem naopak to tak zaručeně neplatí. V zápasu Brazílie vs. Bulharsko jsem viděl proti sobě stát dle mého soudu dva z nejlepších přihrávajících smečařů světa: Danteho a Kaziyského. Tak takové opravdu v našem týmu nemáme, ale taky nechceme být mistry světa (vlastně chtěli bychom …). Chci tedy psát znovu o polské pohádce. Předně jsem se účastnil slavnostního večera, při němž mě fascinoval kulturní program. Všichni účastníci vydrželi hodinu poslouchat a nerušit, přestože se sešli především, aby poklábosili a i trochu popili. Výborná živá muzika + vystoupení oblíbeného polského satirika. Nade vše mě však okouzlila kultura chování lidí. Poláci jsou vlastenci, o tom se nám ani nesní. Mimochodem, zápas proti našim začal tím, že po naší hymně, při níž všech 5.000 diváků tleskalo, přišla polská hymna, kdy zaznělo prvních pár taktů, pak ampliony utichly a pětitisícovka Poláků si svou hymnu odzpívala sama (foto: Wojtowicz - 2010).


strana: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 | 51 | 52 | 53 | 54 | 55 | 56 | 57 | 58 | 59 | 60 | 61 | 62 | 63 | 64 | 65 | 66 | 67 | 68 | 69 | 70 | 71 | 72 | 73 | 74 | 75 | 76 | 77 | 78 | 79 | 80 | 81 | 82 | 83 | 84 | 85 | 86 | 87 | 88 | 89 | 90 | 91 | 92 | 93 | 94 | 95 | 96 | 97 | 98 | 99 | 100 | 101 | 102 | 103 | 104 | 105 | 106 | 107 | 108 | 109 | 110 | 111 | 112 | 113 | 114 | 115 |



Děkujeme společnosti ONLIO, která nám poskytla svůj redakční systém RedactOr, na kterém běží tento portál.
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz