Kosti, svaly, klouby

Podrobnosti

Němec Michal,

04. Prosinec 2011

Zobrazeno: 334

Volejbal je sport nekontaktní, ale to vůbec neznamená, že nohy i další končetiny a koneckonců i nekončetiny, jsou v bezpečí. Kdo jste viděl jak brutálně se mnohdy „kontaktují“ nohy smečaře z jedné a blokaře z druhé strany na jednom malém místě přímo pod sítí, jistě znáte onen pocit napětí, mnohdy doprovázený lehkým mrazením. Přežijí..., nepřežijí...? Mám samozřejmě na mysli vazy, kosti, klouby atp. Těch možností je víc: kolize se spoluhráčem patří k nejčastějším, ale stačí jen obyčejné špatné došlápnutí, ztráta koordinace, prsty „zabodnuté“ do míče, nebo míčem vylomené atd. Sádry, dlahy, ortézy, obinadla, tejpy... někdy jich je na střídačkách požehnaně. A to jsem ještě nezabrousil do zranění přicházejících nenápadně, pomalu, vytrvale, která spolehlivě a často dlouhodobě poškozují menší či větší součástky našich tělesných konstrukcích.

K některý zraněním jsou náchylnější spíše mladší hráči, které nezkušenost i přemíra snahy vhání do situací kdy se snadno může cosi nežádoucího přihodit. Jiným problémům naopak svědčí dlouhodobým používáním opotřebený organizmus hráčů zkušených. V každém případě zranění, ať tak či onak, k volejbalu patří.

Jaké máte zkušenost s volejbalovými zraněními? Není jich zbytečně moc? Co všechno by se dalo udělat aby zranění ubylo?

Michal Němec, 3. prosince 2011

---

RSS

Michal ň. (07.12.2011 (09:42:38))

Souhlasím s Michaelou Na těch přešlapech něco bude. Už si ani nevzpomínám proč se to zavedlo, ale já ještě teď (ze zvyku) všelijak vytáčím nohy abych nepřešlápl. Také bych byl pro návrat k nepřešlapům, alespoň u těch mladých. Citace

michaela W (06.12.2011 (06:46:12))

přešlap myslím, že kdyby byl přešlap na středové čáře hodnocen stejně jako u všech ostatních čar (tedy stačí dotek čáry a je to přešlap) tak by ubylo mnoho kolizních situací pod sítí, obzvlášť v nižších soutěžích, kde se potkávají zkušená a nezkušená družstva - mladé lítají jak praštěné, neodhadnou svůj pohyb a pro hráčku nebo hráče ve věku po 30 letech může být zraněný kotník koncem kariéry, byť nebyla vrcholová. Citace

Michal ň. (05.12.2011 (17:19:27))

Ahoj MG Souhlasím jen do určité míry. Pořád mám pocit, že hráči (myslím samozřejmě i „ky“) jsou k zraněním tak nějak trochu vedeni už od mala. Učí se co a jak dělat aby to bylo co nejúčinnější, nejefektivnější atd., ale už méně se dozvědí jak si při tom nezadělat na problém. K tomu samozřejmě patří správné posilování a vůbec fyzická příprava, což také nebývá žádná sláva. Jinými slovy domnívám se, že někdy je zranění smůla, ale mnohdy zbytečná chyba.Citace

MG (04.12.2011 (10:27:33))

Vrátit se ke starému hodnocení přešlapů, ale já pro to nejsem. Pak by se taky ještě dali vyrobit roboti, kteří by na hřišti riskovali šroubky a z lavičky bychom je ovládali remote controlem. Sportem k trvalé invaliditě prostě platí a všichni to ví a ví, do čeho lezou. Jestli někdo projde sportovním životem s pouhým "sportem ku zdraví" (ve smyslu kondice), a zároveň ho mine ta "trvalá invalidita", tak má opravdu obrovskou kliku.Citace