Pan Kadeřábek odlétá

Podrobnosti

Němec Michal,

26. Únor 2012

Zobrazeno: 278

Pan Kadeřábek snil často. Snil o všem možném i nemožném, ale v poslední době to byly především peníze co se mu zjevovalo za nepřítomným pohledem. Jeho firma sice jakžtakž vydělávala, ale zdaleka to nebylo ono. Zakázek bylo stále míň a navíc přibývaly faktury, k jejichž proplacení se dlužníci nikterak neměli. Na klidný spokojený život by to stačilo, jenže myšlenky pana Kadeřábka nechodily po klidných cestách. Rozhodně neměl potřebu nahradit svou Oktávku nějakým vznešenějším autem, zato by strašně rád koupil přesně ten mikrobus, kterým na vánoční turnaj přivezl své družstvo jeden z jeho kolegů. Dvanáct lidí, míče, hromada batohů a tašek, žádný problém. „Půl mega teď prostě nemáme“, zněla očekávaná odpověď zetě, kterého místo sebe posadil na židli firemního šéfa. K tomu všemu se sladké sny neomezovali jen na dopravu, byla v nich i moderní posilovna, nebo spíše jakési fitcentrum a perfektně vybavená regenerační jednotka. A samozřejmě bazén, bez toho by to nebylo ono.

4 komentářů

Kadeřábek 19

Podrobnosti

Němec Michal,

13. Leden 2012

Zobrazeno: 170

„Výchozí postoj“, řekl pan Kadeřábek a napsal obě slova na tabuli. „Udělejte si místo a předveďte mi výchozí postoj pro příjem podání“, dodal a pozoroval, jak se jeho svěřenkyně snaží najít prostor ke cvičení. „Tak..., jsme hezky uvolněný, v klidu, nemyslíme na blbosti, aby nás to nerozptylovalo... „ „Kurnik...“, ulevil si šeptem, když zakopl o květináč s pelargonií. „Ruce volně u těla, nepředkláníme se Markéto, kolena trochu pokrčený, nohy od sebe jenom mírně. Ano, takhle nějak by to mělo vypadat... Ančo, zvedni hlavu, potřebuješ vědět co se děje kolem. Tělo vzpřímený, když tak jenom malinko se předkloníme... a koukáme, co chystá soupeř. Dobře, dobře...“. Na chvíli zmlkl, nic ho tak nemohlo naštvat víc než takováhle nesmyslná komplikace, „Jak k tomu ty holky přijdou?“ bručel. „Dobrý holky, jdeme dál...“.

Žádné komentáře

Kosti, svaly, klouby

Podrobnosti

Němec Michal,

04. Prosinec 2011

Zobrazeno: 334

Volejbal je sport nekontaktní, ale to vůbec neznamená, že nohy i další končetiny a koneckonců i nekončetiny, jsou v bezpečí. Kdo jste viděl jak brutálně se mnohdy „kontaktují“ nohy smečaře z jedné a blokaře z druhé strany na jednom malém místě přímo pod sítí, jistě znáte onen pocit napětí, mnohdy doprovázený lehkým mrazením. Přežijí..., nepřežijí...? Mám samozřejmě na mysli vazy, kosti, klouby atp. Těch možností je víc: kolize se spoluhráčem patří k nejčastějším, ale stačí jen obyčejné špatné došlápnutí, ztráta koordinace, prsty „zabodnuté“ do míče, nebo míčem vylomené atd. Sádry, dlahy, ortézy, obinadla, tejpy... někdy jich je na střídačkách požehnaně. A to jsem ještě nezabrousil do zranění přicházejících nenápadně, pomalu, vytrvale, která spolehlivě a často dlouhodobě poškozují menší či větší součástky našich tělesných konstrukcích.

4 komentářů

Kadeřábek 18

Podrobnosti

Němec Michal,

10. Září 2011

Zobrazeno: 256

Malý František věděl, že je krásný. Jak by mohl nevědět, když to říkal skoro každý. Slovem „každý“ při tom je myšlena maminka a všechny její známé: „Ale ten je klášnej“, říkala paní Fajtová. Nebo paní Růžičková, ta ho zase rozdováděně plácávalala po tváři. „Co je to za krásného chlapečka?“, kvokala vysokým hlasem a maminka se tetelila blahy. Posléze se tetelil i František a tak se to točilo pořád dokola. Pak šel František do školy. „Jsi tlustoprd“, informovali ho spolužáci.

¨

„Proč furt tak žere?“, pomyslel si pan Kadeřábek, když viděl Bětku jak nenápadně organizuje přesuny knedlíků na svůj talíř. „Dyť by to mohla bejt krásná hoka... A jak by hrála!“. Druhá nejvyšší volejbalistka z družstva, se slastným výrazem ve tváři, polykala velká sousta a pan Kadeřábek se, ke svému zděšení přistihl, že s ní vlastně docela cítí. V paměti se mu na okamžik zjevila rajská omáčka s plněnýma paprikama a tatínek: „Maminko, já vím, že je ještě ve vývoji..“, říkal opatrně „ale přeci jenom...“ dál se nedostal, „Ty bys tomu dítěti nedal najíst!“, přerušilo ho kategorické pokárání.

Žádné komentáře

Kadeřábek 17

Podrobnosti

Němec Michal,

23. Červen 2011

Zobrazeno: 294

Set se nevyvíjel příliš slavně, prohrávalo se 7 : 9 a Karolína právě zazdila další útok. „Po takový nahrávce se proti těm lodyhám blbě hraje, ale mohla to... kurník! aspoň zkusit vomést vo ruce, nebo něco...“, mrmlal pan Kadeřábek a věděl, že něco musí udělat. „Střídám!“, řekl a s ležérním úsměvem (ten mu dal nejvíc práce) usedl na svou trenérskou židli. Ven šla Adéla, na plac Mirka, takže nahrávačka za nahrávačku a děj se vůle boží. Osm tisíc diváku zatím vytvářelo pekelnou atmosféru, ale holky bojovaly a místy se dokonce zdálo, že je ta vřava burcuje a pomáhá jim víc než domácím. Trenér věděl, že když to teď nezlomí, tak už se povezou, ale stříbro si vézt domů rozhodně nechtěl. „Však my vás dostanem...“, vycházelo neslyšně z jeho úst a skutečnost, že proti nim právě teď stojí jedno z nejlepších podání na světě, jakoby vůbec nevnímal. Vzápětí už také sykla vzduchem dělová koule svalnaté Brazilky, aby se však jen neškodně odrazila od milimetrově přesně nastavených paží libera. Blokařka se vznesla ve stejném okamžiku jako nahrávačka, která jí bleskurychle přistrčila míč pod ruku a ta ho bez problémů poslala vedle bloku aby se krásně rozplácl na palubovku.

3 komentářů