- Podrobnosti
-
Mimořádná příloha ,
-
07. Září 2008
-
Zobrazeno: 1824
Ve víkendové rubrice se tématově naposledy vracíme k událostem Olympijských her. Přinášíme Vám portrét trenéra vítězného olympijského družstva mužů Hugha McCutcheona, který během OH zažil nejkrásnější, ale i nejsmutnější okamžiky svého života. Už příští víkend se v této rubrice budete moci opět setkat s autory, kteří nám pravidelně dokazují, že volejbal je důležité vidět i z jiného, “odlehčeného” úhlu.
Po smrti svého tchána Todda Bachmana, který se stal v první den Olympijských her obětí útoku nožem jednoho psychopatického Číňana, darovali US boys svému trenérovi Hugh McCutcheonovi zlatou medajli.
Byla to tichá radost, když mu hráči darovali zlatou olympijskou medajli. Novozélanďan krátce zmizel v přátelském objetí realizačního týmu, poté si vyhledal tichý koutek a zvedl ruce před oči. V ten moment zřejmě myslel na svého tchána Todda Bachmana, který den po zahajovacím ceremoniálu přišel o život při útoku nožem 47letého Číňana.
„Nejhorší a nejkrásnější chvíle mého života tu leží tak blízko sebe. Zlatá medajle nemůže vrátit člověku život, ale jsem hrdý na svůj tým, že jsme si splnili náš cíl“, vysvětlil kouč. Skoro všichni hráči ho pevně objali. McCutcheon hlídal jeden týden u postele své tchýně Barbary Bachman, která byla při atentátu také těžce zraněna. Šlo o život, volejbal neměl v jeho životě místo. Během prvních zápasů v hale Capitol Indoor Stadium seděl na lavičce za svého šéfa asistent Ronald Larsen. Teprve poté, kdy mohla být Barbara Bachman letecky transportována do Spojených států, se McCutcheon vrátil zpět k týmu. Po pěti vítězstvích ve skupině byli Srbsko ve čtvrtfinále a Rusko v semifinále těžce vybojovanými pětisetovými bitvami odklizeny z cesty, než došlo ve finále před 13 000 diváky s výsledkem 3:1 proti Brazílii ke korunovaci vítězů. To byla čtvrtá olympijská medajle pro US boys po zlatu z 1984 a 1988 a bronzu z 1992. V Los Angeles před 24 lety porazili také ve finále Brazilce, ve třech setech podle starého počítání 15:6, 15:6 a 15:7. „Je to tak krásné, že jsme Hughovi mohli darovat toto vítězství. Jsme jedna rodina a všichni jsme s ním v těchto dnech trpěli“, řekl smečař Ryan Millar a chválil vynikající práci trenéra, který družstvo dovedl ze země nikoho až do světové špičky. „Nemáme nejlepší hráče, nepodáváme nejtvrději, ale máme největší srdce. A za to vděčíme Hughovi“. Bylo to ovšem něco více než jen známý americký Fighting Spirit. Tým točící se kolem 36letého supernahrávače Lloy Balla byl na bloku a v poli jednoduše nejlepší. „Vytvořili jsme správnou rovnováhu mezi mladými a starými hráči, v minulých letech jsme opravdu tvrdě pracovali“, řekl McCutcheon.
V minulých letech tak dominantní Brazilci, 2004 olympijští vítězové z Atén, působili skoro bojácně, měli nahrávačský problém a v Gibovi pouze jednoho vynikajícího hráče. Možná, že měl výběr trenéra Bernarda Rezendeho ještě v hlavě porážku z finále Světové ligy, kde Američané porazili Brazilce jednoznačně 3:0 a ve finále proti Srbsku zvítězili nad Srbskem také bez ztráty setu.
Možná, že osud rozhodl o posledních dnech pro Američany. Jako vyrovnání za bolestivou ztrátu, kterou musel jejich trenér protrpět. Na své boty napsali američtí dlouháni fixem iniciály obětí - TB a BB. „Život je bláznivý a celá věc nám ukázala, co je opravdu důležité“, řekl Millar:“V porovnání s touto tragédii jsou Olympijské hry zcela nedůležité“. Ve veřejném dopise se McCutcheon a jeho žena, bývalá reprezentantka USA, podělili o pocity. Přes neuvěřitelně těžké období se ve slovech neobjevila hořkost, pouze smutek. Manželé poděkovali ministru zahraničí a starostovi města Peking, kteří je v nemocnici navštívili. Především ale lékařům nemocnice a lidem, kteří dali najevo soucit. „Vlna podpory a láska obyčejných lidí na celém světě nám pomohla znovu vstát“, řekl McCutcheon po olympijském finále:“Nenávidět muže, který to udělal, ničemu nepomůže. Musím udělat vše proto, aby se mé rány, rány mé ženy a celé rodiny co nejdříve zahojily. Zlatá medajle byla prvním krokem na dlouhé cestě“.
Olympijský turnaj ukázal, jak mohou být vítězství a porážky nedůležité. Kapitán USA Thomas Hoff řekl poslední větu: „Obětovali jsme pro olympijské zlato čtyři roky. To je nic oproti tomu, co musel obětovat Hugh McCutcheon, Barbara Bachman a jeho rodina“.
Volleyball-magazin 9/2008
přeložil Radek Krpač
