Volejbal ...

Podrobnosti

Merta Zdenek,

06. Říjen 2008

Zobrazeno: 2524

Volejbal je jeden z mála velkých sportů, kde se postavení hráčů pravidelně střídá – celá sestava rotuje po hřišti. To je pěkné - všichni si víc užijí, když už to nejde v praktickém životě, tak aspoň na hřišti.  Zdá se, že tu rotaci nevymyslel nějaký despotický smečař, ten by si určil výhodné místo u sítě, aby mohl dávat rány a oslňovat přítomné dámy. Spíš to vypadá na nenápadného polaře menšího vzrůstu, který se taky chtěl někdy podívat k síti. Nebo byli vynálezci dva, anebo jich bylo víc, nemohli se dohodnout a udělali tedy kompromis. V každém případě to, myslím, volejbalu svědčí. Taky se mi líbí, že se může hrát i nohama, tedy vlastně všemi částmi těla, což je unikátní. Je to sport pro vzrostlé chlapíky, ale obratnost nahrávačů a liberů se cení bez ohledu na centimetry. To je taky pěkné, že je ten rozdíl v postavách vidět - všechno je vždy zajímavější, když má David proti Goliášovi reálnou šanci a oba je vidíme.

Například vodní pólo taky hrají převážně obři. Ale my je nevidíme! Až když vylezou, a to už je pozdě. Jen oni sami na sebe někdy překvapivě zírají. „Tak takovýhle prcek mě topil??? Mě, Arnolda! Damned!“

Tak to se ve volejbale stát nemůže. Všichni (hráči i diváci) máme přehled, karty jsou rozdány a hned vyloženy. To je seriózní a elegantní řešení, bohužel na úkor překvapivých momentů. Těch nečekaností je opravdu poskrovnu, všechno má pevný řád a tím pádem stereotyp. Servis – příjem – nahrávka – smeč – prd bum.

Dřív byly aspoň ty ulejvky, ale dnes? Nějak je u toho vrcholového volejbalu málo srandy. A potom ta síť, co odděluje oba týmy – je velmi málo sportů, kde jsou aktéři preventivně oddělení přepážkou. Je známo, že tlumení spontánních násilných sklonů, taková latentní perzekuce přináší více agrese do samotné hry – však taky volejbalisti, tenisti, ale i hráči badmintonu do toho míče strašně perou.

Třeba hokejové rvačky by se daly lehce zredukovat zpřísněním pravidel (viz házená), ale bitky jsou žádané a samozřejmě patří k nevyhnutelnému fyzickému kontaktu při samotné hře. Zájem širokých vrstev o kontaktní sporty vypovídá o tom, co většinu nejvíc zajímá. Jde o uvolněné emoce, to jsou PŘÍBĚHY, to je něco jiného než počítání bodů. Ve volejbale nikdo nikomu jen tak po hubě nedá a vlastně to skoro nejde, hráči by si mohli skoro vykat.

Ano, je to velmi slušňácký a elegantní sport, jakých je málo. Dříve byla plná liga vysokoškoláků, dnes už to tak nebude, ale přesto je asi intelektuální nivó špičkového volejbalu stále vyšší než v některých jiných kolektivních sportech. Takže ponechme volejbalu jeho síť a pravidelné střídání postů a vy, co máte přetlaky musíte na box nebo aspoň na hokej.

V Brně 3.9.2008     Zdenek Merta

---

RSS

Luboš Bednář (04.10.2008 (14:38:17))

Hokej Volejbal to je taková dělostřelecká přestřelka, hokej to je útok pěchoty na bodáky a když Vás u mantinelu někdo opere nemusíte přemýšlet o adrenalinu, ten tam je.Citace

Palda (04.10.2008 (10:55:30))

Zdeněk a volejbal Znám Z.Mertu jako sportovce,kterému jde cokoliv s míčem...Hlavně debly,ale i písek už skusil.Slušný!!!Citace

Marta (04.10.2008 (09:10:05))

A co vy? A co vy a volejbal pane Merto? Pan Haník tady občas něco zmínil. Čtenářka MartaCitace