FINAL FOUR V PRAZE

Krásný zážitek jste mi připravili přátelé, když jste mě vzali na zápasy Final Four v O2 Aréně. Na svém poměrně dlouhém výletu po světě jsem viděl poměrně málo volejbalových utkání, jsem tedy dostatečně nezkušený a tím pádem lačný divák, ale nedělní italsko - řecké finále se nejspíš líbilo i otrlým, pestrým volejbalovým životem poněkud již znuděným pardálům. Jak oni pěkně hráli, panečku, potomci Caesara a Nera, Homéra a Aristofana! Samozřejmě, vím, že byli posíleni – tu Slovany (ti bojovali až srdce plesalo), tu reprezentanty jiných kontinentů, nicméně mně se moje transformace exkluzivní volejbalové bitvy do souboje dvou největších evropských civilizací tak nějak zalíbila. Vlastně jsem přál vítězstvím oběma, ale Řekové mi přece jen byli trochu blíž, a nebylo to jen tím, že srdce diváka je na straně Davida (neboť Goliáš si s tím má nějak poradit). Iraklis hráli možná hůř, ale o to zábavněji a bojovněji, a kdyby dotáhli (již téměř vyhraný) třetí set, věřil bych v jejich vítězství. Bouřlivá atmosféra, která k podobným utkáním zjevně patří, mě však tolik nebrala, vlastně mě otravuje ta děsná disko hudba, která na různých hřištích slouží k manipulaci davu... (Foto: David Pankiv)

9 komentářů

O ZMĚNÁCH

Mám rád klidné, důvěryhodné a spolehlivé lidi, kteří žijí tak nějak v jednotě ducha i těla a jdou stále svou cestou.
Miluju ty nesmírně podnětné a zajímavé osoby, které neustále modifikují úbory a účesy, zásadně mění názory a dělají vám ze života bordel.

Líbí se mi města, do kterých se vracíte s jistotou, že uvidíte stejně nehynoucí krásu jako před lety.

Zbožňuju místa, která se tak divoce proměňují, že je při příští návštěvě téměř nepoznáte.
Na těchto stránkách jsem se dozvěděl, že v roce 1 998 došlo k malé revoluci ve volejbalových pravidlech – začalo se hrát bez ztrát, objevil se tie break, vznikl(o) libero, trenér se mohl zvednout z lavičky, kam byl do té doby konzervativními pravidly připoután a začalo se hrát s barevným míčem. Zřejmě byly tyto změny vedeny záměrem zatraktivnit tento sport pro diváka. Tak vám řeknu, co si o tom myslím...

2 komentářů

Volejbal ...

Volejbal je jeden z mála velkých sportů, kde se postavení hráčů pravidelně střídá – celá sestava rotuje po hřišti. To je pěkné - všichni si víc užijí, když už to nejde v praktickém životě, tak aspoň na hřišti.  Zdá se, že tu rotaci nevymyslel nějaký despotický smečař, ten by si určil výhodné místo u sítě, aby mohl dávat rány a oslňovat přítomné dámy. Spíš to vypadá na nenápadného polaře menšího vzrůstu, který se taky chtěl někdy podívat k síti. Nebo byli vynálezci dva, anebo jich bylo víc, nemohli se dohodnout a udělali tedy kompromis. V každém případě to, myslím, volejbalu svědčí. Taky se mi líbí, že se může hrát i nohama, tedy vlastně všemi částmi těla, což je unikátní. Je to sport pro vzrostlé chlapíky, ale obratnost nahrávačů a liberů se cení bez ohledu na centimetry. To je taky pěkné, že je ten rozdíl v postavách vidět - všechno je vždy zajímavější, když má David proti Goliášovi reálnou šanci a oba je vidíme... (foto: Martin Sidorjak)

3 komentářů

O SOUDCÍCH

Soudcovské povolání je jedním z nejzodpovědnějších, ale taky nejváženějších v celé historii naší civilizace. Permanentně debatujeme o bezúhonnosti nebo minimálním věku kandidátů a všelijak se snažíme soudcovské stolici zabezpečit důvěryhodnost. Nezávislost soudů je jedním z nejdůležitějších  měřítek kvality a míry demokracie ve společnosti a na to my jsme kabrňáci.

1 komentářů

Shody a rozdíly.

Všechny kolektivní sporty potřebují vedení – pevnou ruku. Někdo prostě musí sestavit tým, organizovat přípravu, rozdělovat úkoly ve hře, říkat vtipy, určovat rytmus utkání – prostě velet. Vím, že se dopouštím zjednodušení, ale - za to vše většinou zodpovídá trenér. Ten se chová standardně (tj. slušně) a dobrovolně bere na svá bedra eventuální neúspěchy, tedy porážky. Všechny síly kolektivu jsou totiž ve službách hlavního úkolu – dosáhnout VÍTĚZSTVÍ. Tým o strategii k tomu vedoucí však nemusí příliš přemýšlet, může se chovat návykově a instinktivně. Ne tak trenér, ten si to dovolit nemůže, ostatně má většinou k dispozici nejvíce informací a zachází s nimi jako psycholog i politik – to jest spekulativně... (Karel Brückner ví své ... foto: www.kopana.cz)

Žádné komentáře


Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz
OLC Systems, s. r. o. - tvorba www stránek

autor článků:
Luboš Bednář

  • Zpravodajství ze soutěží
  • Naši hráči v zahraničí
  • Glosování událostí

autor článků:
Zdeněk Haník

  • Trenérské tipy
  • Aktuality z vrcholného volejbalu
  • Reakce
  • Trendy světového volejbalu

autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač

  • Trenérské tipy
  • Lékařské aspekty volejbalu
  • Tipy pro kondiční trénink
  • Překlady ze zahraniční literatury
  • Mentální trénink

autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák

autor článků:
Jakub Novotný

  • Volejbal očima hráče
  • Hráčské zkušenosti
  • Zajímavosti ze zahraničních lig

SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka

NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec