Volejbal je můj život, moje láska, říká Ekaterina Gamova

Podrobnosti

Osobnost týdne,

06. Leden 2012

Zobrazeno: 637

Mluvit o tom, že ruská volejbalistka Ekaterina Gamova patří mezi nejlepší světové hráčky, je zbytečné. 202 cm vysoká věž, která byla na mistrovství světa 2010 vyhlášena nejužitečnější hráčkou turnaje, patří nejen mezi nejlepší hráčky volejbalového řemesla, ale také mezi největší osobnosti sportu vůbec. Gamova pomohla Rusku ke dvěma titulům světových šampionek a dvěma stříbrným olympijským medailím, nasbírala tolik individuálních ocenění, že by se celý výčet nevešel ani na její dlouhé paže, které – jak říkají její protihráčky – jsou opravdu dlouhé.

Aby toho nebylo málo, 31-letá Ruska pocházející z Čeljabinska byla zvolena hrdinkou (osobností) FIVB. Na otázku, jak se dokázala prosadit v konkurenci největších světových hvězda, Ekaterina odpověděla: „Dobrá otázka. Ptala jsem se sebe sama a nenašla jsem odpověď. Mohu vám pouze říci, že jsem velmi poctěna, že jsem byla zvolena. Není to pouze odměna pro ruský volejbal a mé trenéry, ale také pro mou rodinu a všechny, které mě ve volejbale podporují.“

Byla to její teta, Lubov Gamova, která byla vzorem Ekateriny v jejích volejbalových začátcích. „Byla to moje první trenérka. Vzala mě na speciální sportovní školu, kde jsem hrála basketbal nebo házenou, ale později jsem si vybrala volejbal.“ Její pokrok byl očividný, v 16 letech nastoupila poprvé za ligový klub Uraločka Jekatěrinburg, o dva roky později reprezentovala Rusko na olympijských hrách v Sydney. S Jekatěrinburgem a Dinamem Moskva získala Gamova šest titulů, v roce 2009 odešla do Turecka, kde získala v dresu jednoho z nejlepších evropských klubů Fenerbahce Acibadem Istanbul turecký pohár a stříbro v Lize mistryň. V letošní sezóně hraje Gamova opět v Rusku, Dinamo Kazaň patří díky Gamové k velkým aspirantům na vítězství v Champions League.

Výhodou Ekateriny Gamové je, že dokáže vidět život velmi realisticky: „V životě přichází mnoho okamžiků, na které nikdy nezapomeneme. Někdy to jsou okamžiky velmi příjemné, někdy zase velmi smutné. Pro mě byl nejkrásnějším okamžikem zisk dvou titulů na světových šampionátech, naopak velké zklamání jsem zažila na dvou olympiádách, kde jsme získali pouze stříbrné medaile, ačkoliv jsme byli velmi blízko zlata.“

Když je Ekaterina dotázána na své idoly, nechává nakouknout do své psychiky: “Nemám žádné idoly, ale vážím si mnoha sportovců. Obdivuji jejich chování na hřišti, na kurtu nebo v ringu. Mám respekt před jejich výsledky a schopnostmi a před jejich naprostým odhodláním dosáhnout svých cílů. Mám na mysli například zápasníka Alexandera Karelina nebo boxera Alexandera Lebziaka, ale i mnoho volejbalistů.“

Gamova také přiznává, že je pověrčivá: „Nosím dres s číslem jedenáct a doufám, že po dobu jedenácti let,“ říká jednatřicetiletá hráčka kazaňského Dinama a dodává: „Je to pouze pověra, ale pokud při představování základní sestavy sedím před zápasem vedle naší kapitánky Marii Borisenko, přináší nám to štěstí – alespoň v to věříme,“ směje se sympatická Ruska.

Ekaterina doufá, že čtvrtý útok na zlatou olympijskou medaili bude v příštím roce v Londýně úspěšný, přesto myslí na současnost: „Volejbal je můj život. Je to sport, který posiluje charakter a vůli něčeho dosáhnout. Volejbal mě naučil překonávat překážky, bez něho by můj život ztrácel význam, je to můj život, moje láska. Volejbal je něco, bez čeho nemohu a nebudu žít.“

Z angličtiny přeložil Radek Krpač

Zdroj: Volleyworld 4/2011