Igor Kolakovič - trenér mistrů Evropy

Podrobnosti

Osobnost týdne,

04. Listopad 2011

Zobrazeno: 680

Je novou trenérskou hvězdou na evropském volejbalovém nebi. Dokázal se svým týmem porazit v semifinále mistrovství Evropy ruské „giganty“, o den později slavil titul evropského šampióna. Kouč srbské reprezentace Igor Kolakovič je naší další Osobností týdne.

Pane Kolakovič, co Vás tak fascinuje na volejbale?
Když jsem začal hrát volejbal, nebyl tento sport v Jugoslávii nijak populární. Hrál jsem také fotbal a basketbal, poté mě jeden můj kamarád vzal na trénink volejbalu, ihned jsem poznal, že chci hrát pouze volejbal. Mě na volejbale fascinuje, jak bohatá na změny tato hra je. Nejvíce se mi však líbí, že existuje enormní množství možností, jak může tým dosáhnout bodu.

Hrajete ještě?
Je mi 46 – to už je příliš nebezpečné. Někdy si zahraju fotbal, ale tenis si mi jako sport pro volný čas líbí nejvíce.

Tenis – také analytická hra. Žádná náhoda, že?

Máte pravdu. I v tenise jde o to správně odhadnout záměr soupeře a stát v rozhodujícím okamžiku na správném místě.

Od koho jste se učil trenérskému řemeslu?
Byl to Ljubo Travica, který trénoval srbský národní tým od roku 2003 do 2006, směl jsem být tři roky jeho asistentem. Je to divný pocit, když ve finále hraješ proti jeho synovi, který hraje za italský národní tým.

Co děláte proto, abyste se ve svém vývoji nezastavil?
Trenérských seminářů, metodických knih a „dývýdýček“ je v Srbsku velmi málo, proto se učím z italských knih. Nejlépe však funguje výměna informací mezi kolegy. Mám dobré kontakty s takovými trenéry, jakými jsou Doug Beal, Andrea Anastasi nebo Philip Blain.

Kamarád nebo autokrat? Jaký je Vaše vedení týmu?
Nechávám si určitý odstup od hráčů, ale jinak jsem k nim velmi milý. Mimo hřiště mají hráči mou naprostou důvěru, nejsem žádný policista, který by je kontroloval. Moji hoši jsou profesionálové, ti vědí, jak se mají chovat, abychom měli jako tým úspěch.

Existuje tajemství dobrého týmu?
Myslím si, že potřebujete v týmu dobrou atmosféru. I nejlepší hráči na světě mohou prohrát, pokud nebudou hrát týmově. Vezměte si náš tým: V týmu máme v Miljkovičovi pouze jednu opravdovou hvězdu, ostatní hráči jsou méně známí. Společně však pracují na úspěchu týmu velmi tvrdě.

Jak se Vám podaří vytvořit takovou atmosféru v týmu, který dokáže být úspěšný?
Tolerance a kompromisy jsou v týmu klíčem k úspěchu. Tým se skládá z mnoha charakterů, každý hráč se myslí a jedná různě, má jiný původ má jiné názory na víru a politiku. Všichni ovšem hrají za Srbsko velmi rádi. Neznám žádného Srba, který by za svou zemi nehrál rád.

Jak pracuje Váš realizační tým? Jaké má úlohy?
Máme v týmu jasné kompetence, spolupracujeme velmi dobře. Plány a obsahy realizujeme společně, Miljan Grbovič se stará o kondiční stránku hráčů. Samozřejmě, že naše názory se někdy různí. Mí asistenti něco navrhnou, ale můj pocit říká něco jiného. Na konci leží rozhodnutí, ale i zodpovědnost, na mně.

Zaměřujete se v tréninku na nějaké věci více?
Požaduji vždy od hráčů, aby se na trénink plně koncentrovali, a to až do konce tréninkové jednotky. Ale to by mělo být vlastně normální.

Existuje u Vás něco jako oblíbené cvičení?
To je odvislé od charakteru týmu. V zápasech často bojujeme s přihrávkou podání a jsme proto nuceni útočit ze složitých situací. Proto prakticky v každém tréninku útočíme po vysokých nahrávkách. To se vyplatilo. Na mistrovství Evropy jsme po horších přihrávkách útočili lépe než po výborných přihrávkách.

Jako kouč působíte suverénně…
Vyzařovat na mé hráče suverenitu vidím jako můj úkol. Mým cílem je hráče uklidňovat, v případě že jsou nervózní.

Jak se chováte v oddechových časech?
Snažím se stále dívat dopředu. Mým motem je: „Minulost je historie, budoucnost mystérie“. K tomu si myslím, že je důležité zůstávat pozitivní. Kritizuji velmi zřídka.

Jak zvládáte zápasový stres?
Osobně nemohu po zápasech vůbec spát, protože se mi v hlavě honí spousta myšlenek. Po semifinálovém utkání proti Rusku jsem spal pouze dvě hodiny, s týmem mluvím o zápase principielně vždy až den po utkání. Pro mě je důležité získat si od zápasu odstup a s čistou hlavou mluvit o výkonu s týmem.

A příprava na zápasy?
Realizujeme vždy dvě třicetiminutová setkání. Na prvním se zabýváme hrou našeho soupeře, na druhém přijde na řadu naše hra. Důležitou roli na těchto poradách hrají statistikové, přesně se dohodneme na tom, co hráčům budeme ukazovat.

Díky za rozhovor

Igor Kolakovič

• Narozen 4. června 1965 v Podgorici, ženatý, dva synové
• Bývalý hráč Podgorici a Partizanu Bělehrad
• Trenérské angažmá: Podgorica (1997 – 2009), Ach Volley Bled (2010), asistent trenéra národního týmu Srbska (2003 – 2006), hlavní trenér Srbska (od roku 2006)

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 2011

---

RSS

Berny (07.11.2011 (22:17:56))

este pozdravy od Duklakov Citace :

Citace :

Berny díky za reakci a pozdravuj tátu od Cikiho(Dukla Trenčín 81/82)

Tatínek pozdravuje a preje hodne zdravicka a uspechu. "

Pane Zdenku, tak este Vas zdravi Miro Kvasnica prezyvany tiez KVAKO :)"Citace

Berny (07.11.2011 (12:40:04))

pozdravy Citace :

Berny díky za reakci a pozdravuj tátu od Cikiho(Dukla Trenčín 81/82)

Tatínek pozdravuje a preje hodne zdravicka a uspechu. "Citace

Zdeněk Cikrdle (07.11.2011 (10:23:45))

Pozdravuj tátu Berny Berny díky za reakci a pozdravuj tátu od Cikiho(Dukla Trenčín 81/82)Citace

Berny (07.11.2011 (07:38:26))

zbrklá a nevhodná Pane Zdenku urcite je, ale spravidla je to do rozhodenych blokov. Ale v skutocnosti mate pravdu. Vcera sa stretol otec s byvalym spoluhracom (hravali 1. slovensku za Duklu Trenčín) a komentoval to jeden, ze volejbal sa zmenil od spiku kosti. Ziaden normal, ziaden odskoceny meter zo stredu a komentovali to este tak, ze my sme hrali teda dlhsie vymeny, ze teraz su nadherne vymeny raz, dvakrat za zapas, co je podla nich nic moc. Ja ako zastupca mladsej generacie si myslim, ze volejbal musi byt rychly. Sam vynikam v rychlej hre a normaly k stropu su za zenitom, avsak na ukor zbrklosti a nepresnosti, ako ste povedali.Citace

Zdeněk Cikrdle (06.11.2011 (19:04:21))

Vysoká nahrávka V komentářích na MS, které bylo v Itálii, jsem upozorňoval na disproporci mezi výslednost í družstva Srbska a kvalitou jeho přihrávky. Rozhovor také dává odpověď na to, zda do současného rychlého volejbalu ještě vůbec patří hra na "normál", to znamená vysokou náhru. Při sledování spousty zápasů mi připadá snaha o rychlou hru za každou cenu zbrklá a nevhodná.Citace