"Návrat na Slovensko nevylučuji," říká úspěšný trenér Emanuele Zanini

Podrobnosti

Osobnost týdne,

28. Říjen 2011

Zobrazeno: 700

Po dobu čtyř let trénoval Emanuele Zanini slovenskou reprezentaci. Během této doby vedl družstvo v 99 utkáních, z toho bylo 57 vítězných. Slovenský tým dovedl dvakrát na mistrovství Evropy (2009 a 2011), v Praze jeho tým skončil na pátém místě, což znamenalo přímý postup na další evropský šampionát. Mezi jeho největší úspěchy se slovenským národním týmem jistě patří také dva triumfy v Evropské lize (2008 a 2011). Pod jeho vedením se Slovensko dostalo v žebříčku FIVB z osmačtyřicátého na sedmadvacáté místo. Zanini, který vrcholový volejbal nikdy nehrál - v mládežnickém věku hrál fotbal za AC Milán – opouští po úspěšných letech slovenskou reprezentaci, na jeho místo byl Slovenskou volejbalovou federací povolán Štefan Chrtiansky. Emanuele Zanini se bude více věnovat rodinnému životu. Neodchází ovšem ve zlém a pozdější návrat nevylučuje. Slovník

V prohlášení pro Slovenskou volejbalovou federaci i italská média jste napsal, že kontrakt jste neprodloužil z rodinných důvodů. Můžete k tomu říci více?
Mám dva dospívající syny a v poslední době jsem se jim nestíhal kvůli pracovní vytíženosti pořádně věnovat. Cítím, že je čas, kdy rodina potřebuje moji podporu. Starší syn studuje na univerzitě v Miláně a bydlí se mnou, mladší syn zase chodí do školy v Parmě, kde je s mou manželkou. Ve volném čase se snažím cestovat do Parmy za manželkou a mladším synem, ale je to velmi náročné. Za mým rozhodnutím ukončit spolupráci se Slovenskou volejbalovou federací jsou tedy pouze rodinné důvody.

Na Slovensku jste působil čtyři roky, takže určitě nebylo jednoduché spolupráci ukončit. Jak dlouho jste se rozhodoval?
Několik týdnů a nebylo to jednoduché. S velkou lítostí jsem nakonec musel oznámit toto rozhodnutí. Dospěl jsem k názoru, že moje rodina mě potřebuje v Itálii. Uvidíme, co přinese budoucnost, ale v této chvíli jsem jinou možnost neviděl. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se mnou během čtyř let spolupracovali. Dále chci poděkovat všem hráčům, i těm, kteří byli s námi jen týden. Trénovat reprezentaci Slovenska byla důležitá zkušenost pro mě, ale i pro slovenský národní tým. Pracovali jsme tvrdě, dosáhli jsme dobrých výsledků a získali jsme si respekt v Evropě. V žebříčku FIVB jsme poskočili ze 48. na 27. místo a jsem proto velmi spokojen s prací, kterou jsme na Slovensku společně udělali.

Žezlo po Vás převezme pro Vás velmi dobře známý trenér Štefan Chrtiansky, který je v jednání s federací. Je to správný trenér pro Slovensko?
Jednoznačně. Práci Štěpána velmi dobře znám, protože jsme byli spolu v Innsbrucku i ve slovenské reprezentaci, a jsem přesvědčen, že je to správná volba. Štefan zná dobře všechny hráče, ví, co je mezinárodní volejbal, protože má zkušenosti s Innsbruckem v Lize mistrů. Štefanovi chci vzkázat, že když bude něco potřebovat, tak se může kdykoliv ozvat, protože svými znalostmi a zkušenostmi rád slovenskému volejbalu pomohu.

Na které momenty během Vašeho působení u slovenského týmu vzpomínáte nejraději?
Na vítězství a velké triumfy se nedá zapomenout. Nejraději proto vzpomínám na vítězství v Evropské lize, ať už v Burse v roce 2008, nebo letos na domácí půdě v Košicích. Velkým zážitkem bylo i mistrovství Evropy letos v Česku, kde jsme skončili pátí. Stálo nás to všechny hodně sil, ale i díky maximálnímu nasazení jsme tyto výborné výsledky dosáhli. Velmi emotivní moment, na který nikdy nezapomenu, se udál před semifinálovým utkáním Evropské ligy v Košicích, kdy všichni hráči zpívali slovenskou hymnu.

Na co nebudete vzpomínat rád?
Nejtěžší byly pro mě první dva týdny. Všechno bylo pro mě nové, hodně věcem jsem nerozuměl a poznával jsem hráče i krajinu. Bylo to skutečně náročné období. Velmi špatné byly i první týdny této sezóny, v níž jsme měli velké cíle. Přípravu jsme začali později, mnoho hráčů přišlo nepřipravených a zraněných a měl jsem pocit, jako bychom začínali znovu. Mám však povahu bojovníka, nevzdávám se a vždy chci situaci zlepšit. Jen tak se dá být úspěšný.

Máte pověst tvrdého a náročného trenéra, který od hráčů i realizačního týmu a vedení federace vyžaduje vždy maximum. Bylo náročné přesvědčit hráče, že toto je správná cesta?
Mám filozofii, že dosáhnout velkých výsledků můžeš jen tehdy, když máš pokoru, pracuješ intenzivně každý den ve snaze se zlepšit. Důležité je pak vše, co se naučíš v tréninku přenést i do zápasu. Pokud to dokážeš, tak můžeš být úspěšný. Snažil jsem se tuto filozofii vštípit i hráčům a i když to nebylo vždy jednoduché, věřím, že jsme kráčeli společnou cestou.

Je šance, že se v budoucnu na Slovensko vrátíte?
Jak jsem již říkal. Nyní se musím věnovat rodině, protože mě potřebuje. Moje vztahy s Luborem Halandom a všemi členy federace však zůstávají velmi dobré a určitě tedy za sebou nezavírám dveře. Uvidíme, co přinese budoucnost, ale když ještě bude vůle a moje situace se změní, tak proč ne.

Momentálně se věnujete práci v italské Monze. Jak se vám daří?
V tabulce jsme na pátém místě, čili jsme zatím spokojeni. Sezóně je však ještě velmi dlouhá a musíme na mnoho věcech zapracovat. Kromě ligy hrajeme i CEV Cup a čeká nás tento týden odveta ve Finsku.

Je určitě rozdíl trénovat klub a reprezentaci. Chcete se ještě v budoucnosti vrátit na mezinárodní scénu?
Pokud se naskytne šance a budu v jiné situaci než teď, tak určitě ano. Trénovat národní tým je vždy hrdost a čest. Nyní však potřebuji dobít baterky, protože jsem toho měl opravdu hodně.

Zdroj: www.svf.sk