Pravidla

Podrobnosti

Slávek Matěj,

02. Duben 2010

Zobrazeno: 1509

http://portal.federvolley.it/pls/portal/docs/PAGE/PGR_CQN/PAG_STAO/PAG_MATERIALE%20DIDATTICO/CORSI%20DI%20AGGIORNAMENTO%202008%20-%20DOCUMENTI.PDF   

Filozofie doteku míče
Na rozdíl od konce 20. století, kdy bylo provedeno velké množství docela podstatných úprav, nepřinesla FIVB již několik let zásadní změny pravidel hry. Tehdy jsme byli svědky možností odrazit míč jakoukoli částí těla, což vycházelo z pravidla, které stanovovalo dotek „…až do pasu“ a pak „…až po koleno“. Regulérními se staly některé přihrávky nohama, podobně jako ve fotbale, které přesto že jsou mnohdy spíše pouze efektní, uchvacují publikum a jsou vyjádřením pozitivní myšlenky, která vzešla jako obvykle od velkého prezidenta FIVB Rubena Acosty, vždy otevřeného  zájmům „volejbalové podívané“.

Stejně tak kvůli podívané byla rozšířena zóna pro podání, z původních 3 metrů šířky na celou koncovou čáru, což umožnilo provádět technicky rozmanité údery s mnoha taktickými aspekty. Uvolnění v hodnocení takzvaného „PRVNÍHO DOTEKU DRUŽSTVA“ zcela změnilo strukturu volejbalové hry. Ta kvůli nutnosti penalizovat nečisté doteky míče trpěla krátkými rozehrami, které byly pro diváckou podívanou bezvýznamné. Publikum bylo znuděné a nebavilo se tak, jako nyní, kdy si užívá hry hlavně díky dlouhým výměnám, i přesto, že se v nich občas vyskytne „hrozný“ první dotek, který není sice pěkný na pohled pro milovníky krásného, ale starého volejbalu, ale tyto výměny umožňuje.

Eso z podání má sice také svou vlastní diváckou hodnotu, která spočívá v pohybu hráče, ale nepřetržitost akce se střídáním obrany a útoku, které umožňují vyniknout výjimečným hráčským gestům, jsou mízou pro tento čistě technický sport. Přispívají k radosti z volejbalu pro všechny, kteří zápas sledují. Ještě výraznější je to v televizi, kde vše vynikne při naprosto kouzelných „opakovačkách“. 

K dalšímu posunu směrem k zatraktivnění volejbalové podívané došlo, když byla poskytnuta možnost opět získat míč přihraný mimo anténku do protilehlé „volné zóny“. Jde o dohrání míče, ke kterému může dojít a které může mít úspěch obzvlášť po nepřesném příjmu servisu, nebo po špatné obraně, která zpracuje míč přes síť mimo „prostor přeletu“. Takový míč, který je opět vrácen do hry, získává novou atraktivitu, protože se pokračuje ve hře!  Tento druh akce je téměř vždy kvitován ovacemi publika!

Někdy jsme svědky dlouhé akce, zábavné díky své atraktivitě, přerušené hvizdem rozhodčího, který oprávněně trestá družstvo za dotek sítě, proniknutí pod síť nebo nečistý dotek míče. Přes oprávněnost zákroku rozhodčího by všichni, publikum i účastníci hry, dali přednost tomu, aby akce pokračovala a byla ukončena úderem míče do pole jednoho ze dvou družstev, aby si všichni plně užili podívanou s výjimečnými technickými akcemi hráčů.

Sportovní podívaná, zájem publika a médií jsou trvalou myšlenkou, kterou FIVB dlouhou dobu sledovala, aby vzbudila zájem sportovního světa o volejbalovou hru jako o prostředek zdravé zábavy. A skutečnost jí dává zapravdu velkou účastí tam, kde se konají významné halové i plážové volejbalové události. Vzpomeňme na aténskou Olympiádu, kde celková účast publika byla na prvním místě týmových sportů, vzpomeňme na Mistrovství Evropy 2005 v Římě, kde publikum poukázalo na nedostatečnou kapacitu Palalottomatiky (největšího sportovního stadionu Itálie), tím, že ji zcela zaplnilo a to ještě mnozí zůstali před stadionem.

Další krok směrem k tomuto aspektu hry představuje “filozofie doteku míče”, obsažená ve směrnicích FIVB, která částečně kopíruje filozofii obsaženou ve známém “oběžníku o atraktivitě hry”, vydaném FIPAV v roce 1980, který jistě přispěl k atraktivitě volejbalu. Bylo to tehdy těžké strávit, protože musel být překonán hluboce zakořeněný technický způsob myšlení, který viděl v doteku míče ohnisko volejbalu. Nemohlo se mluvit o “polovičním faulu”, o „nepohodlné pozici“ hráče soustředěného na odbití míče. Dotek musel být absolutně “čistý”, jinak musel zasáhnout rozhodčí a přerušit akci. Byla to myšlenka technické čistoty, která zpomalila nástup volejbalu jako divácky atraktivní hry. Stejně jako “oběžník o atraktivitě hry”, tak i pravidla FIVB směřují k prodloužení délky hráčských akcí, a tím ke snadnému zatraktivnění podívané.

Jak je možno dosáhnout tohoto důležitého cíle? Především zrušením penalizace chyb, kterých není tolik! Vypadá to jako kacířství, ale je známé, že rozhodčí je někdy při posuzování doteku míče ovlivněn technickým projevem hráče. Podle výzkumů vede chybná pozice rukou nebo těla hráče před dotykem instinktivně rozhodčího k podezření na následující nečistý kontakt s míčem. To je také často zesílené reakcí publika, které vyjadřuje svůj nesouhlas. Tento projev je ale v současnosti velmi řídký ve vyšších soutěžích, kde se pohybují rozhodčí s většími zkušenostmi. V nižších soutěžích se díky přípravě a školení prováděných komisí rozhodčích také na psychologické úrovni snaží zamezit těmto projevům tak, že vedou hlavní rozhodčí k potlačení instinktu a k soustředění výhradně na moment doteku a tím k jeho posouzení bez emocí. Výsledky jsou vynikající, i když někdy publikum šumí, ale troufáme si říci, že neprávem.

Filozofie doteku míče se projevuje ve své úplnosti, když jsou hráči přinuceni vývojem herní akce dotknout se míče za obtížných podmínek, v obtížných herních situacích, jako jsou hraní v pádu, dlouhé přeběhy s odbitím míče v posledním možném okamžiku, při hře na síti u špatně zahraných míčů s předcházejícím tečováním atd.  V takových situacích FIVB doporučuje rozhodčím, aby byli umírněně shovívaví, aby „nehledali chlup v polévce“ a prospěli tak divácké atraktivitě hráčských akcí.

Někdo by mohl říci, že se dnes vyučuje nepískat, ale není to pravda, protože nečistý míč musí být podle pravidel stále penalizován, včetně některých prvních doteků, kdy je míč tažený nebo se jedná o dvojí odbití. Vyvrací se tak přesvědčení, že tyto doteky by neměly být pískané. Ale “divácká podívaná” musí být chráněna s co nejvyšší inteligencí a schopností. To přitahuje diváky a sponzory, podnícené právě zájmem o čistý sport, který má ale také schopnost bavit.

P.S. Není nad otevřený a jasně formulovaný názor. S takovým se dá i polemizovat na základě věcných argumentů a takový se dá dokonce i přijmout.

V Přerově 30.3.2010, Slávek Matěj

---

RSS

Matěj D (05.04.2010 (08:28:09))

Omluva už sem v obraze, díky...Citace

Slávek Matěj (05.04.2010 (07:33:48))

Přesně jsou to strany 41 a 42. SMCitace

MG (05.04.2010 (07:05:33))

sorry, až teď mi to došlo Tím kostrbatým překladem je přímo ta část článku SM pod tím odkazem, nemám čas teď se svou chtrnou latinou luštit italštinu a říct přesně, které pasáže jsou přeloženy, to bude spíš otázka na autora. Rozhodně to je ze strany dvě, možná i jiných.Citace

MG (05.04.2010 (06:51:45))

Odkaz Chyba asi bude někde na vaší straně, odkaz je za normálních okolností ve článku přímo pod větou s kostrbatým překladem, tady ho máte:

<a href="http://portal.federvolley.it/pls/portal/docs/PAGE/PGR_CQN/PAG_STAO/PAG_MATERIALE%20DIDATTICO/CORSI%20DI%20AGGIORNAMENTO %202008%20-%20DOCUMENTI.PDF" >odkaz</a>Citace

Matěj D. (04.04.2010 (13:52:32))

Překlad Dobrý den,
nevím, jestli je chyba u mě, ale nenašel jsem "kostrbatý překlad" článku, o kterém se píše. Bylo by možné vložit odkaz ještě jednou?
Děkuji, MatějCitace

Erik (02.04.2010 (11:45:33))

Děkuji Ahoj, děkuji za reakci! :-)Citace

Slávek Matěj (01.04.2010 (21:00:17))

Zdenku, kromě rychlé hry, která nás mimo jiné tehdy hodně bavila, vidím přínos (ale hlavně poučení do budoucnosti) mého táty hlavně v tom, že systemizoval práci s mládeží v Olomouci a dokázal přesvědčit a získat pro tento systém a práci s kluky spoustu dalších lidí.
Eriku, pokusím se to někde najít, ale dle mého názoru šlo také o to samé, jako u nečisté hry. Tedy odbourat penalizaci náhodných, soupeři nezavazejících doteků sítě (na pásce by mohl dotek překážet soupeři). To vše ve snaze zbytečně do hry nezasahovat, nedrobit ji a podpořit tak její atraktivitu. Osobně jsem to přivítal, bohužel rozhodčí to pochopili poněkud odlišně, tedy jako usnadnění své práce - nepískají (zvláště u mládeže) téměř nic, a to je špatně (proti technice). Koukni na Belmondův odkaz. Jirka Mach viděl během dvou setů 12 odpískaných nečistých míčů. Tolik jich já nevidím za 6 utkání jednoho kola KP žákyň. Neodpískaných jich však vidím mnohem víc - myslím pouze na nahrávce!!! To samé je se sítí. To je však už jiná kapitola (je už napsaná, připravená k "vyvěšení" a jmenuje se Rozhodčí) - tak tedy zase příště. SMCitace

Pája (01.04.2010 (20:28:08))

Také se mi to pravidlo moc nelíbí, ale pak jsem uznal, i v duchu průvodního článku, že jsou momenty, kdy to má logiku. Navíc to v úvodu sezóny rozhodčí docela dobře ozřejmili slušnou osvětou na svazovém webu. O to větší bylo pak mé překvapení, když jsem se v průběhu sezóny dozvěděl, že prý si rozhodčí vytvořili výklad, že za chybný dotek sítě je považován jen dotek horní hrany horní pásky, tedy cca 0,3 cm pásky! To považuji za výklad v rozporu s mezinárodními pravidly a i proto si myslím, že se k němu oficiálně nikdo nebude znát. Ale jiná, mnohem praktičtější záležitost ve spojení s touto změnou pravidel - proč tedy soutěžní síť musí mít stále i spodní pásku, která svojí vahou způsobuje velmi obtížné vypnutí sítě v souladu s pravidly? Dnes už pro rozhodčí ani pro hráče nemá žádný význam.Citace

Erik (01.04.2010 (14:55:21))

Bezva Super článek, moc se mi líbí. Teď by ale mohl někdo veřejně vysvětlit filozofii doteku sítě v sezóně 2009/2010, protože za ten rok jsem slyšel tolik výkladů, že jsem vlastně vůbec nepochopil, proč se to zavedlo.Citace

Zdeněk Cikrdle (01.04.2010 (04:44:54))

Na správné cestě!!! Výborný článek Slávku. Při té příležitost i nejde nevzpomenout 40 let zpátky na progresivní pojetí University Olomouc v rychlosti útoku, jehož propagátorem byl tvůj táta. Čas ukázal, že to byla správná cesta.Citace