Proč to nemůže fungovat I.

Podrobnosti

Slávek Matěj,

15. Leden 2010

Zobrazeno: 1496

Problém číslo jedna tedy vidím, jak jsem výše naznačil v samotné „Organizaci“, tedy ČVS.  Vleče se už spoustu let, vlastně co si vzpomínám, ale je čím dál vyhrocenější a palčivější. Stručně bych ho pojmenoval jako rezignaci ČVS na jednu ze svých základních funkcí. Podle mne má být ČVS kromě reprezentace navenek (reprezentace státu a prezentace vlastní práce) také a hlavně „obslužnou organizací“ pro nejširší volejbalové hnutí, jen tak může totiž plnit tu funkci první. Jednak to vyplývá ze samotných stanov (ČVS vytváří podmínky pro rozvoj všech forem a výkonnostních stupňů volejbalu včetně masového a rekreačního. ČVS zabezpečuje státní reprezentaci a podporuje reprezentaci oddílovou), ale hlavně vycházím z toho, že selský rozum (kompas) mi říká, že my (volejbalová základna) můžeme v nějaké formě existovat i bez naší stávající zastřešující organizace (viz „smíšenky“), ale nikoliv opačně. ČVS bez členů je nesmysl a nemá tudíž ani co reprezentovat. Z toho mi vychází, že by se měla zmíněná organizace starat, aby bylo členstvo, alespoň v rámci možností, uspokojováno ve svých potřebách a mnohdy smysluplných představách.  V souvislosti s touto starostlivostí mne napadá většinou bohužel spíše slovo „arogance“, než cokoliv jiného. Já jsem funkcionář a kdo je víc (pamatujete se?).  Co vlastně ČVS vytýkám? V čem je ten problém? Jednoduše řečeno rezignaci na první a poslední část výše zmíněného textu ze stanov. Všichni na té nejnižší úrovni určitě vědí, o čem mluvím, protože to poznali na vlastní kůži. O jejich problémy se nikdo nestará, spíš jim je přidává vydáváním nesmyslných předpisů a hlavně jejich striktním dodržováním bez jakéhokoliv lidství. (To ovšem neplatí, když ty samé předpisy mají dodržovat orgány ČVS. Určitě jednotlivé případy znáte, nebudu tady vyjmenovávat ty, které znám já.) Prostě stále platí jedno totalitní, respektive nedemokratické heslo: „Některým lidem je dovoleno dotýkat se i drátů, které spadly na zem“. To je zřejmá arogance moci a ta je podle mne neslučitelná s dobrým fungováním jakékoliv organizace. Výsledek zanedbávání a nerespektování základny se bohužel dříve nebo později musí projevit i na vrcholu pyramidy, tedy v reprezentaci. Můžete si o tomto principu myslet cokoliv, ale bez základny nestojí nic pevně. Cesta ven se bohužel bude hledat velmi obtížně. Hlavně proto, že spousta poctivých lidí „tady dole“ už dávno taky rezignovala a dělá si dál „pouze“ svou práci (tedy trénují), na což ale orgány (vlastně jen jejich jednotliví členové) v podstatě spoléhají. Vše jde vlastně takovým samospádem, který má ale jeden tristní dopad. Jaký? Nemyslím si, že největším problémem je úbytek dětí, daleko větším je úbytek „zapálených dětí „ a tady jsme u zcela zásadního problému. Vzpomeňte na nadčasové pedagogické heslo: „Kdo chce zapálit, musí sám hořet“. Klíčový problém volejbalu u nás je nedostatek „zapálených“ trenérů na té nejnižší úrovni. Trenérů přesvědčených o tom, že doopravdy všem jde o jedinou věc – volejbal. Přesvědčených o tom, že někdo nahoře má zájem o jejich nezáviděníhodnou mravenčí práci. Pouze takový trenér je potom více ochotný zapojit se do systému a pracovat pro něj. Pouze člověk, který cítí svou spoluúčast na řízení firmy, má zájem na její celkové prosperitě. Samozřejmě nejsem až takový idealista a jsem naopak přesvědčen o tom, že i individuální ambice jsou na místě a jsou základním a nezbytným motorem každého z nás, ale čím výše je člověk v jakémkoliv hnutí nejen volejbalovém postaven, tím více by měl nadřazovat zájmy obecné, zájmům svým. Obecným zájmem současného volejbalu podle mne musí být rozšíření mládežnické základny a to bez trenérů, učitelů a zapálených rodičů, kteří se kolem drobotiny budou motat, nejde. Shrnuto a podtrženo: Udělejme vše proto, aby se jim v takové práci líbilo a cítili podporu a uznání shora, aby jim nikdo neházel klacky pod nohy. Úřednická (co jiného je volejbalový funkcionář na jakékoliv úrovni) arogance tady není na místě. Naopak, nejlepší pravidla v rámci jakéhokoliv systému vytvářejí jejich uživatelé (zajímavý článek o Nobelově ceně k tomuto tématu najdete na http://www.reflex.cz/Clanek37878.html), dejme jim tedy takovou možnost a vědomí, že jsou platnou součástí „volejbalové firmy ČVS“. A to nejen verbálně (někdy hlavně formálně), jak to „zaplaťvítekdo“ už někteří dělají, ale hlavně konkrétními kroky, které by jim jasně řekly, že o ně někdo nahoře stojí.

S tím velmi úzce souvisí i problém číslo dvě – absence smysluplného systému výchovy mládeže. Jedině systémová práce vede k očekávaným výsledkům. Jedině propracovaný systém, propracovaný od úplného základu, je garancí prosperity. Prozatím vidím jen jednotlivé pokusy některých „osvícenců“, které nejsou určitě k zahození, naopak je hodně lidí kvituje s povděkem (včetně mne), ale nejedná se o systémový krok ČVS. Problém je i v tom, že v minulosti provedl ČVS spoustu „pseudosystémových kroků“, které jednak k cíli nevedly (jen namátkou: sportovní třídy, mládežnické reprezentace, systém soutěží mládeže atd.), ale hlavně zcela vymazaly už tak chabou důvěru základny v management ČVS. Myslím, že je třeba říci v této souvislosti, že naprosto nefunguje hierarchický vztah mezi ústředím a kraji, mezi kraji a kluby. Myslím tím hierarchii ve smyslu pomoci, nikoliv direktiv. Kdyby to nebylo tak závažné, bylo by mnohdy až k smíchu, jak si někteří krajští (a nejen krajští)funkcionáři představují například metodickou práci s trenéry mládeže. Zažil jsem seminář, kdy se přednášející dozvěděli teprve po vstupu do místnosti, komu budou přednášet. O tom, že by měli nějaké materiály a předali je trenérům se nemůže ani mluvit, někteří dokonce nebyli schopni předat ani myšlenku. Všichni (ST) jsme zažili povinná školení v Brandýse, která podle mne někdy měla eufemisticky řečeno „kolísavou“ úroveň. Můj (a nejen můj) dojem byl velmi často klasický – školení pro čárku, nejen ovšem trenérskou, ale hlavně svazovou a pro MŠMT!

Musím ovšem říci, že v současnosti se snad blýská na lepší časy a něco děje (vznik TR, výjezdy ZH do regionů, diskuze JZ s různými skupinami v Praze), ale to podstatné mi pořád chybí. Co to je? Mnozí se možná budou chytat za hlavu, ale je to jednotná metodika mládeže a hlavně způsob jejího šíření až do nejhlubšího podhoubí. Opět chvályhodným krokem je zajisté znovuzřízení „metodického dopisu“, ale moje představa je ještě radikálnější, protože si myslím, že nastala doba, kdy se svaz musí doslova podbízet lidem, kteří by byli ochotni s mládeží pracovat. Osobně bych viděl řešení ve zřízení svazového orgánu, který by metodicky řídil a hlavně podporoval veškerou činnost u mládeže, ovšem za vydatného přispění svazových peněz. Má představa je taková, že by si svazový metodik (ZH) vybral (i na základě doporučení a přání trenérů z regionů) lidi ochotné ke spolupráci a dostatečně fundované jak pro práci s mládeží, tak i pro práci s trenéry. Tento orgán by si cca 2x za rok metodik svolal, instruoval, nadnesl problém a prodiskutoval ho. Po důkladném zpracování, by tito lidé přenášeli vše dál, ale nikoliv formou přednášek, ale kempů těch nejmladších kategorií (2x – 4x za rok), kdy by si děti hradily účast z poloviny a trenéři by ji měli zdarma. Vše ostatní by uhradil krajský volejbalový svaz (věřte, že to mám spočítané a vím, kde na to vzít). Do práce s dětmi by byli zapojeni všichni kluboví trenéři, řízení krajským „povereníkom“. Ten by byl placen za svou činnost centrálně. Je to hrubá představa (není místo) a vím, že do jisté míry byly pokusy na různých úrovních o něco podobného učiněny (KCM, krajské metodické komise), ale nikdy se nejednalo o komplexní systémový krok, braný ode všech naprosto vážně a zodpovědně. Je otázkou proč. Osobně si myslím, že „nahoře“ nikdo „nehořel“.

Na závěr ještě jednou zopakuji, že jsem definoval velmi stručně jen některé problémy a to pouze ze svého pohledu (i když se celý svůj volejbalový život pohybuji v prostředí, ze kterého vše čerpám a jsem jím ovlivňován). Nečiním si nároky na komplexnost pohledu ani na patent na řešení. Chci jen přispět do všeobecné diskuze o volejbalu a jeho postavení v současnosti, protože mi tento sport zatím není ještě lhostejný.

---

RSS

Jarda Šverma (15.01.2010 (09:11:07))

Tomkovi Je nepochybné, že některé předpisy bude třeba přepracovat. Protože jsme k tomu byli donuceni okolnostmi, nechali jsme si udělat různé analýzy i srovnání s jinými sporty a, i když z toho opravdu radost jako celoživotní provozovatelé volejbalu nemáme, moc dobře jsme z tohoto přezkumu jako sport nevylezli. Mimochodem, nadbytečné šermování pokutami kritizujeme již celá léta. Naopak by se pravidla měla doplnit o tresty dalším článkům volejbalového svazu (tedy mimo klubů, nad nimiž visí tisíc pokut nejrůznějích druhů neustále) - například bych ji určitě prskl autorům letní soutěže, které se některé kluby musely povinně zúčastnit, ale sami si ji zaplatit - samozřejmě neúčast pod hrozbou pokuty! Jak jinak. Stálo nás to 30.000, než se rozhodlo, že to povinné nebude! Ty prostředky nám nikdo nevrátí, autor a schvalující orgán samozřejmě nijak potrestán nebyl. Stačilo by pár ran holí, finanční trest bych potom ani nežádal. S hojením zad by si snad tvůrce a prosazovatel dal napříště pozor, co vymýšlí za voloviny a jak zasahuje nesmyslně do rozpočtů klubů, kdy je každý rád, že vůbec nějak vyjde. Takových příkladů by se jistě našlo mnoho. Na druhou stranu je nutno ale přiznat, že řada pravidel době odpovídá, například v Přestupním řádu to, že hráči pod smlouvou nelze povolit hostování/přestup bez souhlasu mateřského oddílu. To je v pořádku a to tak musí být. Jsou i další kvalitní ustanovení.Citace

Petr Prokop (15.01.2010 (08:49:59))

Danovi Mladé trenéry sháníme, zájem je velmi malý a pokud je, následuje natažená dlaň. Neodsuzuji to, doba pokročila a třeba je to i přirozenější, než tu práci dělat zadarmo nebo skoro zadarmo.
Tykání není, Dane, žádný problém.Citace

tomek n (14.01.2010 (20:31:29))

... Hodně jsem váhal, jestli se mám zapojit do diskuse na toto téma, protože se netajím tím, že jsem ani jako hráč ani jako trenér ještě nehrál žádný oficiální zápas pod hlavičkou svazu, takže bych jako nekompetentní vlastně neměl. (Zrovna včera jsme si zajeli pro výprask do Polska, viz www.zlh.banda.cz.) Ale nedá mi, abych nepřipojil jedno srovnání; už jsem ho někdy někde psal, jestli jste to už četli, tak se omlouvám. Svého času jsem několikrát pročetl všechny možné dokumenty, závazné pro orientační běžce. A taky jsem asi před třemi lety strávil polovinu noci nad volejbalovými dokumenty. Myslím, že to bylo v době, kdy kolega někde vyštrachal, že pohár (asi to byly kadetky) je v podstatě otevřená soutěž a chtěli jsme to zkusit s našimi školními děvčaty. Od kontaktní osoby jsem se tehdy dověděl, že by sice teoreticky bylo možné vyřídit nějaké jednorázové licence, ale termín přihlášek už vypršel. Na webu sice visel nějaký termín (v rámci něhož jsme se chtěli přihlásit), ale registrované oddíly byly svazovou poštou informovány o dřívější uzávěrce.
<p>Ale o to teď nejde. Jen jsem chtěl uvést, že jsem před nějakým časem četl všemožné prováděcí předpisy OB a volejbalu (nevím, jestli se ty volejbalové od té doby nezměnily). A každé ve mně zanechaly nějaký dojem. V orienťáku (tam jsou zase jiné velké problémy) jsou v podstatě všichni bafuňáři zároveň aktivními závodníky. Takže dojem z dokumentace: „Skupina lidí si vytvořila pravidla pro to, aby mohla co nejlépe, nejsnadněji a nejférověji organizovat svou činnost.“ A můj tehdejší dojem z volejbalových dokumentů? „Sazebník pokut.“Citace

Dan Merta (14.01.2010 (18:27:05))

Omluva Petru Prokopovi Velmi se omlouvám, neznáme se osobně a já jsem příliš mladý bažant, abych si mohl dovolit Vám tykat. Takže se opravdu omlouvám a začátek předchozího příspěvku bych přepsal na "To co popisujete..."Citace

Dan Merta (14.01.2010 (18:25:50))

Petru Prokopovi To co popisuješ, tuším v bodě 2, se bohužel děje všude. Já to znám nyní z vysoké školy, kdy mi hrozí, že nedostanu zápočet, jen kvůli profesorovi (mj. vedoucímu studijního oddělení!), který není schopen už více jak dva měsíce si splnit svou práci, přestože po nás vyžadoval šibeniční termíny na odevzdání. Nyní už chápu, že tohle je prostě asi ta česká nátura, bohužel...<br />
<br />
A snad tímhle pokračováním nebudu zcela mimo mísu, když sem si takhle lehce odbočil. Zmiňujete se zde o systému, metodice práce s mládeží, o tom, že stávající trenéři stárnou. Ale vychováváte si někdo z Vás, starší generace, mladé trenéry, své následovníky, kteří by to po Vás, stále zapálených pro volejbal, za (dejme tomu) 20 let převzali?Citace

Petr Prokop (14.01.2010 (17:48:54))

Mám velmi podobné názory a zkušenosti. Je to z mého pohledu a z mých také už hodně letitých zkušeností prakticky do středu terče a pokud mám ustoupit z 10,0, tak ustupuji na 9,9.
1. funkcionáři - i já jsem si vyzkoušel tuto práci (na krajské úrovni) a i já jsem byl konfrontován se skutečnými zájmy těchto lidí. Klídek, proplacení cesťáků, schůzování pro schůzování, usnesení pro usnesení, držení se funkce, mnohdy až směšné. S jakýmkoliv návrhem změny člověk přišel (já nebo kdokoliv jiný), byl nepřítel. Po 3 letech jsem byl vystrnaděn, protože jsem se nezúčastnil všech schůzí.
Ten stav ale není jen vina dinosaurů, ale nedostatek zájmu dalších/mladých lidí tuto práci dělat. Když jsme s kolegou vloni oslovili cca 80 lidí v kraji, kdo by byl ochoten vystřídat nebo alespoň částečně nahradit seniorskou garnituru, ozvali se 2!
2. zastřešující ČVS - míra podobnosti s prací a stylem jakéhokoliv státního úřadu je někdy až zarážející, protože vysoká. Zvrácená představa, že občan je zde pro úřad, zatímco tomu je ve skutečnosti zcela naopak, se v případě naší "obslužné organizace" transformoval do podoby, kdy klub je zde, aby sloužil úřadu volejbalovému. Kolikrát se
asi leckdo z nás setkal s nesmyslným vymáháním pokut, které přitom, aplikují-li se na zásadní "provinění", myslím, málokdo zpochybňuje. Kolikrát jsme se setkali s nepružným a arogantním postojem funkcionáře, když se ta situace dala řešit v klidu a s nadhledem. Nutno říci, že toto nás provází po mnoho a mnoho let. Ovšem stupeň arogance a pocitu nadřazenosti nemála funkcionářů včetně těch nejvyšších, jaký zažívám v současnosti, to si skutečně nepamatuji. Doslovné válcování zájmů klubů postavené na bázi mnohdy velmi ohebných předpisů, direktivy stojící kluby mnoho peněz přes četné protesty, vše v objemu nevídaném. Naprosté nepochopení nebo neochota chápat, že je zle, že nejsou peníze a že ubývá mládeže a jejích trenérů! A že každého klubu a každého trenéra je třeba si nejen vážit, ale že to ty kluby a ti trenéři musejí cítit. A ne že čelný funkcionář svazu řekne mému kolegovi do telefonu, že když nestíhá jím dané nesmyslné lhůty pro předložení jakýchsi dokladů (sám nám odpovídal ale podle svých lhůt, jejichž délka byla samozřejmě úplně jiná) vedle svého povolání, tak ať nechá volejbalu! Takto ČVS podporuje reprezentaci oddílovou? Naopak, ať odejde takový funkcionář a to co nejdříve, protože škodí volejbalu. Nepřátelský, velmi nevrlý a nevybíravý tón jednání byl obzvláště patrný v okamžiku, kdy jsme v zájmu zachování existence klubu odmítli dále dělat pohunka vyvolenému klubu, kde přímo svítila neexistence toho, od čeho tu je ĆVS především - podpora všech klubů, složek avýkonnostn ích stupňů. Nejenže v tomto případě není podpora, ale jde o vědomou likvidaci klubu se 60 mládežníky ve prospěch pár jedinců a klubu bez mládeže!
3. trenéři mládeže - stárnou, logicky ubývá elánu a ten zbývající může současná situace úplně ubít - a vůbec nemusí dotyčný/dotyční být v situaci hraniční jako třeba teď my, kdy si říkáme, proč dále pracovat a s jakou perspektivou? Mnohokrát jsem i za tu krátkou dobu, co se účastním debat na webu Zdeňka Haníka, opakoval, že MUSÍ BÝT patrná podpora, že vedení svazu ty lidi chce, ví, že to bez nich nejde a že si jejich práce váží - to chybí a někdy, bohužel, se děje přesný opak. Zažil jsem to i ve vlastním klubu, kde jeho bývalý šéf di nevážil práce trenérů a možná proto je dnes tak "kvalifikov aný" funkcionář.
4. metodika - hluboce si je třeba vážit také těch, kteří sledují trendy volejbalu ve světě, publikují, překládají.
Ale i tady souhlasím s autorem článku, že tomu chybí rámec, systém. Navíc, nebýt aktivit ZH, se zde prakticky
20 let neobjevuje komplexnější odborná literatura a pro trenéry mládeže zejména. Jistě cosi bylo vydáno, ale moc toho nebylo. Když jsem před několika lety požádal mého obchodního zástupce v Itálii, aby mi zaslal seznam vydané odborné literatury za posledních 10 let, obdržel jsem několikametrový fax s více než 100 tituly. Nelze vinit vedení ČVS z tohoto stavu, ale odpovědnost zde nepochybně je.
Mimochodem, je úplně zřejmé, že podporovatelé a uživatelé současného stavu necítí žádnou potřebu se k debatám přidávat, protože mají pocit naprostého bezpečí a neohrožení svých (mnohdy jen osobních) zájmů. Navíc není tak jednoduché, myslím, tento stav obhajovat rozumnými argumenty.
Doporučoval bych začít od nejmenších, těm věnovat energii, podporu a i třeba více fínančních prostředků ČVS, přehodnotit dnešní velmi "prorepreze ntační" politiku u mládeže, jejíž pragmatické pozadí sice chápu, ale blíží se vrchol kopce a pak už pojedeme jen po zadnici dolů. Ať se bude protěžovat sebevíce, výsledky krátkodobě nemohou prostě přijít, jakkoliv bychom si je jistě všichni přáli. Jsem přesvědčen, že to je krátkozraká politika a že se musí celé hnutí s daleko větší vervou pustit do mládeže.
Se systematičtějším projektem minivolejbalu třeba jako vlajkovou lodí, s výrazně větší úctou ke všem trenérům mládeže.Citace

Petr K. (14.01.2010 (15:09:27))

... Smekam autorovi clanku. Nejdrive pri pohledu na delku prispevku jsem vahal, jestli si ho nenechat nekdy na vikend. Po jeho precteni jsem si to jeste jednou rad se zaujetim zopakoval a musim uznat jedno. Jiz dlouho jsem necetl tak trefne popsane problemy naseho sportu.Citace

Belmondo (14.01.2010 (05:26:14))

Ale teď opravdu vážně Tvé zhodnocení a konstatování, zejména v oblasti nezájmu až arogance "top managmentu" ČVS by asi podepsala většina těch "dole", co jsme to zatím JEŠTĚ nevzdali! Ale víš co je paradoxní. Toto je nejsledovanější volejbalový web u nás. (při vší úctě a poděkování těm co mají další weby zabývající se touto problematikou /Jirka Popelka-volleycountry.cz, volejbal.cz, atd./). Probíráme tady problémy, někdy se hádáme, někdy si přizvukujeme, někdy pláčeme sice dobře, ale na nesprávném hrobě. Za celou tu dobu jsem tady nezažil, kromě otevřeného dopisu na mne od Rudy Malého (jestli se pletu, tak se pánům omlouvám)nějaký příspěvek jako reakci na tady prezentované problémy od toho top managementu (předsedy, případně místopředs edů ČVS). Takže na tomto základě považuji, že tímto svým přístupem Tvůj příspěvek podepisují také. jinak mímo mísu blahopřeji holkám z Prostějova a klukům z Liberce k postupu do dalších kol jejich mezinárodních soutěží. BelmondoCitace

Belmondo (14.01.2010 (04:51:48))

Ahoj Slávku vítám Tě do klubu "personae non gratae"! Průkazku Ti vystavím, ale potřebuji Tvoji fotku. Hezké ráno Ti přeje BelmondoCitace