Rovní a rovnější

Podrobnosti

Radek Malarik,

12. Listopad 2011

Zobrazeno: 793

Máme za sebou první kolo extraligy kadetů. Nevím, jak to vypadalo v moravské části, ale v české nebylo, ze sportovního hlediska, nic k zaznamenání. Kromě Prahy a Českých Budějovic byla k vidění jenom tragikomická snaha ostatních družstev o vrcholný mládežnický volejbal, který koresponduje se strmým sešupem chlapeckého volejbalu.

Co mě však vyprovokovalo k poznámce je chování předsedy rozhodčí, který je zároveň trenérem Plzně. Velmi potěšující byl fakt, že celý víkend pískali mladí rozhodčí. Byli občas nepřesní, hodně nesebevědomí, dost nejistí, ale s perspektivou, že by alespoň někteří z nich mohli být dobrými sudími.

K tomu je potřeba, aby se sešlo několik aspektů. Nesmí se nechat otrávit námi nervními trenéry, musí být pracovití, se snahou o neustále sebevzdělávání a v neposlední řadě je důležitá morální autorita, která je bude formovat, aby co nejlépe „posloužili“ celému volejbalu. A tak by snad v budoucnu nemusela domácí družstva platit cestovné rozhodčím, kteří budou jezdit pískat  zápasy třeba sto kilometrů vzdálených od svého bydliště, protože domácí rozhodčí je nedůvěryhodný, budou ctít něco, čemu se říká stavovská čest.

12 komentářů

Místo komunikace vydírání!

Podrobnosti

Radek Malarik,

19. Březen 2011

Zobrazeno: 1441

Žhavým tématem dnešních dnů se stávají poplatky za transfery do zahraničí. Na oficiálním webu volejbalového svazu se objevil návrh na jejich navýšení. Předpokládám, že se tak stalo, aby se rozpoutala diskuse, kde se bude argumentovat. Je evidentní, že to byla od vedení svazu chyba, protože my nejsme schopni konstruktivní diskuse. Patřím do skupiny, která by poplatky za transfery zrušila úplně, a argumentů jsem schopen dodat dost, ale to není předmětem mé úvahy. Mě strašně překvapila reakce reprezentantů. Rozumím dobře jejich vzkazu, že buď bude po jejich, nebo odmítnou reprezentovat na evropském šampionátu? Drtivá většina těchto mladých lidí žije již delší čas ve vyspělých demokraciích, kde je schopnost diskutovat a argumentovat na vyšší úrovni než u nás a předpokládal bych, že touto dovedností načichnou. Ale aby jejich první reakcí bylo vydírání a střílení tou nejsilnější municí, jakou mají k dispozici, je pro mne velmi silná káva. Vzpomínám si na soudružku ředitelku, které se nelíbily mé dlouhé vlasy, a vyhrožovala mi, že pokud nepůjdu k holiči, vyhodí mě ze školy.

31 komentářů

Nejprve učit mít volejbal rád a potom vyhrávat

Podrobnosti

Radek Malarik,

23. Prosinec 2010

Zobrazeno: 574

Celý svůj dosavadní trenérský život jsem sváděl boje s kadety, juniory a muži. V současnosti mne okolnosti donutily sestoupit nebo vystoupit, to podle úhlu pohledu, k úplnému prapočátku trenéřiny, totiž k prťatům. Jednou týdně pracuji se skupinou šesti až devítiletých rarachů. Mimochodem ta práce je nádherná, děcka v tomto věku jsou krásně manipulovatelná, nechají se utáhnout na „vařenou nudli“, ale upřímně – neměnil bych. Dobří trenéři volejbalového potěru mají můj velký obdiv a vážnost. Tématem mého zamyšlení je přístup malých dětí ke hře jako takové v porovnání s tím, jak se s těžkostmi hry vypořádávají kadeti s juniory a jaký vliv na to máme my trenéři. Pokud necháme hrát malé dítě a „nekecáme“ mu do toho, nemotivujeme jej, neradíme mu, je celým svým tělem i duší vtaženo do hry a zajímá ho jen a jenom ta konkrétní rozehra, kterou právě hraje (minivolejbal, přehazovaná, vybíjená). Nezatěžuje si hlavu konečným výsledkem, nevnímá okolí, jeho největší starostí je vyhrát jenom ten jeden konkrétní míč. Zdá se mi, že ho nezajímá, jak dopadne celá válka (zápas), ale je pro něho nejdůležitější vyhrát bitvu (rozehru), které je právě účasten. A protože s sebou, do té které bitvy netáhá těžkosti související s konečným výsledkem celé války, dává do každého míče nejenom celé své umění, ale i nasazení a především odvahu. A tak hraje se stejným nasazením a dravostí první míč zápasu, jako ten poslední a rozhodující.  

2 komentářů

Už aby to začalo....

Podrobnosti

Radek Malarik,

09. Září 2010

Zobrazeno: 448

Nevím, jak to prožíváte Vy a Vaši hráči, ale já už se potřebuji začít prát. V dubnu mám volejbalu plné zuby, jsem unavený, vyšťavený, nespokojený se svými výsledky. Lezou mi na nervy soupeři, kteří mě porazili, jsem nespokojený se svými hráči, kteří se nechali lacino porazit, a především toužím být alespoň jedno odpoledne a večer doma s rodinou a jenom si tak povídat s vlastní ženou a vlastními dětmi, jít do lesa se psy nebo si číst, zajít na koncert. Chci být pánem svého času a nebýt v tělocvičně.Ale je září, vrcholí přípravné období, a přestože za sebou máme několik přípravných zápasů, není to prostě ono. Chybí mi soupeření, konfrontace s konkurencí. Mám moc rád rána před domácími zápasy, kdy brzo přijdu do zamčené tělocvičny, která je potemnělá, studená a prázdná. V té tělocvičně je mi dobře, protože se spolu známe už dlouho a prožil jsem v ní mnoho intenzivních prožitků. Postupně se začínají trousit kluci a spolu s nimi do tělocvičny vstupuje jejich energie. Vnímám jak se studené a prázdné nic začíná měnit. Snažím se šířit uvolněnou a bojovnou atmosféru, ta se ve většině případů přenáší i na hráče, alespoň před zápasem, při hře je to občas horší.

3 komentářů

Jednotná metodika - ano

Podrobnosti

Radek Malarik,

05. Srpen 2010

Zobrazeno: 763

Dovolte mi reakci na článek ZH z 29.7. Jednotná metodika, ve kterém se Zdenek vyznává z toho, že nevěří na jednotnou metodiku a vypočítává argumenty pro své tvrzení. Já jim rozumím, přesto se domnívám, že jednotná metodika má v mládežnickém sportu v obecné rovině opodstatnění. Na začátku července jsem byl na semináři s mládežnickým národním trenérem Argentiny. Při této příležitosti jsem se zajel podívat do Českého Krumlova, kde byli otevřené tréninky našeho nároďáku kadetů a právě Argentiny. Mimochodem byli jsme tam dva. Kdyby mi primárně dělal starosti český volejbal, byl bych z toho hodně rozmrzelý, ale mám plnou hlavu ervěnického a litvínovského volejbalového mládí, a tak si dovolím jen poznámku o ignorantství a nechuti učit se novým věcem. V obecné rovině byli vidět dva markantní rozdíly v náš neprospěch. U všech hráčů Argentiny byl stejný pohybový vzorec při provádění HČJ a druhá věc, která mne velmi zaujala, byla snaha hráče dostat se za každou cenu pod balón, aby měl co možná nejideálnější výchozí pozici pro HJČ. Naši hráči si to řeší každý po svém, tak jak se to naučili, nenaučili v klubu.

3 komentářů