Zlatý fond metodiky
pouze pro členy klubu
V Paříži Mistry světa ...
- Podrobnosti
- Petr Dostál,
- 12. Březen 2010
- Zobrazeno: 793
Středa dvanáctého. Je neskutečně nádherný zářijový večer. Na krku Tesaře, Karla Brože, Josefa Brože, Pauluse, Malého, Synovce, Schwarzkopfa, Palduse, Lázničky, Goliána, Purnocha, čerstvého novomanžela Musila a trenérů Kozáka a Fučíka se za zvuku naší nejmalebnější melodie zlatě třpytí medaile Mistrů světa. Vedle nás vedoucí O. Koucký a Honomichl, lékař MUDr. Chrástek. 22 000 diváků povýšilo v tomto okamžiku Palais de sport na svatostánek sportu. Na opačné straně sítě se svěšenými hlavami Reva, Česnokov, Mondzolevskij, Kušelev, Smoljaninov, Ščerbakov a ostatní. Sahali nejvýše, nyní už ví, že domů povezou bronz. Ráno se v tisku objeví superlativy o jednolitém týmovém výkonu našeho družstva, vynikajícím finálovém vyvrcholení mistrovství, rozhodnutí novinářů a direktoriátu o udělení cen nejlepším: J. Tesař z Velimi je vyhlášen nejlepším smečařem, pražský J. Musil nejvšestrannějším hráčem, Karel Paulus z Bílé Třemešné nejlepším hráčem v poli! Vyjde konečná tabulka MS: 1. ČSR, 2. Rumunsko, 3. SSSR, 4. Polsko, 5. Bulharsko, 6. USA, 7. Francie, 8. Maďarsko, 9. Čína, 10. Jugoslávie. (Při rovnosti bodů rozhodovalo o umístění vzájemné utkání.) Teprve v těchto okamžicích z nás všechno spadlo. Pro sportovce je start na ME, MS a OH, nejen naplněním velkého přání. Znamená vrchol jeho celoživotního snažení, dřiny a odříkání. Nejtěžší v okamžiku když ví; že jeho talent a umění jej opravňují myslet na nejvyšší příčky. Je to velká čest a ještě větší odpovědnost. Komu byl tento pocit dopřán, ví nejlépe, že nejde o frázi. S přibližující se akcí balvan odpovědnosti pociťujete intenzivněji a tíživěji. Při poslední přípravě s Rumuny (3:1) se s námi na pražskou Štvanici přišlo rozloučit 10 000 našich příznivců. Spolu s námi věřili v úspěch ve Francii. Plnou nůši sebedůvěry dodávalo nedávné první historické vítězství nad SSSR na turnaji v Krakowě. Odpovědnost kulminovala 25. srpna při přistání na letišti Orly...Uplynula pouhá chvíle po dopadu posledního míče. Před třemi hodinami bylo vše jiné. Do naší dobré pohody zasáhla překvapivá informace o snaze pořadatelů a výpravy SSSR změnit platné propozice kongresu Mezinárodní volejbalové federace na toto finálové střetnutí. Reglement přesně stanovoval řešení situace při rovnosti počtu bodů obou finalistů. V tomto případě rozhodoval o titulu poměr setů, případně míčů. Nám k zisku titulu stačil jediný vítězný set.
Do karet navrhovatelů hrálo obsazení turnajové jury zástupci SSSR, Rumunska, Itálie, USA a pořadatelské země. Navrhovaná změna měla podobu nového utkání, pokud i po námi uhraném setu soupeř vyhraje střetnutí 3:1. Pokus Sovětů byl očividný, pro pořadatele mohlo být nové utkání nečekaným zdrojem velkých financí. Pro nás znamenalo jen výhodnost v alternativě prohry 0:3. Ještě těsně před utkáním, po konzultaci vedení s Prahou, jsme stále zasedající jury potvrdili neodvolatelné stanovisko, že k novému dalšímu utkání v žádném případě nenastoupíme. Stanovili jsme si totiž svůj vlastní cíl nevyhrát jeden set, ale celé závěrečné finálové utkání! V této atmosféře jsme se začali rozcvičovat.
Zahájila sestava Tesař, K. Brož, Schwarzkopf, Golián, Malý a Musil s nervozitou, svazující ruce a nohy. Za stavu 6:14 střídám Goliána, Láznička Brože. Prohráli jsme 9:15 a v sestavě ze závěru předcházejícího setu se nám za bouřlivé podpory diváků, začala hra dařit. Zlepšilo se podání a obrana na síti, v útočné fázi jsme nekazili, pestře střídali chytré smeče s ulívkami. Na středu sítě vycházel jeden rychlík za druhým. 15:3 pro nás!
Do třetího se vrátil Golián za Schwarzkopfa. Nikdy se nevzdávající soupeř vložil do razance své největší zbraně - útoku - nové velké úsilí. Vrcholný volejbal zvedá diváky ze sedadel, aplaudují nelítostnému boji o každý míč. Po setu 15:13 a úžasně dramatické koncovce vedeme 2:1. O malý krůček se přiblížil cíl vyhrát celý finálový zápas a ukončit všechna zákulisní jednání.
Malý útlum v začátku čtvrté sady postavil soupeře na nohy a znamenal vyrovnání na 2:2. Rozhodující set svou kvalitou a dramatičností předčil všechny předcházející. Úroveň střetnutí gradovala. Tvrdá síla a razantní skokanské dispozice narážejí na naši chytrost, pestrost, neutuchající obětavost. Kozák nemusel vůbec střídat, až ve vyrovnané koncovce se rozhodl pro svoje životní střídání. Odpočatý dlouhán Purnoch přišel za mne na síť, unavené uskákané bloky nebral vůbec v úvahu a důležité míče pokládal jeden za druhým na zem. Vítězství 3:2 je naše! Bez porážky, prvně v historii našeho volejbalu, získáváme v Paříži nejvyšší světový titul.
V tomto roce jsme stanuli na jednom z vrcholů své kariéry. Při jeho konečném účtování v něm vycházela pro celek mužů jedinečná bilance: včetně MS jsme sehráli 18 utkání, mimo dvou všechna na půdě největších soupeřů. Nebyli jsme poraženi!
Pro nás šťastné finálové rozuzlení však mělo několik kapitol dramatických předeher. Potvrzují, že nám titul nespadl do klína, ale byl perně vybojován. Po slavnostním zahájení 30. srpna jsme v úvodním střetnutí zvítězili 3:0 nad NDR. V dalším, 3:1 vítězném utkání s Jugoslávií na mne, jak se někdy stává, přišel špatný den.
Od začátku se mi nic nedařilo, dostavila se psychická únava z odpovědnosti a z ní vyplývající pocit velké fyzické únavy. Nebyl jsem zatím tolik protřelý matador, který by si dokázal pomoci sám. Vycítil to však Pepík Kozák, stáhl mne ze hry a klidně povídá: „Dej si dnes pohov, do zítřka se z toho vyspíš.“ Kamarádské trenérovo gesto pomohlo více než cokoli jiného, podobná krize se pak v dalším průběhu turnaje neopakovala.
Po dnu volna čekalo utkání s nebezpečným Rumunskem. O Romanovi a Theodorescovi a dalších se mi zdálo celou noc předem. Vůbec ne zbytečně. Nastoupil základ Brož, Purnoch, Musil, Golián, Paldus a Schwarzkopf. Pro nepředstavitelnou dopravní zácpu až v závěru povolené čekací doby, převlečení do dresů po cestě v autobuse a téměř bez potřebného rozcvičení. Set měl podobu tanga na naší a kvapíku na straně Rumunů a výsledek tomu odpovídal - 3:15! Kozina prostřídal, co se dalo, v jednom okamžiku se dokonce zdálo, že po očku pozoruje i svého asistenta Fučíka, kulhajícího kolem kurtu s obvázanými nemocnými koleny, nemá-li poslat na hřiště dokonce i jeho. O něco jsme se zlepšili, na rezultátu 11:15 a 0:2 to nic nezměnilo. Za nepříznivého stavu 2:6 ve třetím jsem nabyl pocitu, že i Kozák už neví, co s naší hrou udělat. Z velkých nechal na hřišti pouze Tesaře a Lázničku a obklopil je těmi nejmenšími, Paulusem, Goliánem, Synovcem, Paldusem a prohlásil: „Jste tady samí dobří prstaři a polaři, nikdo jiný to už za vás nevydře a neotočí!“ Bylo to to pravé ořechové!
Po oddechovém čase najednou dvojice Golián, Láznička sehrála fantastický rychlík a z nás v ten moment spadlo několik metráků zátěže. Začali jsme se hecovat, chytilo se obecenstvo povzbuzující naše barvy. Zlomili jsme je 15:9 ve třetím, po exhibičním výkonu 15:2 a 15:3 ve čtvrtém a pátém setu. Prvně jsme si na šampionátu podali ruce se štěstěnou, ve finále potřetí. To druhé potřásnutí na nás ještě čekalo v utkání s Bulharskem. Nebyla to ani Čína (3:0), domácí Francie (3:0), ani za necelou hodinu z palubovky smetení Poláci.
Všechna tato střetnutí jsme hráli prakticky bez střídání, vše se dařilo. Nejčastěji s šesticí Láznička, Tesař, Paldus, Musil, Golián a Paulus. Ta porazila v dalším utkání Maďarsko 3:0 (8,9,9). Každý den jedno utkání s minimem odpočinku, málo chvil k odreagování a prohlídce překrásné metropole na Seině. Cíl byl dán a přibližoval se, raději jsme upřednostňovali potřebné tréninky herních činností ovlivňovaných osvětlením a vždy podstatně jinou orientací v prostředí všech hal, kde mistrovství probíhalo.
10. září vše přišlo v utkání s Bulhary. Nevím jak ostatní, na toto utkání já osobně nikdy nezapomenu. Simov, Zachariev, Pandalov, Lečev, Mošelev, Gjuderov měli svůj velký den a od prvních míčů předváděli vynikající volejbal. My, vědomi si důležitosti utkání, jsme se k nim přidali. Po vyrovnaném přetahování skóre šestka Tesař, Láznička, Paulus, Musil, Malý a Schwarzkopf dotáhla důležitý zahajovací set do vítězné koncovky 15:11. Stejný charakter měl i druhý set s tím rozdílem, že ani příchod Brože za Lázničku a Synovce za Malého nezabránil soupeři vyrovnat na 1:1(8:15). Začal se lámat chleba, nastaly rozhodující momenty utkání. O další set bojují oba celky s velkým úsilím téměř hodinu, taktizuje se, trenéři častým střídáním využívají předností hráčů z lavičky na síti i v poli. Nešťastni jsme nakonec my - 17:19. Pokračuje vynikající volejbal. Začíná přihořívat, balvan nutnosti vyhrát čtvrtý set působí nemilosrdně. Psychická výhoda přechází na dvorec soupeře. Překonali jsme ji. Podařilo se, stav 15:8 znamenal vyrovnání stavu a pátý rozhodující set. Od tohoto setu já osobně bez jakékoliv pochybnosti po celý život respektuji pravidlo, že štěstí sedá pouze na toho, kdo umí.
10:14 vedou Bulhaři, rumunský rozhodčí Soeter by se pochopitelně už nejraději viděl v šatně. Přijímáme podání, útočíme, soupeř míč šťastně odráží nad hlavu do té doby neomylného Pandalova. Výskok, míč z jeho ruky letí vysoko nad bloky daleko do zámezí. Má však plnou důvěru nahrávače a i další nahrávka směřuje na něho. Vybičovaný smečař zavírá unavené krvavé oči, je autorem další “roury“. 12:14 - trenér Krstev vybírá poslední tajm, po něm dva naše následné neprůstřelné bloky plní svoje bodové poslání.
Vyrovnáno! Schwarzkopf umí dokonale naznačit smeč, ale o kraj bloku cizelérsky sklepává na zem - 16:15. Opět podáváme, chystáme se na blok, nesmí nic spadnout v poli. Míč dostává Asenov a dává do autu 17:15!! Není štěstí na správném místě?
Máme nejméně stříbro. Nejen koncovku pátého setu, ale i slavnostní závěr bulharský tým nezvládá psychicky. Hraje se naše hymna, stoupá bíločervená vlajka s modrým klínem. Před více jak 20 000 diváky se k ní tým poraženého soupeře otáčí zády. I toto přináší vrcholový sport. Definitivní tečkou se stalo roční distancování Bulharů jejich volejbalovou federací. Předposlední den jsme porazili lepšící se celek USA 3:0. Události z 12. září již znáte. Výčet vzpomínek na Paříž 1956 je tedy téměř úplný.
Jsme nejlepší na světě…
RSS
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz
OLC Systems, s. r. o. - tvorba www stránek
autor článků:
Luboš Bednář
- Zpravodajství ze soutěží
- Naši hráči v zahraničí
- Glosování událostí
autor článků:
Zdeněk Haník
- Trenérské tipy
- Aktuality z vrcholného volejbalu
- Reakce
- Trendy světového volejbalu
autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač
- Trenérské tipy
- Lékařské aspekty volejbalu
- Tipy pro kondiční trénink
- Překlady ze zahraniční literatury
- Mentální trénink
autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák
autor článků:
Jakub Novotný
- Volejbal očima hráče
- Hráčské zkušenosti
- Zajímavosti ze zahraničních lig
SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka
NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec