Německo

Podrobnosti

Petr Dostál,

05. Březen 2010

Zobrazeno: 1183

Bod 1 – Peníze

Za účast v národním družstvu se sice peníze dostávají, ale pouze minimální. Pro představu, výše příjmů za celoroční účast na všech akcích reprezentace je odměněna sumou, která se rovná přibližně desetině měsíčního příjmu v klubu (asi ne u všech, ale u největších hvězd určitě). Hráči s reprezentací tráví asi 60 dní v roce a dostanou proplacené v podstatě pouze cestovné, ubytování, stravu a vybavení.

Bod 2 - Motivace

Motivací je pro ně čest reprezentovat, a vůle uspět na velkých akcích (ME, MS, OH…). Bundesligové kluby musí hráče uvolňovat, což působí i různé problémy. Například v minulém roce se pět hráčů základní sestavy Unterhachingu vrátilo do klubu z reprezentace až měsíc po začátku přípravy. Do přípravy pak „naskakovali“ téměř bez jakéhokoli odpočinku.

Bod 3 – Fungování družstva

Trenér s hráči v tréninku příliš nekomunikuje, odpovědnost za předváděné výkony nesou hráči sami. V případě, že trenér není s něčím (nebo s někým) spokojen, promluví si s kapitánem (není-li kapitán přítomen, pak s jeho zástupcem), který poté řeší problém s konkrétními hráči. Hlavním argumentem pro toto řešení je fakt, že hráči jsou během zápasu na palubovce sami a musí si být tedy schopni sami poradit. S trenérem přijdou do kontaktu pouze několikrát za set a ještě k tomu na krátkou dobu, což nemusí stačit. Kapitán a jeho zástupce má proto výsadní postavení mezi hráči. Ostatní hráči musí respektovat jeho rozhodnutí a podřídit se mu.
Kapitán či zástupce kapitána je také jediný, kdo rozhoduje o udělení pokuty. Tedy kromě těch jasně daných v sazebníku pokut, který si hráči sami stanovili (například podání, které proletí pod sítí, pozdní příchod, trénink v jiném než týmovém oblečení,…). Hráči si tak zvykají brát na sebe odpovědnost za důležitá rozhodnutí, stávají se z nich osobnosti, ale zároveň se učí respektovat ostatní (trenéra, kapitána nebo jeho zástupce v národním družstvu,…). Je zajímavé poslouchat, že dochází k situacím, kdy výrazně mladší hráč tvrdě řeší špatný výkon v tréninku s podstatně starším hráčem a ten musí jeho kritiku i všechna opatření respektovat.
Předzápasová porada probíhá ve dvou částech, nejprve promluví trenér, po jeho odchodu se ujmou slova kapitán se zástupcem a dořeší s mužstvem doplňující detaily. Druhá část trvá většinou okolo pěti minut.
Tyto a různé další návyky (například to, že udělá-li kterýkoli hráč v tréninku „hloupou“ chybu, sám se okamžitě potrestá jedním klikem, pokazí-li hráči během tréninku tři podání v řadě, všichni se trestají cvičením na břicho,…) si hráči přinášejí z reprezentace, kde to prý funguje velmi podobně.
Většina hráčů se snaží přistupovat ke své práci velmi konstruktivně a snaží se hledat další možnosti, jak zvýšit kvalitu své práce. Jeden příklad za všechny, v minulém roce přišel do klubu Bakumovski, který do té doby hrál v Polsku a Itálii. Po určité době zjistil, že v klubu nepracuje fyzioterapeut, na což byl zvyklý ze zahraničního působení. Nelenil a vyrazil za vedením a začal s nimi pracovat na tom, aby se spolupráce s fyzioterapeutem zavedla.
V letošní sezoně již měl klub k dispozici jednou týdně (nedojde-li na mimořádnou situaci, v případě nutnosti je k dispozici téměř okamžitě) fyzioterapeuta, který se v konkrétní den věnuje postupně všem hráčům, kteří mají zájem. Rozvrh (pořadí hráčů) má na starosti Bakumovski, který zároveň předává fyzioterapeutovi seznam hráčů a jejich požadavků. V tuto chvíli má klub před finále Německého poháru a tak, aby byli hráči v co největší pohodě, je fyzioterapeut k dispozici i dvakrát týdně.  Na příští sezonu, pokud to ekonomická situace klubu dovolí, by měl být zapojen ještě více.

Toto je jen několik střípků z minulého týdne, další určitě přidám v příštím článku. Dnes těch námětů pro debatu je „až, až“.

---

RSS

Honza :-) (04.03.2010 (11:39:17))

"Staré dobré" Je dobré, že tento článek vyšel. Problém je v dnešní morálce mladých lidí, kteří nejsou většinou schopni a ochotni přistoupit na základní morální a etické standardy ve společnosti. Vše přece není tak složité, ale přiznejme si, jsme schopni jako trenéři vždy a dobře zvládat základní faktory úspěchu a způsoby jednání už v mládežnických kategoriích ? Toť řečnická otázka.Citace

Slávek Matěj (04.03.2010 (10:52:09))

Je to tak, v jednoduchosti, která je podpořena pracovitostí na straně jedné, náročností a důsledností na straně druhé je krása. Jako byste mi " z duše mluvili". A opět mohu jen potvrdit, začíná to u mládeže. Ne nadarmo se říká: "co se v mládí naučíš..... Toto úsloví platí bohužel i o opačném přístupu. A naprosto souhlasím i s tím, že hlavně jednoduché a samozřejmé věci je občas třeba připomenout. Jsou tak samozřejmé, že se na ně občas zapomene. Pěkný a podnětný článek v dnešní bouřlivé době. SMCitace

Belmondo (04.03.2010 (09:29:41))

Chlapci beru vás do svého vysmívaného klubu "NE vše co je staré je špatné"!Citace

Petr Dostál (04.03.2010 (07:56:10))

To: Jerry Flash Máte naprostou pravdu. V článku jsem to sice neuvedl, ale ptal jsem se na to a skutečně většina jsou i návyky z mládežnických kategorií. Zejména chování hráč - trenér. Také s vámi souhlasím, že to není "nic nového pod sluncem". Přesto je dobré si tyto záležitost i připomínat. Někdy mi totiž připadá, že my stále hledáme za cizím úspěchem něco složitého (taktiky, techniky, systémy...) a nechceme si přiznat, že je to pouze tím, že je ten druhý pracovitější... Jak jsem nedávno četl v jednom článku o M. Sáblíkové: "Nevadí mi, že mám čtyřikrát těžší brusle. Nakonec stejně bude rozhodovat, kdo pracoval nejvíc a nejlépe..."Citace

Jerry Flash (04.03.2010 (07:00:59))

Umíme to také Je s podivem, jak jsme překvapeni, co vše v tom zahraničí dělají. Byl jsem svědkem několika diskusí se zahraničními špičkovými trenéry a mohu potvrdit, že ve většině témat nic nového pod sluncem. Uvedu několik příkladů, které se týkají i tohoto příspěvku. Pokuty … tresty formou posilovacích cvičení (a nejenom) již zažil můj děda na základní škole, podíl na „samosprávě„ družstva praktikoval na začátku minulého století pan Mérande (tzv. Mérandova koncepce) a je samozřejmostí v přípravě našich pedagogů. Stejně tak reciproční didaktický styl, kdy hráči ve dvojicích střídavě přebírají roli trenéra a hráče s opravováním chyb (pan prof. Dobrý 70-léta) a tak dále mohu jmenovat další a další příklady. Chci jenom říci, že to, co je zavedeno u zmíněného družstva není záležitost í systému v tomto družstvu dospělých, ale systémem (výchovou) od mládežnického věku (vím o čem mluvím, jezdil jsem za německým volejbalem 15 let). Takže trenéři dospělých, ani se o to nepokoušejte a přenechte to na trenérech mládeže. Jde pouze o snahu (nebo ochotu) aplikovat to co máme „doma“ do praxe.
Těším se na další příspěvek, který mě překvapí a děkuji za snahu autora přiblížit nám volejbalové dění ve světě.Citace