Tokyo 1964: Za medailí do Údolí koní

Podrobnosti

Petr Dostál,

22. Leden 2010

Zobrazeno: 1192

Komazawa je v olympijských dnech cílem desetitisíců Tokijců. Zvědavost je táhne k největšímu sportovnímu parku Japonska, komplexu hřišť, stadiónů a hal, sestavených s trávníky, mosty, fontánami, nástupišti a autobusovým nádražím v architektonický celek, jehož mohutnost (42 hektarů), krása (fotbalový stadión a krytá aréna jsou nevšedními díly sportovní architektury) a modernost (plochy kol fotbalového hřiště jsou pokryty umělou zelenou hmotou) budí v člověku touhu strávit tu celé dny.

Na postávání u fontán nebo květin, u olympijského ohně, který hřeje po větru, na studium typů japonské mládeže není čas. Prodíráš se davem k vchodu velké haly. Dunivé údery míčů do podlahy je slyšet i venku. Poprvé v historii olympiád je zařazena odbíjená do programu her. Olympijskému předsedovi Mr. Brundageovi se to nelíbí. Nemá rád kolektivní sporty. Nejraději by vyhnal fotbalisty, košíkáře a volejbalisty z her. Ani se na ně nejde podívat. Ctí jen individualistické sporty a nadhazuje otázky o rozdílu v hodnotě medailí. Oceňuje daleko víc medaili lodivoda jachty než smečaře volejbalového mužstva.

Bojovníkům pod vysokou sítí, kteří se v potem prosáklých tílkách vrhají k zemi, aby zachytili míč sražený jako kladivem, a vzápětí skáčí s napjatými pažemi vysoko nad síť, to nevadí. Na olympijských hrách nejde jen o medaile. Jde o přátelské setkání nejlepší mládeže světa. Čím víc jí bude, čím větší budou olympijské vesnice, tím silnější bude sama olympijská idea. Deset mužstev je v soutěži, československý tým mezi nimi. „Musíme být nakonec aspoň mezi prvními šesti,“ říkají svěřenci prošedivělého trenéra Josefa Brože, který je ztělesněním klidu a rozvahy. „Šest prvních míst přináší body do konečného pořadí výprav, šest prvních dostává olympijské diplomy.“

Už první soupeř je těžký: Maďarsko. Josef Labuda, jeden z nejlepších smečařů mužstva, leží v nemocnici. Žloutenka. Jeho jedenáct kamarádů vidí na hřišti Jen míč, ať létá kdekoliv: vyhrávají těsně 3 : 2. Trenér Brož: „Zdálo se, že vyhrajeme 3 : 1. ale promarnili jsme třetí sadu hrubými chybami. Teď už bude mužstvo bojovat klidněji a s větší sebedůvěrou.“ Druhý den stálo mužstvo na hřišti proti Bulharům. Znovu tvrdý soupeř - a opět těsná výhra 3 : 2. Trenér Brož: „Dramatický, vyrovnaný boj. Mužstvo povzbudila zpráva o vítězství Hanse Zdražily. Dověděli jsme se o něm po čtvrté sadě. Chlapcům to dodalo chuti a bojovnosti. Teď hrajem s Japonskem. Vítězství by nás velmi přiblížilo k hranici olympijských medailí.“

Japonci přinesli do odbíjené svou kočičí mrštnost a neumdlévající bojovnost. Ani menší tělesná výška jim nevadí. Ostatně jsou mezi nimi mladíci z Ostrova Hokkaido, kde žijí vysocí lidé, potomci starého národa Ainů. Rozohněný československý tým poráží Japonce 3 : 1 „Soupeř byl lepší než maďarské nebo bulharské mužstvo. Ale už jsme se zbavili nervozity a jsme na vítězném tažení. Během hry nám neobyčejně pomohli naši fotbalisté. Svým pokřikem dovedli přehlušit celé hlediště haly, které bouřlivě fandilo Japoncům,“ říká Josef Brož.

Té noci zněl autobus, který se vracel s oběma mužstvy z Komazawy do vesnice, radostným pokřikem a písničkami. „Zítra máme volno a pojedeme s vámi do Omije, oplatíme vám pomoc,“ slibovali Brožovi svěřenci fotbalistům.

Po jednodenním oddechu se vynoří na hřišti nejtěžší soupeř, sovětské mužstvo. Neprorazitelné v posledních letech. Ale nikdy nebylo tak blízko prohře, jako v střetnutí s chlapci v modrých úborech. Dvě a čtvrt hodiny trval zápas dvou nejlepších týmů turnaje. Sovětský vyhrál 3 : 2. „Vítěz tohoto boje právem zaslouží zlatou medaili,“ řekl trenér nervově vyčerpaný neméně než hráči.

Bylo třeba přehlédnout situaci. Tři vítězství, jedna prohra. Není ještě nic ztraceno. Ale už nesmíme prohrát. Zejména ne s Rumuny. Bojová morálka týmu je stále vysoká. Dochází k očekávané výhře nad volejbalisty Brazílie a pak boj s Rumunskem, které v minulých letech poráželo tým z Československa. Šlo o mnoho. O stříbrnou olympijskou medaili, o rehabilitaci ve sportu, který jsme přijali za vlastní. V zápase, kde se střetly nejlepší prvky volejbalové hry, prohráli Rumuni 1 : 3. Porazit Holandsko a Jižní Koreu nebylo už pak těžké. Všech dvanáct spolubojovníků dostane stříbrnou medaili. Labudovi ji přinesou kamarádi k nemocničnímu lůžku.

Než zápas skončí, sestaví japonská studentka, která je průvodčí autobusu, štíhlý svazek květů. Dílo smyslu pro krásu, výtvor dovedných rukou, školených v ikebaně - v umění, jak sestavovat a splétat květy v kytice. S úsměvem podává květiny sportovcům z daleké země.

Loučíme se s Komazawou. Poslední pohled na sportoviště v zeleni a -  na neshledanou Údolí divokých koní…

---

RSS

Belmondo (25.01.2010 (11:09:09))

Čau Bigu Kamaráde, dělám ty fógly a ti, dokud jim to vyloženě nenařídím, že je tu něco zajímavého, tak sem nepáchnou. A druhá věc je ta, že to je už jiná generace. My když už jsme mohli něco takového realizovatt, tak jsme s tou holkou museli chvíli chodit. Teď je to naopak. Ahojki. JefCitace

BigCoach (25.01.2010 (09:34:40))

Belmondovi Četl jsem zprávu o té studii na Seznamu ještě než jsi to poslal sem, ale všiml jsem si, že se tu množí různé pohádky a alegorie, které přitáhnou spoustu malých adeptů volejbalu, tak jsem nechtěl tak choulostivé téma moc rozmazávat.Čau BCCitace

Belmondo (25.01.2010 (04:31:17))

Čau Bigu chtěl jsem jen doporučit! Měnit pozice a vystříhat se tak nebezpečí. Asi jsi nepochopil. Takže tak polopaticky. Měj se. BCitace

Jakub Novotný (22.01.2010 (14:24:53))

Clanek Dobrej, libilo se mi toCitace

BigCoach (22.01.2010 (13:23:48))

Belmondovi Čau Věnomíre, tu otázku na karpály jsem Petrovi položil tady asi před dvěma léty v souvislosti s jedním naším "fóglem-liberem-prstypřijímačem", který v 19 podstoupil operaci.Nedávno jsem si na to vzpomněl v souvislosti s článkem o overbalech na cvf a obavami p.učitele, PJ znovu vysvětloval. Hezký víkend i Tobě.BCCitace

Petr Dostál (22.01.2010 (13:16:24))

Foto Dle popisku v knize pochází fotografie ze zápasu proti SSSR. Bohužel zde nejsou uvedena jména našich, ale po delším pátrání v dalších zdrojích (různé dobové fotografie, které mám z té doby k dispozici) jsem nalezl pár informací. Naši mají dlouhé rukávy. Číslo 11 měl Schenk, 6 Kop, 12 Toman, 5 Musil, 9 Golián. Hráče v pádu nejsem schopen identifikovat. Doufám, že to stačí.Citace

Belmondo (22.01.2010 (13:14:34))

Čau Bigu Díval jsem se na svazové stránky a tam jsi se ptal Petra Judy ohledně problému karpánalního tunelu. Bylo ti odpovězeno a já jenom dodávám: "Dříve byl syndrom karpálního tunelu záležitost í především žen, nyní se ale statistiky vyrovnávají. Což odborníci právě přikládají tomu, že muži více souloží. Jedná se především o takové milostné polohy, kdy je muž aktivnější a souloží nad svou partnerkou a tedy mnohem více zatěžuje své ruce i zápěstí.
„Pohlavní styk může vysvětlit nárůst všeobecného výskytu syndromu karpálního tunelu, který v posledních letech vidíme, protože sex je nejrozšířenější aktivita, při níž se používají stejně obě ruce,“ napsal Zenian.
Syndrom karpálního tunelu vzniká nadměrným tlakem svalů na nervy jdoucí z paže do ruky. V zápěstí dochází k zaškrcení nervu, jehož následkem se pak projevuje bolestivost, brnění a strnulost. Nejvíce o sobě dává tento syndrom vědět hlavně v noci." Hezký víkend. B.Citace

BigCoach (22.01.2010 (12:11:41))

Toókiyjó Bývalá svěřenkyně, dnes japanoložka, mi napsala doslova toto: "Použijeme-li standardní fonetický přepis japonštiny do latinky, pak je správně Tokyo. Česky by se prostě napsalo Tókjó . Bohužel zkomolený název Tokio je ukrutně zažitý a užívá se nejčastěji, z toho pohledu je normě, jakkoli nesprávné blíž Tokio." Tak si lidi vyberte...Zdraví BCCitace

Franta Srbek (22.01.2010 (10:39:25))

nepoznávám - osvítit tvář!!! V tom roce mi bylo 18. Později jsem proti některým z nich hrál, takže bych je mohl poznat, ale ta fotka mi umožňuje domnívat se, že č.11 je Pavča a č. 12 je Láďa Toman. Ostatní si netroufám hádat. Ostatně se v té době tradovalo, že jsme s Rusy prohrávali 0:2.Toman/nehrál/ údajně chytil Brože pod krkem a nepustil ho dokud mu neslíbil, že jej pošle na plac. Po příchodu Tomana jsme srovnali na 2:2. Ví někdo co je na tom pravdy?Citace

Petr Dostál (22.01.2010 (10:26:06))

Tokyo x Tokio O správnosti některého z výše uvedených tvarů jsem nebyl přesvědčen, proto jsem použil přesný text z knihy. Předpokládám, že v roce 1965 se to psalo takto a bylo to správně.Citace

MG (22.01.2010 (09:57:43))

Tokio Podle všeho je Tokyo oficiální název i název v cizích jazycích, to jen zas nějaký chytrák v češtině přišel s Tokiem a prosadil ho jako dominantní tvar, a tak jsou v češtině momentálně správně tvary oba. Když ale hledáte, tak najdete i v cizích jazycích případy s měkkým "i", byť nejsou tak časté, jde prostě o problémy s transkribcí, kterých si užívám u arabštiny a to mi bohatě stačí - takže do japonštiny se pouštět nebudu. Hezký den.Citace

Bob (22.01.2010 (09:34:44))

repre Družstvo na olympiádě 1964: Václav Šmídl, Josef Šorm, Ladislav Toman, Karel Paulus, Boris Perušič, Pavel Schenk, Petr Kop, Josef Labuda, Josef Musil, Milan Čuda, Bohumil Golián, Zdeněk Humhal, trenér - Josef Brož
Kdo je na fotce nevím ani náhodo u! Dokonce ani to jestli jsou naši před nebo za sakem.
Neposílám Ti to na mail protože nejsem lačný výhry a přeci jen to mám k Vám pěkně daleko a navíc fandím jinému týmu. Ale mám v družstvu jednoho "fógla", který je do DHL celkem zblázněn . Má doma dres DHL a dokonce se už párkrát sbalil, sednul na vlak a víc jak 250 kiláků se trmácel na zápas do Ostravy.Citace

Belmondo (22.01.2010 (08:44:55))

Ahoj Bobe nechtěl jsem to už dále jitřit, ale zkusím napsat na Tvou odpověď ještě jednou svůj názor. Víš, pokusím se napsat ze svého pohledu proč komunikace mezi námi asi vázne. Asi zákonitě, protože máme k problému jiný přístup. Píšeš něco v tom smyslu, stačilo počkat do rána, požádat o klíč. Jak bych slyšel některé mé spoluhráče, kteří se vydali na politickou dráhu a dotáhli to dosti vysoko. Víš, Jefe, máš problém, musíme to „pořešit“. Do háje zeleného, já, který dennodenně musím pořešit xy problémů v práci i třeba s těma foglama, tak bych byl brzo v prdeli, kdybych to "pořešoval" hodinu a půl místo toho, abych to vyřešil za deset minut!!!. Jednak bych nevyřešil nic, protože bych musel počkat do zítřka, svolat k tomu komisi, která by jmenovala podkomisi, která by té komisi zadala úkol a oslovila ve výběrovém řízení firmy, které by v jiném výběrovém řízení oslovila jiné firmy, které by té úvodní komisi stanovily nárok na finanční odměnu. V mém případě to řeším opravdu třeba nestandartně a naseru se tam, kde nemám, ale není to proto, abych se nějak zviditelnil, ale že třeba máme problém a mám zájem, třeba jenom trošku ho pomoci vyřešit. I když mi připadá čím dál více ta moje snaha marná, přece jenom bojuju. Třeba podle Tebe i neférovými prostředky. Víš co je zajímavé. Ten článek od Petra byl hezký, čtivý, trochu nostalgický. Ale reakce je ne o něm, ale o naší diskusi. A abych Tě uklidnil a nebyl úplně mimo mísu. U článku Petra z Tokia (nebo Tokya) /co je správné, ale teď to myslím vážně, že by třeba obě možnosti?, co na to Ty Míšo, jako jazykový expert?/ je uvedena fotka z OH 1964. Kdo mi nejdříve napíše na adresu veno.merta@seznam.cz jména všech našich reprezentantů na té fotce s tím, že např.č.11 je ten a ten atd. vyhraje: pokud bude tady z ostravska: pernamentní vstupenku na utkání play-off mužů VK DHL, jestli bude odněkud „zpovzálí“ tak mu pošlu nějaké upomínkové předměty VK DHL Ostrava. JefCitace

Bob (22.01.2010 (07:25:10))

pro tomka: odpověď na otázku v poslední větě: Proč čekat tři týdny? Stačilo počkat do rána a říct si o klíč. Stačilo napsat - mám téma na diskuzi. Určitě by nedělní téma mohlo být o cestě do Spaly a otázkách pro ně diskutovat místo diskuze o signálech. Signály by třeba počkaly. Ale mzrzí mne, že jsem vyprovokoval negativní reakce. Mě jen vadí, že někdo naprosto vědomě porušuje pravidla. Pravidla, která nejsou nijak vynucovaná, pravidla o jejichž dodržování byl "jenom" požádán. Ostatním se omlouvám. Protože nyní jsem to já, kdo rozvíjí diskuzi mimo téma :-(Citace

tomek n (21.01.2010 (23:52:43))

Pohádky Taky často chodím kolem obchodu pana Hajdy. Ne vždy mi to vyjde o víkendu – často (a zdaleka nejsem sám) bývám mimo město – ale ve všedních dnech se většinou zastavím i víckrát denně, prostě proto, že to za to stojí. Ano, pan Hajda je poctivý obchodník a nemusí se o své zákazníky bát. A nejen že má spoustu zákazníků, má i dost kvalitních obchodních partnerů, kteří mu s tou výkladní skříní vydatně pomáhají. Každé ráno je překryta včerejší výzdoba, kolemjdoucí mohou aranžmá doplňovat, v každou denní dobu výkladní skříň vypadá trochu jinak, prostě paráda. Vůbec nevadí, že pan Hajda býval dříve učitelem, a jako takový se snaží kolemjdoucí a zákazníky trochu vychovávat – třeba tím, že je nabádá, aby ctili téma aktuální výzdoby. Jenom mi přijde škoda, že s tou dřevěnou nástěnkou to tak úplně nedopadlo. Jednak ji neumístil kousek od své výkladní skříně, ale přímo do ní. A pak taky, dřevěná nástěnka se aktualizuje o víkendu, kdy jsme mnozí na cestách, a třeba hned v pondělí ji překryje pan Truhlář – ten, co vždy přiloží nějaký ten kulomet nebo model tanku. Pak se občas paradoxně stává to, co pan Hajda nechce. Kolemjdoucí zběsile přeskakují z tématu na téma. Totiž, někdy výzdoba tak osloví, že by se mohla přínosně doplňovat třeba dva týdny. Nebo by se skvostně dala doplnit výzdoba, která tady byla před třemi měsíci. Ale kolemjdoucí nedoplní, protože dnes je ve vrchní vrstvě něco úplně jiného. A kdyby doplnili, kdo by si toho všiml? Jak by zjistil, že dva týdny stará výzdoba, schovaná někde v obchodě, byla skvěle doplněna? Mně by se líbilo, kdyby ta dřevěná nástěnka byla umístěna opravdu vedle výkladní skříně a kdyby byla přece jen trochu modernější. Víte, taková ta jak se dneska vyrábějí. S přihrádkami a na každé z přihrádek je automatická signalizace, která oznamuje, kdy do ní byl naposled vložen leták. Svou přihrádku by mohl mít pan Funés, kdo by nechtěl, nenahlížel by tam, kdo by chtěl, po zablikání signalizace by si přečetl nový leták. Ano, pan Funés opravdu nectí pravidla pana Hajdy a pan Hajda jako obchodník má právo, nastavit si pravidla pro svou výkladní skříň. Jenže pana Funése chápu. Má leták s akční nabídkou. Někoho by nabídka oslovila, někoho ne. Co má pan Funés dělat? Počkat, až bude jeho leták odpovídat tomu, co bude na dřevěné nástěnce třeba třetí únorovou neděli?Citace

Honza :-) (21.01.2010 (11:10:42))

Bobe, Bobe Pro Boba "Hlava: část těla, která člověku neustále překáží"Citace

MG (21.01.2010 (11:07:15))

Metafora Metafora krásná až přepychová, ale iluze si nedělejme, sem taky chodí jen ti, "co vědí", i kdyby byla výloha sebehezčí.Citace

Belmondo (21.01.2010 (10:28:28))

Máš vlastně pravdu Bobe! Takže jak praví kniha knih o těch perlách? Tím považujte mou prosbu o nějaké otázky za bezpředmětnou. Velice se omlouvám za nějakou snahu pomci i třeba takovým způsobem našemu volejbalu. Mějte se tu pěkně. Ahoj někdy někde už jen na kurtu. Věnomír Merta. Bez trpkosti, bez "bouchnutí" sazí, prostě jen tak, Bobe.Citace

Bob (21.01.2010 (10:03:32))

Pohádky Byl jednou jeden pracovitý človíček, třeba pan Hajda. Svojí pílí se dopracoval k tomu, že si otevřel obchod u nádraží s krásnou výkladní skříní. Pěkně se o ni staral, tu svoji výkladní skříň, občas si pozval nějakého aranžéra, jindy ji vyšperkoval sám. Lidi chodili okolo, zastavovali se, občas prohodili pár slov. Jeho známý z mládí, podobně pracovitý pan Funés chodil okolo a všiml si toho zájmu lidí. A tak jednou ho napadlo: " Ty moje letáky tady v Prdelkovicích", jak sám s oblibou říkal, "stejně nikdo nečte. Vylepím je k Hajdovi na výkladní skříň. Stejně si nekonkurujeme, tak mu to nebude vadit. Stejně tam v rožku nějací vietnamčíci vylepují svoje letáčky na právé omegy." A tak paní Hajdová pravidelně sloupávala letáčky z výlohy, leštila ji zvenku a pan Hajda ji upravoval zevnitř. A protože mu letáky pana Funése připadly zajímavé, nechal časem udělat kousek od své výkladní skříně pěknou nástěnku. Takovou tu dřevěnou s dvířky a prosklenou. A slíbil panu Funésovi, že mu tam bude vyvěšovat ty jeho letáčky. A taky jiným, pokud budou mít stejně zajímavé věci. A tak to chvíli fungovalo, pan Hajda měl zase svoji pěknou výlohu a jen paní Hajdová občas sloupala letáčky na kabelky od Gucciho z Číny.
Jednoho dne pan Funés dostal nápad. "To musí všechny nadchnout!". Rychle připravil leták a protože byl muž činu, sedl na vlak a půlnoční lokálkou dorazil k nástěnce u nádraží. Jenže ta byla zamčená. "Co teď? O kus dál je plakátovací plocha. Jenže ta je přeplácaná plakáty. Tam si toho ale nikdo nevšimne! Pan Hajda by sice ráno nástěnku otevřel, ale přece když už se sem trmácím půlnočním expresem...". Tak pan Funés vylepil svůj plakátek opět doprostřed výlohy.
Toho dne ráno paní Hajdová práskla hadrem do kýblu a zařvala na manžela: "Já už to sundávat nebudu!".
Od té doby přibývají na Hajdovic výloze různé letáky a sdělení. Nikdo je nesundává a také už se lidé nezastavují a u výlohy. Vždyť vypadá jakta plakátovací plocha vedle. Takových je všude dost! A jen ti co doopravdy vědí, vejdou dovnitř a ostatní už si ani nevšimnou ušmoulané výlohy...Citace

Belmondo (21.01.2010 (08:30:48))

Pro Perta dostála Čau Petře. Zdenek mi samosřejmě prostor dal a já v minulém roce ve třech pokračováních popsal situaci v polském mládežnickém volejbalu dosti obšírně. Teď jsem měl na mysli to, že by třeba někdo měl nějaké specifické otázky. Z toho důvodu (a nejen z toho) jsme tam jeli, po zápase zašli za trenérem Spaly (mimochodem bylo to tzv. družstvo "mladší" /93-94/, oni hrají v soutěži odpovídjící naší 2. lize a vyhráli 3:1 a zeptali se zda by mu nedělalo problém, zda bychom shromáždili nějaké dotazy, Jirka Mach by je přeložil do polštiny, poslali mu je, oni odpověděli, Jirka přeložil do češtiny a "pověsil" to tady někde i za přisopění Zdenka H. Takže Bobe, třeba mimo mísu, ale na základě toho co píšeš si dovoluji citovat ze semináře J. da C. " Velmi jsem o tom uvažoval a přemýšlel a musím konstatovat, že až příště budu požádán /je fak, že já požádán nebyl, ale chtěl jsem něco pro ten náš volejbal z vlastní iniciativy něco málo přinést/ o nějakovou takovou analýzu, tak se vám na to pánové vyseru." Konec citátu. Jinak i tobě Bobe příjemný den. Já z toho Polska přijel pozdě v noci, takže abych se dostal domů, musel bych si vzít taxi. Tak jsem šel do práce. no a tam, promiň Bobe, jsem napsal tu mimomísovku. B.Citace