Zlatý fond metodiky
pouze pro členy klubu
Dojmy z Paříže
- Podrobnosti
- Petr Dostál,
- 06. Listopad 2009
- Zobrazeno: 1183
Pracovní povinnosti mě před nedávnem zahnaly na třídenní jednání do Paříže. Den před odjezdem jsem si pohrával s myšlenkou, podívat se na internet, jestli náhodou nehraje Paříž. Do této doby jsem o francouzské lize nevěděl vůbec nic detailního a tak po návštěvě internetových stránek pařížského klubu jsem se, ke svému obrovskému překvapení, dozvěděl, že se hraje teprve druhé kolo, že hracím dnem je úterý, že Paříž hraje doma a že v prvním kole podlehla Narbonne 1 : 3. Rozhodnutí bylo velice rychlé, když se mi podaří dostat se včas na hotel, tak určitě vyrazím. Úterý bylo pracovně dost náročné, přesto se mi podařilo dostat se na hotel více než dvě hodiny před začátkem zápasu. Rychle jsem se převlékl a uháněl na metro. Vybaven plánkem Pařížského metra a mapkou s cestou od zastávky metra k hale jsem vyrazil. Z hotelu, který se nachází asi tři sta metrů pod katedrálou Sacré-Coeur na bulváru, kde o několik set metrů dál najdete Pigale nebo známý Moulin Rouge, jsem to měl asi dvacet zastávek na konečnou (Porte d´Orléans). Nejprve jsem z té vzdálenosti měl trochu obavy, ale manželka, která ve Francii nějakou dobu studovala a právě tuto trasu metra často využívala, mě ujistila, že to nebude trvat déle než čtyřicet minut, což se také ukázalo, jako přesný odhad. Z metra jsem si udělal procházku podél Pařížské univerzity a během asi patnácti minut jsem byl na avenue Pierre de Coubertin, před fotbalovým stadionem Stade Charléty. Celou cestu jsem bedlivě sledoval okolí, jestli někde neuvidím nějaký plakát, ale bohužel nic. A to ani u stadionu. Trochu jsem znejistěl, jestli jsem tady vůbec správně ...Pracovní povinnosti mě před nedávnem zahnaly na třídenní jednání do Paříže. Den před odjezdem jsem si pohrával s myšlenkou, podívat se na internet, jestli náhodou nehraje Paříž. Do této doby jsem o francouzské lize nevěděl vůbec nic detailního a tak po návštěvě internetových stránek pařížského klubu jsem se, ke svému obrovskému překvapení, dozvěděl, že se hraje teprve druhé kolo, že hracím dnem je úterý, že Paříž hraje doma a že v prvním kole podlehla Narbonne 1 : 3. Rozhodnutí bylo velice rychlé, když se mi podaří dostat se včas na hotel, tak určitě vyrazím. Úterý bylo pracovně dost náročné, přesto se mi podařilo dostat se na hotel více než dvě hodiny před začátkem zápasu. Rychle jsem se převlékl a uháněl na metro. Vybaven plánkem Pařížského metra a mapkou s cestou od zastávky metra k hale jsem vyrazil. Z hotelu, který se nachází asi tři sta metrů pod katedrálou Sacré-Coeur na bulváru, kde o několik set metrů dál najdete Pigale nebo známý Moulin Rouge, jsem to měl asi dvacet zastávek na konečnou (Porte d´Orléans). Nejprve jsem z té vzdálenosti měl trochu obavy, ale manželka, která ve Francii nějakou dobu studovala a právě tuto trasu metra často využívala, mě ujistila, že to nebude trvat déle než čtyřicet minut, což se také ukázalo, jako přesný odhad. Z metra jsem si udělal procházku podél Pařížské univerzity a během asi patnácti minut jsem byl na avenue Pierre de Coubertin, před fotbalovým stadionem Stade Charléty. Celou cestu jsem bedlivě sledoval okolí, jestli někde neuvidím nějaký plakát, ale bohužel nic. A to ani u stadionu. Trochu jsem znejistěl, jestli jsem tady vůbec správně, ale hned po vstupu do areálu jsem se ocitl u prosklené stěny, skrze kterou bylo vidět 10 - 15 metrů dolů do sportovní haly, kde už se rozcvičovali všichni volejbalisté. Po chvilce pátrání jsem objevil i vstup, který se pro návštěvníky otevřel až ve čtvrt na osm (od osmi se mělo hrát). U pokladny jsem využil své skvělé znalosti angličtiny a svých mimořádných komunikačních dovedností (zdvižený palec pravé ruky a slovo „one“, na což pokladník zareagoval stejně kvalitně slovem „fifteen"), zaplatil 15,- Euro za lístek, dostal (jako všichni ostatní) dva papíry s nakopírovaným programem zápasů Paříže a soupiskami družstev, hrací karty s portréty hráčů (sezona 08/09) a přívěšek na klíče s emblémem Paris – Volley. Sportovní hala není nijak obrovská, odhaduji, že se v ní nachází tak tisíc míst k sezení (maximálně dvanáct set). Lístky nejsou na sedadlo, takže si každý může sednout, kam chce nebo zůstat stát opřený na ochozu. Prvnímu domácímu zápasu sezony přihlíželo, k mému zklamání, tak maximálně 300 diváků. Není to moc, ale i tak dokázali místní fanoušci udělat velmi dobrou atmosféru (hlavně ve chvílích, kdy Paříž vyhrávala). Mile mě překvapilo, že se v hale na stěně za kurtem nachází velká vlajka naší republiky a že nejoblíbenějším hráčem domácích (alespoň podle množství fanoušků v dresech s číslem 10) je bezkonkurenčně Jiří Novák. Po mírných zmatcích se špatně seřízenými hodinami v hale se začalo hrát. V prvním setu se Paříži moc nedařilo. Montpellier se rychle ujalo vedení, které už nepustilo (19:25). Začátek druhého setu vypadal podobně jako první set, přesto se pařížští volejbalisté v průběhu setu dokázali zvednout, hra se vyrovnala a začal boj o každý míč. Po vyrovnané a dramatické koncovce pařížští volejbalisté vítězstvím 25:22 vyrovnali stav utkání na 1:1. V tu chvíli nastal pro mě dost překvapivý moment. Obě družstva odkráčela na desetiminutovou přestávku do šaten a všichni (téměř všichni) fanoušci vyrazili ke stánku nakoupit občerstvení nebo ven z haly na „kouřovou“. Po deseti minutách se pokračovalo dál. Následující třetí set byl asi nejvyrovnanější a stejně jako set druhý, i tento dospěl do dramatické koncovky. Bohužel pro Montpellier i tento set skončil vítězstvím Paříže 25:23. Poslední set byl vyrovnaný pouze do poloviny, hráči pařížského klubu od poloviny setu začali soupeře přehrávat a ten již v koncovce nenašel sílu vzdorovat. Poslední set tak skončil 25:19. Nutno říci, že všichni tři naši hráči (Novák, Smrčka – Paříž a Hudeček – Montpellier) se představili ve velmi dobrém světle oba kapitáni (Novák, Hudeček) předvedli kvalitní stabilní výkony a Štěpánovi podle mého názoru zápas vyloženě vyšel. Na obou družstvech byla ještě znát nerozehranost na začátku sezony, což se projevilo větším počtem nevynucených chyb, občasnými zmatky a poměrně častými delšími sériemi bodů na každé straně. Zajímavé bylo srovnání obou trenérů, zatím co trenér Montpellier nedával své emoce příliš najevo, pařížský trenér Mauricio Paes emocemi doslova přetékal a většinu zákroků prožíval, jako by je sám právě uskutečnil. Co mě také zaujalo, byla velmi kvalitní hra v poli. Pro hráče je naprosto přirozený jev, že míč velmi často během rozehry přeletí síť 4 – 5 krát. Moc se mi nelíbil způsob odbití pařížského nahrávače do zón I a II (prsty za hlavu), občas mi to připomínalo spíš plážový volejbal. Trochu jsem byl překvapen z realizačních týmů. Čekal bych práci se statistikou, přítomnost notebooku na lavičce, ale ve skutečnosti to probíhalo tak, že na lavičce byl kromě hlavního trenéra pouze asistent s papírem, který si dělal občas nějaké poznámky. Předpokládám, že šlo o sledování distribuce nahrávky a směrů útoku z jednotlivých zón. Všiml jsem si však, že většinou, když se blokař (nejčastěji Štěpán Smrčka) dožadoval nějaké informace, tak asistent pouze pokrčil rameny a zakroutil hlavou. Poslední věc (bylo by jich určitě ještě mnoho, ale už takhle je článek dost dlouhý), u které bych se rád ještě pozastavil, je vstupné. Na běžný ligový zápas a na Francouzský pohár je 10,- Euro, na ligové zápasy proti vybraným soupeřům (Cannes, Poitiers, Tours, Tourcoing, Montpellier) a Evropské poháry 15,- Euro a na zápasy play-off 20,- Euro. Při představě, že na čtvrtý finálový zápas loňského play-off naší soutěže Č. Budějovice x Kladno přišlo podle i-dnes 2500 diváků by člověk došel k velmi zajímavým číslům. Chápu, že v takovém případě se opravdu vyplatí „hrát pro diváky“ a bojovat až do konce play-off?
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz
OLC Systems, s. r. o. - tvorba www stránek
autor článků:
Luboš Bednář
- Zpravodajství ze soutěží
- Naši hráči v zahraničí
- Glosování událostí
autor článků:
Zdeněk Haník
- Trenérské tipy
- Aktuality z vrcholného volejbalu
- Reakce
- Trendy světového volejbalu
autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač
- Trenérské tipy
- Lékařské aspekty volejbalu
- Tipy pro kondiční trénink
- Překlady ze zahraniční literatury
- Mentální trénink
autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák
autor článků:
Jakub Novotný
- Volejbal očima hráče
- Hráčské zkušenosti
- Zajímavosti ze zahraničních lig
SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka
NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec









RSS