Zlatý fond metodiky
pouze pro členy klubu
Balon
- Podrobnosti
- Pavel Plzák,
- 17. Únor 2011
- Zobrazeno: 1002
Všechno je tak jako jasné. Po řadě různých změn a úprav ustálené a vychytané. Rozměry hřiště, sako a jeho výška, přední a zadní zóna, počet hráčů, střídačky, libero, pravidla, rozhodčí, balon. Všechno to má své detaily, drobné nuance, do sebe zapadající souvislosti, vzájemně související parametry. A z těch vycházejí ti, kteří se snaží za pomoci špičkové techniky, technologie, hardware a software vykoumat, jak tu kterou volejbalovou činnost co nejlépe naučit a zvládnout, pokud možno tak, aby jejich družstvo bylo nejlepší na světě. To znamená zvládnout to tak jako ti nejlepší a pokud možno přijít na nějakou fintu či nápad, který by oni neuměli a v rozhodující chvíli je trumfnout.
Chvilku si lehce zafantazírujme a představme si, že se o to snažíme taky, řekněme třeba v mládeži. Tedy já si myslím, že bychom měli a to i přesto, že stojím na pevné zemi, tedy aspoň se o to snažím. Že náš vybraný mládežnický trenér má k dispozici výjimečný výběr, dostatečný prostor na přípravu, výbornou volejbalovou hlavu, cit i tu špičkovou techniku. V první řadě se bude snažit ten svůj špičkový výběr naučit volejbalovému umění tak, aby jej zvládalo srovnatelně s těmi nejlepšími v jeho věkové kategorii. Co k tomu bude využívat? No přece volejbalové hřiště s jeho správnými rozměry, síť, volejbalová pravidla a balon. Mičudu, šišku, šlupku, kouli, míč, prostě balon. Jaký balon? Ten se kterým se připravují ti, kterým se chce vyrovnat? Ten, se kterým se jim bude snažit v zápase vyrovnat a ve finále je ještě trumfnout? Ne, ten ne. Proč ne? Prostě proto!
Všechno je tak jako jasné. Po řadě různých změn a úprav ustálené a vychytané. Rozměry hřiště, sako a jeho výška, přední a zadní zóna, počet hráčů, střídačky, libero, pravidla, rozhodčí, balon. Všechno to má své detaily, drobné nuance, do sebe zapadající souvislosti, vzájemně související parametry. A z těch vycházejí ti, kteří se snaží za pomoci špičkové techniky, technologie, hardware a software vykoumat, jak tu kterou volejbalovou činnost co nejlépe naučit a zvládnout, pokud možno tak, aby jejich družstvo bylo nejlepší na světě. To znamená zvládnout to tak jako ti nejlepší a pokud možno přijít na nějakou fintu či nápad, který by oni neuměli a v rozhodující chvíli je trumfnout.
Chvilku si lehce zafantazírujme a představme si, že se o to snažíme taky, řekněme třeba v mládeži. Tedy já si myslím, že bychom měli a to i přesto, že stojím na pevné zemi, tedy aspoň se o to snažím. Že náš vybraný mládežnický trenér má k dispozici výjimečný výběr, dostatečný prostor na přípravu, výbornou volejbalovou hlavu, cit i tu špičkovou techniku. V první řadě se bude snažit ten svůj špičkový výběr naučit volejbalovému umění tak, aby jej zvládalo srovnatelně s těmi nejlepšími v jeho věkové kategorii. Co k tomu bude využívat? No přece volejbalové hřiště s jeho správnými rozměry, síť, volejbalová pravidla a balon. Mičudu, šišku, šlupku, kouli, míč, prostě balon. Jaký balon? Ten se kterým se připravují ti, kterým se chce vyrovnat? Ten, se kterým se jim bude snažit v zápase vyrovnat a ve finále je ještě trumfnout? Ne, ten ne. Proč ne? Prostě proto.
Nemám nic proti Gale. Navíc si myslím, že dnes již ustupující syntetické Galy Pro-line byly na svou dobu vyloženě povedené, na omak velmi příjemné balony. Ani nové desetidílné míče nejsou špatné. Ale nová Mikasa to není! Mezi galovkami a mikasami byl vždycky rozdíl, ale základní parametry obou míčů byly stejné. Teď tomu tak není. Gala je vyrobená z 10-ti panelů, mikasa z osmi, spojení panelů na pólech míče je zcela odlišné a jiná je i povrchová úprava. Od toho se logicky odvíjí i výrazně jiné letové vlastnosti obou míčů. Rozhodně to není o tom, že by nová galovka byla špatná, ale je prostě o dost jiná.
Vraťme se k našemu ambicióznímu repretrenérovi, který cítí, že jeho výjimečně povedený ročník by mohl udělat díru do světa. Samozřejmě má k dispozici i sadu nových Mikas MVA200, se kterými se odehrály OH 2008 v Pekingu a jsou schválené pro všechny oficiální světové soutěže včetně OH 2012 v Londýně. Samozřejmě se je snaží v přípravě používat. Ale omezeně. Proč? Protože hráči hrají soutěže ve svých mateřských klubech s galovkami a v souladu s naším rozpisem soutěží často i se starými galovkami. Významná, dalo by se říci zásadní součást přípravy družstva našeho trenéra je zařazení do republikové soutěže dospělých – ta se ovšem rovněž hraje s galovkami a mikasy jsou tedy pro něj nepoužitelné. Lze úspěšně tvrdit, že díky tomuto detailu není přínos této zásadní části přípravy RD, na některých kolbištích těžce vybojované, stoprocentní.
Když to hodně přeženu, je to jako bychom měli výborné podmínky a spoustu času na přípravu, ale z neřešitelných organizačních důvodů bychom se na halovou akci připravovali na antuce. Jistě, najdou se výjimky jako Martina Sáblíková, které očividný handicap zvládnou, ale v kolektivních sportech jich moc není. Navíc tento nedostatek je rozhodně řešitelný a tudíž zbytečný.
Opakuji, nemám nic proti Gale, navíc je to sponzor našeho volejbalového svazu. Ale chceme-li být konkurenceschopní, měli bychom nejvyšší soutěže hrát se stejnými míči, s jakými se hrají ty světové. Určitě by bylo zajímavé slyšet od Mirka Čady srovnání loňské sezóny, kdy VK Modřanská Prostějov (mimochodem sídlící ve stejném městě jako Gala, a.s.) hrál domácí a evropskou soutěž se dvěma druhy míčů, s tou letošní, kdy dlouhodobě hraje pouze evropské soutěže a připravuje se a hraje jen s jednou značkou balonů. Řekne se „je to jen balon“, ale v dnešní době, kdy „materiál“ hraje ve sportu zásadní roli, už to není pravda. Byla by Šárka Záhrobská na našich artiskách konkurencechopná? Asi těžko a dalších příkladů bychom našli celou řadu. Dneska už výrazně odlišný typ balonu není zase tak malý detail, když na druhé straně vášnivě řešíme zda, jak a proč nám ujíždí vlak. V tomto bodě si jej zcela dobrovolně necháváme ujet. A z tohoto pohledu mi přijde sponzorský příspěvek Galy, a.s. jako sakra malá částka, navíc je tady nezodpovězená otázka, jaké podmínky by svazu, klubům a hráčům nabídla Mikasa
Pavel Plzák, Plzeň 15.2. 2011
A aby som neodbocil od temy, tak ja som zazil este v dobe, ked som s volejbalom zacinal nejake GALY (umela hmota? neviem), ale ked ma este otec trenoval, tak hups na svedsku bednu a pral do nas tie lopty asi z 3 metrov. Zaspominam si iba na zmodrale a nazelenale ruky :-))) som rad, ze uz su tie doby za mnou. Vzdavam dik Gale aj Mikase, inak aky je vlastne rozdiel od novej Mikasy a Galy? Ja som este nemal cest drzat novu GALU. Dik za info vsetkymCitace
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz
OLC Systems, s. r. o. - tvorba www stránek
autor článků:
Luboš Bednář
- Zpravodajství ze soutěží
- Naši hráči v zahraničí
- Glosování událostí
autor článků:
Zdeněk Haník
- Trenérské tipy
- Aktuality z vrcholného volejbalu
- Reakce
- Trendy světového volejbalu
autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač
- Trenérské tipy
- Lékařské aspekty volejbalu
- Tipy pro kondiční trénink
- Překlady ze zahraniční literatury
- Mentální trénink
autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák
autor článků:
Jakub Novotný
- Volejbal očima hráče
- Hráčské zkušenosti
- Zajímavosti ze zahraničních lig
SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka
NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec









RSS