„Řekni, kde ty děti jsou, kde mohou být“

Půjčil jsem si parafrázi textu písničky (v originále Where Have All The Flowers Gone), abych mohl reagovat na článek z před několika týdnů „Šance 2011 aneb Otazníky elementárního volejbalu 1“ Zdeňka Haníka a především diskusní příspěvek Franty Srbka, který v něm píše: Stále mi vrtá hlavou, proč přes všechny Tebou jmenované překážky to vždy a dlouhodobě funguje na některých místech /Ervěnice, Slavia Liberec, Česká Lípa, Prosek, Choceň, Ústí n. Orlicí,Havl.Brod, Dansport - to jen namátkou/ a jiná místa jsou bílými fleky na mapě. Už ani nevím od kdy a jak dlouho na všech možných jednáních, konferencích, zasedáních či seminářích od okresní úrovně až po celostátní slyším nářky na úbytek dětí. Samozřejmě jsem si jej všiml – hrál jsem volejbal od žáků a dobře si pamatuji, jak na šestičlenné plzeňské turnaje mohli všichni zúčastnění přijet tramvají či trolejbusem a že vybojovat si postup z našeho kraje do dorostenecké ligy bylo značkou dobré kvality. Tehdejší situaci v dívkách si přesně nepamatuji, ale jistě byla podobná. Od té doby se změnilo především to, že přibylo těch bílých fleků na mapě. V těch bílých místech ale nijak zásadně dětí neubylo. Ubyli nebo zmizeli volejbaloví trenéři. Ať už zkušení a ostřílení matadoři, ambiciózní nadšenci nebo zapálení pánové a paní Kadeřábkové. Ti, kteří kolem sebe udržují partu podobně smýšlejících lidí s dostatkem sportovních genů, kteří každoročně všemožně naplňují rozpočty, udržují hřiště, zajišťují haly, přesvědčují rodiče, většinu podvečerů a víkendů věnují volejbalu a především nabírají přípravku.

Půjčil jsem si parafrázi textu písničky (v originále Where Have All The Flowers Gone), abych mohl reagovat na článek z před několika týdnů „Šance 2011 aneb Otazníky elementárního volejbalu 1“ Zdeňka Haníka a především diskusní příspěvek Franty Srbka, který v něm píše: Stále mi vrtá hlavou, proč přes všechny Tebou jmenované překážky to vždy a dlouhodobě funguje na některých místech /Ervěnice, Slavia Liberec, Česká Lípa, Prosek, Choceň, Ústí n. Orlicí,Havl.Brod, Dansport - to jen namátkou/ a jiná místa jsou bílými fleky na mapě.

Už ani nevím od kdy a jak dlouho na všech možných jednáních, konferencích, zasedáních či seminářích od okresní úrovně až po celostátní slyším nářky na úbytek dětí. Samozřejmě jsem si jej všiml – hrál jsem volejbal od žáků a dobře si pamatuji, jak na šestičlenné plzeňské turnaje mohli všichni zúčastnění přijet tramvají či trolejbusem a že vybojovat si postup z našeho kraje do dorostenecké ligy bylo značkou dobré kvality. Tehdejší situaci v dívkách si přesně nepamatuji, ale jistě byla podobná. Od té doby se změnilo především to, že přibylo těch bílých fleků na mapě. V těch bílých místech ale nijak zásadně dětí neubylo. Ubyli nebo zmizeli volejbaloví trenéři. Ať už zkušení a ostřílení matadoři, ambiciózní nadšenci nebo zapálení pánové a paní Kadeřábkové. Ti, kteří kolem sebe udržují partu podobně smýšlejících lidí s dostatkem sportovních genů, kteří každoročně všemožně naplňují rozpočty, udržují hřiště, zajišťují haly, přesvědčují rodiče, většinu podvečerů a víkendů věnují volejbalu a především nabírají přípravku.

Nechci ale psát o bílých místech. Změnit jejich barvu z bílé na volejbalovou je složitý problém, na jehož vyřešení v dohledné době bych si nevsadil. Mě zajímají ta místa, z nichž volejbaloví trenéři nezmizeli nebo dokonce přibyli. Zdeněk psal o Frýdku-Místku, Franta jmenoval některé další. Všichni známe kluby, proti nimž hrajeme tradičně, s nimiž se střetávají naše mladší i starší žákyně, kadetky i juniorky v jedné sezóně, stejně jako loni, předloni nebo před 5-ti či 10-ti lety. Když se s nimi v nějaké kategorii nestřetneme, tak proto, že sídlí daleko nebo hrají o soutěž níž nebo výš než my, ale víme o nich, slyšíme o nich nebo se o nich dočteme v přehledu výsledků nějakého turnaje, soutěže či kvalifikace. Někdy jde z jejich družstev strach, jindy je porážíme, ale pořád s nimi jako se soupeři musíme počítat. Proč? Protože pracují systematicky. Jejich systém může mít různé podoby a když vyřadíme ty, jejichž základním systémem je parazitovat na práci okolních klubů, vidíme, že výsledkem systematické práce je vytvoření dobrého jména nejen ve volejbalovém prostředí, ale rovněž v regionálním okolí. A tvrdím, že tyto kluby díky své dlouhodobě vypracované pozici nemají v podstatě žádné zásadní potíže se získáváním mladých adeptů. Tento názor je možná zkreslený tím, že se pohybuji v dívčím volejbale a že náš klub tuto pozici má, ale informace z jiných tradičních mládežnických bašt jsou podobné. Ne že bychom v plzeňské Lokomotivě žádné úsilí při pravidelném náboru přípravky nevyvíjeli, to bych to maloval na růžovo, ale spolupráce se ZŠ, vhodně rozšířené informace o náboru a správné podchycení těch prvních zájemkyň prostě nese naprosto zasloužené ovoce a rozhodně nemáme potřebu někde brečet nad nedostatkem dětí, počítačovou érou, gaučingem či konkurencí tradičních a nástupem dříve netradičních sportů a že jich v Plzni je, to mi věřte. Po pár měsících od otevření přípravky je do ní zapsáno k padesátce 8 až 10-tiletých děvčátek, z nichž jich obvykle přes 30 bývá na trénincích. Tam se jim vždy věnují alespoň 2 trenéři s několika pomocníky z řad rodičů. Na vedlejších hřištích ony i jejich rodiče vidí perspektivu pokračování v nezvykle početném družstvu mladších žákyň, kterým se pravidelně věnuje 3-5 trenérů, vedle 2 donedávna ještě aktivní hráči a dnes již zkušení trenéři pracují na herním projevu starších žákyň, na dalších kurtech se připravují extraligové kadetky a juniorky, vše doplňuje kurt obsazený ligovými ženami se svým trenérem. Troufám si tvrdit, že sedm hřišť ve dvou propojených halách současně plně obsazených volejbalistkami je v této republice naprostým unikátem a současně je odpovědí na otázku z titulku. Jinde třeba nemají možnost trénovat takto pohromadě (ono to taky není zadarmo), ale tam, kde se jejich dlouhodobá činnost zapsala do povědomí okolí a kde se jim daří pro tuto často dost nevděčnou práci získávat dospělé, nemají potíže s náborem dětí, spíš se zdroji, materiálem, prostory, dopravou apod. Volejbalová mapa republiky se samozřejmě mění, takže na místa chřadnoucích volejbalových Střešovic, Ústí n. L., Slavie Praha či VŠ Plzeň se derou velmi dobře začínající Ervěnice, Opava nebo pražská Kometa. Franta Srbek se ptá: „Proč svaz o jmenované oddíly v posledních letech ani nezakopl? Proč jim podobní zanechali činnosti? Jak motivovat další obětavce k práci?“. Teď se mění pravidla, principy a systém svazové podpory z prostředků především MŠMT. Více se dozvíme i na Programové konferenci mládeže. Nezbývá než věřit, že správné záměry a úmysly se z hlav a papíru přenesou i do reality a nebude na místě zakončovat parafrází závěrečného verše z refrénu:

 

Co tu dítek rozkvétá

od jara do léta

kdo to kdy pochopí

kdo to kdy pochopí

 

 

Pavel Plzák, Plzeň 8.11. 2010




vibram five fingers (14.12.2010 (02:06:54))
vibram five fingers This statement does fly when you know the background of a billionaire. Regularly involved in sex scandals, Berlusconi cares little hurly-Bohus incurred, and even says proudly November 2, 2010: "you better have a passion for beautiful women to be gay."
<a href="http://www.vibramfivefinge rsit.com">vibram five fingers</a>
<a href="http://www.vibramfivefinge rsit.com">vibram five fingers shoes</a>
<a href="http://www.vibramfivefinge rsit.com/Vibram-Five-Fingers-Bikila.html">Vibram Five Fingers Bikila</a>
<a href="http://www.vibramfivefinge rsit.com/Vibram-Five-Fingers-Mens.html">Vibram Five Fingers Mens</a>
<a href="http://www.nikeairmax-2011.com">nike air max 2011</a>
<a href="http://www.cheapuggboots2u .com">cheap ugg boots</a>
<a href="http://www.ghdhairstraight enersuk2u.com">hair straighteners ghd</a>
<a href="http://www.ghdhairstraight enersuk2u.com">best hair straighteners</a>
<a href="http://www.ghdhairstraight enersuk2u.com/GHD-Hair-Straighteners.html">Cheap GHD Straighteners uk</a>
<a href="http://www.ghdhairstraight enersuk2u.com/GHD-Hair-Straighteners.html">Cheap GHD Straighteners</a>
Citace
Martin Lepič (16.11.2010 (08:08:19))
ML Konkrétně třeba Petr Prokop v příspěvku z 11.11.10 12:16 píše, "Dětí je dost protože populace neubývá..."; Já jen, že ubývá...Citace
Belmondo (16.11.2010 (05:51:42))
pájo ano, máš pravdu, o tom to bylo. děcka, i když je jich statisticky míň, jsou! Oni jsou i ti dospělí (opět statisticky), ale je jich stále méně, kteří to dělají, ať již z jakýchkoliv důvodů. jCitace
Pája (15.11.2010 (14:31:56))
Ahoj Martine, Skoro bych i řekl, že nikdo zde netvrdil, že dětí je pořád stejně. Statisticky máš určitě pravdu, ale myslím, že ve větších aglomeracích tato statistika úplně neplatí. Základním smyslem článku a dokonce i diskuze bylo, že děti jsou a že rozhodně nedošlo k tak velkému úbytku dětí, aby to znamenalo tak velký úbytek mládežnických klubů a družstev. Za tímto úbytkem či úpadkem nestojí počty dětí, ale počty dospělých.Citace
Martin Lepič (15.11.2010 (09:03:25))
Úbytek dětí Zdravím, reaguji trochu opžděně, tak nevím, zda si to vůbec ještě někdo přečte, no ale stejně: Nevím kde jste přišli na to, že dětí je stejně jako dřív. To bohužel není pravda. Pokud vezmu např. populaci 0-15 let, tak zatímco v roce 2000 bylo v ČR takovýchto osob něco málo nad 1.8 mil. (v roce 1995 dokonce nad 2 mil), v roce 2009 to bylo již jen něco málo nad 1,5 mil. Úbytek dětí tedy je a to docela významný (cca 15% za posledních 9 let). Za poslední 2-3 roky se sice zastavil, ale na zvýšení počtu dětí si budeme muset ještě nějakou dobu počkat (pokud vůbec přijde a nebude způsoben jen migrací...).Citace
Štěpán Javůrek (14.11.2010 (21:49:51))
Belmondovi... Sázku jste vyhrál, máte to u mě.Citace
Petr Prokop (13.11.2010 (10:37:22))
K Jardovi bych ještě dodal, že vyhledávání a získávání dětí pro volejbal profíky či alespoň poloprofíky musí platit obecně. Nejen v naší zcela konkrétní a absurdní situaci, kdy dokonce mládež zcela ignorující profesionální klub byl opečováván a některými funkcionáři svazu adorován. O to je to smutnější, ale zde se jedná jen o jedno město nebo region, byť donedávna pro český volejbal mužů (nejen vrcholový, na což se často diskuse smršťují) nezanedbatelný. Celá ta filozofie, že zde pokvete sport, který budou držet "zapálení dobrovolníci", je zvrácená.
S jejich pomocí se počítat musí, to je ale rozdíl. Profíci zejména si musejí najít odpověď na otázku "Sag mir wo die Blumen-Kinder sind".
Citace
Jarda Šverma, Slavia Liberec (13.11.2010 (07:32:09))
Belmodovi Nazdar kamaráde z Tyršova domu a hot. Zbrojnice. Jen malá reakce na tvé sázení s Petrem. Co se tak vsadit s profesionály z Dukly Liberec, kde máš tři dobřě placené trenéry, manažera a administratviní zázemí. Co oni pro mládež (modrý, bílý nebo jinak barevný volejbal) udělali a osobně udělat chtějí, protože jej mají rádi? Spoj se s nimi a dej zprávu. P.S. Jsi určitě dobrý sázeč, ale já se domnívám, že sázka 1:99 na to, že nic nedělají a nic neudělají, je při zdi. Nesázej se s amatéry, vsaď se s profíky. Ti mají nabalovat amatéry a ne aby z nich žili. Zdraví tě kriegskollege Jarda Šverma (stále a vždy amatér).Citace
Pája (12.11.2010 (17:53:42))
Malé shrnutí Asi jsme se shodli, že děti jsou. Mají sice víc lákadel, zájmů a leckdy horší fyzickou vybavenost než dřív, ale jsou. Je to především na dospělých, aby je dokázali zaujmout. Ovšem pokud nedokáže náš sport a jeho zázemí zaujmout ty dospělé, nemůžeme se divit, že ubývají. A pokud budeme dál spoléhat především na nadšené dobrovolné trenéry z řad rodičů, kteří jsou ochotni určitou dobu přehlížet zjevnou ekonomickou nerentabilitu, bílá místa budou dále přibývat a na vině tohoto vývoje je především svazové a klubové zázemí našeho sportu. A to zázemí, to jsme my.Citace
Rádě Malarik (12.11.2010 (13:55:57))
Belmondo, Javor je mladej, svobodnej a plnej elánu, proto bych tě chtěl poprosit, až budeš mít někdy cestu k nám do Ervěnic, jestli by sis při té příležitost i nenašel cestu a neklekl si před moji nejdražší ženu. Moc by to potřebovala, protože už mi přestává věřit, že ji mám rád a jsem s ní moc rád, když jsem pořád v práci nebo v tělocvičně. Ale možná, že to bude zbytečná cesta, jelikož jak ji znám, nedá se opít rohlíkem a těžko bude věřit někomu, kdo celej svůj dlouhej život prožil v tělocvičně s cizími dětem.Citace
Belmondo (12.11.2010 (12:19:44))
pro pana Javůrka otázka. Když už jsem u těch sázek jak jsem psal Petrovi. Vsázím se, podle toho co píšete, že jste buď zatím svobodný nebo naopak už máte děcka z hnízda venku. Zcela jistě však díky za to co děláte. A jestli jste ženatý, tak klečím před Vaší manželkou, protože je to světice! hezký víkend všem! JefCitace
K. Svobodová (12.11.2010 (07:28:29))
Promiňte mi, že tady pořád něco melu jenom já, ale Pavel tady napsal, že to není v dětech, ale v nás,v naší snaze, možnostech, schopnostech...atd.atd. S tím nemůžu než souhlasit. Pan Haník také říká, že jsme vesměs líní, že pořád jen na něco čekáme, až nám někdo něco předloží až pod nos a řekne, takhle to dělejte, tohle je návod jak na to a my teda zvedneme zadky a jdeme to milostivě udělat.A u toho kecáme a remcáme. Ale taky vidím, že nadšenců je spousta, ale pořád ne dost a že na to, aby to mělo nějaký výrazný vliv na změny, které chceme, to nebude stačit. Amatérismus a dobrá vůle pánů Kadeřábků je fajn, ale nechceme-li pak ve čtvrté třídě ztrácet čas odstraňováním hrubých chyb, tak je třeba dát těm nejmenším ty nejlepší trenéry, aby to celé nebylo kontraproduktiv ní. Jednou mi jeden vážený člen Volejbalové akademie řekl, že trénování je pro svobodné a staré. Takže Štěpáne, tobě ať to nadšení vydrží, děláš to určitě skvěle! Ivane, já se vůbec nezlobím. Já tady paradoxně žehrám nad tím, že nebudu mít možnost pracovat ve volejbalu víc. Tak by to mělo být chápáno. A napište ještě někdo něco.:-)KSCitace
Ivan Pelikán (12.11.2010 (05:51:25))
paní Svobodová Ja to asi napsal špatně. V první části jsem to myslel tak, že to musíme dělat především pro vnitřní pocit a ve druhé to bylo myšleno obecně...Omlouvám se. Pěkný den. IvanCitace
K. Svobodová (12.11.2010 (01:57:35))
Pane Pelikáne, dělám to pro sebe, hrozně mě to baví, ale chtěla jsem tím říct,že bych ráda měla mnohem širší záběr a to mi podmínky neumožní. Toť vše. Vyznělo to nějak jinak?Citace
Štěpán Javůrek (11.11.2010 (22:52:01))
Jak to mám já... Tak nějak přirozenou cestou jsem se dostal k tomu, že dnes chodím každý den na dva tréninky a znám osobně každé děvčátko, které hraje u nás v Ervěnicích volejbal.. Baví mě to, těší mě to, naplňuje mě to a bere mi to veškerý můj volný čas... Popravdě si nedokážu představit, co bych bez toho byl... Věřím, že mi to vydrží a doufám, že to co dělám má smysl... A jak bylo výše napsáno, dělám to v první řadě pro sebe, protože mě zatím volejbal dělá šťastným... Snad mi to vydrží..Citace
Ivan Pelikán (11.11.2010 (22:35:04))
egoismus Paní K. Svobodová, nedělejte to pro český volejbal, ale pro sebe!Jen tak to bude mít sílu. Ne, není to egoismus, ale pokud trenéři v této činnosti nenajdou duševní nebo finanční kompenzaci (v nejlepším případě obojí)nikdy se nedá tento stroj dopohybu. Těch důvodů proč se trenér rozhodne trénovat je více. Žádný z motivačních prvků není špatný (duchovní naplnění či peníze), ale nám obecně schází jedno - přejít do praxe a přestat neustále mluvit.Musíme k tomu všemu tak nějak dozrát...IvanCitace
Petr Prokop (11.11.2010 (16:16:31))
Zdravím tě, Belmondo! Do značné míry máš pravdu a rozhodně bych se nevsázel v těch parametrech, které jsi naznačil. Tato společnost je nepochybně rozdrbaná a není sporu o tom, že to, co píšeš ve svém prvním příspěvku, je, bohužel, tak. Já jen nesouhlasím s tím, že zájem dětí, mládeže (a rodičovstva, což dodávám vždy) o sport prostě není takový jaký byl a na oplátku bych se s tebou vsadil o cokoliv, že mi nepřijde na nábor 40-50 kluků jako před 20 či 25 lety, ale při stejném nasazení 1 nebo 2. A když 3, tak dám na modlení. Současně se podepisuji pod to, že dominantní motiv pro trenéry, berme nebo neberme, jsou a budou čím dál tím víc peníze. Pro akvizice nových mladých trenérů to platí v ještě daleko větší míře, než u nás starších. Socialismus nebo kvázisocial ismus skončil, jak píše MG. Zápal bez pevného podpalovače PePo v podobě přinejmenším několika tisíců kaček do měsíce v masivním rozměru nenastane, hořet bude sice vždy nějaké množství nadšenců, ale všichni víme, že to nebude stačit. Ostatní by jen doutnali a nebo nechytnou vůbec. Když se vrátím k tomu náboru jako příkladu - nasadí-li skutečně motivovaní trenéři svůj čas a úsilí, učiní-li ze standardního jednorázového náboru permanentní stav s vlastním neustálým nasazením, seženou kluků (opět měřeno našimi poměry zde a našimi zkušenostmi) 10 nebo 15. Ale už zdaleka ne těch 40-50. Dětem žádnou vinu/nevinu nedávám, popisuji pouze "state of affairs". Měj se prima.Citace
Belmondo (11.11.2010 (12:53:59))
Petře, víš, to je náš problém a ne problém těch „děcek“!. Dám si klidně s Tebou sázku! Ne, že vychovám perfektní volejbalisty. O tom tady ta diskuse není! Ale vsadím se s Tebou o co chceš, že když mi dáš 15 000 čistého (směšná částka celkem, že?) s tím, že to budu dělat na plný úvazek a řekneš ať seženu 15 děcek, které provedu věkem od 12 do 15 let v ČEMKOLIV, aby neměly průser nejen v tomto období, ale, abych z nich vychoval bezproblémové lidi, tak Tě upozorňuji, že vyhraji. Prošlo mě za tu dobu co jsem to dělal „rukama“ asi tak cca 250 kluků. Z nich jen jeden z toho období se dostal na šikmou plochu už ve věku 14 let. Jeden, nekecám! Ale přiznávám, že následně se asi ze dvou se stali „hajzlíci“ typu moderních manažerů a tuto funkci i zastávají. Jeden dokonce i ve „voliši“. Ale to je jiná věc. Ne všechno se podaří! Není to Petře v děckách! Alespoň v tom věku. Je to v systému. Ale to jsem psal úplně v tom mém prvním příspěvku. Jinak Tě zdravím a přeji nejen Tobě hezký nejen dnešní den.Citace
Petr Prokop (11.11.2010 (11:16:12))
Dětí je dost, protože populace neubývá. Ale naprosto nesouhlasím, že je dost zájemců o sport resp. stejně jako v minulosti. To tak prostě není. Určitě to všude není stejné, ale nevěřím příliš, že jsou místa, kde se děti a jejich rodiče (protože na nich záleží také velmi) zajímají o pravidelný sport ve stejné míře jako dříve. Podle mého názoru a mých zkušeností se poptávka (hovořím o klucích!)o poznání snížila jen v posledních 10 letech. Tato nižší poptávka po sportu obecně je dále velmi ovlivněna vlnou nových sportů, které všechny, protože jsme trochu "hračičkové", nacházejí reakci. Za ty musím jmenovat především florbal, protože ten
ukrajuje "na trhu" velký krajíc. Trenérů je málo, s tím naprosto souhlasím, ale to je jen jedna stránka problému.
Citace
K. Svobodová (11.11.2010 (11:11:39))
Já souhlasím. Za sebe. Jsem ochotná udělat pro český volejbal co budu moct. Trávit hodiny v tělocvičně, cestováním po republice, "utíráním zadků" volejbalovému potěru, učením se od "mistrů" oboru, vzděláváním se, taháním dětí /i vlastních/ po extraligových a reprezentačních akcích. To všechno dělám, protože mě to baví a dosud to bylo relativně možné/rodičovská dovolená/. Ale to končí a pokud se to nemůže stát mojí prací, tak bude práce jiná, ale určitě ne taková, která mě bude tak bavit a oslovovat. Realita bude taková, že si odtrénuju skupinu kolem své dcery/nyní 6 let, takže práce tak na deset let/ a na nic jiného už nebudu mít čas. A to mě celkem mrzí.Citace

Strana 1 z 2

2000 Zbývá znaků

 


Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz
OLC Systems, s. r. o. - tvorba www stránek

autor článků:
Luboš Bednář

  • Zpravodajství ze soutěží
  • Naši hráči v zahraničí
  • Glosování událostí

autor článků:
Zdeněk Haník

  • Trenérské tipy
  • Aktuality z vrcholného volejbalu
  • Reakce
  • Trendy světového volejbalu

autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač

  • Trenérské tipy
  • Lékařské aspekty volejbalu
  • Tipy pro kondiční trénink
  • Překlady ze zahraniční literatury
  • Mentální trénink

autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák

autor článků:
Jakub Novotný

  • Volejbal očima hráče
  • Hráčské zkušenosti
  • Zajímavosti ze zahraničních lig

SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka

NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec