Zlatý fond metodiky
pouze pro členy klubu
Tak oblečme si dresy
- Podrobnosti
- Pavel Plzák,
- 30. Duben 2010
- Zobrazeno: 1625
„Tak oblečte si dresy, keď sme takto v kope, aby bolo jasné, kto za koho kope.“ Dovolil jsem si od slovenské skupiny Elán vypůjčit text refrénu písničky Dresy, protože se k dnešnímu tématu prostě hodí. Na volejbalově politické scéně napětí stoupá a zásadní konfrontace se neodvratně blíží. Někdo toho ví ze zákulisí více, někdo méně, někdo nic, ale i tomu je jasné, že množící se výzvy, apely či vyjádření podpory signalizují, že bude mela. Spíše než zásadní konfrontací bych to nazval potenciálním velkým třeskem. Velkým třeskem proto, že dojde-li k němu, měl by mít dalekosáhlejší důsledky než běžné konfrontace, ke kterým dochází mnohem častěji a potenciálním proto, že k němu může dojít pouze za situace, kdy staré struktury neobhájí své pozice a převezmou je osoby symbolizující změnu. Což je na spadnutí. K takovým velkým třeskům dochází poměrně výjimečně i když na různých úrovních. Nahromaděná nespokojenost s vedením celku přesáhne únosnou mez. Je to nespokojenost se způsobem vedení, formou, směrem a užívanými praktikami. Tím nespokojeným celkem může být libovolná skupina spolupracujících lidí – bytové družstvo, obchodní společnost, pouliční gang, sportovní klub, umělecká galerie, krajská nemocnice, stát (viz sametová revoluce) nebo třeba občanské sdružení ČVS. Diskutabilní je výše té únosné meze. Každý ji máme nastavenou jinak. Někdo je notorický nespokojenec rozporující každou povinnost, která mu není po chuti, stojí ho čas, energii či peníze a jejíž efekty nejsou okamžitě a jednoduše měřitelné. Hned každého posílá do kopru a na každý problém má recept. Existuje i poměrně početná skupina na druhém pólu, která volí pohodlnou a bezpečnou cestu mrtvého brouka. Oficiálně navenek hlásá důvěru v demokratický systém, v ústraní velmi tiše a pokud možno mezi čtyřma očima remcá a ve skutečnosti si to hlavně nechce s nikým rozházet a chce být s každým zadobře. Tak na sobě nechá dříví štípat, pojem osobní angažovanost nezná. Uprostřed mezi těma dvěma póly se nachází obvykle nejpočetnější hybná síla celku. Ta, na jejíž pracovní činorodosti je smysluplná existence skupiny postavena. Kdyby to mělo stát na té první, věčně remcavé části, celek by se neustále zmítal v rozvratu. Kdyby to měla táhnout parta mrtvých brouků, žili bychom ještě pořád v jeskyních s křesadly a pazourkem. Takže to táhne široký střed, který je tak početný a úspěšný, jak dobré, šikovné a prozíravé má vedení. To se ovšem rekrutuje právě z této hlavní hybné síly celého sdružení, což je správné a v pořádku, řadoví členi sdružení se logicky prolínají s těmi, které pověřili vedením. To prolínání a prorůstání má ovšem i maskující charakter. Ty prodloužené ruce vedení v krajích a okresech si ve větší či menší míře uvědomují svůj lidový původ a mezi svými se k němu hlásí, ovšem na vyšších místech „pějí píseň toho, čí chleba jí“. Před příchodem velkého třesku ovšem loajalita začíná dostávat trhliny, tvrdé jádro ortodoxních příznivců zpochybňovaného vedení se zmenšuje, na půdě vedení vzniká opoziční frakce, situace se stává nepřehlednou. To je zákonitý vývoj velkého třesku, bez kterého by k němu nedošlo. S blížícím se dnem D se objevují různé „politické“ praktiky, nátlaky, fámy, triky, může dojít i k rezignaci vedení, které svoji pozici posoudí jako neudržitelnou a včasným ústupem se pokusí zachovat si tvář. Pokud se tak nestane, dojde k rozhodujícímu střetnutí, jehož velmi praktickým vedlejším efektem je odmaskování hlavních činitelů, tedy těch disponujících rozhodujícím hlasem. Ti se odmaskování nevyhnou, což ovšem pro drtivou většinu členů hnutí neplatí. Škoda. Ne že by to bylo nějak zásadně nutné, ve sportovním sdružení není na místě po velkém třesku realizovat „noc dlouhých nožů“ ani převádět na naše podmínky známou poučku “neexistuje bývalý komunista, stejně jako neexistuje bývalý černoch“. Je ovšem dobré vědět, kdo je na čí straně, samozřejmě především v té hlavní hybné početné skupině. Na pólech je to jasné – nespokojenci si oblečou nové dresy jako jeden muž, zatímco vždy loajální mrtvé brouky k odhalení barvy nedonutíte ani horkým železem. Ale znát většinový názor v té široké střední vrstvě by mělo být důležité pro členy výboru, kteří svým hlasem budou brzy rozhodovat, zda k velkému třesku dojde či nikoliv. Ač velké třesky nevyhledávám, několik málo jsem jich zažil a vždy jsem se jasně přidal na dle mne správnou stranu. Tentokrát stojím na straně změny, kterou reprezentuje Zdeněk Haník. A co Vy? Jste toho názoru, že ač je to méně pohodlné, vyplatí se jít do boje nebo si myslíte, že v demokracii jsou všechna práva už dávno vybojována?
„Tak oblečte si dresy, keď sme takto v kope, nech vidíme všetci, kto za koho kope.“
kdo a kde. I když jsme možná na první pohled motivováni jen zvrhlým postupem pana Lébla a jeho spolupracovníků při násilné likvidaci klukovského volejbalu v Liberci, není tomu tak. To byl jen kousek, který posunul aroganci až za hranici práva a jen veřejně odhalil, kam až je ochoten takový člověk zajít, splní-li to nějaký jeho osobní cíl. Nulový přínos tohoto vedení svazu rozvoji mládeže (prosím neplést si s rozvojem nejlepších mládežníků, to je obrovský rozdíl a často se demagogicky toto směšuje) napadáme už několik let. Řada konkrétních našich námětů na celostátní i krajské úrovni nejen zůstala nevyslyšena, ale byli jsme označeni za "notorické kritiky", aniž bychom obdrželi nějaké argumenty. Zde není vhodné místo na jejich rekapitulaci, ale bylo těch témat mnoho. Člověka, který se arogantně vysměje na krajské konferenci všemu, co označíme za nedobré s tím, že "on zařídil Final Four" jako masivní podporu zájmu mládeže o volejbal, těžko můžeme podporovat. Podporovat můžeme naopak vrcholného funkcionáře, který to nesmete se stolu a seriozně nám odpoví. My nejsme jeho podřízení v jeho soukromé firmě a spolek blbců, který nic nedokázal, abychom takové jednání tolerovali. Žádný z nás není volejbalový "politik" a nevidíme příliš do předvolebního zákulisí. Jsme mládežnický klub se všemi velkými starostmi, s jakými se potýkají mnohé jiné kluby a objektivně. Považujeme za neúnosné, abychom nadále museli čelit problémům, které naopak objektivně být nemusejí. A tím hlavním je dokonalý nezájem o "ty blbce dole", kteří ve svém volném čase drží budoucnost našeho sportu. Úplně jiné jednání a všemožná podpora mládežnického volejbalu z centra i z kraje, to jedině nás může v nelehké situaci dále u sportu, který celý život provozujeme, držet. Od současné garnitury to očekávat nelze, ta nám dává několik let najevo, abychom "drželi hubu a krok" a nebo klub zavřeli, zodpovědnost v tomto ohledu nula. Příkladem vrcholné arogance za všechny je odměňování klubu, který žádného volejbalistu ke sportu nepřivedl ani jej nevychoval, za reprezentanty, které naši trenéři svou dřinou vychovali. Dlouhodobé naše napadání této neuvěřitelnosti nepřineslo vůbec nic. Nevíme, co ZMĚNA přinese, co z toho, co považujeme za neúnosné my, se skutečně změní. Ale je to šance pro volejbal, tedy podle našeho názoru. Všechny ty, kteří reálně mohou tuto změnu reprezentovat, tedy samozřejmě i Zdeňka Haníka, plně podporujeme. ZH se k nám, mimochodem, vždy choval, kdykoliv vznikla situace, kdy jsme měli spolu co do činění, velice slušně a solidně. Podobně další exponenti dnešní opozice, které osobně známe. Uvědomujeme si, že náš zájem (jakkoliv jej necítíme jen jako úzký zájem našeho klubu, ale jako zájem výchovy mládeže v obecnějším smyslu) nemusí být pro různé zájmové skupiny v českém volejbalu cítěn jako něco zásadního, stejně jako nemusí takto být cítěn ani těmi, kteří reálně mohou změnu vedení přivodit. Myslíme si ale, že by námi často i v minulosti artikulova-ný motiv měl být alespoň brán jako věc bezpochyby velmi důležitá a jako jeden z motivů, které jsou důvodem pro oče-kávanou změnu vedení našeho sportovního svazu.Citace
<br />
Nedojde-li ke změně, co brání nespokojeným členům vystoupit z řad ČVS a založit si organizaci vlastní, pomocí níž budou otevřeně bojovat? Jsou to nejspíše finance co? Zkusme problém zredukovat, podle informací 7 týmů EX-M podporuje změnu a je proti současnému vedení, nedojde-li ke změně, co brání těmto týmům vystoupit a založit si vlastní soutěž? Tuto možnost již dříve na tomto webu prezentoval J.Novotný tuším.Citace
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz
OLC Systems, s. r. o. - tvorba www stránek
autor článků:
Luboš Bednář
- Zpravodajství ze soutěží
- Naši hráči v zahraničí
- Glosování událostí
autor článků:
Zdeněk Haník
- Trenérské tipy
- Aktuality z vrcholného volejbalu
- Reakce
- Trendy světového volejbalu
autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač
- Trenérské tipy
- Lékařské aspekty volejbalu
- Tipy pro kondiční trénink
- Překlady ze zahraniční literatury
- Mentální trénink
autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák
autor článků:
Jakub Novotný
- Volejbal očima hráče
- Hráčské zkušenosti
- Zajímavosti ze zahraničních lig
SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka
NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec









RSS