Wabi Ryvola

Podrobnosti

Ivan Pelikán,

26. Leden 2012

Zobrazeno: 489

Volejbal, volejbalisti a hudba. To myslím k sobě od nepaměti nějak patří. Hrálo se hodně na trampských osadách, kde míč a kytara měli své nezastupitelné místo! Bez kytary si jen těžce dovedeme představit „pořádný“ turnaj… Existuje celá řada písní, které zlidověli, a vlastně už nikoho nezajímá, kdo je autorem. Přesto je a bylo mezi trampskými autory mnoho skvělých muzikantů a brilantních poetů. Mnozí lidé si představují trampskou píseň jako jednoduchou melodii s primitivním textem. Opakem tohoto obrazu je tvorba velikána tohoto žánru, který se jmenuje Wabi Ryvola.
V jeho textech je až neskutečná životní moudrost. Posuďte text písně: „…Sochám brečí déšť na vobočí, řekám nikdo proud nevotočí, cestám domů jít chce se snad, holkám padají slzy z vočí, nevím kterou má rád listopad. Spěchám ulicí starejch stromů, ptákům závidím že jdou domů, listí barevný potkávám, tichou hudbu hrát není komu, podzim na svý stráni chce bejt sám…“
Myslím si, že stojí opravdu za to, objevit tohoto autora. Mnozí si teprve uvědomí, že tu či onu píseň napsal vlastně Wabi. Jeho písně jsou v mnohém velice poučné.

Roman Horký ze sdružení Kamelot odpověděl v jednom rozhovoru toto:
Proč Kamelot nahrál album 19 ztracených písní Wabiho Ryvoly?
S tou myšlenkou jsem koketoval asi šest let. K Wabimu Ryvolovi mám nesmírně blízko, protože jsme spolu hrávali. Objevil jsem ho už jako kluk, když jsem se svým tátou jezdil na různé folkové a trampské akce, na všechny ty potlachy a vandry. Všude se hrávaly jeho písničky. Propadl jsem mu ve svých třinácti letech, hrál tenkrát s Hoboes. V podstatě by se dalo říct, že kapela Kamelot přijala své stavební kameny od nich. Já měl ovšem v posledních letech pocit, že se na Wabiho Ryvolu trochu zapomíná. Proto ta deska vznikla.
Je pravda, že se vám podařilo objevit jeho starou kytaru?
Je to tak. Hrál na kytaru Gibson, ale v roce 1979 mu ji v Brně na nádraží ukradli. Chtěl jsem pro nahrávání desky sehnat nějakou podobnou, protože zvuk toho nástroje byl pro jeho písničky dost klíčový. Zašel jsem za kamarádem, o kterém jsem věděl, že má v pokoji na zdi jako ozdobu starou gibsonku. Když jsem si nástroj prohlédl, poznal jsem, že je to ta na nádraží ukradená gibsonka. Kamarád mi pak řekl, že ji sehnal v jednom bazaru.
Já si dal tu práci, šel jsem do toho bazaru a podle kusých informací jsem se vydal po stopě té kytary. Dostal jsem se až k těm zlodějům, respektive k synovci jednoho z nich, protože ti původní zloději už zemřeli. Řekl mi, že kytara ležela asi pětadvacet let ve sklepě. On ji pak vzal a prodal do bazaru, odkud ji koupil můj kamarád. Díky tomu jsem všechny kytarové party na albu nahrál na originálního gibsona Wabiho Ryvoly.
Wabi Ryvola zemřel roku 1995. Mluvil jste s ním někdy o jeho skládání?
Bavil jsem se s ním o tom, dokonce jsem s ním jako kytarista hrál několik koncertů. Písničky míval hotové za patnáct dvacet minut, někdy za hodinu. Dostal nápad, sedl a zahrál je. Byl to člověk, který si s textem příliš nehrál, nehledal perfektní rýmy. Psal syrově, a ta syrovost je z jeho písniček slyšet. Měl jasnou myšlenku, kterou do nich prostě vložil. Pro mě byl naprostý génius.
Jaký byl?
Na nic si nehrál. Opovrhoval slávou, a když ho třeba zvali do televize, nešel. Zemřel v devětapadesáti letech. Byl to klasický tramp, kterého zajímal osud jeho kamarádů. Svůj život prožil naplno. Myslím si také, že kdyby žil a viděl dnešní dobu, asi by z ní zešílel. Ve čtyřiadevadesátém roce tu ještě nějaké hodnoty byly. Teď už lidé nemají žádné. Dobře je to vidět například v hudbě.
Omlouvám se, že v dnešní den publikuji neodborné téma, ale hudba Wabiho k nám volejbalistům nějak patří…Ivan
http://www.youtube.com/watch?v=iTeJzk1V6yg&feature=watch_response
http://www.youtube.com/watch?v=hrEhmGYsXxQ&feature=related

---

RSS

Ivan (30.01.2012 (18:05:21))

Pěkné Zdeňku. IvanCitace

Zdeněk Cikrdle (30.01.2012 (16:59:59))

Dnes ráno.... Dnes ráno po cestě na Slovensko nad horizontem vycházelo krvavé slunce .....

http://www.youtube.com/watch?v=y5R0bdeydyg&feature=related
Citace

Petr Prokop (27.01.2012 (13:09:46))

Velikán Rád se připojím, i já a řada mých souputníků (nejen z volejbalu) jsme propadli Wabimu Ryvolovi, hráli jeho písně a postupně i nasbírali veškeré dostupné nahrávky. Ta doba se opravdu zdá být pryč včetně jistých hodnot, ale člověk je na druhou stranu rád, že měl to štěstí, že to alespoň mohl prožít. A písně tohoto velikána i jeho bratra Mikiho jako Sochám brečí déšť na obočí, Tereza (osamělý město), Bedna vod whisky, Tunel jménem čas, Jarní kurýr, Čas divných písní a mnoho dalších se snad nikdy nemohou úplně ztratit. PPCitace

Ivan (27.01.2012 (07:56:48))

Díky. IvanCitace

ZH (26.01.2012 (23:18:26))

Děkuji Děkuji za tvůj pohled i úroveň textu. ZdeněkCitace