Univerzálnost nejen ve hře…

Podrobnosti

Ivan Pelikán,

28. Květen 2011

Zobrazeno: 449

Družstvo, které vychází z herní univerzálnosti každého svého hráče, zvyšuje naději na úspěch v zápase. Tímto není myšleno, že smečař převezme roli nahrávače a naopak, ale hráč dle svojí specializace (nahrávač, smečař, blokař…) ovládá maximum herních činností jednotlivce (například k dobrému útoku přidá kvalitní obranu na síti i v poli, zvládá dva druhy kvalitního servisu…).

Blíží se příjezd argentinského trenérského kolegy Enrique Pisaniho na seminář na Čeladnou. V tomto spojení bych chtěl vyslovit jeden postřeh, který jsem ještě neměl příležitost říci. Na jiném místě je napsán životopis tohoto trenéra. Jen ve zkratce, pracoval v italské A1, trénoval belgický Masseik, Lennik, národní tým Belgie… Na tom ještě není nic výjimečného, ale jedna věc mi na něm imponuje, při diskusi je schopen přesně popsat problematiku současného špičkového volejbalu mužů či žen,

v zápětí prohovoří se stejnou fundovaností o problematice pohybové průpravy pětiletých dětí. Je schopen analyzovat herní pohyb například v sousední sportovní disciplíně, tenisu. Inspiraci hledal v baletu… Hodiny je schopen hovořit o diagnostice sportovního výkonu, statistice. Lze vskutku hovořit o komplexnosti, univerzálnosti a vzdělanosti. Podobnou zkušenost mám i u jiných zahraničních trenérů jako je například Jean – Pierre Staalens, Emile Rousseau… Ano, myslím si, že pohled na trenérství je u nás malinko zjednodušený. Propojení mezi vědou a praxí je nedostatečné. Stejně jako vazba – dospělý volejbal a mládež. Cesta k univerzálnosti v trenérském řemeslu není ceněna.

Každý trenér by měl vědět, v jakých vodách se cítí nejlépe, kde je jeho parketa. Jistě, ale jedna disciplína ovlivňuje přímo nebo nepřímo disciplínu jinou. Někdo, kdo se rozhodl pracovat například pouze s mládeží, by dle mého názoru měl vědět a znát problematiku volejbalu vyšší úrovně. Stejně to platí v opačném směru. Při práci s dospělými hráči hledat souvislosti s prací u mládeže.

Zdeněk Haník i na tomto webu občas poukazoval, že o naše trenéry v zahraničí není zájem. Myslím si, že potenciál u nás je. Někdy v 70. – 80. letech byl o trenéry z „východu“ velký zájem. Země z východního bloku měly výsledky na mezinárodním poli. Pro západní země bylo atraktivní a přínosné angažovat a investovat peníze do trenéra z těchto zemí. Metodika volejbalu byla v této době tak trochu veřejným tajemstvím. I nástupem internetu (ale hlavně ochotou se učit) se černá místa v oblasti metodiky začala rychle smazávat. V dnešní době je jistě odborná fundovanost základním předpokladem, ale trénování na nejvyšší úrovni je hodně o manažerské práci, znalosti jazyků, psychologii, znalosti prostředí, kontaktech, ochotě se učit, schopnosti adaptace na prostředí… Zaostáváme v ochotě se otevřít a hlavně se učit novým věcem!

Já jsem se již před několika lety vydal cestou univerzálnosti. Mládež není pro mne dogma, pouze se jí momentálně věnuji více (to pro vysvětlení těm, kteří mě přiřazují striktně k mládeži). Styl práce, kdy je potřeba nahlédnout na jeden problém z vícero pohledů mě naplňuje a je mi blízký. Asi i proto se těším na příjezd Enrique Pisaniho a věřím, že mi dá impuls do mé další práce, jak tomu v minulosti vždy bylo. Enrique bude přítomen na semináři v Čeladné 3. – 4. června.

Ivan Pelikán, v Havířově, 22. května