Zlatý fond metodiky
pouze pro členy klubu
Django
- Podrobnosti
- Ivan Pelikán,
- 20. Leden 2011
- Zobrazeno: 728
Snad pouze moji blízcí přátelé vědí, že jsem velkým příznivcem osoby Djanga Reinhardta. Jeho hudby pochopitelně, ale stejně, ne- li více jeho životního osudu… Naplněného života plného vůle, rozvojem svého talentu a bojem s nepřízní osudu. Jen posuďte sami. V blízkých dnech by se Django dožil… 23. ledna 1910 se narodil nejlepší jazzový kytarista všech dob Jean Baptiste Reinhardt. Jeho rodiče, francouzští Romové, s ním kočovali Francií, severní Afrikou a Itálií, aby se posléze usadili ve své maringotce v táboře před předměstím Paříže. Mladý Django, jak mu brzy začali v rodině říkat, se nejdříve pokoušel hrát na housle, což mu podle pamětníků šlo velice dobře. U houslí však nevydržel, stejně jako u šestistrunného banja, a tak vzal coby devítiletý poprvé do ruky kytaru. Nikdy nechodil do nějaké hudební školy či kurzu, techniku hry odkoukával od kytaristů, kteří hráli musette [mizet], což byl tehdy velmi populární lidový tanec v třídobém rytmu. Django se učil přímo geniálně rychle a již ve dvanácti letech si začal vydělávat jako kytarista u tehdy známého harmonikáře Vetese Guerina. Netrvalo dlouho a jeho univerzálnost, s jakou se dokázal postavit v podstatě k jakémukoli tehdejšímu repertoáru, se stala brzy proslulou. Začal být žádaný nejen spoustou lidových muzikantů a potulných, více či méně známých varietních umělců, ale již v osmnácti letech dokázal na sebe upozornit i ty muzikanty a zpěváky, kteří vydávali desky.
Snad pouze moji blízcí přátelé vědí, že jsem velkým příznivcem osoby Djanga Reinhardta. Jeho hudby pochopitelně, ale stejně, ne- li více jeho životního osudu… Naplněného života plného vůle, rozvojem svého talentu a bojem s nepřízní osudu. Jen posuďte sami. V blízkých dnech by se Django dožil…
23. ledna 1910 se narodil nejlepší jazzový kytarista všech dob Jean Baptiste Reinhardt. Jeho rodiče, francouzští Romové, s ním kočovali Francií, severní Afrikou a Itálií, aby se posléze usadili ve své maringotce v táboře před předměstím Paříže. Mladý Django, jak mu brzy začali v rodině říkat, se nejdříve pokoušel hrát na housle, což mu podle pamětníků šlo velice dobře. U houslí však nevydržel, stejně jako u šestistrunného banja, a tak vzal coby devítiletý poprvé do ruky kytaru.
Nikdy nechodil do nějaké hudební školy či kurzu, techniku hry odkoukával od kytaristů, kteří hráli musette [mizet], což byl tehdy velmi populární lidový tanec v třídobém rytmu. Django se učil přímo geniálně rychle a již ve dvanácti letech si začal vydělávat jako kytarista u tehdy známého harmonikáře Vetese Guerina. Netrvalo dlouho a jeho univerzálnost, s jakou se dokázal postavit v podstatě k jakémukoli tehdejšímu repertoáru, se stala brzy proslulou. Začal být žádaný nejen spoustou lidových muzikantů a potulných, více či méně známých varietních umělců, ale již v osmnácti letech dokázal na sebe upozornit i ty muzikanty a zpěváky, kteří vydávali desky.
Django se s velkým úspěchem účastnil několika desítek nahrávacích frekvencí, takže se zdálo, že jeho kariéře nestojí nic v cestě. Ale potom přišla osudná druhá listopadová noc roku 1928. Od převrácené svíčky se vznítila celuloidová květina, která zdobila stěnu maringotky. Maringotka vzplála tak rychle, že Django a jeho manželka si zachránili jen holé životy. Django sám měl další popáleniny na levé polovině těla. Jeho levá ruka byla v takovém stavu, že lékaři dokonce uvažovali o amputaci! Naštěstí pro Djanga a svět kytary od této myšlenky upustili, ale přesto mu nedávali příliš šancí na to, že jeho levá ruka bude nějak zvlášť funkční. Osmnáct měsíců trvala následná rehabilitace, která na Djangův popud zahrnovala i hru na kytaru. Ten, vida, že malíček a prsteníček levé ruky už budou prakticky k nepotřebě, začal používat zbylé prsty a to tak, že se mu pod tlakem těchto okolností v podstatě podařilo vytvořit zcela unikátní styl prstokladu, který se výraznou měrou podílel na jeho další kariéře! Reinhardtovy skladby dnes patří k nejobtížnějším i pro kytaristy, kteří můžou používat všechny prsty levé ruky. Proto se zdá neuvěřitelné, že Django dokázal tyto skladby komponovat a hrát s handicapem dvou nefunkčních prstů!
V době své léčby objevil nahrávky Louise Armstronga, Duke Ellingtona a dalších velikánů amerického jazzu, což podle jeho vlastních vzpomínek byl ten hlavní impuls, aby začal opět intenzivně cvičit na kytaru. Zvlášť ho upoutaly nahrávky houslisty Joa Venutiho a kytaristy Eddieho Langa, kteří spolu vytvořili pro jazz nástrojově sice méně obvyklé dueto, ale Djangovi se právě toto spojení zamlouvalo už jenom vzhledem k jeho původnímu nástroji – houslím. Na profesionální pódia se Django vrátil roku 1930 a po několika týdnech různých jamů (otevřená setkání jazzových muzikantů) a koncertních šňůr se stal kytaristou tehdy známého zpěváka Jeana Sablona. Byla to spíše existenční záležitost, protože Sablon zpíval tehdejší populární hudbu, Djangovi nepříliš blízkou. Na jednom jamu se setkal s dalším geniálním romským muzikantem – houslistou Stéphanem Grappellim, který byl také fanouškem dueta Venuti & Lang.
Spojení Reinhardta a Grappelliho udělalo okamžitý dojem a Quintet začali vystupovat a nahrávat po celé Evropě. Během dalších několika let se zvěst o nich dostala i do USA, takže mnohé americké jazzové hvězdy, jako Coleman Hawkins či Benny Carter, je angažovaly na svá evropská turné. Djangova kytara je na dobových nahrávkách úžasná, jeho improvizace se stávaly pověstnými a on sám se jen usmíval, když se k němu donesly řeči o tom, že je na nahrávkách jeho kytara urychlena. V jednom časopise se dokonce na toto téma polemizovalo, ale tyto pověsti o studiových dodatečných úpravách rychlosti jeho hry vždy zmlkly po hojně navštěvovaných Djangových koncertech. Toto krásné období ukončila 2. světová válka. Grapelli se rozhodl zůstat v Anglii, Reinhardt se vrátil do Francie, kde strávil celou válku. Po obsazení Francie nastalo pro Djanga těžké období. Francouzští Romové se stali cílem nacistických perzekucí, ale Django celé to běsnění nakonec přežil. Jakmile válka skončila, Reinhardt a Grappelli se dali opět dohromady a Quintet opět začal koncertovat a nahrávat. Během následujících let hrál snad ze všemi tehdejšími jazzovými velikány, včetně Duka Ellingtona. Po tomto velmi tvůrčím období se Django stěhuje z Paříže na venkov, kde se čím dál více věnuje svým koníčkům, rybolovu a kulečníku. A právě při kulečníku v jedné z místních hospod ho zcela náhle ranila mrtvice. Bylo mu 43 let. V průběhu své hudební kariéry nahrál neuvěřitelných 870 hudebních titulů, dnes již těžko překonatelných. Pro všechny jazzové kytaristy dodnes zůstává největší géniem jazzové kytary…
http://www.youtube.com/watch?v=-iJ7bs4mTUY&feature=related
Ivan Pelikán, v Havířově 10. 1. 2011
href=http://email.seznam.cz/redir?hashId=785258436&to=http%3a%2f%2fwww%2eyoutube%2ecom%2fwatch%3fv%3d%2diJ7bs4mTUY%26feature%3drelated">http://www.youtube.com/watch?v=-iJ7bs4mTUY&feature =related</a></span TAM NECHCI!Citace
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz
OLC Systems, s. r. o. - tvorba www stránek
autor článků:
Luboš Bednář
- Zpravodajství ze soutěží
- Naši hráči v zahraničí
- Glosování událostí
autor článků:
Zdeněk Haník
- Trenérské tipy
- Aktuality z vrcholného volejbalu
- Reakce
- Trendy světového volejbalu
autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač
- Trenérské tipy
- Lékařské aspekty volejbalu
- Tipy pro kondiční trénink
- Překlady ze zahraniční literatury
- Mentální trénink
autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák
autor článků:
Jakub Novotný
- Volejbal očima hráče
- Hráčské zkušenosti
- Zajímavosti ze zahraničních lig
SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka
NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec









RSS