Poctivý řemeslo

Podrobnosti

Očima trenérů,

01. Únor 2012

Zobrazeno: 401

V minulém týdnu zavítal do Městského divadla v Chomutově písničkář a básník Jaromír Nohavica. Přišel, vylezl na pódium a spustil. Předvedl dvě hodiny strhující show, dvě hodiny písní, básní, emocí, pocitů, zážitků. Kritizoval, chválil, nadával, mluvil sprostě. Bylo ho doslova všude plno. Já, sedíc mezi ostatními, jsem přemýšlel, v čem je jiný. Jak to dělá, že mě během jednoho recitálu rozesmál až k slzám, donutil mě zamyslet se, až sem se v jeho vystoupení ztratil, rozplakal mě tak, že jsem nedokázal svoje dojetí skrýt… Jak to udělal, že mě to bavilo, že jsem tomu věřil a že příště přijdu určitě znovu..

Dokázal to proto, že koncert v jeho podání nebyl kšeftem, rutinou, nebo povinností. Byla to poctivá práce, opravdové řemeslo. Navíc to řemeslníka bavilo a to se cení. V tom je jeho velikost, v tom je geniální. Je to fachman, řemeslník, je to opravdový umělec. A není sám. Přestože, nebo právě proto, že doba není lehká, potřebujeme víc takových lidí, jejichž práce je pro nás inspirací, jejichž práce nám přináší radost. Lidi, které jejich práce baví, kteří ji umí a kteří se nestydí takzvaně vylézt s kůží na trh.

I v souvislosti s naší profesí se často používá pojem trenérské řemeslo. Ne každý trenér si ale takový pojem může nárokovat. V poslední době se z úst povolaných objevují povzdechy nad úrovní českých trenérů. Nevím, zda jsem pochopil správně, v čem spočívá ta proklamovaná ,, nedostatečná úroveň(odbornost) trenérského stavu u nás,, . Podotýkám, že tato citace pochází z těchto stránek. Já osobně tuto a další citace chápu tak, že nám chybí trenéři, kteří svou profesi vykonávají tak, jako Nohavica skládá a zpívá své písničky. Občas zapomene text, občas zpívá falešně, občas řekne, nebo udělá ,,pěknou botu,, . Ale svou práci dělá s neuvěřitelným a neutuchajícím entuziasmem, dělá ji poctivě a dělá ji dobře! Dokáže lidi, kteří jej sledují a poslouchají nejen zaujmout, ale i strhnout, donutit je, aby přemýšleli.. A drtivá většina lidí si jeho práce váží, aniž by se lacině podbízel.

Já myslím, že přesně toto očekávají naši svěřenci, ale i naši nadřízení od nás. Abychom byli svým způsobem kontraverzní. Ale aby naše kontraverze spočívala v tom, že máme vizi, že máme směr, že se nebojíme něco dělat. Protože kdo nic nedělá, ten opravdu nic nezkazí. Abychom nebyli šedí, ani černobílí, ale abychom byli inspirativní a zajímaví. Abychom svoji práci dělali jako řemeslo a poslání. Abychom uměli zdravě ,,nasrat,, lidi svým názorem, abychom si za ním uměli stát a abychom poctivě sbírali argumenty pro svá tvrzení.

Pro příklad zabrousím do světa fotbalu. V současnosti mě baví pozorovat opětovný nástup Jaroslava Hřebíka do Sparty. Je fundovaný, je vzdělaný, je zapálený, je kontraverzní. Půl fotbalového národa mu nemůže přijít na jméno a on si přesto stále razí svou cestu. Osobně jej neznám, ale mám pocit, že to dokáže právě proto, že své cestě věří a že má svou práci podloženou spoustou znalostí a nesmírnou odborností. Je to řemeslník.

Tak víc takových řemeslníků pro český sport a volejbal obzvlášť!

 V Jirkově, dne 1. února 2012  Štěpán Javůrek

---

RSS

Jarda (02.02.2012 (07:40:44))

Štěpánovi Díky... už zase. Původně jsem to už já ani nevím pokolikáté psát nechtěl, ale chvály a poděkování není nikdy dost. Takže DÍK!Citace

Jan Havelka (02.02.2012 (07:11:37))

jo Štěpáne zase mi mluvíš z duše. Jako perlu vidím Tvá slova "že se nebojíme něco dělat".Citace