Lidský rozměr aneb Václav Havel

Podrobnosti

Očima trenérů,

22. Prosinec 2011

Zobrazeno: 375

V sobotu jsem na těchto stránkách zveřejnil článek, který popisoval první polovinu 22. kempu Volejbalové akademie. Zároveň s tímto popisem jsem měl v hlavě plán, kterak popsat druhou část této akce. Jak říká jedno staré přísloví, člověk míní, život mění… Všechny nás, v neděli ráno, zastihla ta smutná zpráva o skonu našeho prvního pana prezidenta, vzácného člověka, Václava Havla. V té chvíli byla duše nás všech rozervaná a v mysli jsme si vybavovali všechny ty vzpomínky na tuto jedinečnou osobnost.

Já, stejně jako většina čtenářů těchto řádek, jsem se s panem prezidentem nikdy nesetkal. Nikdy jsem neměl možnost s ním hovořit osobně, potřást mu rukou. Přesto mne jeho odchod zasáhl tak, jako kdyby mi odešel někdo blízký. Na cestě z Luhačovic do Jirkova jsem měl spoustu času přemýšlet nad tím , proč tomu tak je. Bylo to rozjímání smutné, nelehké, emocionální..

Přesto přineslo mé duši klid, ať zní tato věta jakkoliv pateticky. Uvědomil jsem si totiž, že pan Václav Havel si mou duši získal svým lidským rozměrem. Svým citem pro pochopení druhých, svou snahou o to, aby život lidí jemu milých byl požehnaný, navzdory útrapům, které toto samaritánské a často také donquichotské chování přinášelo…

Václav Havel byl pro mne symbolem. Symbolem v době, kdy jsem se měnil z dítěte v osobnost kriticky uvažující. Často mne jeho názory provokovaly, často jsem s nimi nesouhlasil celou svou osobností a často jsem s panem prezidentem vnitřně polemizoval. Nikdy jsem si však nedovolil zpochybnit jeho morální autoritu, jeho víru v to, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Ne, nebyla to prázdná fráze, nebyla to póza. Bylo to vnitřní přesvědčení člověka, který se nikdy nepodbízel a nikdy se nezaprodal..

Ten pán, který občas vyvolával úsměv svých stoupenců a často vyvolával posměch svých ideových protivníků, měl velké srdce a neuchopitelnou duši. Ten pán dával všanc celý svůj život proto, abychom se my všichni, každé ráno, probouzeli do svobodného dne. Já si ho za to nikdy nepřestanu hluboce vážit….  

Pane prezidente, je mi dnes večer moc smutno.        

V Jirkově, 18.12. 2011.                                                           Štěpán Javůrek                            

---

RSS

tete (22.12.2011 (18:14:12))

pekne a pravdiveCitace

Robert (22.12.2011 (16:21:56))

Dík Ahoj Štěpáne,
náš první kontakt byl ve sporu, který se později ukázal, že vlastně žádným sporem není. Tvůj článek o tom cikáněti mě dostal i když myslím, že jej málokdo pochopil...Nemusím úplně souhlasit s tím co napíšeš. Ale pokaždé věřím tomu, že to co píšeš, jde opravdu z Tebe, že to není žádná póza...Jsem rád za způsob jakým jsi se připojil k přispěvatelům tady. Dokázat se otevřít cízím ve svých myšlenkách a názorech, to chce odvahu...Ať Ti vydrží.Citace

Věnomír Merta (22.12.2011 (12:59:58))

???? Co dodat více? Perfektně napsáno a každé další ne slovo, ale i písmeno by bylo zbytečné!!!! Díky. Belmondo Citace