Turnaj mládeže očima trenéra

Podrobnosti

Očima trenérů,

08. Prosinec 2011

Zobrazeno: 1750

ČTVRTEK:
16:00-16:45 Podávám, již poněkolikáté, vyčerpávající informace o tom, kam se jede, kdy se jede, jak je zajištěno ubytování, co budou děti jíst…. Žádné dotazy nejsou, všechno je přece jasné. ,, Nejsme blbý, trenére. ,,
17:30 – 22:00 Nepřetržité telefonické dotazy rodičů, kam že to vůbec jedeme. A to jedete už zítra? A mají tam ubytování? A proč jste jim to neřekl dřív?? Začínám být nervózní. PÁTEK:
18:00 Plánovaný čas odjezdu. Už jsme tři. Všichni trenéři. Z dálky přichází vycházkovým tempem první hráčka.
18:35 Vyrážíme s drobným zpožděním směr Plzeň. Hloupě se ptám, jestli někdo nepotřebuje na záchod. Nikdo.
18:40 Stavíme na záchod. Tvrdí, že to nemůže vydržet. Jsem malinko nervózní, mám pocit, že jsem něco zapomněl.
19:00 Vracíme se do Jirkova pro balóny, které jsem měl na starost já. Ze zadní části vozu se ozývají posměšné poznámky o skleróze. Zesiluji rádio a dělám, že neslyším. Doma vyzvedávám balony. Máme velké zpoždění.

19:15 – 20:00 V autobuse hraje muzika z pěti různých telefonů, probíhá hra o největšího křiklouna. Když se v zadní části vozu začne tancovat, zarážím to a vyhlašuji (neúspěšně) bobříka mlčení.
20:05 Blokařka se ptá, co to je bobřík mlčení. Nahravačka má hlad a smečařka potřebuje opět na záchod. Říkám, že za půl hodiny budeme na místě. Nahravačka a smečařka mi sdělují, že to nevydrží. Stavíme.
20:10 – 20:30 Kdy už tam budeme?? Kde jsme?? Je to ještě daleko?? A teď? Trenére?? ……….
20:30 – 21:00 Snažíme se ubytovat. Jedna hráčka zapomněla doma peníze, jedna nemůže vyplnit knihu hostů, protože si nepamatuje, kde bydlí. Devět hráček se na tři trojlůžkové pokoje rozdělilo poměrem 4-4-1. Zasahuji proti stěhování postelí a připadám si jak ekologický aktivista na Šumavě.
21:30 Porada na pokoji č. 504. Přistěhované postele si jako nevšímám. Oznamujeme hráčkám, kdy se ráno sejdeme na snídani, v kolik a s kým hrajeme.
21:45 Odcházím s kolegy na jedno. Před hotelem mi zvoní telefon. Kapitánka se ptá v kolik a kde je snídaně a s kým hrajeme první zápas. Přemýšlím, kde je chyba.SOBOTA:
7:30 Na snídani přicházejí všichni na čas, na družstvu je vidět bojovná nálada. První utkání nás čeká s favoritem turnaje. Sám pro sebe si opakuji, že musím zůstat klidný, když se nebude dařit. Jen tak se dá zápas dovést k vítězství.
9:10 Beru si svůj druhý oddechový čas, stav utkání 5:13. Předsevzetí letí stranou, vyvádím jak smyslů zbavený. Sebekontrola v háji, rudo před očima.
9:55 Utkání končí. Prohráváme 0:2. Jdu to rozdýchat ven na cigáro. Nejhorší je, že jsem to prohrál hlavně já. Můj asistent mě posílá na kurz sebekontroly. Jemu se to mluví. Vytahuju na něho historku, kdy absolvoval jeden turnaj sám a po prvním utkání mně volal, že končí a jede domu.
11:00 – 17:00 Nevím co se stalo, ale najednou je nepoznávám. Říkám si, že kdo těm ženskejm rozumí, měl by dostat Nobelovku. Kaňkou je výron jedné z hráček, který nejprve glosuji slovy „to rozchodíš“. Evidentně nerozchodí a jede do nemocnice. V jednom momentu nevím, zda být trenér, doktor, řidič, nebo telefonní operátor. Zvládám všechno a částečně si zvedám sebevědomí po svém ranním fiasku.
17:30 Končí první hrací den. Ty rozklepané figurky z rána se tváří jak olympijští vítězové a já si říkám, že jsem měl studovat psychologii. Odcházíme na hotel a stanovujeme si sraz na večeři.
18:00 Na večeři přicházejí všechny pozdě. Kuřecí maso nejí dvě, brambory nejí čtyři, polívku chtějí všechny. Trenére udělejte s tím něco.. Svolávám poradu na zítřejší den, někde se ozývá: Furt samý porady, to je nuda… Dělám, že neslyším.
18:30 – 24:00 Seminář trenérů. Beru s sebou i rodiče, kteří za námi přijeli. Po hodině semináře nevím, zda pustí své dítě příště na turnaj. Na konci semináře je nemůžu dostat domů a maminka kvituje, jací jsme my volejbalisti prima parta. Na hotelu si dávám noční nášup uzenin, držet dietu a trénovat volejbal jde asi tak dohromady, jako jezdit formuli ve škodovce.NEDĚLE
8:00 Na snídani hráčkám oznamuji, že když obě nedělní utkání vyhrajeme, budeme nejhůř třetí. Je to pro ně živá voda a já se za ten impuls sám chválím. Nikdo jiný to za mě evidentně neudělá. Na snídani přicházejí rodiče a zbytek realizační týmu. Všichni shánějí prášky na hlavu a vodu.
9:00 – 12:30 Plníme rozkaz a vyhráváme obě utkání. Já jsem jaksi zapomněl do své výsledkové kalkulace zahrnout výsledky našich soupeřů. Překvapení je na světě a bilance 5-2 stačí až na čtvrté místo. Musím to říct holkám.
12:45 Oznamuji družstvu, že jsme čtvrtí. Z jejich pohledů čtu: Neumí počítat!! Zase kecal!! Debil…..
13:45 Odjíždíme domů.
14:00 – 16:00 Stavíme dvakrát na záchod, dvakrát na pumpě, v autě diskotéka, tancování v zadní části vozu už ani nemám sílu zakázat. Nevím, kdo z nás o víkendu hrál…
16:15 Vykládám děti a počítám ztráty. Jeden dres, jedny kraťasy, jedna bota!!! , ručník….. Loučím se s hráči a zelenými rodiči. Na zvolání kapitánky, že to byl ale pěkný výlet nereaguji, chci spát!!! Ruším zítřejší trénink. Svádím to na Mikuláše.
18:00 Usínám u televize. Probudí mě zpráva: Je zítra trénink?? Terka …. Nemám sílu odepsat a říkám si, jestli je to tak všude, nebo mám zvláštní hráčky jenom já. PS: Podobnost příběhu s tím, co zažíváte pravidelně všichni , je čistě náhodná. V Jirkově, 7.12.2011
Štěpán Javůrek

---

RSS

Preceda (19.12.2011 (07:27:33))

komunikace s hráči doporučuji komunikovat z hráči přes facebook :-)Citace

MG (11.12.2011 (17:24:00))

Dorostenec píše na VA!! :-o Tak to jsou věci :), to sú rád, že zrovna od nás. Jinak můj popis našeho turnaje už je ready (http://www.vk-dhl.tym.cz/), ale "Javůrkův styl" se mi udržet nepodařilo a záhy jsem sklouznul do svého.Citace

Ondra (11.12.2011 (16:26:40))

11.12. Je pravda, že v tomto ohledu náš tým připomínal spíš firmu s manažery, než volejbalový oddíl. Ale ono to fungovalo, každý z nás měl nějakou zodpovědnost a my jsme byli rádi, že se s námi zacházelo jako s dospělími.

Elvis12 asi přehlédl fakt, že Belmondo měl všechno předem zjištěné a vše pod kontrolou. Jako příklad uvedu můj post manažera docházky. Vždy když jsem ke konci měsíce donesl vyplněnou docházku, trenér donesl odměny pro ty, kteří trénink ani jednou nezmeškali...(moji docházku samozřejmě předem neviděl) a o podávání balónů na mužské extralize radši ani nepíšu...


Citace

ZH (10.12.2011 (12:45:39))

Výborné Ten článek je opravdu výborně napsaný, lehkou rukou ... gratuluji. ZdeněkCitace

MG (09.12.2011 (15:47:46))

Po prvním zápase... Zatím jsem ještě nic nesesmolil, ale zatím musím říct, že můj článek z tohoto víkendu bude tomu Štěpánovu sakra podobný! Po 3 hodinách ve vlaku se záchodem si hned po konci desetiminutové cesty z Křižanova do VelMezu motoráčkem bez jeden z kluků vzpomene, že se mu chce, druhý si zas za pětiminutový úsek směr ubytovna desetkrát postěžuje na hlad, hrůza...Citace

JIrka Mach (09.12.2011 (12:48:41))

je to tak Reaguji na komentář Belmonda. Dělal to fakt dobře a nejen s klukama. Myslím, že jsme fungovali dobře i my - rodiče. Já jsem se například staral a rád o Belmondův nápad - Interligu starších žáků a později kadetů. Jo a vzpomínám na manažera ložního prádla po odjezdu z ubytovny v Hradci, kdy mu při odjezdu chyběl ručník. Zacáloval 100 Kč ze svého za ztrátu. Doma (šlo o syna) ho vytáhl z chochvalce sportovního oblečení. Získali jsme tak nejdražší anad hadr na boty.Citace

Věnomír Merta (09.12.2011 (12:47:26))

V pořádku Elvisi12 můžeš si ze mne dělat ironicky srandu. Nemusíš mi věřit že to tak OPRAVDU fungovalo. Ale pak si nestěžujme že jsme tam kde jsme. Ivan Pelikán a Zdenek Haník v reakci na jeho článek napsal, že základem je trenér. Nejsou "neukočírovateln é děcka" jsou jen trenéři, kteří je neumí ukočírovat. A ve svém příspěvku jsem psal, že je to jednodduší v určité věkové kategorii. Nic víc, nic míň. Tak řešte teoretické problémy s clonou, s blokováním od středu, s ...., s ....! Dokud nevyřešíte tu podstatu a nezačnete od sebe, třeba že si ti vaši kluci budou na pokoji dělat to co chtějí a tím myslím třeba to, že si po sobě neuklidí bordel v podobě papírků a petek na zemi, pokud nebudete řešit jejich i třeba minutové pozdní příchody a budete je jim tolerovat, pak se nedivte, že když jim řeknete, že mají stát v tomto postavení tam a tam (ale samozřejmě jim to musíte fundovaně vysvětlit proč) tak pak můžete jen nadávat sami na sebe. Protože jsem dospěl (třeba po delší době) k názoru: ty vole Belmondo co na něho řveš, že to zahrál tak blbě. Řvi na sebe, protože ty jsi ho to špatně naučil. Vím, že je to pro některé z vás kontraverzní téma, ale zkuste se zamyslet sami nad sebou. Hezký víkend i Vám, pane Elvisi12Citace

filip (08.12.2011 (22:25:07))

jste hvězdy, že jste cestu z chomutova do plzňe zvládli za hodinu se 2 zastávkami :)Citace

Luboš (08.12.2011 (20:13:11))

Jako otec jedné devítiny potvrzuji část před odjezdem .... zbytek si dokážu představit :-) Javore, dobrá kronika !!!Citace

magda (08.12.2011 (19:23:09))

všude, Štěpán, všude a kľudne môžem napísať, že nielen v čechách :-))). ale pobavila som sa skutočne dobre
Citace

Lubor (08.12.2011 (16:07:43))

vřele souhlasím je to pravda, ale to je ten příjemný život trenéra:) Bez tohodle by trenování holek byla nuda, když se na to člověk dívá s nadhledem, tak ve výsledku dojde na to, že má ty holky za toto vlastně rád:)Citace

Elvis12 (08.12.2011 (15:06:51))

Tak to je jinak! Já teda žasnu! Nevím, jestli je to tím, že dělám kluky, ale ve Svitavách to máme dětmi naprosto odlišné. Žáci si vše hledají na internetu, na odjezdu na Český pohár se dohodnou mezi sebou, rodiče je na ranní odjezd připraví, že se o ně nemusím starat. Odehrají zápasy podle rozpisu a nemusím je do ničeho honit natož přikazovat. Večer jim na hotelu, jež si "vygooglují", nemusím dávat ani žádnou večerku, protože jejich odpovědnost je taková, že si před důležitými zápasy nedovolí podcenit přípravu. Pak mě koupí nějakou ňamku na snídani (minule to byla moje oblíbená tlačenka). Dokonce mě připadá, že si snad plánují nad kým vyhrají. Letos se dohodli před sezónou, jak porazí každého, a taky to tak dopadlo (omlouvám se Budějkám - ty měli asi nějaké štěstí nebo je to ta vyjímka, co potvrzuje pravidlo?. A nějaké nepříčetnosti ? Kolikrát jsem jim říkal, ať si aspoň na chvilku zazlobí nebo někde něco rozbijou. A oni nic! Až si říkám, jak to mám s něma někdy těžký ... Však trenér musí něco vydržet, ne? Citace

Věnomír Merta (08.12.2011 (12:16:22))

Budu trochu delší V pondělí obdržel manažer pro komunikaci s rodiči elektronickou podrobnou zprávu pro rodiče jak jedeme, co budeme hrát, kde budeme ubytování a další informace, jako např. kolik máme stravného apod., kterou jim elektronicky předal Večer na tréninku manažer pro dopravu dostal úkol zajistit nejvýhodnější spojení do města, kde jedeme. Zároveň manažer pro dopravu v městě utkání dostal za úkol zjistit potřebu lístků na MHD a jednotlivé trasy. Ve čtvrtek na tréninku byla udělána nominace (podle toho kdo byl zraněn nebo nemocen) a manažer pro ubytování ze svého již celkového vypracovaného ročního seznamu na počítači skryl řádky s těmito jmény a vytiskl. V pátek ráno manažer pro dopravu do místa určení po srazu oznámil z kterého nástupiště a kterým vlakem jedeme. Po příjezdu do místa určení převzal svou úlohu finanční manažer, který šel zakoupit potřebný počet lístků na MHD. Manažer pro dopravu oznámil, kterou tramvají, autobusem či metrem jedeme. Na výstupní stanici oznámil, že vystupujeme. Po příchodu na ubytování na recepci u paní recepční předal manažer pro ubytování seznam ubytovaných a zapsal si čísla pokojů, které nám byly přiděleny. Kluci se ubytovali podle míst v pokoji a já jsem podle času určil sraz na vrátnici. Odchod na večeři a vlastní večeře. Finanční manažer rozdal klukům příslušnou částku diet na celkový pobyt a nechal si je podepsat na připraveném formuláři, který mi předal. Odchod z večeře a večerka. Tu jsem si zkontroloval sám a zároveň určil službu na buzení, které jsem dal čísla pokojů, kde kdo spí. Vlastní průběh turnaje jsem si operativně organizoval sám. Při odjezdu jsem si zkontroloval s paní recepční stav pokojů a manažer pro ubytování je následně předal.Citace

Věnomír Merta (08.12.2011 (12:15:10))

Budu trochu delší Cesta zpět ve stejné podobě jako tam. V pondělí jsem trénink nerušil. Asi Ti to Štěpáne zní jako pohádka nebo mé silné vychloubání. Samozřejmě, že jsem měl vše připraveno a z povzdálí ty „manažery“ kontroloval a když někdy došlo k zádrhelu, tak jsem jenom např. řekl: „Opravdu jsi Ivánku (manažer pro dopravu) stoprocentně přesvědčen, že jedem z třetího nástupiště? Běž se pro jistotu ještě mrknout!“ Děláš holky a já s tím nemám žádné zkušenosti. Ale protože jsem už starý jak hnědé uhlí, možná, že bych vám mladším mohl poradit. Taky když jsem tu partu třinácti-čtnáctiletých kluků dostal, musel jsem si je nějak vychovat k obrazu svému. A v tom věku to jde, po té pubertě, když začnou holky a jiné zájmy, už je to horší. Ale něco z těch návyků jim zbude když ne pro volejbal, tak pro život. Takže, když jsem je viděl poprvé, udělal jsem si schůzku jak s nimi, tak zároveň s jejich rodiči. A tam jsem jim řek, že: 1) Chodíte do tohoto družstva dobrovolně, nikdo vás nenutí. Ale tím svým rozhodnutím se zavazujete dodržovat určitá pravidla. 2) Že jsou nějaká všeobecná pravidla, která znají ze školy, ale ty končí před dveřmi tělocvičny. 3) Za dveřmi tělocvičny platí pravidla moje a kdo je nechce respektovat, tak je prostě respektovat nebude, ale taky nebude v družstvu. A v mírné nadsázce jsem jim řekl, že platí jenom dvě pravidla. Pravidlo 1: Trenér má vždycky pravdu. Pravidlo 2: Nemá-li pravdu, platí pravidlo 1. Ale zároveň jsem jim řekl, že se k nim chci chovat ne jako k dětem, ale skoro jako k dospělým a oni by se jako skoro dospělí měli chovat taky. A každý mi (zní to trochu teatrálně) na to podal ruku. Samozřejmě Štěpáne, že se taky něco vyskytlo, to by ani nebyli ani kluci v jejich věku, ale andělé. Možná, že si v duchu o tom debilovi něco mysleli, v šatně si určitě povídali jaký jen ten jejich trenér vůl nebo ještě něco horšího, ale to je přirozené a sám jsem to zažil na své kůži jako hráč. Citace

Věnomír Merta (08.12.2011 (12:13:41))

Budu trochu delší A úplně nakonec. Něco jsem nejen s těmi kluky dokázal. A víš co mě nejvíce potěšilo? Ne nějaká ta placka, ne nějaké umístění na turnaji ani ne vítězství nad silným soupeřem. Mým největším úspěchem konkrétně v působení toho družstva bylo, že když jsem vystupoval v Ostravě po cestě z Prahy a jedna paní, která s námi jela celou cestu mi řekla: „Pane prosívám Vás, ti kluci jsou sportovci? Ano? No to jsem ještě nezažila a to jezdím hodně často vlakem. Tak to je vychováváte dobře!“ Takže nakonec rada pro Tebe nebo i pro i jiné. Nebát se na ně být přísný v tom, aby dodržovali nastavená pravidla (dneska Ti přijde na sraz o minutu později, zítra o pět, no a když to tak necháš být, tak ti tři ostatní přijdou příště později o 10 minut., protože no a co, že? Ale na druhé straně nebát se jim dát zodpovědnost, chovat se k nim jako skoro dospělým a nechat je, když se něco stane, aby se, jak říkáme my tady, zdupali sami mezi sebou. Mám dnes volno a tak jsem se trochu rozepsal. A prosím Tě ještě jednou, neber to jako sebechválu, ale jako předání určitých zkušeností. Příště třeba o těch špatných, které jsem taky udělal. Ahoj nejen Tobě Belmondo Citace

Libor (08.12.2011 (11:36:51))

Máš štěstí, že tentokrát jsme nemuseli výjimečně stavět kvůli tobě (možná proto, že jsme jeli jen do Plzně), jinak by se musely zahrnout do časového harmonogramu i tvoje přestávky (např. v Praze, když jsme jeli po okruhu..."okamžitě zastav" já povídám "tady není kde..neblázni..musíš to vydržet "...."okamžitě zastav...už to nevydržím ani minutu":-))Citace

Jarda (08.12.2011 (11:16:29))

skvělé, skvělé, skvělé Nevím, jak bych Vás jinak pochválil(neje n za tenhle článek - chvíli jsem měl pocit, že s náma musíte jezdit!), tak jen pár slov - TOTO je pořád stejné, jen ty mobily jsme tenkrát neměli. Mí svěřenci se chovali podobně a jestli si myslíte, že oba týmy mých synů byly a jsou jiné, mýlíte se. A to, že mí synové dělají oba jiný sport, nezpůsobuje žádný rozdíl. Taky jsem obracel oči v sloup, tiše( párkrát i nahlas) jsem si pro sebe řval, že " Už nikdy !". Ale po pár dnech si milosrdně vzpomenu jen na to lepší. A jedu zas, pokud to jde.....234Citace

MG (08.12.2011 (10:56:24))

Není čistě náhodná, zažíváme to všichni, ti šťastnější z nás ovšem mají kluky a nemusí aspoň furt stát na pumpě na záchod :-). Jinak nádherný popis, zkusím si z víkendu ve VelMezu dělat průběžně poznámky a zvolit podobný styl pro svůj obvyklý extraligový článek.Citace