Poctivý řemeslo

Podrobnosti

Očima trenérů,

01. Únor 2012

Zobrazeno: 299

V minulém týdnu zavítal do Městského divadla v Chomutově písničkář a básník Jaromír Nohavica. Přišel, vylezl na pódium a spustil. Předvedl dvě hodiny strhující show, dvě hodiny písní, básní, emocí, pocitů, zážitků. Kritizoval, chválil, nadával, mluvil sprostě. Bylo ho doslova všude plno. Já, sedíc mezi ostatními, jsem přemýšlel, v čem je jiný. Jak to dělá, že mě během jednoho recitálu rozesmál až k slzám, donutil mě zamyslet se, až sem se v jeho vystoupení ztratil, rozplakal mě tak, že jsem nedokázal svoje dojetí skrýt… Jak to udělal, že mě to bavilo, že jsem tomu věřil a že příště přijdu určitě znovu..

2 komentářů

Wabi Ryvola

Podrobnosti

Ivan Pelikán,

26. Leden 2012

Zobrazeno: 455

Volejbal, volejbalisti a hudba. To myslím k sobě od nepaměti nějak patří. Hrálo se hodně na trampských osadách, kde míč a kytara měli své nezastupitelné místo! Bez kytary si jen těžce dovedeme představit „pořádný“ turnaj… Existuje celá řada písní, které zlidověli, a vlastně už nikoho nezajímá, kdo je autorem. Přesto je a bylo mezi trampskými autory mnoho skvělých muzikantů a brilantních poetů. Mnozí lidé si představují trampskou píseň jako jednoduchou melodii s primitivním textem. Opakem tohoto obrazu je tvorba velikána tohoto žánru, který se jmenuje Wabi Ryvola.
V jeho textech je až neskutečná životní moudrost. Posuďte text písně: „…Sochám brečí déšť na vobočí, řekám nikdo proud nevotočí, cestám domů jít chce se snad, holkám padají slzy z vočí, nevím kterou má rád listopad. Spěchám ulicí starejch stromů, ptákům závidím že jdou domů, listí barevný potkávám, tichou hudbu hrát není komu, podzim na svý stráni chce bejt sám…“
Myslím si, že stojí opravdu za to, objevit tohoto autora. Mnozí si teprve uvědomí, že tu či onu píseň napsal vlastně Wabi. Jeho písně jsou v mnohém velice poučné.

5 komentářů

Kde nás tlačí bota?

Podrobnosti

Ivan Pelikán,

07. Leden 2012

Zobrazeno: 432

Pod články Zdeňka Haníka se v uplynulých týdnech rozpoutala zajímavá diskuse. Nechtěl bych nudit čtenáře článkem na podobné téma, ale nějak vnitřně cítím potřebu reagovat. Klobouk dolů před Zdeňkovou energií a chutí stále a stále promlouvat do oblasti metodiky! Ale k věci, již několik měsíců „provokuji“ diskuzi k tématu – kuchařka. Tento název se stal symbolem něčeho, co snad ani nejsme schopni v současné době přesně definovat. Myslím si, že je to logické (níže vysvětlím). Vychází mi ovšem jeden pozitivní a jeden spíše zavádějící výsledek. Naprostá většina příspěvků a názorů byla směřována k učení základů volejbalové techniky. Dobře. Nejde ovšem o zjednodušení našeho problému? A máme vůbec nějaký problém? Na jakém stupni vývoje hráče (tréninkového procesu)?

4 komentářů

Technika jako prostředek, nikoliv cíl.

Podrobnosti

Očima trenérů,

05. Leden 2012

Zobrazeno: 493

Všeobecná diskuze o (nejen) mládežnickém volejbale se v poslední době ubírá směrem k technice. Diskutuje se o tom, jaká by správná technika měla být, jakým způsobem učit mladé hráče základním technickým dovednostem, bavíme se o tom, zda ,,kuchařku,, či nikoliv. Považuji tuto všeobecnou odbornou diskuzi za krok správným směrem. Za krok nezbytný a zásadně určující směřování českého mládežnického volejbalu v příštích letech. Chtěl bych dnes proto do této debaty přispět krátkým příspěvkem z trochu jiného úhlu pohledu.

Technické dovednosti si hráči osvojují v procesu učení. V tomto procesu aktivně vystupují dvě strany – hráč, jakožto ten, kdo se učí a trenér, jakožto ten, kdo tento učební proces vede. Je evidentní, že se takto složitý a dlouhodobý proces odehrává v širších souvislostech, ale vztah trenér – hráč má bazální charakter. Proto, aby tento proces proběhl úspěšně, je třeba, aby s ním všichni jeho účastníci byli srozuměni, aby chápali, proč se jej účastní a hlavně aby se jej CHTĚLI účastnit.

8 komentářů

Období vánoc

Podrobnosti

Ivan Pelikán,

24. Prosinec 2011

Zobrazeno: 197

Období Vánoc. Život tomu chce tak, že na období vánočních svátků pohlížíme v různých etapách lidského života z různých úhlů. Pro většinu lidí mají tyto svátky ovšem něco magického bez rozdílu věku! Pokud by se zeptal někdo mne, jak na mě působí období Vánoc, první co mi přijde na mysl je odpočinek, dobíjení energie, příjemná pohoda, bližní, dárky a něco málo jídla navíc… Vše umocňují děti, které jsou pro dospělé od určitého věku dalším stimulem vytvářet prostředí, na které si vzpomínají z dětství. Atmosféru Vánoc mi ovšem připomínají i každoroční „tahanice“ se zaměstnavatelem (klubem), jestli hráči mohou odjet o nějaký ten den dříve (při působení v zahraničí) na dovolenou. Samostatnou kapitolou je období mezi Vánoci a Novým rokem.

Žádné komentáře